Jak jsme zahradničili a hlídali

Pracovní týden jsem zahájila dnes ráno v Motole na endoskopii.

Ač tělesně unavená po víkendu, probudila jsem se ještě před svítáním. Moje psýcha mi zase nedovolila spát. Tak jako obvykle. Nervy na pochodu, střevní problémy a žaludek na vodě. Od mé operace uplynulo už čtrnáct let a já před každou kontrolou zažívám tyto okamžiky a nelepší se to, spíš naopak. Syndrom bílého pláště měl zase navrch.

Jak št'astná jsem potom opouštěla nemocnici, další endoskopie mě čeká až v září. S panem doktorem jsme si vzájemně popřáli krásnou dovolenou.

Víkend, který je za námi bych nazvala pracovní.

Letošní "zmrzlí" si u nás prodloužili pobyt a tentokrát jim trvalo celý týden, než opustili českou kotlinu. Jako mnoho dalších zahrádkářů jsem čekala, až se počasí natolik umoudří, aby bylo možné dát ven rostliny, zasadit rajčata a osadit truhlíky.

V pátek ráno mrzlo. Cestou do práce jsem viděla jinovatku, na trávě byly ledové jehličky a auta měla omrzlé střechy. Kdy tohle skončí?

Předpověd' počasí na víkend byla příznivá, v pátek jsem se schválně dívala na předpověd' počasí a tam bylo řečeno, že další mrazivé ráno už nebude. Vystěhovala jsem z domu rajčata, aby se trochu aklimatizovala.

Vzpoměla jsem si na Kitty, která mi na Skype poradila, abych v sobotu uvařila "buřtguláš", že je to rychlé a nezabere to tolik času, který budu potřebovat na zahradě. Uvařila jsem ho ještě v pátek večer, uleželý bude chutnat více.

V sobotu jsem vstávala časně. Na zahradě mě čekala spousta práce. Manžel se ke mě připojil. Já osazovala truhlíky a květináče, manžel transportoval květiny z domu a osazené truhlíky zpět do domu. Pak se pustil do opravy rohu fasády, než tam umístíme kytky. Na podzim se to dělá už špatně. V poledne rychlý buřtguláš a pak další díl zahradnické činnosti.

Odpoledne jsme si na chvilku sedli do altánku ke kávě. Seděla jsem a relaxovala, když jsem si všimla pohybu za plotem. Vidím blbě na dálku, ale tohle jsem viděla dobře. Podél plotu šla krysa. "Jirko, támhle za plotem jde krysa." "Kdoví, co vidíš? Třeba to je nějaký pták." "Ptáci takhle nechodí, ti hopkají, tohle je fakt krysa." Vstala jsem a šla se podívat. Krysa prolezla plotem na naší zahradu. Stála jsem od ní asi dva metry a vzájemně jsme se pozorovaly. "Pojd' se podívat, je to opravdu krysa." Manžel se zvedl a krysa vlezla pod jalovec. "Kdoví, co jsi viděla." Chvilku jsem stála a nehýbala se. Krysa opustila úkryt a vydala se po cestičce ke vchodu do domu. Byla jen kousek přede mnou. Opatrně jsem našlapovala, abych jí nevyrušila. Manžela přemohla zvědavost a šel za mnou. Stáli jsme na chodníku a dívali se na krysu, která byla malý kousek od nás. Seděla a dívala se, jak se blížíme a potom vlezla do kanalizační roury, která odvodňuje horní část zahrady. Nijak nespěchala, věděla, že roura jí skýtá bezpečí. "No nazdar", pronesl můj muž. "Všiml sis, jak je tlustá? Bud' je vyžraná, nebo čeká mladé." "Proboha, nestraš." Je to jasné, naše zahrada je bezpečné místo pro krysu. Poté, co nám v říjnu umřela kočka a na zahradu už za ní nechodí žádní kocouři, žádné nebezpečí hlodavci nehrozí.

