Nestíhám

Jak by se jinak dal nazvat nedostatek času?

Čas a k němu předpona "ne"? To by v tomto případě znamenalo nečas a to je blbost, to značí špatné počasí.

Poslední dobou mám neustále pocit, že nic nestíhám.

Tedy, abych to upřesnila, nedostatek času mám ve svém soukromém životě.

V práci je tomu přesně naopak, tam mám času tolik, že bych ho mohla "pytlíkovat" a pak prodávat.

Chodí minimum zákazníků a my tam sedíme a čekáme, až se nějaký objeví. Co my, kteří sedíme, my máme alespoň své jisté. Náš plat je daný. Ale co ti, kteří jsou závislí na tom, kolik práce udělají. Okouníme v práci. Někomu to nevadí, ale mě ano. Ten čas, který tu musím trávit bych dokázala vyplnit mnohem smysluplněji. Sedím a čas se vleče. Domů se dostávám kolem půl páté a jsem z toho nicnedělání mnohem unavenější, než kdybych celý den pracovala jako pilná včelka.

Konec měsíce značí vyučtování a uzávěrky. Včera odpoledne jsem šla domů s tím, že musím vyfakturovat manželovu práci. Poté, co přišel o zaměstnání, pracuje jako OSVČ. A já mu vystavuji papíry a dávám dohromady podklady. A jak se říká, plány jsou od toho, aby se měnily. Manžel mi oznámil, že možná přijde na návštěvu náš kamarád. Uvařili jsme si kávu, chvilku poseděli a já usoudila, že kamarád nepřijde. Odlíčila jsem se, převlékla se do domácího oděvu a zapnula počítač. Vařit jsem nemusela, manžel prohlásil, že k večeři dojí polévku z víkendu. Těšila jsem se, jak konečně stáhnu fotky z nedělní procházky po Hradčanech, jak si počtu na mých oblíbených blozích a až se náležitě odměním, uzavřu manželovi leden. Pohodlně jsem se usadila a zaslechla zvuk zvonku. Ó, jak jsem se mýlila. Kamarád dorazil. Nechala jsem počítač zapnutý a přesunula jsem se do kuchyně. Seděli a povídali jsme si do třičtvtě na osm. Kamarád se podíval na hodinky a pronesl, že jsme si krásně pokecali, ale že už musí domů, aby stihl v televizi "Ordinaci". Manžel ho šel vyprovodit dolů, já mezitím ohřála polévku a pak se vrhla k počítači. Začala jsem raději tím účetnictvím, nevěděla jsem, kolik toho tentokrát bude. Práce mi šla od ruky. Ale, jak se říká, nemá se chválit den před večerem. Při tisknutí faktur mi do tiskárny vlezly najednou všechny papíry, ozval se zvláštní zvuk a tiskárna se sekla. Vztekala jsem se u toho asi půl hodiny, než se mi podařilo tiskárnu zprovoznit.

Konečně bylo vše hotovo. V rychlosti jsem se podívala jen na pár blogů a bylo jedenáct hodin.

Ráno jsem vstala ve čtvrt na šest, tak jako obvykle. Na teploměru bylo mínus dvanáct stupňů.

Ze skříně jsem vytáhla dlouhý kabát a pod kalhoty jsem navíc natáhla legíny. Včera mě cestou do práce zábly nohy a to bylo tepleji, než dnes.

Baret naražený do očí, rolák vyhrnutý k očím, kabát téměř ke kotníkům. Vypadala jsem jako beduín, ale důležité bylo, že mi, na rozdíl od včerejška, nebyla zima.

První polovina pracovní doby mi utekla hodně rychle. Dělala jsem měsíční uzávěrku. Proč jsem tak rychlá? Měla jsem si šetřit práci, aby mi vydržela trochu déle. Ale to já nějak neumím. Druhou polovinu pracovní doby jsem trávila zase tím otravným "téměřnicneděláním". Občas jsem zabrousila na počítač, ale vzduch dnes nebyl čistý, čeřil nám ho pan šéf. Měla jsem neustále pocit, že mi stojí za zády.

Konečně, blížil se konec pracovní doby. Navlékla jsem svůj dlouhý kabát, na hlavu narazila baret, natáhla rukavice a zamířila k tramvaji. Šla jsem asi o 5 minut dříve a stihla jsem tramvaj, kterou běžně nestíhám. Libovala jsem si, jak budu o nějakou chvilku doma dříve. Vystoupila jsem na Vypichu a v mrazu čekala na "dvaadvacítku", která jezdí k nám. Než jsem se jí dočkala, přijely ještě další dvě tramvaje číslo 25. Nejprve ta, kterou většinou jezdím a pak ještě další. Chvílemi jsem zvažovala, zda nemám zavolat manželovi, aby mě cestou z práce vyzvedl na Vypichu. Pak konečně přijela očekávaná tramvaj. Domů jsem přišla zmrzlá.

A jak to dopadlo? Kromě toho, že se mi spustlila rýma? Odpoledne jsem opět "pracovala pro manžela". Dávala jsem dohromady podklady pro daňové přiznání. Fotky jsem samozřejmě ještě nestáhla, tak snad zítra.

Je čtvrt na deset a teploměr ukazuje téměř minus třináct stupňů. Začínám přemýšlet, co si na sebe ráno ještě navléknu.