Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

středa 26. října 2011

Mám ráda déšt'


Ráno jsem se probudila chvíli před tím, než mi zvoní budík. Bylo krátce po páté a já se zaposlouchla do zvuků, které pronikaly pootevřeným oknem. Tiše ševelil déšt' a projíždějící auta "čvachtala" na mokré silnici.

Mám ráda déšt'.
Vše je umyté vodou, která skrápí zem. Vzduch v dešti a po něm nádherně voní.
Voní čistotou. Pro mé nemocné plíce je to balzám.

Cestou k tramvaji jsem šlápla do louže a měla "jaro v botách". No prima, v práci se stále ještě netopí a já mám mokré nohy. Podívala jsem se na dva nově instalované billboardy a v duchu zaklela. Na takovéhle pitomosti se peníze vyhazují, ale aby pod nimi někdo opravil chodník, na to už finance nejsou. V chodníku jsou jámy, které se prohloubily při kopání děr pro billboardy. Kdyby alespoň ti pitomci sem dali nějaké osvětlení. Takhle se jde kus tmou po chodníku, který vypadá jako tankodrom a kde se logicky po dešti drží voda.
V tramvaji se naštěstí topilo, seděla jsem tak, abych měla mokré boty co nejblíž topení a sušila.
Ale i přes to všechno mám déšt' ráda.
V práci jsem si pod stolem zapnula kamínka, která máme téměř všichni a dosoušela boty. V rámci úspor se u nás stále ještě netopí, pan šéf šetří. Ale je mu jasné, že většina z nás má pod stolem nějaký tepelný zdroj, protože sedět v nevytopené hale je o zdraví. Nejsem si jistá, zda ho nebudou stát více ty přímotopy pod stoly, než kdyby se topilo. Kolega hlásil, že na teploměru máme krásnou vnitřní teplotu 14 o C.
Začínám znovu kašlat. Déšt' za to však nemůže.

Vyloženě miluju letní déšt'.
Voda, která skrápí horkem rozpálenou zem a kapky, které na ní dopadají, hned zasychají. Při letním dešti zouvám boty a jdu bosa v proudu vody. A ten vzduch... nádhera.
Letní déšt' pod stanem, kdy kapky bubnují do celty, je jeden z nejkrásnějších zvuků.

Jedna vzpomínka na déšt' je už stárá několik let, ale je nezapomenutelná.
Je to už pár let zpátky, kdy jsme s mužem vyrazili na Šumavu.
O Šumavě se říká, že když v Čechách prší, tak na Šumavě dvakrát.
Děti s námi už nejezdily, byly na prahu dospělosti a na nějaké nocování s rodiči ve stanu nebyly zvědavé. Stan jsme však měli pro čtyři. Přeci nepotáhneme sebou to šapitó se dvěma ložnicemi, když se jedná jen o pár dní. Půjčili jsme si stan od sestry a švagra, ale byli jsme upozorněni, že do stanu zatéká. Měli sice ještě jeden, novější, ale odjížděli s ním do Jesenice.
Nevadí, řekl manžel, však my si poradíme. Pár dní před odjezdem poprosil svého bratrance, zda by mu nemohl opatřit igelitovou fólii o rozměrech 2 x 3 metry. Prý to nebude problém. Bratranec nám jí svařil z pevného igelitu a my vybaveni půjčeným stanem a zajišt'ovací fólií jsme vyrazili na naše oblíbené místo v Horní Vltavici. Parta lidí, se kterými jsme celé roky jezdili, byla na místě. Někteří v pronajatých chatách, jiní v karavanech. Dívali se na nás a ptali se, kde jsme letos nechali děti a karavan. Vysvětlili jsme, že jsme tu sami a jen na pár dní a že to zvládneme ve stanu.
Stan jsme postavili na naše obvyklé místo k řece, kde v předchozích letech stával karavan. Když jsem vyndala z auta igelit, můj muž se na mě divně díval a ptal se, zda to není zbytečné. Věděla jsem, že přijde déšt, cítila jsem to celým tělem.
Díval se na mě a jeho pohled se zvedl k azurově modré obloze.
"Nejsi divná?"
"Ne, nejsem, fakt bude lejt".
"Víš, jak to bude vypadat blbě, když tady budeme pod igelitem?"
Nevěřil mi, ale já věděla, že přichází déšt'. Prosadila jsem si ten igelit a zdůvodnila mu, že jeho natažením si vybudujeme stříšku před stanem, kde můžeme mít vařič a na druhé straně boty. Nechtěl se se mnou hádat, ač tak vypadal, představa igelitové plachty nad stanem se mu nelíbila, ale ustoupil.
Večer jsme seděli s přáteli u ohně, hrálo se na kytary, vzpomínalo se na předchozí roky. Na obloze svítily hvězdy a my pak pod nimi odcházeli ke stanu. Po mráčku ani památky.

