Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

neděle 17. dubna 2011

Barvy mé dcery


Moje dcera, která je dnes propagační výtvarník, se od malička projevovala dost originálně. Jak už jsem se zmínila, velice špatně mluvila. A co navíc, zvolila si i své pojmenování barev. Bílá nebyla bílá, ale mlíková, zelená byla trávová, žlutá byla pampelišková. A takhle měla pojmenované všechny barvy. Jen u jedné barvy udělala výjimku a pojmenovala jí správně, tou barvou byla černá.

To, že špatně mluvila, mě dost trápilo. Je to hrozný pocit, když matka nerozumí svému dítěti. Vždyt' její bratr v roce a půl mluvil báječně, rozeznával všechna auta podle značek a já se díky němu naučila rozlišovat náklad'áky. Tak proč ta holka je jiná? Pořád jsem ty svoje děti srovnávala a porovnávala. Byla to chyba. Zatímco syn se od mala jevil jako intelektuál a rozvíjel debaty na úrovni, dcera si drmolila to své úájíblk a ajt'ááúú.
Na druhou stranu můj chytrý chlapeček byl tak trošku neobratné dřevo. Na tříkolce sice seděl, ale bud'to řídil, nebo šlapal. Zkoordinovat tyto dvě činnosti byl pro něj nadlidský úkol. Dcera v 10 měsících chodila a v 15 měsících jezdila na tříkolce, tak rychle, že jsem jí mnohdy nestačila. Ponořila jsem se do odborné literatury a vyčetla si, že syn se rozvíjí intelektuálně, zatímco dcera si rozvíjí zejména motoriku. Ale srovná se to.
Když byly mé dceři tři roky, měla absolvovat tříletou prohlídku. Pro mně to byla nepředstavitelná věc, vždyt' neumí pořádně mluvit, co nám doktorka řekne? Rozhodla jsem se praktikovat pštrosí politiku. Pštros také strčí při problému hlavu do písku a dělá, že problém neexistuje. Ve třech letech jsme tedy nikam nešly. Po více než dvou měsících nám přišla pozvánka ke tříleté prohlídce. Tak, ted' tomu už neunikneme.

Došly jsme na středisko, paní doktorka mou mlčící dceru prohlédla a pak řekla sestře, aby nás vzala vedle navlékat korálky. No nazdar. Syn žádné korálky nenavlékal, co je to za novinku?
Seděla jsem s dcerou, která vyfasovala tkaničku a čekaly jsme co bude. "Tak, návlékni žlutý korálek" "Nehim" ozvalo se moje dítě. "Ájo, pampeliškovej". Dcera z krabičky vybrala žlutý korálek a zručně ho navlékla na tkaničku. "Ted' navlékni bílý" "Nehim". "Mlíkovej", zněl můj pokyn a dcera navlékla bílý korálek. Sestra pod stolem do mě lehce kopla a tiše se ptala: "Jak říkáte zelenému?" "Trávovej" "Tak, ted' navlékni trávovej". A dcera navlékala barevné korálky a my se se sestřičkou pochechtávaly, až přišla paní doktorka. Smála se také a prohlásila, že takhle originální dítě tu ještě neměla. Pak se krátce zamyslela a pronesla: "Víte, já dodnes myslela, že nejoriginálnější byl váš syn". Na můj tázavý pohled pronesla: "Když jsem mu ukazovala obrázek, aby pojmenoval barvy, tak tu, kterou jeho vrstevníci jmenovali jako modrou, on pojmenoval petrol".
Svérázné a originální pojmenovávání barev mé dceři vydrželo hodně dlouho. "Do školky pudu v tom hovínkovým kabátě". A já si uvědomila, jaké to bylo štěstí, že na středisku neměli hnědé korálky.

42 komentářů:

  1. Trávovej,mlíkovej korálek...To by mě nenapadlo. Každopádně to bylo úžasně originální dítě ^^

    OdpovědětVymazat
  2. Báječné, hovínkový kabát mě málem shodil ze židle. U nás se na tříleté ukazoval barevný šašek a otázky paní doktorky jsem taky musela překládat "která barva je jako sluníčko?, která je jako jahůdka? a jako travička, nebe?, ale i přes netradiční pojmenování, jsme nakonec byly pochváleny. Jinak myslím, že dětské doktorky už toho moc nepřekvapí, i když legrace asi užijí dost. A máš pravdu, každý je prostě jiný.

