Vážně i nevážně o incestu

V naší zemi je incest pokládán za trestný čin, za který hrozí až tři roky vězení.

Někdy však trest přijde sám.

Už je to dávno. Byla jsem ještě holka a žila ve svém rodném městě.

Tehdy jsem se setkala s výsledkem tohoto spojení, i když v té době jsem slovo incest ještě neznala.

K nám do domu se přistěhovali noví sousedé. Měli kluka, který byl jen o nějaký rok starší než já. Kluk se záhy zapojil mezi náší partu dětí ze dvou činžáků a z nedalékého hřiště.

Jeho maminka byla Francouzka, byla krásná, velice milá, česky v té době mluvila dost špatně, občas hledala správná slova a na její "rrr" nelze zapomenout. Táta byl mnohem starší než ona a byl to klasický prototyp mrzouta.

Bylo to o prázdninách, byli jsme všichni na hřišti. Před naším domem stál malý divný člověk. Díval se prázdnýma očima před sebe a kýval se z jedné nohy na druhou. Všichni jsme se zastavili a dívali se na divnou osobu. Kdo to je? Kde se tady vzal? Nikdo z nás nikdy nic podobného neviděl.

Nový soused pronesl: "To je můj strejda" a odešel k divnému člověku. My ostatní jsme zůstali stát a dívali se na zvláštní dvojici. Hubený dlouhý kluk a malý, stále se kývající, člověk. Kluk ze sousedství se po chvilce vrátil a my se na něj sesypali jako vosy. Naše otázky nebraly konce a on jen neochotně odpovídal. Je to mladší bratr jeho maminky a on má ještě dalšího podobného strejdu.

Doma jsem potom rodičům, s očima navrch hlavy, vyprávěla o divném malém člověku. A hlavně jsem se ptala. Rodičům se do odpovědí moc nechtělo, co budou vypravovat holce. Pak mi maminka řekla, že takoví lidé se občas narodí, když jsou rodiče příbuzní. Nechápala jsem - vždyt' máma a táta jsou také příbuzní, vždyt' nosí stejné jméno.

Maminka si se mnou sedla, protože jí došlo, že se mě hned tak nezbaví. Vysvětlila mi, že takové divné děti se někdy narodí, když jsou máma a táta sourozenci, nebo i bratranci. S její odpovědí jsem se spokojila, ale rozhodla se pátrat dál.

Po nějakém čase se divný člověk objevil u nás na zahradě. "Máš tu strejdu", řekla jsem sousedovic klukovi. Podíval se na mě, pokrčil rameny a odešel za kývající se postavou. Odvedl svého strejdu do domu a pak se vrátil. Jak ráda bych se zeptala, ale bylo mi to hloupé. Otázky však vířily mou hlavou.

Jak šel čas, "strejda" se objevoval u našeho domu a když nenašel kluka, osloval nás, ostatní děti. Zpočátku jsme z něj mívali strach, ale postupem doby jsme si na zvláštního člověka zvykli.

Pak po čase, cestou ze školy, jsme si klukem povídali o všem možném a já se začala vyptávat, proč je jeho strejda takový, zvlášt', když jeho maminka je krásná a zdravá žena.

A on vyprávěl zvláštní příběh svojí mámy.

Jeho babička byla Češka, která se při studiích seznámila s francouzským studentem. Byla z toho láska jako hrom a babička se po studiích odtěhovala do Francie. Tam se narodila jeho maminka a pak o něco později i její sestra. Dědeček odešel jako dobrovolník bojovat do Španělska a tam padl. Babička se s oběma dcerami vrátila zpátky do Čech, ve Francii už jí nic nedrželo. Mladá vdova se dvěma holčičkami se nastěhovala ke svým příbuzným a potom později se provdala za jednoho z nich. Z tohoto manželství se narodili dva divní synové. Jeho vyprávění doplnilo mezery a já věděla, že tohle by nemělo být.

Později jsem se v knihách dočetla o tom, že při spojení dvou příbuzných může dojít k degeneraci, nebo i k úmrtí dítěte. Znala už jsem význam slova incest i slovo krvesmilstvo.

Za incest hrozí trest.

Nebylo už tady trestem narození dvou postižených jedinců?

Příběh incestu byl mistrně zpracován ve filmu Luchina Viscontiho Hvězdy velkého vozu. Visconti toto hodně kontroverzní téma zpracoval kultivovaně, neobhajoval ani nemoralizoval.

Říká se - "kdo jsi bez viny, hod' kamenem".

Je to už nějaký čas, kdy jsem v televizi viděla případ dvou sourozenců, které maminka odložila hned po porodu do kojeneckého ústavu. Děti byly dány do adopce a pak, když dospěly, potkaly se a aniž by tušily, že mají stejnou matku, zamilovaly se do sebe. Narodilo se jim dítě, které bylo naštěstí zdravé. A pak se přihlásila jejich matka, která vše rozvířila a těm dvěma mladým lidem hrozilo trestní stíhání. Jak vše dopadlo, nevím.

Je správné toto trestat?

Ti dva mladí lidé, kteří nosili jméno svých adoptivních rodičů netušili, že jsou bratr a sestra.

Nepřísluší mi soudit. Jen si občas vzpomenu na "strejdu", který chodil navštěvovat synovce a svou krásnou sestru.

Abych tato vážná slova trochu odlehčila, zmíním se krátce ještě o jednom případu.

Otec mé kamarádky míval chovnou stanici hladkosrstých jezevčíků. Měl tři chovné feny a mindrák.

Jeho mindrák pramenil z toho, že je jediným mužským v celé rodině. Sám měl dcery, dcery měly zase dcery a on prohlašoval, že pro babu není kam plivnout. Aby si to trochu vykompenzoval, nechal si z jednoho vrhu psa. Prý, aby byl v baráku další chlap. Se psem jezdil po výstavách a když některá z fenek hárala, měl starosti, aby nedošlo k maléru. Svého psího šampióna v těch momentech izoloval. Kdo s čím zachází, s tím taky schází. Došlo k nejhoršímu, pes nakryl fenu ze stejného vrhu. Narodilo se pět krásných štěňat. S jejich narození vyvstala "nerudovská otázka" - kam s nimi? Celá rodina byla zavázána mlčením, protože, kdyby to prasklo, musel by nejlepší fenu vyřadit z chovu a kdoví, co by se ještě mohlo stát.

S kamarádkou jsme tehdy byly u nás v kuchyni a dívaly se k jejich brance. Lilo jako z konve. V brance stál její otec a proti němu jeho kolega kynolog, který měl, na rozdíl od otce, deštník. Kamarádka mi s úsměvem říkala, že táta nemůže svého kolegu pozvat dál, protože v bytě mají ta problémová štěňata. A kdyby to prasklo? Tak to raději mokl.

Neprasklo to, kamarádčin otec to ustál, štěňátka rozdal do dobrých rukou, v kraji, kde měl chalupu a chovnou stanici provozoval ještě mnoho let. Psího šampióna Dicka nechal dožít, zahradu rozdělil plotem, aby nedošlo k dalšímu podobnému maléru. Pak už měl jen fenky. Nechtěl být sám chlap v domě.

Někdy si říkám, že se svým způsobem vytrestal sám. Kolik musel mít strachu, aby někdo neodhalil "nepapírový" vrh štěňat.

A co mu dalo úsilí, aby pro všechna našel nový domov.

Trestat nebo netrestat?

Někdy trest přichází sám.