Seznamte se, tohle jsem já, v celé své kráse ve věku necelého roku, tedy přesněji v deseti měsících.
Narodila jsem se před mnoha lety a rodiče mi vybrali jméno Alena. Ale tímto jménem mě neoslovovali, říkali mi Ája. Stejně tak mi říkali i spolužáci ve škole, dokonce i učitelé mě tímto jménem oslovovali. Na střední škole se nás ve třídě sešlo sedm děvčat se jménem Alena. Při počtu třicetidvou studentek, to byla téměř čtvrtina třídy.
Čas pokročil, blížil se konec mých studií a maturita. Nastalo velké fotografování na maturitní tablo.
S hlavou plnou snů a ideálů jsem chtěla pokračovat ve studiích, ale člověk míní, život mění.
Místo školy jsem nastoupila do zaměstnání a seznámila se se spoustou báječných lidí. Jedna starší kolegyně měla dceru, která byla stejně stará jako já a jmenovala se stejně, Alena. Ptala jsem se jí, proč své dceři vybrali toto jméno. A ona mi odpověděla, že v době, kdy čekala dceru, v rozhlase se četly na pokračování "Příběhy holčičky Alenky". Aha, tak proto nás v té třídě bylo sedm.
Se vzpomínkami na různé své životní etapy jsem začala seznamovat čtenáře blogu, který jsem si založila. Musím však přiznat, že původní záměr byl jiný.
Zpočátku blogování jsem seznamovala čtenáře s turistickými cíly, s místy která mám ráda, která jsem navštívila a ke kterým jsem si vytvořila vztah.
Potom jsem čtenáře seznamovala s popisy našich cest na jih a zpátky a prokládala je poznatky z dalších míst.
Následovalo seznámení s mými fotografiemi a pak jsem začala psát své úvahy na různá témata, zejména inspirována zadanými tématy týdne. Blog začal být trochu osobnější a já své čtenáře seznamovala s útržky mého života, se svými názory, poznatky a se svými vzpomínkami.
Jak šel čas, já se od původního záměru prezentovat jakýsi cestovní deník, dost odchýlila. Moji občasní čtenáři, díky vzpomínkovým článkům, začali o mně vědět něco víc. Začala jsem se zapojovat do diskusí pod články dalších blogerů. Došla jsem k poznání, že jsem se ocitla v komunitě lidí, kteří báječně píší, fotografují, glosují život, nebo jen tak filozofují. Zjistila jsem, že mi jsou tito, pro mně dosud neznámí lidé blízcí. Těším se na každý jejich nový článek a současně mi působí radost, když reagují na moje články. Cítím tu zpětnou vazbu.
Jsem št'astná, že jsem se díky blogu, seznámila na internetu s lidmi, které pokládám za své virtuální přátele.
Byla jsem tu před chvílí a jsem tu znova a vidím novinky... perfektní fotečka, moc ti to slušelo! I v těch deseti měsících s parádním kakadu na hlavě (mimochodem, mělas pěknou sukýnku a zdá se, že zajímavý kočárek - proutěný) a taky ti to seklo na maturitní fotce. Pěkné, výrazné oči. Co to bylo za styl oblečení? Patřilo to ke stylu školy? Nebo jste si to vybraly jen tak? (Na fotce ti to vážně sluší!)
OdpovědětVymazat[1]: Díky za pochvalu fotek. Na té maturitní fotce je stará vojenská uniforma (snad dragounská). Byly jsme ve třídě jen děvčata, tak jsme šly do vojenského, vedle tabla stálo dělo a na ping-pongových míčcích byly nakreslené pětky.
OdpovědětVymazatTaky jsem za blog ráda, že jsem tu poznala lidi, které bych jinak nepotkala. Někdy mi přijde, že to je skoro i bližší, než u některých reálných známých, které třeba několik týdnů vůbec nevidím. Líbí se mi, že tu člověk pozná různé názory.
