Konec sezóny

Polovina října a krásné dny jsou ty tam.

Nemám ráda tenhle čas.

I když musím přiznat, že dnešní den byl celkem povedený. Svítilo sluníčko a pokud se člověk teple oblékl, bylo příjemné být venku.

Každý večer zasedám k televizi a čekám, jaká bude předpověd' počasí. Včera jsem jí prošvihla, protože jsem telefonovala se sestrou. A my dvě, když se do toho dáme, meleme a meleme a nedíváme se na čas. Dělí nás téměř 150 kilometrů. Čím větší dálka, tím více informací. Zejména, když moje sestra byla minulý týden v Krkonoších a musela mi povykládat o výletech a výšlapech, které podnikali. Já sama znám Krkonoše pouze v zimě a navíc jen z lyží. Na Sněžce jsem sice byla jednou na podzim, ale šli jsme tehdy z polského Karpacze. Výlet do Krkonoš plánujeme už několik let. A kdyby jen ten?

Zjišt'uju, že mám podstatně víc plánů, než času.

Ráno, než jsem šla k doktorovi, jsem si pustila televizi, abych se podívala na předpověd' počasí.

Milý meteorolog s úsměvem sdělil, že o víkendu bude krásně, slunečno, jen v noci má mrznout.

A je to tady. Konec sezóny mých kytek.

Nemám tenhle čas vůbec ráda.

Zajeli jsme s manželem do Hornbachu, nakoupila jsem si postřiky proti přezimujícím škůdcům a pak jsem ještě dvakrát prošla venkovní areál a hledala substrát pro řízkování. Marně.

"Hele, nevadí, zajedeme ještě do OBI", pronesl můj manžel. V OBI měli poslední 3 pytlíky se substrátem. Preventivně jsem ještě přikoupila další chemii.

Odpoledne jsem vyrazila na zahradu.

Sbírala jsem semínka kytek na příští rok a vyrývala malé semenáčky oleandrů, které byly i s květináči zapuštěny v zemi. Malé byly, když jsem je v květnu zakládala do země, ted' už jsou z nich pěkné rostliny. Evidentně se jim dařilo.

Manžel zatím likvidoval rajčata, za týden se lehce začervenaly pouhé tři plody a už by venku stejně nedozrály. Vzal dvě krabice s rajčaty a odešel nahoru do bytu.

A já pak po jeho odchodu podnikala chemický útok na přezimující škůdce.

Výrobci radí, aby lidé při provádění postřiků pracovali s ochrannými pomůckami. Vzpomínám si, jak jsem před pár lety v pláštěnce stříkala růže a přišla se na mě podívat půlka ulice, kterou jsem svým oblečením evidentně pobavila. Od této mé estrády používám jen gumové rukavice.

Pofukoval takový zrádný větřík, jednou foukl k jihu, podruhé k severu. Pokud jsem pracovala vedle domu, dokázala jsem proudění větru "vychytat" a cíleně kropit rostlinstvo, které bude přezimovat v domě. Malé oleandry, malé ibišky to byla pohoda. Postupovala jsem podél domu a otravovala potencionální hmyz. Na dvou velikých ibišcích byly černé mšice makové. Dostaly několikanásobnou dávku postřiku, když jsem před tím olámala květy a poupata, které byly napadeny nejvíc. Tak tohle opravdu nemám ráda. Utěšovala jsem se tím, že v domě stejně už tak krásně nepokvetou, jako venku.

Na prostranství před domem se točil vítr. Já se točila kolem oleandrů, které jsou už některé vyšší než já. Vypadalo to, jako když provádím nějaký podivný rituální tanec. Prevít vítr vyhrál a mě se několikrát stalo, že to co jsem foukla na kytky, jsem měla vzápětí zpátky v obličeji. Po třech hodinách bylo dobojováno a kytky byly ošetřeny.

Uklidila jsem vše do kůlny a šla domů. Svlékla jsem to otrávené a postříkané šatstvo raději před bytem na chodbě. Do bytu jsem vešla pouze ve spodním prádle, muž sedící v kuchyni se na mě jen tázavě podíval, ale nic nekomentoval. Za ty roky už ví, o co jde.

Má zase doma jedovatou babu.

Stála jsem pod sprchou a splachovala ze sebe zbytky chemického roztoku na hubení přezimujících škůdců. Vzala jsem šampon, abych si umyla i vlasy. Málo mydlil, tak jsem si přidala ještě notnou dávku a znovu vetřela do vlasů. Sakra, proč ten šampon nemydlí. Sáhla jsem po obalu a zjistila, že jsem si do vlasů napatlala kondicionér. No, to se mi povedlo. Znovu jsem sprchovala vlasy, tentokrát ne od postřiku, ale od kondicionéru. V podstatě, obojí je chemie.

Dnes to byl zatím jen začátek.

Začátek konce.

Konce mé květinové sezóny.

Nemám tohle období roku vůbec ráda.

Pro ilustraci několik fotek, na kterých jsou muškáty v květu. Zítra, nejpozději pozítří z nich budou jen malé zbytečky. Z vrcholů stonku sadba na příští rok a v truhlíku ostříhaný keřík.

.

.

.

.

.