Miluju pátky.
Nejen proto, že končí týden a před námi jsou dva víkendové dny, ale i proto, že v pátek pro mě jezdí manžel do práce autem a já nemusím domů cestovat MHD.
Dnes je pátek a jízda MHD mě čeká až zase v pondělí. Ale na druhou stranu, kdyby MHD nebylo, nevím, jak by se většina z nás, kteří "sockou" jezdí, dostávala do práce či do škol.
Každé ráno odjíždím z konečné, což je výhodné, nebot' si sednu. Taky už na to mám věk. Ranní tramvají jezdíme většinou ve stejném obsazení, stále stejní lidé. Bude to možná vypadat humorně, ale my už máme v tramvaji zasedací pořádek, skoro jako ve škole. S námi, pravidelnými cestujícími, do tramvaje nastupují bezdomovci, kteří obsazují sedadla mezi předními a prostředními dveřmi. Tramvají se line jejich nezaměnitelný odér.
Naštěstí vystupuji na Vypichu a čekám na další spoj, kterým jedu až do práce a ve kterém se bezdomovci většinou nevyskytují. S pěším přesunem je to hodina ráno, hodina odpoledne.
V úterý jsem cestou z práce v tramvaji usnula. Občas se mi to stane, zjistila jsem, že se mi dokonce někdy zdají i sny.
Seděla jsem na dřevěné sedačce a proti mě seděl pán o něco mladší než já. Cítila jsem, jak se mi klíží oči a když mi už podruhé vypadla knížka z ruky, dala jsem jí do kabelky a nechávala se ukolébat jízdou. Podívala jsem se na pána naproti a zjistila, že se mu také klíží oči. Dřevěné sedačky klouzají. Pomaloučku jsem sjížděla ze sedačky a probudil mě tlak na kolenou. Mžourala jsem na svého spolucestujícího, který se také ze sedačky svezl. V momentě, kdy jsme se dotkli koleny, jsme se probudili. Usmála jsem se na pána, on se usmál taky a na celou tramvaj zahlaholil: "Teda, to jsme se spolu krásně vyspali!" Lidé kolem nás se nejprve pátravě rozhlédli, zda nepřišli o nějakou pikantnost, pak se začali usmívat a já se rozesmála nahlas. Můj spolucestující navíc pronesl: "A já ještě navíc přejel." Na příští stanici se rozloučil a vystoupil. Usmívala jsem se celou cestou domů a přemýšlela, jak by se tvářil mažel, kdybych se mu přiznala k tomu, že jsem se vyspala v tramvaji s úplně neznámým a navíc mladším mužem.
V odpolední tramvaji opravdu občas usínám. Už jsem se o tom kdysi zmínila ve svých starších článcích, jako například v tomto. Občas se v tramvaji přihodí i zvláštní příhoda.
My, kteří denně MHD používají, bychom toho mohli vyprávět opravdu hodně.
Pěkně napsaný článek To se mi ještě nestalo, abych usla v autobuse či jiném MHD.
OdpovědětVymazatPěkný článek. Rád články čtu a přijde mi skvělé, jak každý má nějaký náhled.
OdpovědětVymazatTo je teda dobrá příhoda. :)) Nicméně já bych se bála usnout v nějakym takovym prostředku, jako je tramvaj nebo autobus nebo i vlak.. Nevěřím lidem :)
OdpovědětVymazatPěkná příhoda :) Je hezké když se lidi i zasmějou, než jenom ty naštvané obličeje všude kolem po cestě z práce...
OdpovědětVymazatKdyž jsem dojížděla do Prahy do školy, tak jsem usínala u Golčova Jeníkova a spala až do Prahy. Taková roztomilá příhoda se mi nikdy nestala. V autobuse se sedí za sebou.
OdpovědětVymazatTy máš tak pěkné příhody :) a umíš o nich i pěkně psát...za tu dobu, co tě znám, se tomu nedivím, ale občas is to tak víc uvědomím. Věřím, že ti to muselo proveselit den :) Člověk by spíš čekal, že ten naproti by se ti mohl smát, když klimbáš - ono to opravdu někdy bývá vtipné :) a on s tebou ještě držel basu!
OdpovědětVymazatObčas usínám v ranním autobuse , když jsem šla večer pozdě spát a musela vstávat na denní. Jak vyjedeme z křivolakých uliček na dálnici , většinou mně pravidelná jízda ukolébá. Málokdy však usnu natolik tvrdě , abych nevěděla kde jsme a za jak dlouho vystupuju .
