Snad pro hezčí den

Od rána prší a je doslova psí počasí.

To znamená, že by ani psa nevyhnal.

Po krásných dnech babího léta se nám podzim připomenul hodně silně.

Nevadí mi déšt', vím, že je potřebný. Potřebuje ho příroda, potřebujeme ho i my lidé.

Mám déšt' ráda, zejména ten letní, protože krásně voní.

Ale nemám ráda déšt', který je provázen větrem a zimou. A to dnes bohužel bylo. Než jsem došla na autobus, měla jsem mokrou bundu i přesto, že jsem se skrývala pod velikým deštníkem. Vítr hnal vodní kapky téměř vodorovně a každou chvíli si pohrával s deštníkem a obracel jeho dráty.

Psí počasí a nálada pod psa.

Doma jsem si udělala hrnec čaje a šla stáhnout do počítače fotky. Včera odpoledne se udělalo na chvilku hezky, sice byla zima, ale nepršelo. Vzala jsem si fot'ák a šla vyfotit oleandry, které kvetou tak krásně, až je mi líto, že zanedlouho budou nastěhovány do domu.

Před více než týdnem jsem vás pozvala na malou ukázku z mé zahrady.

Přijměte tedy pozvání k prohlídce několika oleandrů. Mám k nim zvláštní vztah a patří mezi mé oblíbené rostliny.

První oleandr mám už téměř 40 let (sakra, to to uteklo). Opatřila jsem si ho "krádeží prostou" a to tak, že příborovým nožem, za zády své kolegyně, jsem odpižlala dva malé výhonky v Menze na Albertově. Jeden pro mě, druhý pro ní. Dnes je z něj obrovský keř, k jehož stěhování je potřeba dvou lidí.

Druhý oleandr jsem si koupila před mnoha lety v Holešovické tržnici. Zvolila jsem barvu tmavě růžovou, aby se vyjímal vedle toho prvního bílého. Oni tehdy také jiný neměli. :-D

Později, když jsme začali cestovat na jih, jsem zjistila , že oleandry lemují cesty a rostou všude kolem. Vypravila jsem se s kapesním nožíkem na vycházku kolem přístavu ve Vrbosce na Hvaru a stejně jako můj první exemplář, jsem ho prostě ufikla.

Ale ouha. S ním jsem si dovezla spoustu škůdců a hmyzu, takže poté, co zakořenil, nakazil mé dva předchozí exempláře. Trvalo mi několik sezón, než jsem za pomoci chemických postřiků a ručního stírání jednotlivých listů od puklic, své oleandry vyléčila.

Řeklo by se, že tři stačí.

Poprvé v Itálii a moje nadšení nebralo konce. Do té doby jsem netušila, kolik barev oleandry mají. Domnívala jsem se, že jsou to ty tři, které mám doma a ze kterých jsem už pro své kamarády a známé, vypěstovala spoustu dalších.

Vzpoměla jsem si na to, jak jsem si z Chorvatska zavlekla hmyz a škůdce. Jen jsem se kochala tou nádherou a barevnou škálou. Pak jsem si všimla, že Italové přijeli se zvláštním zemědělským strojem, jakýmsi plotostřihem a oleandry ostříhali. Sebrala jsem si pár větviček a z první italské cesty mám tento. Ale nedala jsem ho mezi ty své vzrostlé hned, byl notnou chvíli v karanténě.

Cestou zpět jsme nocovali na Lago di Garda, na jehož březích rostou také oleandry a tam jsem objevila oleandr, který měl barvu do oranžova. Jeho fotku vám tu nenabídnu, protože včera už nekvetl.

Místo toho vám nabídnu ukázku dalších oleandrů. A protože jsem tak trochu pedant, dávám na každý z nich cedulku, odkud pochází.

Přiznávám se, že oleandry nekupuji, většina z nich byla opatřena tak, jako ten první. Když jsem viděla, jak brutálně jsou keře střihány a že ani těm mým neuškodilo, když se kousek ořízly, chodím na své výpravy vyzbrojena kromě fot'áku i malým nožíkem.

Výjimku jsem udělala v minulém roce, kdy jsem objevila v katalogu zahradnictví Petro v Mělníce žlutý oleandr. Do něj jsem peníze investovala. Nevím však, zda jsem nekoupila "zajíce v pytli", protože po dvou sezónách na zahradě, ještě nekvetl. Další žlutý jsem si přivezla minulý rok z Kalábrie, ten už kvetl, ale jen jednou v červenci.

Ještě jedna barva oleandru mi chybí. Krvavě červený se žlutým středem. Viděla jsem ho letos dvakrát. Poprvé na hlavní třídě v kalabrijském městě Paola a podruhé u vykopávek Paestum, kde kvetl před jednou z restaurací. Takže, pokud to vyjde i příští rok a já opět vycestuji do jižních krajin ... možná svou sbírku, která má více než dvacet exemplářů, zkompletuji.

Moje oleandrová "vášeň" jde tak daleko, že už jsem dvakrát vypěstovala oleandry i ze semínek. Oleandry, které mají květy s jednoduchými úbory, někdy vytvoří lusk a v něm jsou semínka.

Doufám, že pohled na barevné květy je příjemnější, než dívání se na to, jak prší.

Krásný večer všem.