Asi to zažil každý. Nechtěně vyslechnutý rozhovor.
Při cestě do práce jsem si říkala, jak je báječné, že už je pátek. Přeci jen ten týden byl dost náročný. Po čtyřech týdnech marodění jsem nastoupila zpátky na ten bláznivý kolotoč. Ten mi ale vadil méně, než skutečnost, že se u nás v práci netopí. Pan šéf šetří.
Málo platné, že nás zákazníci litují, topit se prý hned tak nebude. Vyčíslil, kolik stojí topení za měsíc a místo toho jsme vyfasovali fleecové bundy.
Ten dnešní, ranní, nechtěně vyslechutý rozhovor mě pobavil natolik, že jsem se rozhodla se tu s vámi o něj podělit.
V ranní MHD se ozval zvonivý hlásek:
"Tatí, přídeš pro mě po "O"?
"Ne, dnes nemůžu."
"Ale tatí, já chci jít dneska po "O".
"Už jsem ti řekl, že to dnes nejde."
"A proč to nejde?"
"Protože se dnes neuvolním z práce".
"Ale já chci jít po "O".
"Opravdu to dnes nepůjde".
"A přídeš pro mě po "O"?
"Kolikrát ti mám opakovat, že dnes ne."
"Tak ty nepřídeš?"
"Ne, nepřijdu".
"No tak já řeknu mamince, že čůráš do umyvadla".
V hromadném dopravním prostředku bylo chvilku ticho jako v kostele a pak jsme se začali jeden po druhém tiše pochechtávat. Tatínek s dítětem na první zastávce kvapně vystoupil. To už se smáli všichni nahlas. Jen ti, kteří nastupovali, se na nás chechtající se, dívali s nechápavým výrazem.
Dítě někdy dokáže přivézt dospělého do hodně úzké uličky. 
Pro ty, kteří nemají děti, jen malá vysvětlivka - jít po "O" znamená pro děti, které chodí do školky, jít domů po obědě.
Pěkný Mýmu bráchovi se jednou povedlo něco podobnýho
OdpovědětVymazatNáhodou! tohle po O od synovce znám! ach ti malí vyděrači!
OdpovědětVymazat[2]: Já bych tomu smradovi řekl, že do toho umyvadla chodím i srát a že to klidně může říci mamince. Ten tatínek byl holt měkota.
OdpovědětVymazatTo je roztomilý ale pamatuju si, že jako malá bych taky udělala cokoli, jen abych šla ze školky po O
OdpovědětVymazatJá bejt tím tatínkem, asi bych se smál, ale rozhodně bych nevystoupil. Neberu sebe sama tak moc vážně. Když jsem si před lety vzal první manželku a jel s jejím tříletým synkem prvně narvanou tramvají, zaslechl jsem ze zdola jeho hlásek: „Tatínku, já tu jsem mezi samejma prdelema!"
OdpovědětVymazatKe komentářům.. vám se to povídá, co byste, ale znáte snad jeho ženu, co ho doma čeká?
OdpovědětVymazatTaky jsem vyslechla podobný rozhovor. Děti nám umí připravit pěkné trapasy.
OdpovědětVymazatVtipná historka, zasmála jsem se hned po ránu. Můj syn mě pravidelně přesvědčuje, že chce jít po O, většinou jednou týdně ho vezmu. Dětská vynalézavost ohledně argumentů nezná mezí
OdpovědětVymazat[6]: To je jeho problém, že si to nechá líbit. Chlap, který je takový trouba, si ani nic jiného nezalouží, než aby se s ním tak jednalo.
OdpovědětVymazatNo to jsem se zasmála! Hezky mi začalo to sobotní dopoledne.
OdpovědětVymazatTak to byla podpásovka Pokud je někdo citlivý a nechce si utrhnout kus ostudy, ať se s dětma nehádá, řeknou i to, co nevědí
OdpovědětVymazatTo je milé!
OdpovědětVymazatČůrat do umyvadla se nevyplácí...
OdpovědětVymazatTak to nemá chybu včetně všech komentářů . Takovou horkou chvilku si zažil se synem můj muž. Jako cca dvouletý chodil syn na záchod na veřejnosti většinou se mnou nebo babičkama a jednou na dovolené v restauraci šel s mužem na pánský. Za chvíli se rozletěli dveře a syn s očma navrch hlavy a do narvané restaurace zvonivým hláskem všem oznámil: " Tatínek má taky pindíka, a velkýho!" To všeobecné haló si můžete domyslet, zvlášť když tam seděla většina chlapů na obědě. Já lezla pod stůl, dcera padala smíchy z lavice a manžel stál ve dveřích jak solný sloup. No k jeho cti musím dodat, že naprosto s klidnou tváří došel k nám sedl si a dodal: "No proto si mně maminka vzala". A bylo vymalováno......
OdpovědětVymazatTak to mě taky rozesmálo, chudák tatínek
OdpovědětVymazat[13]: Já se tuto zásadu snažím dodržovat.
OdpovědětVymazatKdyž jsem sem vlezla, nemyslela jsem si, že budu slzet smíchem- i nosem. Krásně se mi uvolnil- díky-autorko, Davídku, Bylinko, Vendy W i ostatní. Zlepšilo mi to náladu.