OdpovědětVymazatMůj dlouholetý kamarád Hliník, kterého možná znáte z mého blogu, zásadně usínal v tramvaji při úterních návratech z hospůdky. To ještě bydlel v Praze a jezdil 22tkou. Často nám vyprávěl: ty vole,on mě nechal řidič spát, a já byl na Bílé hoře (konečná) čtyřikrát ! Pak se přestěhoval na předměstí, a jezdil nějakou integrovanou dopravou vlakem který se bůhvíproč nazývá Elefant. Onehdá nám vyprávěj, že se probudil až v Pardubicích.
OdpovědětVymazatTak tohle vyprávění se mi moc líbilo.
OdpovědětVymazatTo je krásná příhoda a věřím, že kdykoliv se setkáte,tak se na sebe budete usmívat ve vzpomínce na ten zážitek.
OdpovědětVymazatHezký zážitek,a věřím,že kdykoli si na něj vzpomenete,tak se smějete.
OdpovědětVymazatMoc pekne povidani,ja jsem jezdila taky kdysi do prace z Havirova do Ostravy a obcas i usla,jednou jsem tak prisla o novy destnik,ale jinak se bohuzel nic veseleho neprihodilo.
OdpovědětVymazatJá do práce jezdívala autobusem a o spaní nemohla být řeč. Nastupovala jsem v polovině trasy a mnohokrát jsem byla ráda, že stojím na schůdcích na jedné noze své a ne druhé cizí. Úleva nastala, když u první fabriky lidé vystoupili a mohla jsem se posunout normálně do vozu. V létě vzduch vydýchaný, okýnko kvůli průvanu nikdo neotevřel. Ó jak jsem šťastná, že už nikam nemusím.
OdpovědětVymazatÚsměvný článeček. Já jsem jezdívala do práce vlakem a autobusem a někdy to byl horor. Jsem ráda, už nemusím každý den jezdit.
OdpovědětVymazatTedy ty se nezdáš! Nejvíc zajímavých příhod se mi stalo v metru.
OdpovědětVymazatMHD rozváží exoty odjakživa.
OdpovědětVymazatTo je krásná příhoda, takových by to chtělo v životě víc...
OdpovědětVymazatPěkná příhoda. Mně se nikdy v MHD nepodařilo usnout. Asi proto, že každou chvíli běží z reproduktorů hlášení: "Česká policie varuje před kapesními krádežemi a vandalismem. Věnujte zvýšenou pozornost. . . "
OdpovědětVymazatTak to jsem se krásně od srdce zasmála. A než jsem to dočetla jsem si říkala, jak je to možné, já když jedu autobusem, tak si nikdy nedovolím usnout, aby mě neodvezl do tamtáre a že se také kolikrát držím. Moc pěkná příhoda a je vidět, že ještě někteří lidé berou život s humorem a to je dobře!!!
OdpovědětVymazatV MHD jsem usínala pravidelně, ale nikdy se mně nepodařilo "vyspat se s nějakým mužem. Tak to jen tiše závidím.
OdpovědětVymazatJá si myslím, že daleko zajímavější zážitky prožijí spíš ti, kteří jezdí v MHD sporadicky. Zejména proto, že nejsou tak okřesaní jako pravidelní cestující.
OdpovědětVymazat[1]: Děkuji za pochvalu. Přiznávám se, že občas usínám, jezdím naštěstí na konečnou.
OdpovědětVymazatAli, to je moc pěkná příhoda.
OdpovědětVymazat[24]: Já mám výhodu, že si sednu a pak můžu prožít něco podobného.
OdpovědětVymazatTak to jsem nezažila, to je dobré . Já zažívám seřvání přes prázdnou tramvaj, že jsem nepustila sednout staršího, přestože okolo mě jsou volná místa .
OdpovědětVymazat[26]: Někteří starší lidé dokáží být pěkně protivní a bohužel kazí reputaci všem.
OdpovědětVymazatTeď je skoro líto, že nejezdím tramvají. Kdy já se beztrestně vyspím s mladším mužem, když chodím pěšky?
OdpovědětVymazatPěkná úsměvná historka...pěkně to rozveselí celý den.
OdpovědětVymazat[27]: To jen souhlasím... Taky jsme už zažili seřvání, když jsme chtěli pustit staršího pána sednout, jestli si myslíme, že je tak starý nebo co. Tak jeden potom neví...
OdpovědětVymazatHezky jsi mne pobavila! Jezdívala jsem také MHD denně do práce, ale asi ne dost dlouho na to, že bych usnula. Ale jinak bychom se zase nemohli usmívat nad tím Tvým krásným článkem, že?
OdpovědětVymazatA to se nestydíš spát s cizím chlapem a ještě na veřejnosti Řechtám se byl to vtipálek a taky ti senza začal den
OdpovědětVymazatMilé setkání dokáže prosvětlit den.
OdpovědětVymazat