Večer jsem sázela rajčata a všimla si pohybu u kanalizační roury. Krysa opustila úkryt a podél plotu spěchala na dolní zahradu. Přemýšlela jsem, co budeme dělat. Krysa jako taková mi nevadí, ale může přenášet nějaké nemoci a na zahradu chodí vnoučata. A o další nemoci nestojím. Asi poprosím muže, aby udělal z pletiva kola, která zasadíme na obě strany roury. Když bude krysa uvnitř, bude jako ve vězení a když bude mimo, už se zpátky nedostane a bude si muset najít nějaký jiný úkryt. Klečíc na prkně a sázejíc rajčata, jsem znovu zaregistrovala pohyb. Vystartovala jsem a zjistila, že v petrželi sedí drozd a klove díru do země. Vůbec se nenechal vyrušit. "Co to děláš, ty debile", pronesla jsem směrem k ptákovi, který dál kloval a likvidoval petržel. V tu chvíli mi bylo jasné, kdo vyryl několik sazenic jahod. Drozd! Až když jsem zatleskala, vznesl se a posadil se na plot. Drzý pták. Znovu jsem zaklekla do záhonu a všimla si, že drozd je metr od plotu v sousedovic zahradě. Vzala jsem malý kamínek a hodila ho skrz plot. Čekala jsem, že uletí. Naopak, vrhl se k plotu v domění, že mu házím něco k snědku. Nejen drzý, ale i oprsklý pták. Vzpoměla jsem si, jak nám kdysi hnízdili pod kuchyňským oknem a pak na mladé drozdíky. Došlo mi, že asi hnízdí u sousedů, kteří na rozdíl od nás mají několik ovocných stromů a že shání potravu. V chodbě jsem měla od zimy zbytek zrní, vstala jsem ze záhonu, přinesla zrní a nasypala ho za budku s plynoměrem. Drozd seděl na plotě a pozoroval mě. Zrní ignoroval. Klekla jsem do záhonu a narazila na žížalu. Odhodila jsem jí kousek od sebe a drozd jí okamžitě sebral. Přišel muž a já mu říkala, že už jsem zjistila, kdo mi vyrývá jahody a že jsem "načapala" drozda v petrželi. Když viděl ty "krátery", které tam pták vykloval, řekl: "A ty sis myslela, že ti chodí nějaká kočka toulavá do jahod a když to po sobě zahrabává, vyhrabe jahody." Pak si všiml nasypaného zrní a zeptal se: "To tu máš pro krysu?" Začala jsem se smát a došlo mi, že na jedné straně přemýšlím o tom, jak se krysy zbavit a na druhé sypu po zahradě zrní. No, blondýna. Pokračovali jsme pak v bohulibé zahradní činnosti a končili za šera. Připadala jsem si, že mě někdo protáhl mandlem.

V něděli to bylo podobné, opět brzké vstávání. Po snídani jsem oškrábala brambory, abych se v poledne nezdržovala a přemýšlela, co k nim. Večer jsem pro samou únavu zapoměla vyndat maso z mrazáku. Co já? Já si dám brambory s tvarohem, které miluju, ale co manžel? Opět jsme pracovali na zahradě. Já se zabývala kytkama, manžel doopravoval roh domu a pak začal natírat dřevěné obložení a lavičky pod kytky. V mezičase opět fungoval jako transportér květeny.

Pak jsem to vymyslela, manželovi udělám vaječnou omeletu s hráškem. Když jsem došla do bytu, abych udělala rychlý oběd, zavolala jsem dceři, jak na tom holky jsou. "Jé, mami, ty jsi hodná, že voláš. Já se ti chystala zavolat, protože bych potřebovala tak na dvě hodinky pohlídat Emu, až pojedu se Sárou do Motola." "Tak jí přivez, bude nám pomáhat na zahradě."

Došla jsem k poznání, že při hlídání nemám šanci cokoliv udělat. Potřebovala jsem osadit čtyři květináče. Při prvním mi Ema oznámila, že potřebuje čůrat. Rukavice dolů, omýt si zpocené ruce a dát dítě vyčůrat. Pak jsem si znovu navlékla rukavice a pustila se do práce. "Babi, to je moje nebo Sáry konvička?" "To já nevím, která je tvoje, ale Sára to bude určitě vědět." "Chci zalejvat." Tak jsem napouštěla vodu do konvičky a Ema zalévala v místech, kde už byl stín. A já nalévala a nalévala a Ema zalévala a zalévala. "Emí, nemáš žízeň?" "Mám a chci bublinky." Svlékla jsem rukavice, šla nahoru do bytu pro pití a něco k zakousnutí. Ještě jsem se vrátila pro fot'ák, protože mi bylo jasné, že práce a vnučka, nejdou moc dohromady.

iv>

Ema kousala Brumíka a předváděla se. Zula si boty a prohlásila, že bude chodit po trávě bosá. Kdyby po trávě. Je obrovské sucho a to, co je na zahradě, má barvu jako savana. Chtělo by to déšt'. Navíc můj muž po trávníku rozsypal popel z dříví, které jsme spálili v zahradním krbu a z větví z kolečka. Udělal nám z toho jakousi rozptylovou loučku. Pršelo málo na to, aby se popel dostal do země. "Musíš si vzít botičky, až půjdeš na zahradu." "Tak jo, babi". Obula si boty a z kůlny si přinesla hrabičky a lopatku. Přemýšlela jsem, co s tím bude dělat. Manžel přišel za ní, sedl si a odpočíval.

