Barevný svět

Kolik odstínů barvy může mít třeba obloha?

Je jich nepočítaně. Jen těch odstínů modré, červené či žluté barvy je několik. Takový pohled se mi naskýtá z okna.

Jsme obklopeni barvami a žijeme v barevném světě. Většina z nás vnímá a vidí barvy. Patřím mezi ty št'astné, kteří se mohou pohledem na barevný svět kolem nás pokochat.

Žijí ale mezi námi ti, kteří toto nevidí vůbec a to jsou slepci a pak další, kteří jsou barvoslepí.

Mám kamaráda, který je barvoslepý. Paradoxně mu tato vada byla zjištěna až na prahu dospělosti, když si chtěl udělat řidičský průkaz. Možná za našich mladých let se dětští lékaři nezabývali důkladnějším vyšetřením zraku, nebo jim jeho vada unikla. To už dnes těžko někdo zjistí.

Barvoslepost je odborně nazývána "daltonismus". Prvním, kdo tuto vadu popsal byl roku 1798 anglický přírodovědec John Dalton, který barvoslepostí trpěl. Barvoslepost však ve většině případů neznamená, že je vidění černobílé. Naopak, většina barvoslepých vidí barvy, ale některé nejsou schopni od sebe rozlišit a vnímají je stejně - například modrou a žlutou, nebo červenou a zelenou. To je případ i mého kamaráda.

Barevný svět kolem nás se neustále rozvíjí.

V oblasti medicínské nastal obrovský pokrok, dnes jsou léčeny nemoci, které dříve byly hrozbou. Jsou diagnostikovány i vady, které v předchozích dobách bývaly zjištěny pozdě. Mé vnučce, při tříleté prohlídce, zjistila lékařka vadu zraku. Takže nosí brýle a má 3 a půl dioptrie. Má k tomu dispozici, můj muž i moje sestra mají také vadu zraku, ale jim byla zjištěna až ve škole. Takže pokrok. Navíc, čím dříve je vada zraku zjištěna, tím větší je šance na to, aby se zlepšila.

Můžu nahlédnout i do oblasti techniky. Počítač, na kterém píšu tento článek, je dnes pro většinu lidí samozřejmostí, bez níž by si už nedovedli představit komunikaci, psaní textů či práci s fotografiemi.

Doma jsme měli psací stroj a to byla velice ceněná věc.

Můj první fotoaparát se jmenoval Pionýr. Film do něj se vkládal na dřevěných cívkách a bylo možno udělat 12 černobílých obrázků. A dnes? Digitální fotoaparáty nebo mobily, ze kterých jsou poměrně slušné fotografie, jsou pro nás také samozřejmostí. A fotografie jsou barevné.

Prošla jsem svůj archiv digitálních fotografií, patřím mezi ty šílence, kterým se říká zahrádkáři a na čem jiném doložit barevnost, než na květinách? Tak tady jsou:

Bílý anglický muškát. Bílé jsou také sněženky, konvalinky, růže, kopretiny a spousta dalších.

Žlutá růže není jedinou květinou v této barvě, máme žluté pampelišky, blatouchy, narcisy, tulipány...

Zase růže, tentokrát v barvě oranžové, ale krásné jsou i gladioly, nebo měsíček zahradní.

Lososová barva je přechodem mezi oranžovou a růžovou, jako ukázka jsou tu jiřiny.

Zástupce červených květin amarylis, těch červených je asi nejvíc - růže, tulipán, gladiol, ibišek....

Růžovo-fialový syrský ibišek, v tomhle odstínu je také spousta kytek, třeba muškáty, cínie...

Bouganvilea - poprvé jsem jí viděla před mnoha a mnoha lety v Jugoslávii, kde roste jako venkovní keř. Ty moje jsou venku jen přes léto a od té doby, co je mám už značně povyrostly.

Poslové jara krokusy jsou v mnoha barevných odstínech. Tady jsou fialové.

A nelze opomenout kytičku, která tuto barvu symbolizuje - violka vonná, kterou všichni znají jako fialku. Skromný jarní kvítek s kouzelnou a nezaměnitelnou vůní.

"Modrá je dobrá" zní v jedné písni. Modrých kytiček je také dost. Tady je na ukázku lobelka. Modré jsou luční zvonky, čekanka. Nedávno jsem si koupila modrou růži o níž to prodejce tvrdil. Je malá, nevím, zda letos pokvete.

Barvy květů jsem se snažila seřadit podle barev spektra. Já vím, chybí zelená. Zelená je barva jara, kdy po zimě začne růst tráva a na stromech se objevují pupeny. Zelená doplňuje všechny kytky.

Líbí se mi barevný svět, ve kterém žijeme.