Kolem třetí hodiny mě probudilo mokro. Vnímala jsem mokrá záda a chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem. Slyšela jsem kapky dopadající na igelit. Pak mi to došlo - Šumava. Všimla jsem si, že muž je taky vzhůru.
"Hele, ležíme ve vodě", pronesl. "Měla jsi pravdu, že bude lejt a jí ti nevěřil".
"Jak to, že je tu mokro, vždyt' máme ten igelit?".
Pak jsme zjistili, že igelit nad hlavou je tak trochu na nic, když do stanu zatéká podlážkou. Molitanová skládací lehátka byla nacucaná a my leželi jako v mokrém mechu. Nechali jsme vše ve stanu a přelezli si do auta. Ráno vysvitlo slunce a my sušili. Já však věděla, že bude znovu pršet. Kamarád, který měl pronajatou chatu, přišel a nabídl nám u nich azyl. Přesunuli jsme mokré věci k nim na verandu a vypravili se do Volar, sehnat ještě nějakou igelitovou plachtu pod stan.
Když jsme se vrátili zpět, stan byl suchý a molitan se jevil také, že proschne. Spacáky jsme naštěstí použili jen jako deku, byly mokré minimálně. Stan jsme postavili znovu, ale na jiném místě, které se zdálo být výš, než to naše u řeky. Pod stan jsme strčili zakoupený igelit a náplastí z lékárny ho přilepili k bokům. Igelit od bratrance jsme znový natáhli nad stan. Molitany a spacáky jsme ještě nechali u kamaráda na verandě, aby opravdu doschly.
Obloha byla azurově modrá a po nočním dešti zůstaly jako memento jen naše molitanové podložky.
Když jsem z kufru auta vytáhla pláštěnky, muž se na mě opět díval s podezřením.
"Prosímtě, na co bereš do báglu ty pláštěnky, podívej se na oblohu."
"Bude zase lejt", odpověděla jsem.
Vypravili jsme se přes Zátoň do Lenory a v polovině cesty obloha nad Boubínem zčernala. V pláštěnkách jsme došli do Lenory, chvilku poseděli v hospodě a pak se vraceli zpátky cestou podle Teplé Vltavy k našemu stanu.
"Hele, jestli tam bude zase mokro, tak já jdu chrápat k Edovi na verandu", pronesl můj muž.
Ve stanu bylo sucho. Pod pláštěnkami jsme přenesli podložky a spacáky do stanu.
Muž remcal a říkal, zda by nebylo lepší, zůstat u kamaráda na verandě.
"Hele, jeli jsme pod stan, nebo na verandu?" zeptala jsem se ho, protože představa nocovat na verandě mě nelákala. Muž rezignoval.

V noci se krásně leželo, na igelit dopadal déšt' a jeho zvuk byl uklidňující a uspával. Igelit pod stanem a změna místa nám pomohly. Ve stanu bylo sucho. Metrová igelitová "předsíňka" se také osvědčila, před stanem nebylo po dešt'ové vodě ani památky.
Déšt' vydržel padat celé tři následující dny.
V pláštěnkách jsme procházeli stará, známá a oblíbená místa. Já byla spokojená, muž se tvářil nerudně a neustále říkal něco o mých blbých nápadech.
Denně ráno prohlašoval, že by bylo lepší jet domů.
"Přeci nejsme takoví srabi, které vyžene déšt'. A naví
c je tady krásně."
"Jseš normální? Jak může být krásně v dešti?"
"Je to přeci romantické".
"Já ti na romantiku se*u".
Vydrželi jsme.
V den našeho odjezdu ráno vysvitlo slunce. Svítilo po celou cestu domů.
Kamarád Eda, který ještě na Šumavě zůstával, nám pak po návratu říkal, že po našem odjezdu celý týden ani nekáplo.

I přesto všechno, mám déšt' ráda.