    OdpovědětVymazat
  3. U hovínkového kabátu jsem  nemohla.

    OdpovědětVymazat
  4. Moje matka říká, že když jsem měla jít na tříletou prohlídku, dostala jsem hysterickej záchvat a asi půl hodiny jsem řvala   

    OdpovědětVymazat
  5. krásny článok, musia to byť úžasné deti :), a vidieť že sa nenudíte

    OdpovědětVymazat
  6. to je geniální  článek fakt me zvedl náladu

    OdpovědětVymazat
  7. malá bola proste svojská. a zjavne jej to vydržalo doteraz.

    OdpovědětVymazat
  8. Hovínkový kabát je naprosto originální označení. Je vidět, že tvoje dcera měla tu kreativitu v sobě již od dětství. Já například pro určitý odstín hnědé barvy používám název "barva dětské stolice".

    OdpovědětVymazat
  9. hned po ránu dávka smíchu:) Každé dítko je originál:)

    OdpovědětVymazat
  10. [11]: súhlasím dočítal som to až dokonca

    OdpovědětVymazat
  11. I moje děti a vnoučátka si pojmenovaly barvy podle sluníčka, trávy, jahůdek. Ale hovínkový kabát mě dostal

    OdpovědětVymazat
  12. Pamatuji si, jak můj starší syn jedné pouťové atrakci říkla, kuliga forská. To sousloví, jsem si tenkrát zapsala do jeho alba, takže zůstalo uchováno, ale syn sám ho zapomněl a dodnes nevíme, kterému "kolotoči", tak vlastně říkal.    Hovínkový kabát, je senzační!!!   

    OdpovědětVymazat
  13. Děti plné fantazie si dovedou vždycky poradit. Když jsem byl malej neuměl říct Jirka, takže jsem oslovoval bratra Díďo a už mu to v naší rodině to pojmenování i zůstalo.

    OdpovědětVymazat
  14. Náš tomík pořád říká "plesnivé ponožky" Pamatuju si, že když jsem byla malá, neuměla jsem R ani Ř a to jsem se učila a ve škole, ale věděla jsem, že Oma je, myslím německy, babička.

    OdpovědětVymazat
  15. Sice mám teprve šestnáct let, ale už se nemůžu dočkat, až budu mít taky své malé radosti. Je úžasné, co se s dětmi dá zažít. To já jsem jednou jako malá byla u strejdy, našla jsem tam krabičku a ptala se ho, co to je...načež byl nucen nafukovat balónky, "jetě jeden, posím." To, že to nebyly nafukovací balónky jsem se dozvěděla až později na rodinném videu, kterému se smála celá rodina, taky jsem pochopila, proč se u toho tak červenal. S dětmi jsou sice starosti, ale té radosti taky není málo.

    OdpovědětVymazat
  16. To mi vyloudilo úsměv na tváři.

    OdpovědětVymazat
  17. To je parádní článek. Hned se mi ulevilo, že jen já mám indigo děti a ještě jsem se zasmála.

    OdpovědětVymazat
  18. [14]: "Kuliga forská" zní jako nějaké zvíře.

    OdpovědětVymazat
  19. Originalita tvé dcerce určitě nechybí - hovínkový kabát je fakt bomba.   

    OdpovědětVymazat
  20. Vskutku kreativní byla tvoje dcerka !

    OdpovědětVymazat
  21. Měla jsem to s dětmi podobně jako Ty .Syn od roku a půl říkal básničky,denně vyžadoval čtení všech leporel co jsme měli a v pěti letech se naučil sám číst.Zato ruce nemá šikovné dodnes.A dcera?Ta ve dvou letech řekla dvě slova-ham a táta.O knížky projevila zájem až když se objevila sága Stmívání.To byly snad první knížky ,které přečetla celé.A poslední .Hovínkový kabát mě taky dostal

    OdpovědětVymazat
  22. No SUPER! Tak tohle neznám a ten hovínkovej kabát, ten určitě nezapomenu! Moje děti říkaly ledacos, ale na tvoje neměly!

