Vzpomínka na Assisi

Čas neúprosně letí a já zjišt'uji, že mé předsevzetí o tom, co umístím na blog, bere za své.

Loni v červenci, po návratu z Itálie, jsem si vytkla, jaká témata zpracuji a kam návštěvníky svého blogu pozvu. Uplynulo téměř třičtvrtě roku a zjišt'uji, že "skutek utek".

Rozhodla jsem se tedy, že Vás pozvu na vzpomínkovou procházku po nádherném místě, kterým je Assisi.

Při naší loňské cestě na jih Itálie jsme nocovali u Trasimenského jezera, které leží na rozhraní dvou zemí, kterými jsou Toskánsko a Umbrie. Projevila jsem přání podívat se do Assisi, které odsud není daleko. Potom využijeme k cestě na jih, jako už po několikáté, "bezplatnou dálnici" A35 (E45).

Před Assisi se nachází malé městečko Santa Maria degli Angeli, na jehož náměstí stojí nádherná bazilika. Ta dala městečku své jméno. Než jsem stačila vytáhnout fot'ák, byl kostel už v tak špatném úhlu, že jej nebylo možné vyfotit. Za námi šňůra aut, místo k zaparkování žádné. Manžel přislíbil, že cestou zpět tady uděláme zastávku.

Projeli jsme a zanedlouho byl před námi náš cíl Assisi. Na nevysokém kopci proti nám čněly stavby, jako by vyrůstaly ze země. Fot'ák jsem držela na klíně a tu nádheru jsem zkusila vyfotit. Nic moc, za jízdy, proti světlu a ještě na křivo. Jedině snad ty mráčky na obloze mají jisté kouzlo.

Zaparkovali jsme v několikapatrovém parkovacím domě Mojano. Je vidět, že Assisi počítá s přívalem návštěvníků, at' už turistů, či poutníků. Vždyt' patří mezi nejslavnější poutní místa v Itálii. V celém parkovišti bylo neskutečně čisto a hrála v něm tichá hudba. Vyjeli jsme několik pater výtahem a v hale si u automatu koupili parkovací kartu. Až mnohem později jsme zjistili, že bychom tu mohli parkovat až do 19:47 hodin.

Dalším výtahem jsme pak vystoupali z podzemí a ocitli se v prudkém umbrijském slunci. Na levo se tyčila věž pro nás neznámého kostela a přímo proti nám na kopci čněla veliká bazilika. Musíme si nutně opatřit nějakou mapu, nebo průvodce městem, abychom za tu chvíli, kterou prohlídce chceme věnovat, stihli vidět hlavní památky.

Stoupali jsme chvilkami po cestičkách, či schodech směrem vzhůru k bazilice. Došli jsme na Via Sant Agnese a po ní pokračovali na Piazza Santa Chiara - Náměstí sv. Kláry, na němž stojí stejnojmenná bazilika.

Na náměstí fungoval i stánek s pohlednicemi a průvodci. Zakoupila jsem si několik pohlednic, leporelo a malého průvodce, ve kterém byla mapa. Prohlédli jsme si baziliku zvenčí, obešli jí a podívali se k jedné z městských bran. V Itálii je většina center historických měst obehnána hradbami. Někde více, jinde méně zachovalými.

Nahlédli jsme do průvodce a z něj vyčetli, že hlavní a nejdůležitější památka tohoho města, a to bazilika sv. Františka, je na úplně opačném konci města. Došli jsme do centra města, cestou dělali odbočky k dalším památkám a pak můj muž pronesl: "Všechny cesty vedou do Říma" a ukázal směrník na Via San Francesco. Jdeme správným směrem. Vzhledem k nedostatku času a zhruba 800 km, které ještě byly před námi, nebyl čas na čtení průvodce. Strčila jsem ho do batohu. Pokračovali jsme k bazilice, já cestou fotila a manžel čas od času něco málo natáčel na kameru.

A pak se před námi otevřel pohled tak krásný, že se mi sevřelo srdce. Ne, nejsem věřící. Ale v ten moment jsem si říkala, jak takový obraz zapůsobí na ty, kteří věří v Boha. Přiznám se, že podobný pocit zažívám, když se vracím po dálnici od Brna a na Nuselském mostě se zahledím na panorama Hradčan, doplněné vlevo Vyšehradem.