OdpovědětVymazatKrásný článek! Je zajíamvé, kolik se vás sešlo Alenek ve třídě, já sama osobně znám Alenek málo, napočítala bych je na prstech jedné ruky. To třeba ségra měla na základce ve třídě pět Veronik, taky rarita - že by "Příběhy holčičky Verunky"?
OdpovědětVymazat[3]: Já zjistila, že na blogu se dokážu víc otevřít, dokážu napsat věci, o kterých se mi hůř mluví. Když jsem před nedávnem procházela hodně špatným obdobím, tak mě lidi na blogu opravdu hodně pomohli. Já z komentářů cítila spoustu empatie a podpory. A krom toho mi hodně pomohlo se z toho všeho vypsat.
OdpovědětVymazatJo, tímto coming-outem jsme si tu asi prošli všichni. Když si člověk založí blog, tak píše hlavně pro sebe, protože ze začátku nemá žádnou návštěvnost. Potom se lidé začnou hloučkovat, navštěvovat se a komentovat tvorbu. A tvorba se začíná měnit, protože člověk už začíná psát i pro druhé a témata upravuje podle toho, co se čtenářům líbí.
OdpovědětVymazatZrovna jsem četl podobné vyznání u Edith. Já měl rok svůj blog na serveru bloguje.cz a tam bylo mým cílem psát o věcech, které mi připadají užitečné nebo něčím zajímavé. Pak jsem přešel sem a tady to blogování teprve začalo. Jsem Bohu vděčný za spoustu zajímavých lidí, za komunikaci s nimi a za to, jak obohacují můj život. Možná je to blogování diagnóza. U nás už jsou příběhy bloggerů tématem hovoru a s Markétou se vzájemně upozorníme, když jeden z nás přečte někde něco zajímavého. Pokud vím, jsme jediný blogující pár na blog.cz.
OdpovědětVymazat[2]: Já bych řekl, že ta uniforma je dragounská, ale je to celkem jedno.
OdpovědětVymazat[7]: A já musím poznamenat, že jste moc fajn pár.
OdpovědětVymazat[5]: Když jsem já měl malé děti, tak bylo v módě David a Andrea. Když na sídlišti nějaká maminka zavolala směrem k pískovišti Davide nebo Andreo, tak se vždy ozvalo nekolik dětí s těmito jmény.
OdpovědětVymazat[6]: V tom máš naprostou pravdu, i když já občas ještě napíšu nějaké články o mých toulkách a putování. Ale už jen sporadicky, i když materiálu by bylo dost. Čeho se mi nedostává, je čas.
OdpovědětVymazat[10]: David je asi moderní stále. Znám spoustu kluků toho jména a věkově jsou od sebe hodně vzdáleni. Když dávala dcera první vnučce jméno Sára, tak to nebylo obvyklé, dnes je Sár spousta.
OdpovědětVymazat[11]: Já jsem dříve trávil čas bezúčelným klábosením na diskuzích nebo na chatu. Tohle blogování má aspoň nějaký smysl a dají se tady poznat fajn lidi, protože při tom psaní článků se lidé více otevírají. Já jsem tuhle s údivem zjistil, že jsem za rok a půl blogování napsal 360 článků.
OdpovědětVymazat[12]: Sára i David se mi líbí. David je ostatně královské jméno. Náš prvorozený měl být původně David, ale protože bylo tenkrát Davidů opravdu hromada, tak jsme to změnili. A na holku jsem se nezmohl, umím jen kluky.
OdpovědětVymazat[13]: Já nikdy na chatu nebyla, ale pro změnu jsem založila na Spolužácích dvě třídy, ze základky a pak ze střední, které správcuju. Jeden čas jsem dělala i školníka. To mi celkem naplňovalo čas. Shodou okolností mě k blogu přivedl spolužák ze základky, takže to moje správcování k něčemu bylo. S počtem článků jsem na přesné polovině - tedy 180.
