Krtek

Můj nedávný článek měl nadpis Krteček a s krtkem, o němž se chci dnes zmínit, má, až na určitou podobu, pramálo společného. Krteček je postavička z animovaných filmů, všemi generacemi milovaná, na rozdíl od krtka, který je pokládán, zejména zahrádkáři a zahradníky za škůdce.

Musím se hned na úvod přiznat, že skutečného krtka jsem nikdy v životě neviděla. Viděla jsem jen důsledky jeho činnosti na mnoha loukách, zahradách i v parcích. Také jsem ho viděla na fotografiích a něco si o něm přečetla.

Krtek obecný (Talpa europea) se řadí mezi savce. Je to menší hmyzožravec, jehož tělo je pokryto černou srstí. Jeho typickým znakem je tvar předních tlapek, které jsou uzpůsobeny k hrabání v zemi. Jsou otočeny ven od těla a mají deset prstů s dlouhými drápy. Krtek vyniká výborným čichem a sluchem, ale vzhledem k tomu, že většinu života tráví pod zemí, jeho zrak je velice slabý. Vyhrabává si labyrinty chodeb, ve kterých se pohybuje s velikou jistotou a rychlostí. Je také dobrým plavcem. Jeho potravu tvoří žížaly, hmyz, larvy, ale dokáže ulovit i žáby nebo myši. Je rozšířen po celé Evropě a části Asie. Tolik teorie.

Ráda bych tu popsala, jak s krtkem bojovali naši známí.

Náš kamarád si před lety koupil chalupu v jedné středočeské obci. Spíš než chalupa by tato nemovitost měla mít přízvisko statek. Shluk budov a stájí, stodola a obrovský pozemek - to vše stálo na návsi. Pro místní obyvatele se stal okamžitě "mužem na odstřel". Dávali mu okázale najevo, že mezi ně nepatří a nikdy patřit nebude. Prvním důvodem byla cena, kterou za nemovitost zaplatil a na kterou nikdo ze vsi, i když mnozí by si statek také rádi koupili, neměl.

A druhým důvodem, který byl ještě horší, bylo to, že je to Pražák. V těsném sousedství, za zdí bylo malé stavení, ve kterém chalupařil také Pražák. Ten však chalupu nekoupil, zdědil jí a vesnice ho trochu brala jako svého. Tento soused ale neustále popichoval, roznášel drby, snažil se všemi silami škodit a co bylo hlavní, našeho kamaráda nenáviděl ještě víc, než celá vesnice dohromady.

Kam se však na sousedovo škození hrabal krtek.

Na statku se scházela spousta lidí, kteří jezdili pomáhat s přestavbou, nebo jen tak na návštěvy. Za zdí se ozývalo sousedovo nadávání. Kamarádova manželka, po nějaké době, začala zahradničit. V pátek po příjezdu mívala slzy v očích, protože dílo, které v neděli opouštěla, bylo zlikvidováno krtkovou činností. Sháněla informace, jak se s krkem vypořádat. Zvala velké návštěvy s dětmi, které si hrály mezi krtinci a doufala, že hlukem a dupáním nad krtčími cestičkami, krtka ze zahrady vypudí. Ale krtek byl usilovný, na zahradě se mu líbilo a neustále pokračoval ve své destrukční činnosti.

Kamarád zakoupil pasti a líčil na krtka. Moje dcera to tehdy oplakala a říkala: "Strejda je hnusnej, chce zabít krtečka".

Sedávala u krtčích kopečků, kde nebyly pasti, aby krtka varovala.

Boj s krtkem trval už několik měsíců. Kamarád se jednou večer sebral, a šel na "nepřátelské území". Vstoupil do hospody a všem, kteří tam byli, poručil rundu. Sedl si ke krajnímu stolu a chvilku vyčkával. Potom si k němu přisedl jeden z místních a dali se do řeči. A přišla také řeč na krtka.

Téma "krtek" se probíralo celý večer a kamarád se se spoustou rad, jak na krtka, vrátil zpátky. Vyzkoušel mnoho způsobů likvidace, ale krtek opět vyhrál. Do hospody začal chodit pravidelně, zapojil se mezi místní hasiče a zjistil, že vesnice ho už trochu bere. Kdo ho nebral, byl jeho soused. Ten, když zjistil, jak se věci mají, začal kamarádovi dělat ještě větší naschvály.

Čas plynul, nastala zima a zahrada s krtinci byla pod sněhem. Vztahy s místními byli na slušné úrovni, občas přišel někdo z vesničanů na návštěvu, či s něčím pomoci. Přišlo jaro a žena se opět pustila do zahradničení. Zakoupila sazenice, vytvořila záhony, aby po týdnu opět zaplakala nad dílem krtka. A potom nějaká moudrá hlava přišla se zaručeným receptem. Zahrada byla na mírném svahu, tak bylo kamarádovi doporučeno, aby na nejvyšším místě rozrýpal krtinec, vylil do něj obsah propan-butanové láhve a pak vše zapálil. Výsledek prý je to zaručený a úspěch se dostaví.

Udělal, co mu bylo doporučeno. Vylil, zapálil a zalehl na zem. Ozvala se ohlušující rána. Zvedl hlavu a viděl, že zahrada je ve stejném stavu, jako byla předtím. V tom uslyšel řev a nepublikovatelné nadávky souseda. Opatrně přistoupil k plotu a viděl na sousední zahradě, která byla o něco níž, kráter. Nad kráterem stál řvoucí soused. Sazenice jahod s kusy zeminy zdobily kamarádovu střechu.

Jak to dopadlo? Krtek se na zahradě už neobjevil.

Náš kamarád po nějakém čase statek prodal. Soused mu nikdy neodpustil, jak mu vyhodil zahradu do povětří a jeho schválnosti, které dělal, byly k nevydržení. Ono přeci jen přijet na chalupu a těšit se na příjemně prožitý víkend trochu hatí, když máte před vraty složenou fůru hnoje, vedle které stojí soused a s nevinným výrazem prohlašuje: "No víte, oni to ti pitomci složili o kus vedle".