Jsem zpátky.
Tělesně určitě, ale duše? Tam je to trochu horší.
Stále se v myšlenkách vracím ke třem předchozím týdnům.
Všechno jsem hodila za hlavu a rozhodla se, že budu opravdu relaxovat.
Cítila jsem před odjezdem neskutečnou únavu, nejen tělesnou, ale i duševní. Problémy, které se během předchozího půlroku nastřádaly, mě vyčerpávaly natolik, že se mi vlastně nikam nechtělo. Chvílemi jsem se cítila jako schizofrenik. Tělo a hlavně nemocné plíce toužily po relaxaci, ale hlava si vedla svou. Slýchávala jsem jakýsi divný hlas, který mi říkal, abych nikam nejezdila. Slyšela jsem takové to - "zůstaň doma. Přeci víš, jakou ti dalo letos práci dát zahradu do kupy. A ty se ted' krajc vajc zbalíš a necháš jí svému osudu? A co kočka? Je stará, vždyt' jí je už skoro 17 let a co když dcera nebude mít denně čas, aby jezdila a pečovala o vše, co tu necháš. V srpnu se ti bude ženit syn, neměla bys radši chystat svatbu?"
Našeptávače ve své hlavě jsem neposlechla. Došlo mi, že opravdu potřebuju "vypadnout" nebo vystoupit z toho hloupého kolotoče. Vždyt' i manžel potřebuje po operaci doléčení.
V pátek 17. června brzy ráno jsme vyjížděli z Prahy a já si na cestu koupila noviny - asi abych zůstala v kontaktu s domovem, nevím. Na ty noviny jsem se totiž vůbec nepodívala.
A jak cesta ubíhala, jakoby se můj domov a problémy vzdalovaly. Můj muž mě nepoznával. Po hektických dnech jsem přepnula na klidový stav. Muž se mě během pátku několikrát ptal, jestli mě něco nebolí a zda jsem v pořádku. Asi jsem musela vypadat hodně divně. Přestala jsem kamkoliv spěchat. V dřívějších letech jsme vždy krátce zastavili někde na odpočivadle a já už sledovala hodinky, abychom stihli dojet do určitého místa. A letos? Můj muž mě popoháněl a já mu odpovídala, proč spěchat, vždyt' jsme na dovolené. Navíc jsem jsem se obešla bez jakéhokoliv kontaktu s domovem a to až do té míry, že jsem se ani "neuráčila" dát svým dětem zprávu, že jsme už za hranicemi, tak, jak jsem to dělala všechny předchozí roky. Přepnula jsem na totální relax. Sice jsem první večer, kdy jsme nocovali na rozhraní Toskánska a Umbrie koketovala s myšlenkou, že využiju nabídky a za pouhé 1 Euro zasednu na půl hodiny k internetu, ale pak jsem si místo toho vzala fot'ák a šla si prohlédnout večerní Lago Trasimeno. Druhý den, kdy muž stihl zabalit stan, ještě než jsem se vrátila z umývárny, jsem se rozhodla, že se pojedeme podívat do Assisi, protože jsme nedaleko. Muž šílel. Nakonec uznal, že Assisi opravdu stojí za to vidět. Po zbytek dne sice remcal, že přijedeme pozdě. Ale kam pozdě? Dokonce pronesl, že takhle pozdě jako letos jsme ještě nikdy nikam nepřijeli. A nic se nestalo.
Druhý den mi volala dcera a vyčítavým tónem se mně ptala, proč jsem se neozvala, že už jsme na místě. Za ty roky byla zvyklá, že posílám SMS z cesty a pak hlásím, že jsme na místě.
A já jen přemýšlím, zda to bylo únavou, nebo předchozím vyčerpáním, nebo jestli jsem opravdu úplně vypnula.
Pravděpodobně správná odpověd' bude, že jsem vypnula.
Místo našeho pobytu bylo kouzelné. Městečko Ascea (čte se Ašea) je neveliké a poměrně klidné. Ubytování bylo báječné, počasí se vydařilo. Procházky, koupání v moři a výlety - co víc si přát.
Jen jeden smolný den, ale když se tak nad tím zamyslím, tak přes veškerou smůlu jsme vlastně měli obrovské štěstí. Když jsem o tom včera večer vyprávěla dceři, tak odpověděla větou z filmu Vesničko má středisková -
"Pane doktore, vy jste se zase kochal".
Kochání nás sice stálo 150 Euro, můj muž čekal nějaké komentáře a možná i výčitky, ale já byla št'astná, že jsme se z maléru, díky hodným lidem a hlavně italské silniční službě, dostali. Kdybychom tam vlítli oběma kolama, asi bychom dopadli podstatně hůř. Svah pod námi byl příkrý a končil v hloubce asi 40 metrů.
Tři týdny uplynuly jako voda.
Vrátili jsme se včera večer, stihla jsem jen dát věci do lednice, rozdat svým potomkům nějaké dárky, dát sušit stan, který při nocování na Lago di Garda zvlhl a nacpat první pračku prádla.
Dnešní den v práci byl k nepřežití. Odpoledne jsme zajeli doplnit základní potraviny, pak jsem chvilku byla na zahradě, která až na malé výjímky přežila.
Zapnula jsem počítač a snažím se urovnávat své myšlenky.
Vrátila jsem se plná dojmů, odpočatá a se spoustou zážitků. Dokonce jsem si koupila parádní kostým na synovu svatbu a světe, div se? Dcera mi ho nezkritizovala.
A ted'? Musím své poznatky utřídit a postupně zpracovávat.
Jsem zpátky.... a jako šerpa jsem se osvědčila.
vítej, děvče! jdu lačně číst:)))
OdpovědětVymazatVítej zpět. Páni, ten čas letí, ono už je to tři týdny.