Bylo nám jasné, že máme málo času. Chybí nám na to, abychom si mohli veškeré památky prohlédnout nejen zvenčí, ale i zevnitř. Tady jsme si s mužem slíbili, že sem se vrátíme ještě jednou. Došli jsme k bazilice a zjistili, že má dvě patra a dva vchody. Podívali jsme se, něco zdokumentovali a rozhodli se, že se vrátíme k autu, abychom mohli pokračovat do Kampánie. Od baziliky jsme scházeli dolů z kopce a došli k hodně starému kostelu. Jeho zvonice byla hodně podobná té, kterou jsme viděli jako první, po opuštění parkovacího domu. Ale byly to jiná věž, ta naše, kterou jsme zvolili jako orientační bod, je někde jinde. Vedle kostela byla otevřená brána do zahrady a my zvědavě nahlédli. Plno upravených záhonů plných zeleniny a my byli zváni mladými lidmi, kteří tu pracovali, abychom si něco koupili ve stánku u zdi. Prý je vše zaručeně v bio kvalitě. Poděkovali jsme s tím, že máme před sebou ještě dlouhou cestu a že by tak krásná zelenina doznala jisté újmy a současně jim pochválili jejich zahradu. Vytáhla jsem průvodce, podívala se do mapy, abych zjistila, že kostel je zasvěcen sv. Petrovi a také, že jsme na nejnižším místě historické části Assisi. Čekalo nás stoupání do kopce podél městských hradeb. Teplota vysoká, stínu minimum a kolem jen zdi a zdi. Sebou jsme měli jen jednu lahev s vodou a té už nebylo nejvíc. Stoupali jsme a já občas dělala zastávky za účelem focení a přitom nabírala dech. Dobrý maskovací manévr.

Konečně jsme došli do civilizace. Domy a paláce a hlavně kohoutek s pitnou vodou. Omyla jsem si tvář a ruce a muž doplnil lahev. A pak jsme uviděli tu "naší věž". Z průvodce jsem vyčetla, že se jedná o původní městskou katedrálu, která je zasvěcená Matce Boží větší - Santa Maria Maggiore. Kostel jsme obešli, byl vyzdoben pro svatbu. Z ochozu u kostela jsme viděli přístupovou cestu k parkovišti. Došli jsme na ní, sestoupili k výtahu do parkoviště. Využili jsme sociální zařízení, které se otevíralo parkovací kartou. Stále zde hrála tichá hudba.

Nasedli jsme do auta, opustili parkoviště a vydali se směrem k Santa Maria degli Angeli. Nevím, zda manžel špatně odbočil, nebo ho jednosměrky dovedly jinam, já v té době četla v zakoupeném průvodci o místech, která jsme viděli a o těch, která unikla naší pozornosti. Každopádně, když jsem zvedla oči od knihy, byli jsme už notný kus od Assisi.

Jednou se sem určitě ještě vrátíme.

První zmínky o Assisi pocházejí už z nejstarších dob. Bylo osídleno Umbry, jak dokládají mnohé archeologické nálezy. V místech nynějšího města se potom v dobách Římské říše rozkládalo město Assisium. Byly zde vybudovány náboženské a světské stavby, které byly obehnány mohutnými hradbami. Assisium bylo v té době kvetoucím obchodním střediskem. Křest'anství toto město přijalo roku 238 n.l. od biskupa Rufinuse.

Roku 545 bylo obsazeno a vypleněno Góty, později se dostalo pod nadvládu Byzantské říše a nakonec ho ovládli Langobardi. Podobný osud postihl mnoho severoitalských měst.

Po roce 1000 se konstituovala svobodná ghibelnská komunita a Assisi prožívalo opětovný rozkvět. Město válčilo s nedalekou Perugií a organizovalo povstání proti Barbarosovi. V roce 1182 se zde narodil nejslavnější rodák Giovanni Battista Bernadone - sv. František z Assisi. Otec byl bohatý obchodník s látkami, pocházející z Luccy a matka procházela z Provence. Giovanni mluvil nejen italsky, ale i francouzsky, byl proto svými kamarády nazýván Francesco (Francouzek). Toto jméno přijal při vstupu do řádu, jehož
se stal zakladatelem. Další slavnou rodačkou byla šlechtična Chiara di Offerduccio di Barnardino, narozena 1194, později známá jako sv. Klára, zakladatelka Řádu s. Kláry (klarisky).

V roce 1197 byl v Assisi pokřtěn budoucí císař Fridrich II. Švábský. Několik let zde pobýval v pevnosti Rocca Maggiore, jejíž počátky lze vysledovat až do langobardského období. Tento císař podepsal roku 1212 Zlatou bulu sicilskou.