Článek na téma týdne - "Déšt'"

32 komentářů:

  1. Mně déšť kazí náladu, záleží to na obdobím...když je podzim, tak ho nesnáším, když je léto...aaah....přímo si v tom libuji     

    OdpovědětVymazat
  2. Já nemám ráda déšť. Všude je mokro a je hlavně tma.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to má být! Žena do nepohody! O Šumavě se to ví, jak je pršavá, ale já měl na ni štěstí, vůbec poprvé jsem ji poznal (na blint) kdysi během babího léta, kdy během týdne ani neukáplo a od té doby jsem se na ní stal závislákem. Taky jsem tam samozřejmě zažil deštivo, ale taky nevadilo!

    OdpovědětVymazat
  4. Já déšť muluju, podzim a zima jsou moje nejmilejší roční období. Déšť sice dopředu necítím, ale za to jsem odborník na sníh a kroupy.

    OdpovědětVymazat
  5. Hezký článek. Mám ráda procházky v mírném dešti, Jenda chudák se deště, ale hlavně bouřky strašně bojí. A ty fotky se mi moc líbí.

    OdpovědětVymazat
  6. Pod stan, jsme to jako rodinka s dětmi, zkusili jen jednou. Stavěli jsme ho za šíleného pařáku a večer se spustil déšť a nehodlal ustat. Nedostal se do stanu, ale všechno co jsme měli sebou, bylo protivně navlhlé a já tenkrát zavelela domů a nikdo neprotestoval. Takže taky nemám nic proti dešti, ale v teple a suchu, domova. Jo, a pan ředitel, u vás v práci, to, co ušetří na topení, zaplatí v elektrice a kdo ví, jestli se neprohne ještě víc.   

    OdpovědětVymazat
  7. Můj tchán takhle "topil" na 14-15 st. u nich doma v únoru, babička tam šla na návštěvu a seděla v čepici a v zimní bundě. Teď se raději neptám, jestli "topí", protože tomu se topení nedá říkat. A není to kvůli tomu, že by neměl peníze.

    OdpovědětVymazat
  8. Wow, takhle se rozepsat o dešti asi ho máš fak ráda

    OdpovědětVymazat
  9. Déšť mám taky ráda, v takovémhle pošmourném počasí si uvařím čaj s medem, zachumlám se do postele a vytáhnu svou oblíbenou knížku! Miluju tohle odpočívání :)

    OdpovědětVymazat
  10. Tvůj článek mi silně připomíná dobu, kdy jsme jezdili na lodi. Vždycky z Prahy na Mělník a nahoru po Labi ne pískovnu u Kolína. Celou cestu bylo nádherně, jen jsme dojeli na místo určení začalo pršet a pršelo do doby než jsme jeli zpátky. A samozřejmě po cestě zpět zase svítilo slunko.....vechno mokrý, sušit už se pomalu nedalo kde když pořád pršelo...nádhera...

    OdpovědětVymazat
  11. Taky mám rád letní déšť. Takové ty letní bouřky, kdy se spustí boží dopuštění, blesky křižují oblohu, vyprahlá krajina se svlaží, zeleň přírody se vybarví do krásy a opět vysvitne slunce. Nejhorší je takové to vytrvalé a nekonečné poprchávání. Tím je právě pověstná Šumava, protože se frontální vlna jdoucí ze severu zarazí o vrcholky Šumavy a tetelí se tam několik dní.

    OdpovědětVymazat
  12. Za prvé musím souhlasit, že jsi opravdu žena do nepohody! Já bych utekla už dávno! A déšť - no, zrovna ho nemusím, i když vím, že je třeba, ale takový ten letní, když není žádný vzduch a pak ta vůně po dešti - tak to miluju!

    OdpovědětVymazat
  13. Pěkný příběh, Ali! Tvoje vyprávění je vždycky zajímavé a poutavé. Za určitých okolností mám taky ráda déšť. Dokonce jsme chodili v drobném dešti po Šumavě a bylo to fajn.

    OdpovědětVymazat
  14. Také mám podobné zážitky spojené s deštěm, vždycky říkám já nenosím smůlu já nosím déšť do Stach a proto tam rostou hříbky na náměstí. Ale to už je hodně dávno, co jsme rozbalili ten kolos stan co měl dvě ložnice, a ten co jsme potom po něm koupili, co udělá pink a sám se postaví, tak pokud vůbec někam jedeme, i ten jsme líní stavět a většinou by jsme vzali za vděk tou verandou. I když.....déšť mám ráda také, ten letní teploučký, ale tak za oknem, se na něj dívat z dálky a jen tak si při něm usínat a podřimovat, jsem už zkrátka na ta dobrodružství stará.

    OdpovědětVymazat
  15. Můj příspěvek spadl-prosím vytáhnot !!!