OdpovědětVymazatDětem jsi měla dát vědět, ale už ti jistě odpustily:)
OdpovědětVymazatTak to fakt uteklo neuvěřitelně! No fajn, že sis to užila a že jste se nekutáleli ze srázu! Anděl strážnej cestoval asi s vámi. Je moc důležitý umět úplně vypnout a odpočinout si. Nevěřil bych, že se kočky dožívaj tak vysokýho věku. My jsme nikdy žádnou tak dlouho neměli.
OdpovědětVymazatDobře že to dopadlo a nepřišli jsme o Autora. Rád čtu tvé příspěvky.
OdpovědětVymazatTak pěkně vítáM v reálném světě, ještě chvíli bych se neprobouzela, je dobře že to byla ŠŤASTNÁ CESTA.
OdpovědětVymazatTak tě vítám zpátky, i když po pravdě mám pocit, že je to tak týden, co jsi odjela. To musí být docela šok, večer se vrátit z dovolené a druhý den vyrazit do práce, teď by to chtělo dovolenou na zotavení se z dovolené. Doufám, žes nabrala nejen dost sil, ale i zážitků a fotek, protože už se na tu cestu do Itálie ve tvých stopách moc těším. Přeji rychlou aklimatizaci.
OdpovědětVymazatAhoj, vítám tě doma, teda ten čas letí. Jsem moc ráda, že jsi v pořádku doma.
OdpovědětVymazatHlavně, že sis odpočinula. O to o dovolené jde.
OdpovědětVymazatTož vitaj, děvčico. Je jen správně že si okamžitě přepnula do dovolenkového módu, nemá cenu se nějak honit a pospíchat. Jak vidíš jde to dobře i bez toho a spíš si to pak užiješ a zrelaxuješ se.P.S.Zeptej se někdy prosím syna, jestli náhodou nebyli teď začátkem července na Mníšku ze šermířema, byla tam akcička a těch šermířskejch spolků tam bylo hodně a já nevím jak se ta jejich skupina jmenuje.Pa, pozdravuj kočku a užívej si přechodu do normálu
OdpovědětVymazatTakle má vypadat správná dovolená. Změnit prostředí, zapudit všechny starosti a užívat, relaxovat a kochat se.
OdpovědětVymazat[1]:[2]: Děkuji za přivítání. Čas opravdu letí a asi nejvíc o dovolené.
OdpovědětVymazatAli, prožila jsi správnou dovolenou. Tohle je jediné řešení - vypnout, relaxovat, nemyslet, užívat si přítomnou chvilku. Moc ti to přeju a těším se na fotky.
OdpovědětVymazatPěkně vítám paní šerpová , hlavně, že sis odpočinula, už se těším na obrázky...
OdpovědětVymazatKaždý den tě na tvých stránkách hledám, nic nového tam nebylo - jupí - jsi tu!-:) Také jsem se vrátila z dovolené, všechno krásné utíká moc rychle, bohužel. Mě ale příjde, že od 40let mě utíká i to ošklivé tak rychle jako to krásné. -:( No neřekla bych že utíká, ale přímo letí!
OdpovědětVymazatTak jsme se konečně dočkali! Vítej zpět a odpočinutá! Ale pomalu se rozjížděj, je to nebezpečné. Už se také těším na spoustu krásných fotek! Ale hezky pomalu, ano? Ať si to můžeme vychutnat!
OdpovědětVymazatAlenko, vítám tě zpátky! Už je dost pozdě, tak si tvoje povídání přečtu až zítra. Přeji dobrou noc a sladké sny. Hanka
OdpovědětVymazatTen výsledek "kochání" vypadá dosti zlověstně a za pouhých 150 euro to asi dopadlo nejlépe jak to mohlo dopadnout.
OdpovědětVymazat[15]: Také registruji významné zrychlování života. Někdy mám dokonce pocit, že okolo sebe vidím jen rozmazané čáry.
OdpovědětVymazat[13]: Přesně tak, vypnout a relaxovat. je zvláštní, že já se ještě "nepřepla" na běžný provoz, stále jsem myšlenkami jinde a v podstatě jen funguju.
OdpovědětVymazatvitaj spet, rada citam ze si vypnula a uzila si to
OdpovědětVymazatAlenko, konečně jsem se dostala k tomu, abych přečetla tvoje povídání. Udělala jsi moc dobře, že jsi neposlechla "našeptávače". Ono je potřeba občas změnit prostředí a úplně vypnout. Mně k tomuto účelu slouží sobotní výlety.
OdpovědětVymazatTož vítej doma, děvčico! (To by mi řekla moje sestřenka od Liptálu... )
OdpovědětVymazatTo jsi se zachovala jako zcela výjimečná žena a to má tvůj muž štěstí, že má takovej poklad. Neumím se představit jak bych dopadl já. Jsem rád že jsi se vrátila celá a odpočinutá, vítej mezi námi.
OdpovědětVymazatTěžké dovolenkové návraty... Nejsem tu poprvé, jen poprvé píšu. Asi před měsícem jsem k tobě nakukovala a pročítala článek o Taormině, kterou jsem následně navštívila, je to opravdu kouzelné město a stejně tak jsem byla nadšená všemi místy, které jsem viděla. Vrátila jsem se před necelými 14 dny. Jsem zvědavá na tvoje zážitky.
OdpovědětVymazat" Kdo buší nám pěstí do vrat ?
OdpovědětVymazatVítej zpátky. Hlavně že se vám nic nestalo.
OdpovědětVymazat[21]:[22]: Díky moc za přivítání, návrat k normálu je nějaký pomalý, téměř nic nestíhám. Fyzicky jsem přítomna a hlava je stále v oblacích.
OdpovědětVymazat