Ema se evidentně nudila.

"Hele, víš co? Já jdu zasadit ty kytky, když jsi tu s Emou."

Odešla jsem a nechala je v altánu. Manžel usnul a Ema usilovně pracovala. Když jsem se vrátila, zjistila jsem, že zlikvidovala můj pokus o dosazení trávy. Před živým plotem vyryla v suché zemi kráter a tam se popelila tak, jak to dělají slepice. I když zničila mou práci, začala jsem se smát. Manžel se probudil a díval se na dílo zkázy. "Dobře hlídáš, dědečku", smála jsem se a otírala si slzy smíchu. Vzala jsem do ruky fot'ák a Emu vyfotila.

Rytí a popelení jí chvíli bavilo a pak chtěla malovat. Děda jí přinesl křídy a Ema čmárala po asfaltu před vjezdem do garáže. Ted' jsem měla na chvilku jistotu, že si také můžu sednout. Tady je v bezpečí, tady jí nemusí jeden z nás stát za zadkem.

Za plotem jsem zaslechla přijíždějící auto. Dcera se vrací se Sárou z Motola.

Ema zajásala, že už nebude sama a šla se přivítat. Vidím opravdu blbě na dálku, ale na jejím obličeji se mi něco nezdálo. Když jsem viděla dceru, jak se chechtá, přišla jsem blíž.

Tak to je ta naše princezna, která ještě v zimě odmítala nosit kalhoty a chtěla šatičky, aby byla hezká? Vypadá to, že změnila názor. Nabídli jsme dceři, že napustíme vanu a Emu zcivilizujeme. Něco čistého na sebe také u nás má. Dcera prohlásila, že pojede domů špinavá, at' táta, který se už vrátil, vidí, jakou mají hezkou holčičku.

Sáruška chvilku seděla v altánu, kde byl stín.

Nemá chodit kvůli antibiotikům na sluníčko, nechaly jsme tedy obě holky před garáží, kde je stín a ony si malovaly.

Potom vytáhly z garáže tříkolku a obě na ní chvilku jezdily. Sára byla během chvilky unavená a chtěla už domů. Je to ted' taková bledulka.

Blíží se odjezd domů, Ema odchází a Sára se dívá dalekohledem, který dostala od sestřičky v Motole za to, jak je statečná.

To bude táta koukat, až mě uvidí, určitě si Ema myslela.

Dcera s holčičkama odjela a my se pustili znovu do zahradničení.

Tím, že jsem kvůli Emě přinesla fot'ák, mohla jsem konečně zdokumentovat zahradu, mimo jiné jahodovou pyramidu, jejíž jednotlivé části jsem už předvedla.

Vyfotila jsem si pár kytiček a zkonstatovala, že jsem tak v polovině práce. Ze zahrady jsem pak vlezla rovnou do vany a drhla se kartáčem. Kromě obličeje jsem vypadala podobně jako Ema. Když jsem se vyloupla ze špíny, přišla jsem do kuchyně, kde seděl můj muž, který také potřeboval očistu. "Hele, myslíš si, že nám Alča ještě někdy svěří na hlídání dítě, když jsme jí vrátily kominíka?" "Myslím si, že jo."

Dnes cestou domů mi zazvonil telefon: :"Mamčo, v kolik budeš doma?" "Asi za půl hodiny, ted' mi právě ujel autobus, proč se ptáš?" "Já bych ti zase dovezla Emu, abych jí nemusela tahat do Motola." Na Bílé Hoře foukal ostrý vítr, ale zima nebyla. Před domem ležely popadané oleandry, se kterými jsem ještě nic nestihla udělat. Jen už jsou venku z domu. Šla jsem pro kus drátu, abych alespoň ten krajní uvázala ke sloupku. Když jsem se vrátila, ležely další tři v záhonu s rajčaty. Pak jsem si všimla pohybu kousek ode mne. Ze záhonu růží vyběhla myš a schovala se za truhlík s muškáty u vchodu do domu. Jakoby nestačila krysa, ještě tu je myš. Šla jsem se podívat. Myška seděla za truhlíkem a dělala, že tam není. Uvázala jsem oleandry a šla do bytu. Umyla jsem si ruce a zvonek... dcera přivezla Emu. Seběhla jsem dolů, aby dcera mohla hned jet. "Babi, tady to fouká, chci k tobě." Stavěly jsme si z kostek hrad a pak jsme si kreslily. Byla jsem ráda, že dnes nechce na zahradu. Měla na sobě krásné bílé tričko a já včera, po jejím odjezdu, tu díru zasypala několika kbelíky zeminy s rašelinou.

Ale při představě, jak by se v té rašelině popelila, jsem se usmívala.