Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

neděle 24. července 2011

Když se daří ...


Slyšela jsem kdysi takovou větu, že "nešikovný maso musí pryč". Také se v českém přísloví praví, že "Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech" a já k tomu dodávám, že "za blbost se platí".

Patřím do generace, která zavařuje. V dřívějších letech bylo normální, že se v domácnostech zavařovalo. Sklidilo se ovoce a vyráběly se kompoty nebo džemy. Mladší generace se nad tím může pochechtávat, my starší víme, oč jde.
Vím, že se dnes dá koupit cokoliv a domácí výroba zavařenin všeho druhu je na ústupu. Ale i moje dcera, která už samozřejmě nezavařuje, ráda domácí kompoty a džemy. A nejvíc ráda moje okurky. Recept na jejich zavařování jsem kdysi dostala od své kolegyně v práci. Její maminka pocházela z jihu Moravy a recept své dceři předala. Okurky podle tohoto receptu zavařuji už mnoho let a ještě se nikdy nestalo, že by okurky někomu nechutnaly. Připouštím, že jsem několikrát zkusila naložené okurky koupit. Různé názvy od různých výrobců - ale není to ono. Tradice je tradice.
I když žiju v Praze, máme zahradu. Kdysi byla téměř celá užitková, postupem let jsem jí přetvořila k obrazu svému. Zahrada je z větší části okrasná, i když musím přiznat, že na ní pěstuju drobné ovoce. Jednak na domácí džemy a ted' hlavně kvůli vnučkám, které se rády "zobnou" něco čerstvého. V části zahrady, které dříve dominoval pařník, pěstuju už jen bylinky a rajčata. Byly doby, kdy jsem pěstovala okurky. Po boji se slimáky, kdy ti hajzlové nade mnou vyhrávali na celé čáře, okurky kupuju.
Včera jsme s mužem jeli do Holešovické tržnice, nakoupili a já část dne věnovala okurkám. Odpoledne proběhla rodinná oslava a já večer pokračovala v činnosti vytváření zásob nejen na zimu. Nestihla jsem všechny okurky zasterilovat a proto jsem pokračovala dnes ráno. Kouzlo křupavých okurek spočívá v tom, že se po sterilování musí vychladit. Přenášela jsem druhý hrnec a nějak jsem škobrtla. Vroucí vodou jsem si polila obě ruce. Hrnec jsem položila a ruce vrazila pod proud tekoucí vody. Bolest mi vháněla slzy do očí. Žaludek se zvedal a v hlavě mi divně hučelo. Studená voda pomáhala jen na malé chvilky. S vypětím posledních sil jsem pustila do hrnce slaboučký proud vody, aby se okurky chladily a v jeho toku jsem si máčela ruce. Z lékárny jsem vyndala Panthenol a ruce si opakovaně natírala. Bolest byla chvilkami nesnesitelná a žaludek se stále bouřil. Nohou jsem vytřela louži vody. Procházela jsem byt, mávala rukama napatlýma Panthenolem, aby proudící vzduch trochu ochlazoval spáleniny. Připadala jsem si jako zvíře zavřené v kleci. Pochodovala jsem asi hodinu. Intenzivní bolest ustupovala a já viděla jak se mění tvary mých prstů. Jen malíček levé ruky zůstal uchráněn od puchýřů.
Když manžel vstával, ptal se mě, co se mi stalo, že jsem i přes opálení úplně bílá v obličeji. Ukázala jsem mu ruce. "No nazdar, cos proboha dělala?" Když si zpětně promítnu, kolik už jsem za svůj život zavařila okurek a hlavně přenesla hrnců s vroucími lahvemi, stalo se mi to poprvé. V momentě, kdy mi vařící voda šplíchla na jednu a pak na druhou ruku, myslela jsem, že hrnec neudržím. Asi bych dopadla podstatně hůř a neodnesly by to jen ruce. Na palcích obou rukou mám puchýře z vnitřní strany a na ostatních prstech jsou ze strany vnější. Nemohu ohýbat články některých prstů. Naštěstí ta bolest je už menší.
Druhým štěstím je to, že po včerejším grilování nám zbylo několik porcí masa. Nejsem si jistá, zda bych byla schopná uvařit. Muž proto oloupal brambory, ohřál maso a pozval mě ke stolu. Zjistila jsem, že nemůžu jíst příborem, protože puchýře na levé ruce jsou obrovské. Připadala jsem jsi jako bezmocné dítě, když mi můj muž krájel maso na malá sousta.
Jen jsem si tak říkala, jak budu zítra fungovat v práci. Zapnula jsem počítač a zjistila, že to půjde. Prsty jsou sice toporné, nejdou moc ohýbat, ale bříška ukazováčků a prostředníčků zůstala uchráněna. Palcem naštěstí psát nemusím a na mezerník t'ukám zdravým místem palce. Tak se tady "chlubím", jaká jsem šikulka.

