Paříž

Projít se předjarní Paříží,

myšlenky nechat volně plynout

a jen vzpomínat.

Co se za ty roky, kdy jsem tu nebyla změnilo?

Nic, jen já jsem o mnoho let starší.

Jsou nabídky, které se neodmítají.

Přijala jsem proto s obrovskou radostí možnost, podívat se znovu po mnoha letech do Paříže.

Ani na okamžik jsem neváhala. Následovalo rychlé zabalení a pak cesta přes noc.

Určitě nemá smysl popisovat jedno z nejhezčích měst. Město milenců, básníků - kolik krásných synonym by se o něm mohlo říci.

Dvě noci na cestě a tři krásné dny, kdy jsem chodila po místech, po kterých jsem už kdysi, před mnoha lety šla. Tehdejší návštěva byl splněný sen a tato byla jeho pokračováním.

Ale přeci jen došlo k jedné změně. Na Montparnasse nestál ten vysoký, dalo by se říci, mrakodrap.

Chodila jsem po známých a neznámých místech, vzpomínala, kudy jsem se pohybovala s průvodcem před 22 roky. Z hlavy jsem dolovala francouzská slovíčka a snažila se zapamatovat si, že když je to "á droite" znamená to vpravo a "á gauche" je vlevo. Zapoměla jsem toho za ty roky hodně. První den vyzbrojena mapou jsem se ostýchala kohokoliv zeptat a jen jsem poslouchala tu nádhernou měkkou řeč. Čas plynul a mě se vybavovalo stále více a více slůvek, která jsem kdysi znala. Ze slůvek se stávaly věty a já se začínala ptát.

Linka metra č. 13 stále jezdí tam, kde jsem před 22 roky bydlela. Dojela jsem na stanici Garibaldi na severu Paříže a s dávno zasunutými vzpomínkami procházela uličkami. Bylo to tam ještě divočejší, než kdysi. Dlouho jsem se nezdržela a raději se vrátila zpět do centra, kde pulzuje život a kde jsem se cítila mnohem bezpečněji. Tady jsem splynula s davy turistů, stejně nadšených, jako já.

Jeden celý den jsem strávila v Louvre. Nikým nerušena, nehoněna, jsem v klidu procházela jednotlivými expozicemi.

Čas ale neúprosně utíkal a nastal čas návratu.

Noční cesta z jednoho krásného města do druhého krásného města. Každé je jiné, každé má svou nezaměnitelnou atmosféru. Ale tady jsem doma.

Dnes ráno jsem přišla do práce. Unavená, ale št'astná.

Stále vstřebávám zážitky a utřid'uju své myšlenky.

Au revoir, Paris.

* * * * * * * * *

Tímto krátkým článkem ospravedlňuji svou dočasnou nepřítomnost tady.

V práci mě čekala kupodivu práce. Za tři dny se tam toho nakupilo tolik, že jsem ani nevmímala, jak čas letí.

Doma jsem pak stáhla fotky a potom jsem usnula.

Slibuji, že zítra se podívám k Vám všem, kam chodím ráda.

Několik dalších fotografií je v Galerii.cz.