    OdpovědětVymazat
  16. Moc pěkné čtení o dešti./U nás také právě prší./ Také jsme hodně stanovali.Kdysi jsme byli ve Vys.Tatrách.Stany jsme měli postaveny v tábořišti na kraji lesa.Počasí bylo střídavé.Když jsme balili,tak kamarádka pod jejich stanem objevila krásný hříbek.Byl v tom rohu,kde měli věci,takže ho nerozdrtili.

    OdpovědětVymazat
  17. [1]: Mám déšt' opravdu ráda. Když se ale k němu připojí vítr, který obrací a ničí deštníky a vodní kapky žene vodorovně, také mi kazí náladu.

    OdpovědětVymazat
  18. Takové krásné "mokré" fotky, jseš šikovná...

    OdpovědětVymazat
  19. [18]: Děkuji za pochvalu fotek. Já si včera déšt' užívala.

    OdpovědětVymazat
  20. No jako my a Luhačovice- lilo a lilo, dnes jsme jeli domů a sluníčko se nám celou cestu vysmívalo

    OdpovědětVymazat
  21. Taky miluju déšť a můžu přispět i s jednou svojí příhodou s deštěm.. Jako malá (sedmiletá) dívenka jsem zažila na vlastní kůži povodně, byli jsme pod vodou a od té doby jsem si vypěstoval k dešti panický strach. Kdykoli potom zapršelo a stoupla voda v řece, osypala jsem se z nervů jakýmsi ekzémem na nohách tak ošklivě, že jsem nemohla došlápnout na chodidla. Mamka mě dovlekla k jedné paní léčitelce, aby mi pomohla. A povedlo se - můj strach z deště se přetvořil na absolutní fascinaci deštěm a bouřkami

    OdpovědětVymazat
  22. S deštěm mám "vtipnou" zkušenost z letošního léta. Spustil se šílený liják, prakticky z minuty na minutu. Než jsem stihla přeběhnout k zastávce se stříškou, byla jsem durch. Jenže lilo i pod ní, proudy vody, stála jse po kotníky ve vodě, do toho blesky.. V té vodě jsem se bála, tak jsem vyrazila pryč pod jinou zastávku, ze které mi jel autobus. Když jsem přecházela silnici, brodila jsem se po kolena ve vodě, bála jsem se, že mě proud normálně podrazí.. A to všechno tady v Praze..

    OdpovědětVymazat
  23. [21]: Zdravá snad a fit možná . Tím, že se u nás v práci netopí, nevím zda mě znovu nepotká nemoc. Je to tam za trest.

    OdpovědětVymazat
  24. Já mám déšť ráda. Bodejť bych neměla, když od narození bydlím v oblasti zvané "Nočník Evropy" .

    OdpovědětVymazat
  25. Já bych proti dešti nic neměla, ale také v něm občas musím dělat a to už není tak hezké. V létě je příjemný, ale na podzim, jak prší je tma a zima. Tvůj komentík u mě je naprosto přesný! Jednoduše řečeno, dřív jsme lezli do ... Rusům a nyní lezeme do ... Američanům. Proč nám cpou Santu, proč Helouvin. My máme Ježíška a dušičky. Jsme národ blbců, co leze každému do prdele a ničí své tradice! Tak jsem se rozčílila. Přeji ti moc pěkný víkend.

    OdpovědětVymazat
  26. Mám pocit že jsem tu psala komentář a nevidím ho tu...

    OdpovědětVymazat
  27. [27]: Ten Santa mě vadí víc než Hallowen. Nevadí mi v jejich filmech, patří to k nim. Ale cpát ho sem? Proč? A hlavně, kdo to sem cpe? A proč to spousta našich lidí tolik přijímá, proč učí už i děti, že je Santa a neučí je, že je Ježíšek...

    OdpovědětVymazat
  28. Já mám taky rád déšť. I podzimní mlhy. Říkám si, že každé počasí má v přírodě nějaké opodstatnění a každé je něčím krásné. Mlhy tou vůní a tajemnou atmosférou, déšť chladivými kapkami Ani mi nevadí zmoknout, pokud je možnost jak se převléci nebo osušit. I když není to dlouho, co jsem silně promokl a pár hodin ještě seděl v práci. Ale nezastonal jsem.

    OdpovědětVymazat
  29. [26]: Pocházím z místa, které je nedaleko. Možná proto mám déšt' ráda.

    OdpovědětVymazat
  30. Letní déšť mám taky rád, ale podzimní jen za oknem.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