Před osmi lety mi moje lékařka říkala, že 80% všech úrazů vzniká v domácnosti. Jsem toho živým důkazem. Tehdy jsem u ní byla s přetrženými vazy v rameni levé ruky. Stalo se mi to při gruntování koupelny, kdy jsem vše naleštila a pak dávala zpět věci do košíku v rohové vaně (přeci do ní nebudu šlapat, když se tak hezky leskne). Natahovala jsem se a na vlhkých dlaždicích mi uklouzly nohy. S nataženou rukou jsem padla do vany. Tehdy jsem se v bolestech odplazila do ložnice, abych bolest zaspala. Stejně jsem nakonec skončila v Motole na chirurgii.
Mám samé kuriózní úrazy. Kdysi jsme stěhovali obývák do jiné místnostni v domě. Nábytek už byl na místě a já dávala zpět knihy. Jsem knihomol a mám několik knihoven. Stojíc na štaflích jsem zjistila, že sloupec knih patří do vedlejší knihovny a při slézání jsem zapomněla počítat šprušle. Jeden krok o jednu dříve a byla z toho nechodící sádra a následná rehabilitace. Od té doby mám v kotníku barometr. Jakmile zabolí, vím, že se mění počasí.
Takže ty moje puchýře a opařené ruce jsou v podstatě proti předchozím úrazům lapálie. Díky ledové vodě a Panthenolu budu zítra schopná možná i pracovat. Každopádně tam musím. Jedna kolegyně odjela včera na dovolenou a ta, která se včera vrátila, mi v momentě, kdy jsem si chladila ruce, volala, že se jí na dovolené udělal pásový opar a že jde právě z Bulovky.

Plány na dnešní den jsem měla poněkud jiné.
Okurky zasteriloval manžel, rajčata zůstanou nevypleta. Stan tee-pee, který šiju pro holčičky tento víkend nedokončím, stejně tak si nezkrátím kalhoty u kostýmu na synovu svatbu.
Doufám jen, že ruce se uzdraví, slíbila jsem synovi, že uvařím na svatbu svůj slavnostní guláš (pro 70 lidí :-D ). Přátelé našich dětí ho jedli už na dceřině svatbě a dodnes prý na něj vzpomínají.

Na druhou stranu, kdybych se neopařila, nevznikl by tento článek. Pro případné zájemce - recept na okurky je zde.

24 komentářů:

  1. Pane jo, to si tedy po dovolené užíváš . Můj kuriozní úraz se mi také stal doma, a zavinila ho nepřímo sousedovic kočka, která v naší kůlně porodila a následně vychovávala koťata. Šla jsem to sousedce říct, koťata jsme odchytily, pomohla jsem jim je donést domů a když jsem se vracela, šlápla jsem na víko čistící šachty kanalizace. To se se mnou zvrtlo a já zahučela třičtvrtě metru do hloubky a jak jsem šla na ústa, nohou jsem kopla do vzduchu, ale ouha, byla tam roura z PVC a já si o ní rouzsekla patu. Těsně před achilovku....no a loňské zasněžené velikonoce a focení zas znamenaly epoxydovou podkolenku na měsíc.

