Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

neděle 24. července 2011

Znojemské okurky

Znojemské okurky
1 l vody
1/4 l octa
7 dkg cukru
3 dkg soli
8 tabletek umělého sladidla (sacharin)
10 kuliček pepře
10 kuliček nového koření
8 hřebíčků
1 bobkový list
špetka tymiánu
hořčičné semínko
1/4 kávové lžičky kys. citronové

Nálev svaříme a necháme vychladnout.

Omyté okurky skládáme do lahví, na dno každé lahve dáme:
2 kolečka křenu
1 kolečko cibule
3 kolečka mrkve

Na okurky dáme kousek kopru a trochu hořčičného semínka a zalijeme vychladlým nálevem.
Sterilujeme 20 minut, víčka lahví by měla být pod vodou.
Potom okurky přeneseme a ochlazujeme, nejprve malým pramínkem vody, aby lahve nepopraskaly, potom vodu zesílíme. Je tak zaručeno, že okurky zůstanou křupavé.

Poznámka: nálev dělám rovnou ze čtyřnásobné dávky - tj. na 4 litry vody, vše ostatní pronásobit čtyřmi.
Má to několik výhod. Nemusím pořád vařit nálev, nemusím odměřovat ocet - naliji tam celou lahev a nemusím dělit kávovou lžičku na čtvrtiny - dám jí tam celou.

Přeji dobrou chut'.

Sice jsem si dnes přivodila u okurek úraz, ale myslím, že budou chutnat stejně jako každý rok.

15 komentářů:

  1. Až na to sladidlo - já mám ráda zásadně hodně kyselé

    OdpovědětVymazat
  2. Já si osobně myslím, že by cukr a sladidlo šly vynechat.

    OdpovědětVymazat
  3. Teď mám uvařený nálev,ale jestli ještě bude trochu okurek na zahrádce,tak vyzkouším.

    OdpovědětVymazat
  4. to vypada chutne , uz by som sa veru mala naucit zavarat

    OdpovědětVymazat
  5. Nezavařuju. Okurkám, moc neholduji a manžel si tu skleničku vždycky koupí. I když je fakt, že okurky jako ty domácí, v hypermarketu, nedostane.

    OdpovědětVymazat
  6. Kdysi jsem nakládala kolem stovky sklenic, ale teď už nemám pro koho. Sníme za zimu tak dvě tři sklenice, a ty si koupím nebo dostanu od přítelovy matky. V každém případě si recept vytisknu, může se hodit.

    OdpovědětVymazat
  7. [3]: Já těm okurkám říkám znojemské. Maminka mé kolegyně Věrky pocházela z nějaké dědiny nedaleko Znojma. Podle toho receptu je dělám asi 35 roků.

    OdpovědětVymazat
  8. [9]:Máme také okurky rádi, ale pokud je máme zavařuji- tedy nakládám je zásadně sladkokyselé. Jedni mladí je rádi kyselé, druzí sladkokyselé, ale mají svoje a jsou v tomto samostatní. Než bych je dělala se sacharinem, raději je udělám s cukrem. Zatím to můžeme, tak proč ne.

    OdpovědětVymazat
  9. Receptů na okurky jsou snad stovky. Někdy mám dojem, že co hospodyňka to unikátní recept. Už jsem jich pár vyzkoušela, ale poslední roky používám jednoduchý recept, kdy se nálev nevaří, jen se do sklenic nasype potřebné množství všeho a dolije studenou vodou. Zavařuju v páře. A když nezapomenu včas okurky vypnout, tak jsou křupavé i bez ochlazování.

    OdpovědětVymazat
  10. [10]: U nás doma v době mého mládí se dělaly okurky jen kyselé. Pak když jsem se vdala, manželova maminka dělala sladkokyselé, ale ty mi nechutnaly. Potom jsem získala tento recept a od té doby nedělám jiné. Se sacharinem to asi bude pravda. Všechny ty umělotiny nestojí za nic. Když už jsme u tohoto tématu, tak já používám máslo, někde jsem se dočetla, jak špatně náš organismus zpracovává a odbourává umělé tuky. Výjimečně použiju na pečení Heru, ale když vidím, jak dlouhou dobu upotřebitelnosti má, je mi jasné, že je to chemie. Nad tím sacharinem se ještě zamyslím a možná by nebylo od věci ho z receptu vypustit.

    OdpovědětVymazat
  11. Jů, přesně takovéhle dělala moje maminka...

    OdpovědětVymazat
  12. Okurky jsem ještě sama nezavařovala, vždycky jen s babičkou...Ale všechno je někdy poprvé.

    OdpovědětVymazat
  13. [13]: Jejda, to mně potěšilo. Aspoň víš, jak jsou výborné.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