Roku 1205 měl Františel při motlitbě vidění. Rozhodl se změnit svůj život a opravit Kostel sv. Damiána, kde k vidění došlo. Zřekl se bohatství své rodiny a roku 1208 založil Řád menších bratří. Od benediktínů dostal darem kapli Santa Maria degli Angeli, tehdy nazývanou Porziuncoli. Zde v této kapli, která je dnes součástí jedné z největších bazilik, roku 1226 umírá. Roku 1228 byl kanonizován a současně byl položen základní kámen k bazilice San Francesco. Sv. Klára zemřela roku 1253. V roce 1255 byla kanonizována a o rok později bylo započato s výstavbou baziliky Santa Chiara.

Roku 1348 postihla Assisi morová rána a došlo k jeho úpadku. Ve snaze vojensky zabezpečit součást Církevního státu, rozhodl roku 1367 kardinál Aegidius Albornoz přestavět pevnost Rocca Maggiore. Pokojný život města narušovaly časté vnitřní války mezi rodem Nepiů z horní části města a rodem Fiumiů z dolní části města a despotičtí vládcové jako Biordo Michelotti, Montefeltro či Francesco Sforza. Za papeže Pia II. se potom Assisi stalo definitivní součástí Církevního státu.

Současné Assisi má včetně svého okolí přibližně 25 tisíc obyvatel. Díky neporušenému stavu si zachovalo staroměstskou podobu a uchránilo svou hlubokou duchovní tradici.

Přijměte proto pozvání na tři a půl hodinovou návštěvu Assisi:

Tuto fotografii jsem stáhla z oficiálních stránek Assisi. Jedná se o jednu z největších bazilik

Santa Maria degli Angeli (Svatá Marie Andělská), jejíž součástí je kaple Porziuncoli.

Místo, kde byl založen řád Františkánů a současně i místo úmrtí sv. Františka z Assisi

Scan z knihy Rizia Guarnieri Assisi. Takhle nějak mohla, či měla vypadat moje první fotografie.

Budova Baziliky sv. Františka a konventu, jako by vyrůstaly ze země

Cestou z parkoviště jsou k vidění památky z doby Římské říše

Cesta do města a zvonice původní katedrály Santa Maria Maggiore

Další schody při stoupání k Piazza Santa Chiara

Bazilika di Santa Chiara (Bazilika sv. Kláry)

Detail růžice na průčelí baziliky

Pohled na pevnost Rocca Maggiore

Pohled k městské bráně u Borgo Arentino

Pohled na Baziliku di Santa Chiara

Cesta do historického centra

Chiesa Nuova (Nový kostel), vybudovaný roku 1615. V těchto místech byl rodný dům sv. Františka

Sousoší v místech rodného domu sv. Františka

Kapličky jsou na mnoha domech a dokládají duchovní tradici tohoto města

Piazza del Comune je středem města

Tempio di Minerva (chrám Minervy) z prvního století je nejstarší památkou.

Později byl přestavěn na kostel, který nese název Santa Maria sopra Minerva

(Svatá Marie nad Minervou). S podobnou stavbou jsem se již setkala v Římě.

Zvonice Torre del Popolo, vedle Palazzo del Capitano del Popolo z r. 1282.

Je zde sídlo městského úřadu.

Via di San Francesco

Pohled, který se otevřel mě vzal za srdce - Bazilika sv. Františka

Růžice na gotickém průčelí Horního kostela (Chiesa Superiore)

Vchod do Horního kostela

Vchod do Dolního kostela (Chiesa Inferiore) Zde je hrob sv. Františka

Chiesa di San Pietro (Kostel sv. Petra), vybudovaný v 10. století

Cesta kolem hradeb

Zvonice bývalé katedrály Santa Maria Maggiore (Matka Boží větší).

Kostel stojí v místech římské Ianovy svatyně.

Jeden z posledních pohledů na Baziliku sv. Kláry

Pohledem se loučíme s věžemi a domy v Assisi

Věž opatství Vescovado, místo kde se František zřekl všeho pozemského bohatství

Plánek Assisi - scan z knihy Rizia Guarnieri Assisi

Kromě církevních staveb a historických památek se můžete v Assisi také setkat:

S kněžími, kterých jsme potkali několik

S nakupujícími jeptiškami, které byly "vyzbrojené trekovými holemi

Se svatými - živými i jejich sochami

S klanícím se koněm i rytířem

S Ferrari - pod kapotou bylo koní více, nikomu se však neklaněli

S andělem - na tom není nic divného, jsme přeci v Assisi

Dále se potkáte s davy turistů a poutníků, jimiž jsme se na tu krátkou chvíli stali i my. Potkáte se i s památkami, které jsme z nedostatku času neviděli a o kterých jsem si četla v knize, kterou jsme zde koupili. Setkáte se zvláštní atmosférou tohoto města, které na nás "bezvěrce" hodně zapůsobilo.

Fotografie, které jsou zde zveřejněné najdete zde a k tomu ještě nějaké další.