    OdpovědětVymazat
  2. Hrnec se zavařenými sklenicemi zásadně nikam nepřenáším,nechávám vystydnout na sporáku.Zavařování tak trvá podstatně déle a okurky jsou možná měkčí než by měly být,ale po přečtení tvého článku už s tím rozhodně začínat nebudu.Viděla jsem stejným způsobem opařenou nohu a nechci nic takového zažít.Tak ti přeju ať to dlouho nebolí a rychle se to hojí,i když nevím ,nevím...

    OdpovědětVymazat
  3. Nevím, nevím, Alenko, jestli bys neměla jít ty své opařeniny ukázat doktorovi. Puchýře začnou praskat a je nebezpečí, že se ti do otevřených ran, dostane infekce. Když nechceš marodit, tak snad nemusíš, ale odborné ošetření by to asi chtělo. Musela to být ukrutňácká bolest.

    OdpovědětVymazat
  4. Alenko, dělá se mi mdlo, jen když čtu tvoje povídání! To musela, vlastně pořád musí, být šílená bolest, sama se totiž spálím nebo opařím dost často, ale zdaleka ne takhle. Vůbec není divu, že se ti udělalo špatně. Taky si ale myslím, že jsi měla jít k lékaři!

    OdpovědětVymazat
  5. [1]: Přesně to dokládá tvrzení mojí lékařky o 80% případů domácích úrazů. Ony ty domácí úrazy jsou většinou dost kuriózní. Můj muž se v mládí podíval do kotle, jestli hoří, nevím co ho tehdy napadlo. Ohořely mu vlasy a díky tomu, že nosí brýle, se mu nestalo nic s očima. Kotel samozřejmě hořel.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Hani, ono už to moc nebolí. Já vydržím poměrně hodně. Doktor je tam zítra odpoledne (pokud nemá dovolenou), tak uvidím, jak to bude vypadat.

    OdpovědětVymazat
  7. To teda byl den! Hlavně pozor ať do těch prasklých puchýřů nechytíš nějakou infekci, to by pak byla pěkná polízanice. To já jsem jednou coby mladé děvče dělala ražniči, nabrousila jsem si nůž a ... palec uříznutý až ke kosti se mezi nakrájeným masem na prkýnku tařka do velikosti ztratil. . Dorůstalo mi to sakra dlouho a ještě nyní je to vidět.

    OdpovědětVymazat
  8. [8]: Vidím, že taky naplňuješ rčení mé doktorky o počtu domácích úrazů. Musím přiznat, že se pořežu dost často, většinou tehdy, když si nabrousím nůž. Já si ty prasklé puchýře ráno ovážu, aby se do nich nic nedostalo. Musím být fit, abych byla něco platná v přípravách na synovu svatbu.

    OdpovědětVymazat
  9. Alenko, je mi to líto. Muselo to strašně bolet, ale jsi ohromě statečná, žes ten hrnec nepustila, protože pak by zřejmě rozsah popálenin byl ještě větší. Z toho, že jsi teď "nemožná" si nic nedělej, hlavně že jsi pořád ještě celá.

    OdpovědětVymazat
  10. [9]:Ali, tak vy máte na obou rukou to, co kamarádka na jedné. Horká voda jí vyšplíchla, když zavařovala meruňky, na pekáči v troubě. Má to tedy tmavě rudé, puchýř už splasklý, ani nevím, jestli jí praskl.

