Proč to tak je?

Dnes jsem si pustila televizi. Číním tak každé ráno. Ne proto, abych se na ní dívala, ale je to jediný přesný ukazatel času, který mi napoví, kdy mám opustit domov a vydat se k tramvaji.

Seděla jsem u ranní kávy a z malé kuchyňské obrazovky hřímal sociálně demokratický senátor:

"Tady bude za chvíli tak draho, že už i pražáci budou muset jezdit do Německa na nákupy, tak jako to děláme my z pohraničí......" V duchu jsem ho poslala do míst, kde záda ztrácí slušný výraz.

Proč si bere do huby pražáky? Proč zbytečně rozdmychává vášně?

Už mnohokrát jsem se zamýšlela nad tím, proč tolika lidem u nás vadí pražáci.

Je to patriotismus?

Nebo jen averze vůči někomu jen proto, že se narodil, či žije v určitém městě, či na určitém místě? V Praze žiju téměř čtyřicet let, ale nejsem pražák. Můj muž mi někdy důvěrně říká, že jsem "náplava". I když ... můj děda pocházel ze Žižkova.

Manžel se sice v Praze narodil, ale dům, ve kterém od narození žije, patřil až do roku 1968 do okresu Praha-západ. Takže svým způsobem také není pražák.

Často jsem se setkala s tím, že pražáci jsou ve zbytku naší země, nenáviděni. Ale proč?

Máme snad Kainovo znamení?

Na jedné z našich dovolených jsme se seznámili s manželským párem, který byl přibližně v našem věku. Tím, že se vyskytovali na stejné pláži jako my, usoudili jsme, že svou dovolenou tráví ve stejné rezidenci. Pozdravili jsme se první, pak druhý den a když jsme se vedle sebe ocitli i třetí den, začali jsme se bavit. Podle přízvuku jsem poznala, že jsou to moraváci. Byli jsme si vzájemně sympatičtí a dokázali jsme "prokecat" notnou část doby trávenou pod slunečníky. Pán si stěžoval, že má na hodně špatném místě zaparkované auto. Bylo nové a on se obával, že vedle hřiště, kde parkuje, může dojít k jeho poškození. Můj muž mu nabídl, že může parkovat vedle našeho apartmánu, že je tam volno a navíc, bude mít auto ve stínu.

Po přeparkování nám byli naši noví známí velice vděční a po domluvě přišli večer posedět. A jako správní moraváci donesli lahvičku bílého vína. Já z našich zásob a italského chleba vytvořila jakési jednohubky. Seděli jsme, popíjeli víno a pokračovali v plážových debatách. A pak mě to došlo, vždyt' my jsme se vlastně ani vzájemně nepředstavili. Došlo na vzájemné představení. Byli ze Znojma a když jsme jim řekli, že my jsme z Prahy, nastalo ticho. "Vy jste opravdu z Prahy?" "Ano, jsme." Znovu bylo chvilku ticho a pak se ozvalo: "Ale vždyt' vy jste úplně normální." "?!?!?"

Tak nevím. Možná se ted' ve školách ve zbytku naší země učí, že v Praze žijí lidé nenormální, že mají možná rohy, někteří psí hlavu, jiní žerou děti a že není radno se s nimi bavit.

S averzí vůči pražákům jsem se setkala mnohokrát. Často jsem slyšela výraz "zasraný pražáci" (omlouvám se, tyto výrazy na svém blogu běžně nepoužívám). Jako bychom mohli za to, kde žijeme, nebo kde se mnozí narodili.

Svůj podíl na tom mají i politici, jako ten z dnešního rána, který evidentně pražáky nesnáší a také různé statistiky, které ukazují, jak jsou v Praze, oproti jiným místům, vysoké platy. Nojo, ale do toho průměru jsou započítávány i platy všech mocipánů, bankéřů, manažerů a dalších. Tak trochu mi to připomíná vtip o huse. "Jak ti chutnala ta husa?" "Já žádnou neměl." "No, já jí sněd celou, ale v průměru jsme měli každý půlku."

Ano, v Praze je blaze. Mělo by se ovšem dodat, že blaze je asi tak 20 procentům lidí. Zbývajících 80% nikdy nedosáhne ani na průměrný plat.

Ne, nechci si stěžovat. I když na druhou stranu je můj hrubý plat na třech čtvrtinách celostátního průměru. Sestra, která žije a pracuje v Ústeckém kraji, tedy v tom zmíněném pohraničí a vykonává téměř stejnou práci jako já, je na tom, co se týče platu, podstatně lépe.

Nechci a nemíním se zabývat politikou, na to je můj život příliš krátký, ale ten socan z rána mě parádně vytočil. Měl by zvednout zadek ze své senátorské židle a podívat se, jak se žije většině obyvatel hlavního města.

A co vy? Také Vám vadí pražáci?