    OdpovědětVymazat
  23. První barva, kterou se náš Honzík naučil rozpoznávat a pojmenovávat byla žlutá, které zásadně říkal "pole" podle rozkvetlé řepky. Ale strašně rád to říkal, všechno žluté bylo pole. A byl hrozně zklamaný, když mu ta řepka odkvetla.

    OdpovědětVymazat
  24. Děkuji Vám všem za milé komentáře, kterých si moc a moc vážím.

    OdpovědětVymazat
  25. Naše dcera zásadně večer zdravila "dobrý večert" Tvrdila, že si myslela, že s příchodem tmy přicházejí i čerti, a tudíž byla udivená, když jsme jí to "t" vymlouvali.

    OdpovědětVymazat
  26. [28]: Zvláštní, já si vzpomněla na svou babičku, která mě tvrdila, že večer chodí Klekánice. Jakmile se začalo šeřit, uháněla jsem domů.

    OdpovědětVymazat
  27. Krása, tvoje dcera byla kreativní už v útlém věku!

    OdpovědětVymazat
  28. no teda ina si pametala farby podla vlastnej skusenosti snimi mas naozaj originalne deti

    OdpovědětVymazat
  29. [32]:Práce propagačního výtvarníka je zaměřena především na reklamu. Dříve vyráběli například poutače nebo plakáty. Dnes pracují hlavně s počítačem a propagují svými "výtvory" zboží. Dcera pracuje v reklamní agentuře, která má smlouvy s různými firmami, které si u reklamky zadávají to, co potřebují. Kupř. nové obaly na výrobky firmy Madeta (takové hodně barevné) jsou dílem mé dcery.

    OdpovědětVymazat
  30. U posledních dvou vět jsem se zasmála :))  Jinak pěkně napsané :)

    OdpovědětVymazat
  31. [33]: aha, tak to ma dost zaujmavu pracu istotne musi vedet aj pekne kreslit okrem dobrych pocitacovych schopnosti.. sikulka

    OdpovědětVymazat
  32. [34]: Děkuju moc a jsem ráda, že to pobavilo.

    OdpovědětVymazat
  33. To je moc krásně napsané, moje děti jsou také každé úplně jiné. Každý umí něco jiného, každé dítě se vyvíjí jinak a tak to má asi být.

    OdpovědětVymazat
  34. [37]: Přesně to dokládá to, že každý z nás jsme originál. Kdyby tomu bylo jinak, byl by svět nudný a šedý.

    OdpovědětVymazat
  35. Tak mně někdo říct, že nosím kabát barvy hovínka, mám ho na sobě zaručeně naposled a možná bych ho i rozstříhala!

    OdpovědětVymazat
  36. Aničko, děti opravdu dokáží překvapit a mnohdy i šokovat v pozitivním slova smyslu. Možná je moje vidění zkreslené tím, že jsem babička, ale shodly jsme se s druhou babičkou, že naše mladší vnučka (nar. v březnu 2009) je nadprůměrně chytrá. Mluví v souvětích, zpívá, dokonce i intonuje a maluje na svůj věk báječně. Má smysl pro detail.

    OdpovědětVymazat
  37. Přečetla jsem si tvůj článek a moc se mi zalíbil. Mám vnučku, která zná od dvou let celou abecedu a taky trošku svérázně. Když jsem jí ukázala třeba písmenko "L", řekla "B jako lupič" na písmenko "A" zase "B jako Alenka", ... atp. Proč měla všude "B", nevím. Teď jsou jí tři roky a tři měsíce a už dávno říká písmenka správně. S malými dětmi je úžasná zábava.

    OdpovědětVymazat
  38. [42]: Děti jsou opravdu jedinečné a kouzelné. Klobouk dolů před Tvou vnučkou. Moje starší vnučka, které budou koncem srpna čtyři roky zná jen písmeno S, protože se jmenuje Sára a má medvídka se S.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