Jde to i nejde

Dá se žít bez elektřiny?

Myslím si, že to jde i nejde.

Bez elektřiny jsme se ocitali dobrovolně.

Byla bez ní chata našeho kamaráda na nádherném místě v Lukách pod Medníkem. Stála na břehu Sázavy a pobyt tam byl kouzelný. Jezdívali jsme sem vlakem z Bráníka, na zádech batoh a v něm vše potřebné na zdejší pobyt. Svítilo se petrolejkou, nebo svíčkou, vařilo se na ohni venku, nebo na liháčku. V zimních měsících se topilo v kamnech a vařilo se na nich. Ticho, klid a hlavně romantika.

Jen šumění Sázavy. Když se večer měsíc odrážel na její hladině a zněly kytary, nikomu z nás elektřina nescházela.

Bez elektřiny se občas ocitneme nedobrovolně a to tehdy, když vypadne proud. Dnes už to tak časté není, v naší čtvrti je proud veden v zemi, ale občas se to stává. Pamatuji si, jak ve vedlejší ulici stávala trafostanice. Stačila sebemenší bouřka, trafačka vypadla a my byli bez proudu.

Mám stále doma dvě petrolejky a zásobu svíček.

V srpnu 2002 zasáhly naší zemi povodně. Pracuji v Holešovicích, kousek od Vltavy. Bylo to pondělí 19. srpna, kdy jsem se vrátila do práce po dovolené. Vzpomínám, jak jsem šla vybavená holínkami a gumovými rukavicemi a před očima jsem si promítala záběry z televizích zpráv. Věděla jsem, že to nebude žádný hezký pohled, byla jsem připravená na nejhorší, ale i přesto jsem byla v prvních momentech v šoku. Bláto, špína, bez elektřiny.

Když se začaly vodní toky zvedat, byla jsem v Chorvatsku a relaxovala. O ničivých povodních jsem neměla sebemenší tušení. Seděli jsme s mužem na terase, popíjeli crno vino, když přiběhla naše domácí a prý máme jít okamžitě k nim. Na její vyděšený výraz dodnes vzpomínám. V pokoji před televizí seděl Stipe, držel si hlavu v dlaních a opakoval jen "hrůza, hrůza". Volali jsme dceru, která v té době bydlela v centru Prahy. Byla v pořádku a právě pomáhala kamarádce odstěhovat se z Karlína. Mluvila jsem s kolegou z práce. Řekl jen, že museli opustit pracoviště, ale že se snažili zachránit co se dá.

V neděli ráno jsme se po magistrále vraceli domů. Viděla jsem zbořené domy v Karlíně a všude přítomné bláto. Z domova jsem zavolala kolegovi, zda mám vůbec jít do práce. Ano, ráno mě vyzvedne.

Stále mám před očima špinavý pruh na zdech a oknech tam, kam dosáhla voda, zničený nábytek.

V celé čtvrti nešel proud. Nedobrovolně bez elektřiny. V holínkách a rukavicích jsme se celý den snažili zachránit a umýt co šlo. Jediné spojení se světem byly mobily. Bez elektřiny nefungovala ústředna, nebyla teplá voda, která by úklid usnadnila. Lidé, kteří měli u nás v opravě auta se chodili ptát, jak to s jejich vozy dopadlo. Většina aut byla odvezena, další byla na heverech. Bez elektřiny je však nebylo možné sundat dolů.

Dva dny jsme fungovali bez proudu. Až třetí den se podařilo sehnat agregát a začalo se postupně vše vracet do normálnějších kolejí.

Dodnes je na bílých cihlách, ze kterých je budova postavena, vidět tmavý pruh, kam dosáhla voda. A každé jaro přicházejí řemeslníci, aby otloukli odfouknutou omítku, napenetrovali podklad a znovu nahazovali zdi.

Předchozí vzpomínání je smutné.

Smutné bývají i konce vztahů, kdy ti, kteří se z lásky brali, pak končí a používají zbraně nejtěžšího kalibru. Náš kamarád se rozvedl. Nebyl první, nebyl ani poslední. Starší syn už stál na svých nohách, mladší mu byl svěřen do péče. Přišel mu doporučený dopis s doručenkou a on přemýšlel, co důležitého mu chce sdělit jeho ex. V obálce byl čistý list papíru. Za tři dny mu v bytě odpojili proud. S klukem, který chodil na základní školu si nejen neposvítili, ale ani si neuvařili. Půjčili jsme mu plynový vařič, baterky, nafasoval svíčky. Několik dní trvalo, než mu znovu proud zapojili, musel mít i revizní zprávu. To, že se jeho bývalá žena mstila jemu, by se snad dalo pochopit, ale v bytě zůstal i její syn. Dáma pak vytáhla kopii dopisu s podepsanou doručenkou, kde upozorňovala na to, aby její bývalý muž byl doma a nechal elektroměr přepsat na sebe. Až tehdy mu došlo, proč mu přišel čistý list papíru.

Elektřina je důležitá a potřebujeme jí.

Ano, dá se bez ní také nějakou chvíli žít. Dobrovolně.

A pak, když opustíme romantické chvíle na chátách bez elektřiny, nebo dny strávené pod stanem, vracíme se do svých domovů, kde si uvaříme v rychlovarné konvici kávu, posadíme se před klávesnici počítače a píšeme podobné nesmysly, jaké jsem tu ted' napsala já.