OdpovědětVymazatuž aby to naše robě mluvilo, protože ony teď stačí ty jeho šibalské pohledy, myslím že z něj bude taky pěkné kvítko
OdpovědětVymazat[18]:Týno, jen aby tě to někdy nemrzelo, až ti bude upřímně vykládat co zjistil a co ho zaujalo. Nauč se reagovat spíš - zahrát to do autu, humorně, jinak se budeš někdy červenat.
OdpovědětVymazatTo je super! Jeden omylem odposlechnutý hovor a takových úsměvných příběhů! Smíchu není nikdy dost, to je fakt. A já si taky myslím, že to měl tatínek vzít s humorem, proč ne? Stejně ty lidi neznal, tak o co mu šlo, ne?
OdpovědětVymazatDěkuji vám všem za milé komentáře a další příklady toho, co dokáží děti.
OdpovědětVymazatTak to je parádní příběh. Nám ženám se nic podobného stát nemůže, páč si nějak nedovedu představit, jak bych čůrala do umyvadla...
OdpovědětVymazat[22]: Janinko a co kdyby to dítě nahlas dalo dotaz. Mamí a ty nemáš šulinka? Co máš? To v případě, že vás nevidělo nahatou. Doporučuji odpovědět jako já:,,Viděl jsi v jesličkách děvčátka čůrat na nočníček? ",,Jo." A co měly?"
OdpovědětVymazat[21]:Klidně bych jí řekla, já mu to neřekla, co vidí, dítě popisuje, no.
OdpovědětVymazatDětem je třeba vyhovět a ze školky je vzít po "O", když to chtějí, jinak poví všem, i to, co není pravda. Občas zalituji, že jsem si nevedla zápisník s výroky mých synů, určitě by teď bylo o čem psát. Můžeme to ještě stihnout u vnoučat...
OdpovědětVymazatTen konec vážně neměl chybu, asi bych se taky chechtala... a tatínek je poučen, že cokoliv dělá doma, je pečlivě sledováno a zaznamenáno...
OdpovědětVymazat[3]:Tatínek asi ještě nebyl zvyklý na trapasy. Zřejmě mu nešlo o maminku, ale o lidi v tramvaji...
OdpovědětVymazatO dětské bezelstnosti by se dalo mluvit dlouho. Pepíček zvoní na maminku a říká, mamí hoď mi pomeranč, ty nevíš, jak se to říká, odvětí maminka, Pepík se rozmyslí a zvoní, mamí prosím, hoď mi pomeranč, zazvoň si na babičku, Pepíček po chvíli zazvoní na babičku, babí, hoď mi pomeranč, babička odpoví, ty nevíš jak se to říká, TAK PRD, odpoví Pepík.
OdpovědětVymazat[28]: Je zajímavé, že se všechny podobně přisprostlé vtipy házejí na Pepíčka, proč ne třeba Arnošta nebo Jiřího a pod. Pepíček je takový typicky český, že? V angličtině- lord, tam zase lokaj musí být John, nebo Jean.
OdpovědětVymazat[21]:Také jsem si vzpomněla, jak jeden ze synáčků přišel ze školky a řekl ,,do prdele" v nějaké větě. Vysvětlila jsem mu, že i když to ve školce od dětí slyšel, není to hezké slovo a aby to neříkal. Souhlasil. Pak ale šel na záchod a protože nechával pootevřené dveře, aby mohl zavolat úúúž, najednou jsem slyšela, jak si něco mumlá. Přiznám se, že jsem si to šla poslechnout za dveře, povídal : A do prdle, do prdele, do pr..... Honem jsem odešla a dělala, že jsem nic neslyšela. Nevím, jak před dětmi, ale doma to pak před námi neříkal.
OdpovědětVymazat[22]: Věřím tomu, že bezelstná dětská dušička by dokázala vymyslet něco i na maminku.
OdpovědětVymazatVe školce si šel tatínek spolu se mnou vyzvednout dítě:
OdpovědětVymazat[32]: Rodiče by si měli dávat setsakramentský pozor, co říkají před dětmi. Zvlášť když mezi sebou řeší nějaké problémy. Když třeba matka řekne před dítětem o otci, že je starej blbec, tak si může být stoprocentně jistá, že to dítě někdy řekne taky. A proč by ne, vždyť to přece říká maminka, tak to musí být pravda.
OdpovědětVymazat[22]: Janinko, vy nemáte doma židli, nebo co?
OdpovědětVymazatjo ty děti umí překvapit. Nám se to směje, ale ten tatínek Kdo nám teď poví zda ještě čůrá do umývadla
OdpovědětVymazatNo srandy kopec - ani to všechno nejde smíchem přečíst - děti jsou hold děti.
OdpovědětVymazatDěti jsou prostě kouzelné, naprosto bezelstné a bezprostřední, tím myslím hlavně předškolní děti. Dovedou použít neskutečně trefně (z pohledu dospělého ovšem vždycky nevhodně) to, co někde zaslechnou nebo jednoduše řeknou nahlas, co si myslí.
OdpovědětVymazat[32]:Tak to je taky paráda!
OdpovědětVymazat[34]:Asi má, ale než by si ji donesla, asi by se počůrala.
OdpovědětVymazatTaky chci jít po "O" domů.
OdpovědětVymazat