OdpovědětVymazat[15]: Oni mi furt voděj nějaký holky. Ale protože to rychle obměňují, tak v tom mám zmatek. Jen si zvyknu na Aničku, tak je mi představena Simona a sotva strávím Simonu, tak už je mi představena Andrea. A tak to mám tuplovaně, protože mám syny dva a oba jsou kaňouři
OdpovědětVymazat[16]: Neboj, ono je to jednou přejde a usadí se. Můj 33 letý syn se minulý víkend zasnoubil. Vím, zní to tak trochu starosvětsky, ale beru to jako důkaz toho, že už konečně dospěl.
OdpovědětVymazat[17]: Těm mým je 28 a 26. Jestli se vůbec někdy stanu dědečkem, tak hrozí, že to bude až "in memoriam" a já ani nepoznám jediné pokračovatele našeho rodu.
OdpovědětVymazatAli, na obou fotkách ti to moc sluší . V článku jsi krásně vystihla vývoj a smysl tvého (i našeho) blogování. Mě na blogování nalákala dcera (Beaute), nejdřív jsem si myslela, že tam za pár dnů nebudu mít co psát, ale blog mám už skoro 2 roky a někdy si připadám jako grafoman, protože píšu o každé blbosti, která mě napadne a taky mám pořád co fotit, takže o témata není nouze. Taky jsem tu našla spoustu spřízněných duší a jsem za to moc ráda.
OdpovědětVymazatHezkáá :) Já Alenu znám jen jednu..
OdpovědětVymazatJá mám Alenky, hned dvě švagrové, ale v době, kdy jsem byla sama v jiném stavu frčelo jméno Monika a to až tak moc, že jsem si řekla, Moniku ne. Jenže nakonec mám stejně dva kluky. Taky jsem díky blogování poznala spoustu báječných lidí, u mnohých to znám u nich doma, nebo aspoň na zahrádce a každé ráno zapínám PC a těším se na nová setkání a příběhy všech těch, kterým taky říkám blogoví přátelé.
OdpovědětVymazatPanejo, krásný článek
OdpovědětVymazatJedním slovem, jsme jedna velká rodina, kterou si můžeme vybrat sami, což je často to nejlepší co můžeme mít.
OdpovědětVymazatOpravdu Ti to moc sluší na tablu!!! Kdybych měla holčičku, byla by Jůlie nebo Amálka. Kluci jsou Kuba a Matěj. To jsem si přála vždy a manžel taky Je to taky modni. Ale asi už desítky let Ve školce mají čtyři třídy a museli je rozhazovat tak, aby Jakubů a Matějů nebylo ve třídě moc To je fajn, že sji začala psát i úvahy. Jinak bych se k Tobě asi na blog nedostala. Cestopisy čtu jen zřídka.
OdpovědětVymazatCelý život je interakce.
OdpovědětVymazatNa fotkách ti to moc sluší. Každý asi projde na blogu nějakým vývojem. Já taky chtěla původně psát o jiných věcech a stále ještě chci, ale nějak se nedostává času.
OdpovědětVymazatA my jsme zase rádi, že jsme se mohli seznámit s tebou ! A na fotkách ti to moc sluší, už delší dobu mám v plánu dát na blog pár svých dětských fotografií, ale příjde mi, že ještě není ta správná doba a že se budou hodit do nějakého budoucího článku.
OdpovědětVymazatJsem ráda, že jsem tě poznala, alespoň přes tvé články. Vracíme se, protože je stále, co číst
OdpovědětVymazat[13]: Diskuzí se občas taky účastním, ale chatování mě nikdy nebavilo, nebo jsem nepřišla na to správné.
OdpovědětVymazatJeště jsem chtěla reagovat na tvůj knižní tip (zkusím se po ní poohlédnout!) svým tipem - Šógun od Jamese Clavella.