    OdpovědětVymazat
  11. Okurky jsem zavařovala jen jednou a dopadlo to katastrofálně (známá se při psaní v receptu spletla v dávce sladidla o jednu číslici a výsledek se nedal použít ani do guláše). Ale tohle je hrůza! Ještěže sis neopařila ještě nohy nebo břicho, to by bylo horší. Musí tě to příšerně bolet, pustit si na ruce studenou vodu bylo dobré řešení.

    OdpovědětVymazat
  12. P.S. už jsem zveřejnila výsledky tipování, až budeš mít chuť, můžeš se kouknout, jak jsi na tom...   

    OdpovědětVymazat
  13. Tomu říkám úžasný instinkt, nepustit hrnec a vydržet to musela být obrovská vůle, jinak by to dopadlo hůř, jsem šťastná za vás a cítím s vámi, opařenina a spálení je nejbolestivější na světě, hlavně na to nedávejte heřmánek, rána se vysušuje a praská, nejlépe dojít k lékaři oni mají kvalitnější věci nežli vám nabídnou v lékárně ve volném prodeji. Přeji ať se to rychle hojí.

    OdpovědětVymazat
  14. [11]: Díky moc za podporu. Jsem v práci, některé prsty mám ovázané, jiné jen zalepené náplastí a můj zjev, co se týče rukou, připomíná vzdáleně mumii. Naštěstí to jde, ta hrozná bolest už pominula.

    OdpovědětVymazat
  15. Také jsem se jednou opařila, ale vroucí marmeládou, která se mi vylily z plechu na zápěstí rukou, když jsem vytahovala koláč z trouby, abych se podívala, zda už je upečený. Nebyl, ale já měla krvavé puchýře, které nesnesitelně pálily.

    OdpovědětVymazat
  16. Tak to je teda síla! Já mám spálenou ruku každou chvíli, ale třeba od trouby nebo pánve. Taky jsem se jednou na ruce opařila tak, že jsem nevěděla, kam s ní. Ale tak hrozné to určitě nebylo. Ale manžel musel běžet do lékárny pro mast, protože to nepřestávalo, nepřestávalo a ... Jen tak mimochodem : Dnes si muž při mytí nádobí (slouží mi jako myčka) krásně nařízl kus prstu. Krev ne a ne se zastavit, už jsem nevěděla, co s ním, no teklo to hodně dlouho, asi je to hluboké. A to nádobí jsem musela nakonec umývat já.

    OdpovědětVymazat
  17. [17]: Určitě tedy víš a znáš, jako to bolí. Ta marmeláda je ještě navíc prevít, který na těch rukách zůstal, voda ta stekla, i když mě pěkně poznamenala. Ale lepčím se, na některých prstech už nemám puchýře, ale jen červené fleky. Ty další však ještě stojí za to.

    OdpovědětVymazat
  18. Vždycky jsem si myslela, že největší nešika a expert, co se týká úrazů, jsem já. Ale ono ne! Vyhrála jsi! Máš radost?

    OdpovědětVymazat
  19. [20]: Radostně volám - vítej mezi nás šikulky. Ale obávám se, asi i oprávněně, že budu vítěz - pocit z toho nemám zrovna kdovíjaký. Modřiny mám občas taky a při tvém popisu patra, jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi při bílení sklepa trefila hlavou betonový překlad na stropě. To jsem viděla poprvé hvězdičky před očima, do té doby jsem nevěřila, že je možné je vidět. Je!

    OdpovědětVymazat
  20. trpím ještě teď a to čtu pozdě:) asi bych ten hrnec pustila a možná ještě zůstala stát. auuuuu!

    OdpovědětVymazat
  21. Soucítím s tebou ještě dnes,vím co je to opařit se. Recept náš rodinný na "VYNIKAJÍCÍ" okurky jsem zaslala do časopisu-www.doma.cz až vyjde dám vědět.

    OdpovědětVymazat
  22. Buildings are not cheap and not every person is able to buy it. But, <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/mortgage-loans">mortgage loans</a> are invented to aid different people in such kind of cases.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