Když se daří ...

Slyšela jsem kdysi takovou větu, že "nešikovný maso musí pryč". Také se v českém přísloví praví, že "Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech" a já k tomu dodávám, že "za blbost se platí".

Patřím do generace, která zavařuje. V dřívějších letech bylo normální, že se v domácnostech zavařovalo. Sklidilo se ovoce a vyráběly se kompoty nebo džemy. Mladší generace se nad tím může pochechtávat, my starší víme, oč jde.

Vím, že se dnes dá koupit cokoliv a domácí výroba zavařenin všeho druhu je na ústupu. Ale i moje dcera, která už samozřejmě nezavařuje, ráda domácí kompoty a džemy. A nejvíc ráda moje okurky. Recept na jejich zavařování jsem kdysi dostala od své kolegyně v práci. Její maminka pocházela z jihu Moravy a recept své dceři předala. Okurky podle tohoto receptu zavařuji už mnoho let a ještě se nikdy nestalo, že by okurky někomu nechutnaly. Připouštím, že jsem několikrát zkusila naložené okurky koupit. Různé názvy od různých výrobců - ale není to ono. Tradice je tradice.

I když žiju v Praze, máme zahradu. Kdysi byla téměř celá užitková, postupem let jsem jí přetvořila k obrazu svému. Zahrada je z větší části okrasná, i když musím přiznat, že na ní pěstuju drobné ovoce. Jednak na domácí džemy a ted' hlavně kvůli vnučkám, které se rády "zobnou" něco čerstvého. V části zahrady, které dříve dominoval pařník, pěstuju už jen bylinky a rajčata. Byly doby, kdy jsem pěstovala okurky. Po boji se slimáky, kdy ti hajzlové nade mnou vyhrávali na celé čáře, okurky kupuju.

Včera jsme s mužem jeli do Holešovické tržnice, nakoupili a já část dne věnovala okurkám. Odpoledne proběhla rodinná oslava a já večer pokračovala v činnosti vytváření zásob nejen na zimu. Nestihla jsem všechny okurky zasterilovat a proto jsem pokračovala dnes ráno. Kouzlo křupavých okurek spočívá v tom, že se po sterilování musí vychladit. Přenášela jsem druhý hrnec a nějak jsem škobrtla. Vroucí vodou jsem si polila obě ruce. Hrnec jsem položila a ruce vrazila pod proud tekoucí vody. Bolest mi vháněla slzy do očí. Žaludek se zvedal a v hlavě mi divně hučelo. Studená voda pomáhala jen na malé chvilky. S vypětím posledních sil jsem pustila do hrnce slaboučký proud vody, aby se okurky chladily a v jeho toku jsem si máčela ruce. Z lékárny jsem vyndala Panthenol a ruce si opakovaně natírala. Bolest byla chvilkami nesnesitelná a žaludek se stále bouřil. Nohou jsem vytřela louži vody. Procházela jsem byt, mávala rukama napatlýma Panthenolem, aby proudící vzduch trochu ochlazoval spáleniny. Připadala jsem si jako zvíře zavřené v kleci. Pochodovala jsem asi hodinu. Intenzivní bolest ustupovala a já viděla jak se mění tvary mých prstů. Jen malíček levé ruky zůstal uchráněn od puchýřů.

Když manžel vstával, ptal se mě, co se mi stalo, že jsem i přes opálení úplně bílá v obličeji. Ukázala jsem mu ruce. "No nazdar, cos proboha dělala?" Když si zpětně promítnu, kolik už jsem za svůj život zavařila okurek a hlavně přenesla hrnců s vroucími lahvemi, stalo se mi to poprvé. V momentě, kdy mi vařící voda šplíchla na jednu a pak na druhou ruku, myslela jsem, že hrnec neudržím. Asi bych dopadla podstatně hůř a neodnesly by to jen ruce. Na palcích obou rukou mám puchýře z vnitřní strany a na ostatních prstech jsou ze strany vnější. Nemohu ohýbat články některých prstů. Naštěstí ta bolest je už menší.

Druhým štěstím je to, že po včerejším grilování nám zbylo několik porcí masa. Nejsem si jistá, zda bych byla schopná uvařit. Muž proto oloupal brambory, ohřál maso a pozval mě ke stolu. Zjistila jsem, že nemůžu jíst příborem, protože puchýře na levé ruce jsou obrovské. Připadala jsem jsi jako bezmocné dítě, když mi můj muž krájel maso na malá sousta.

Jen jsem si tak říkala, jak budu zítra fungovat v práci. Zapnula jsem počítač a zjistila, že to půjde. Prsty jsou sice toporné, nejdou moc ohýbat, ale bříška ukazováčků a prostředníčků zůstala uchráněna. Palcem naštěstí psát nemusím a na mezerník t'ukám zdravým místem palce. Tak se tady "chlubím", jaká jsem šikulka.

Před osmi lety mi moje lékařka říkala, že 80% všech úrazů vzniká v domácnosti. Jsem toho živým důkazem. Tehdy jsem u ní byla s přetrženými vazy v rameni levé ruky. Stalo se mi to při gruntování koupelny, kdy jsem vše naleštila a pak dávala zpět věci do košíku v rohové vaně (přeci do ní nebudu šlapat, když se tak hezky leskne). Natahovala jsem se a na vlhkých dlaždicích mi uklouzly nohy. S nataženou rukou jsem padla do vany. Tehdy jsem se v bolestech odplazila do ložnice, abych bolest zaspala. Stejně jsem nakonec skončila v Motole na chirurgii.

Mám samé kuriózní úrazy. Kdysi jsme stěhovali obývák do jiné místnostni v domě. Nábytek už byl na místě a já dávala zpět knihy. Jsem knihomol a mám několik knihoven. Stojíc na štaflích jsem zjistila, že sloupec knih patří do vedlejší knihovny a při slézání jsem zapomněla počítat šprušle. Jeden krok o jednu dříve a byla z toho nechodící sádra a následná rehabilitace. Od té doby mám v kotníku barometr. Jakmile zabolí, vím, že se mění počasí.

Takže ty moje puchýře a opařené ruce jsou v podstatě proti předchozím úrazům lapálie. Díky ledové vodě a Panthenolu budu zítra schopná možná i pracovat. Každopádně tam musím. Jedna kolegyně odjela včera na dovolenou a ta, která se včera vrátila, mi v momentě, kdy jsem si chladila ruce, volala, že se jí na dovolené udělal pásový opar a že jde právě z Bulovky.

Plány na dnešní den jsem měla poněkud jiné.

Okurky zasteriloval manžel, rajčata zůstanou nevypleta. Stan tee-pee, který šiju pro holčičky tento víkend nedokončím, stejně tak si nezkrátím kalhoty u kostýmu na synovu svatbu.

Doufám jen, že ruce se uzdraví, slíbila jsem synovi, že uvařím na svatbu svůj slavnostní guláš (pro 70 lidí :-D ). Přátelé našich dětí ho jedli už na dceřině svatbě a dodnes prý na něj vzpomínají.

Na druhou stranu, kdybych se neopařila, nevznikl by tento článek. Pro případné zájemce - recept na okurky je zde.