OdpovědětVymazatAhoj, můj blog měl původně suplovat klasické webowky, neboť jaem chtěla podle vzoru všech dandíkářů také se chlubit Bobešovými úspěchy a sem tam něco přidat. Synátorovi se pořád do nich nechtělo a tak jsem na jedné výstavě(vida i na psích výstavách se dá pochytit něco, co se psů mimořádně netýká)zaslechla jak si tam vystavovatelky povídají o blozích a blogování. To už mě oslovilo o něco víc a pak jsem čistě náhodou, při nějakém surfování na netu narazila na nabídku Chcete vlastní blog? a tak jsem se do toho pustila. Ale už s tím, že chci dandíky a život s nimi a okolo nich představit podstatně většímu okruhu lidí, než jen jsou oficiální chovatelé. A navíc psaní mě chytilo natolik, že jsem se i zkusila pustit do malé autorské povídky(viz Silvestr paní A.)a i focení mne baví, takže blog je pro mne obrovský relax, zábava, i opravdu příležitost se i s některými názorově spřízněnými dušičkami SEZNÁMIT. A nakonec i snad ten původní záměr seznámit více lidí s danďuchama snad i vyšel....Takže všechny zdraví Vendy
OdpovědětVymazatJo a ještě s těmi jmény, moje dcera je ročník 82 a v té době zase vládlo jméno Lucie(postrach ulice) a tak se jich ve třídě sešlo šest.U mne to bylo trochu jiné, jméno Václava se zas tak moc nevyskytovalo, nicméně i přes to jsme se v jednom obchodě jako prodavačky sešly dvě.Nakonec nás rozdělili na Malou a Velkou Vendulu.A na základce jsme měli jména vcelku vyrovnaná, většinou tak od každého v té době nejčastějšího dvě.
OdpovědětVymazat[19]: Děkuji za pochvalu. Cítím to stejně, určitá spřízněnost tu opravdu existuje a já se vždy těším na každý nový článek.
OdpovědětVymazat[33]: Na Smíchově v Portheimce jsem dlouhý čas pracoval.
OdpovědětVymazat[34]: Já vím, už jsem ti to psala v komentáři, já tam hodně často vystupovala na křižovatce z tramvaje č.9 - tedy dokud jezdila ta stará plošinová. Třeba tam jsme se mohli vidět.
OdpovědětVymazat[35]: Byla jsi hezká holka, takže bych musel být slepej abych si tě nevšiml.
OdpovědětVymazat[36]: Díky moc za pochvalu.
OdpovědětVymazatTaké se mi líbí tvoje fotky a mám ráda "své" virtuální přátele, mezi které určitě patříš i ty. A Alenky? Jedna byla kolegyně a jednu mám za sousedku, takže taky dobrý! Hezký den!
OdpovědětVymazatNejsem tvůj častý návštěvník,ale musím říct že to tu máš fajn. Fotky jsou "boží" (jak jsme dřív říkávali). Mám rád cestování,tak se trochu prošťourám tvým blogem Tak zatím .......
OdpovědětVymazat[7]: Myslím, že je ještě jeden blogující pár, blog byl zaměřený hlavně na zahradničení, kytičky a tak...
OdpovědětVymazatDíky za krásný článek a vzdání holdu internetovým přátelům. Podobný článek jsem napsala i já. Mám kolem sebe několik Alenek, které oslovuji " Alenka " asi podle knihy Alenka za zrcadlem. Moc se mi na Tvém blogu líbí a zatím jsem ve stádiu průzkumu takříkajíc od Adama. Předpokládám, že budeme asi stejná generace, ikdyž si myslím, že budeš o několik let mladší.Měj se krásně a díky.
OdpovědětVymazatna fotkach ti to pristane tiez som sa na blogu zoznamila z ludmi ktorych som si nesmierne oblubila a rada chodim nakuknut co maju noveho
OdpovědětVymazatJé, objavila som blog, ktorý mi má čo povedať....mám rada rozprávanie, občasné glosovanie a filozofovanie a nahliadanie a počúvanie.....budem sem rada chodiť
OdpovědětVymazatMust I get Canon Powershot s95 or sd4500is? The two cameras are hard to choose between, i understand there's a RAW function, management ring, and wider lens around the s95 but is there another difference? The digital camera is for my mother and I'm not certain if she even is aware of what all that is
OdpovědětVymazathttp://www.isdress.org
A. Swimming trunks.
OdpovědětVymazathttp://www.begwatches.net