Já a reklama

Hned na začátek musím napsat, že moje dcera pracuje v reklamní agentuře.

Po této větě, by se dalo čekat, že můj vztah k reklamě je veskrze pozitivní. Ale není.

Já totiž kvůli reklamě mohla umřít.

Mnoho lidí určitě tvrdí, že se ho reklama netýká, že jí ignoruje, u televize vypíná zvuk a hlavně ... nikdy by žádné reklamě nepodlehl.

Já podlehla.

Když si to zpětně promítnu, opravdu nemůžu tvrdit, že bych to už nikdy neudělala.

Jsem jen člověk a to člověk chybující.

Je tomu už docela dost let, kdy jsem se dostala do situace, že jsem se díky, nebo spíš kvůli reklamě, málem ocitla na druhém břehu.

Mladší slogan znát asi nebudou, ale starší generace si možná vzpomene na větu: "Aspro, co jiného?" Na tento výrobek farmaceutického průmyslu běželo v televizi několik reklam, které vždy skončily touto větou. Mě utkvěla, nevím proč, verze s paní učitelkou a zlobícími dětmi, které byly tak neposedné, že paní učitelku rozbolela hlava. A zázračný přípravek Aspro jí pomohl. Následoval pak popis toho, na co je tento zázračný produkt a kde všude pomáhá. A co navíc? Je obohacen vitamíny.

Moje děti v té době ještě chodily do školy. Byl předvánoční čas, vrcholily přípravy na nejkrásnější svátky v roce a dcera onemocněla. Horečky a kašel jí sužovaly a léky moc nezabíraly. Ještě tak, aby onemocněl někdo další z rodiny. Večer jsme seděli u televize a mimo jiné opět viděli: "Aspro, co jiného?"

Dcera byla přes den doma sama, přesáhla už věk na to, aby si někdo mohl vzít paragraf a být s ní. Ráno před odchodem do práce jsem jí připravila termosku s čajem a v poledne se doma stavoval manžel, který pracoval nedaleko, aby jí připravil oběd. Její nemoc se vlekla. V práci jsem byla nervózní a čekala na každé zazvonění telefonu. A večer, když už děti byly každý ve svém pokoji, se nám opět do obýváku vloudila věta: "Aspro, co jiného?"

A potom přišel příjemný den, kdy jsme v práci dostali prémie. Bylo to takové přilepšení před Vánoci. Pod dojmem této reklamy, která odkazovala na zázračné účinky přípravku a zejména zdůrazňovala vitaminovou složku, která podporuje imunitní systém, jsem se po práci vypravila do lékárny. Když na mně přišla řada, paní magistra se zeptala, jaké mám přání. Požádala jsem o Aspro. "A chcete obyčejné nebo forte?" Přeci nebudu na rodině šetřit, když mám nějaký ten peníz navíc. "Dejte mi forte". "A s jakou ho chcete příchutí? Máme citron, pomeranč, grapefruit... " Nevím už, jakou příchut' jsem tehdy zvolila. Jela jsem domů s hřejivým pocitem, že dělám něco dobrého pro rodinu. Posílím imunitní systém.

Aniž bych si přečetla složení přípravku, připravila jsem tři sklenice, namíchla tři nápoje a zavolala: "Kluci, něco tu pro vás mám." S manželem i synem jsme si přit'ukli jako s drahým nápojem (levné to tedy nebylo) a mě hřála víra, že nemoc, kterou má dcera jsme společně odehnali o kus dál.

Asi hodinu mi bylo báječně. Byl páteční večer a já ještě chtěla vyleštit skleničky, aby se na Vánoce vše lesklo, jak má.

Došla jsem do obýváku a začalo mi být divně. Z nosu mi teklo a nemohla jsem popadnout dech. Seděla jsem v koutě gauče a lapala po dechu. Dcera už spala a já si jen říkala, že jsem si ten zázračný lék vzala pozdě a že jsem tu její chorobu chytla. Syn se přišel na něco zeptat a zděšeně se ptal, co mi je. "Je mi zle", jsem s námahou vypravila. Syn odešel za manželem, který si v kuchyni četl a řekl mu, že je mi zle. Manžel odvětil, že to je mi každou chvíli. Syn se vrátil a já ho požádala, zda může otevřít okno. Zbrocená potem a lapající po dechu, kdy mi v tu chvíli bylo jedno, že je prosinec, venku mrzne a že mi můžou umrznout kytky v bytě, jsem toužila po troše kyslíku. "Mami, můžu pro tebe něco udělat?" Syn vypadal opravdu vyděšeně. Hlesla jsem, aby zavolal tátu. Manžel přišel a vypadal ještě vyděšeněji než syn.

S mokrými, zpocenými vlasy a oblečenou v domácích šatech, které byly opravdu už jen na domácí práce, mě vlekl do auta.

Vmínala jsem schody a byla mi hrozná zima na bosé nohy.

Když jsem se probrala, měla jsem na obličeji kyslíkovou masku a nade mnou se skláněl starý lékař. "Kde to jsem?" Dýchalo se mi o poznání lépe. "Jste na pohotovosti a moc sebou nemelte, máte kapačku". O kus dál stáli dva mladší lékaři a bledý manžel. "Vzala jste si něco?" "Ne, jen vitamíny". "Máte na něco alergii?" "Ano mám" a začala jsem vyjmenovávat vše, čeho se musím vyvarovat. "Jaké jste si vzala vitamíny?" "Jen Aspro" vydechla jsem. Lékař se na mně chvíli díval, potom se o něčem bavil se dvěma dalšími doktory a já si snažila srovnat myšlenky a dech. Vrátil se a v ruce držel tubu. "Dech vám sice ještě moc neslouží, ale zrak ano, že? Přečtěte mi to." "Acidum acetylsalicylicum". Zatočil se se mnou celý svět. Já idiot jsem si vzala to, co je v podstatě pitomý acylpirin a na co jsem alergická. Proč jsem si proboha nepřečetla složení, než jsem vychlastala tu sklenici na zdraví. Vždyt' jsem se mohla zabít. Co by dělal muž sám s dětmi, to by vyřizoval funus místo vánoc. "Kolik jste si toho svinstva vzala?" "Jen jednou forte", pípala jsem. "Napíšu vám papíry na příjem a zůstanete tu na pozorování". Bylo mi už trochu lépe, tak jsem začala protestovat. Mám přeci doma dvě děti, nemocnou dceru a syna, který na ní dohlíží.

Ve finále jsem podepsala revers a manžel mě odvezl domů. Doktor mi na rozloučenou jen řekl, že kdybych si Aspro vzala ve dvou dávkách, bylo by to to poslední, co bych si v životě dala.

Přežila jsem to, noc jsem proseděla, protože se mi v sedě lépe dýchalo.

Alergii jsem už v té době měla diagnostikovanou, věděla jsem, čeho se vyvarovat, co si nikdy nesmím vzít, kam bych neměla chodit a hlavně co si vzít při obtížích.

Ale ani v nejhorším snu by mi nepřišlo na mysl, že si pod vlivem reklamy, vezmu tuplovaný acylpirin. Stačí mi totiž jen jeho půlka a zduří mi všechny sliznice. A musela jsem pro vlivem mediální masáže mít úplně zatemnělý a tupý mozek, že jsem si tehdy nedala vůbec do souvislosti název toho zázraku Aspro - Aspirin.

Tak takhle to dopadá, když člověk podlehne reklamě.