Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

sobota 19. května 2012

"Někdy nejsem ráda, když máš pravdu"

Tuto větu jsem si vyslechla od dcery.
Naše vztahy jsou v naprostém pořádku. Když nejsme denně v osobním kontaktu, alespoň si zavoláme a sdělíme si, co je nového. I když ta věta nezní hezky, jsme v souladu.

V neděli jsme měli holčičky u nás. Ema byla v pohodě, Sára celkem také, ale hodně kašlala. Když odjížděla večer s dcerou domů, říkala jsem, že kašle. "Nojo, to proto, že jde zítra po více než dvou týdnech do školky." Měla suchý a dráždivý kašel, ale řádila jako "černá ruka". Poletovala po bytě a nebo si stavěla z kostek pyramidy, které jí ta malá bourala.

V pondělí byla ve školce a večer se mi na Skype chlubila, že se fotili.

V úterý ráno mi dcera volala a říkala, že se na to vy... . Sára byla jeden den ve školce a má zase horečku a navíc odmítla i snídani. Dceři jsem poradila, aby jí dávala hodně pít a nechala jí v klidu. "Zkus zavolat doktorce a domluv se s ní, vždyt' teprve před týdnem dobrala antibiotika." Dcera se doktorky nedovolala, volala tedy mě: "Mami, my jsme s bráchou taky tak často marodili?" "Tvůj brácha měl co pamatuju párkrát problém s ouškama, když neuměl smrkat a první antibiotika bral, až když chodil do školy, ty jsi marodila o něco častěji než on, ale takhle hrozné to fakt nebylo." "Mamčo, já už jsem z toho opravdu zoufalá."
Sakra, co by to mohlo zase být. Sára sice v neděli kašlala, ale baštila jako "zjednaná", dokonce byla rychlejší než Ema, a to je to říci.
Pak jsem si vzpoměla na syna svého kolegy, který se třičtvrtě roku nemohl zbavit střídavě kašle a zvracení a pak až na výtěru byla objevena spála.
Zavolala jsem dceři a ptala se, zda doktorka dělala holkám po spále výtěr z krku. Dostalo se mi odpovědi, že ne. "No, je to sice málo pravděpodobné, ale nemohla se jí vrátit spála?" "Mami, to snad ne", vyděsila se dcera. "Já jen, aby nedopadla jako kolegův Mates." "Mamčo, doktorce jsem se nedovola a Sára ted' spí, tak uvidím potom."

Ve středu mi dcera volala ráno, že Sára už má nižší teplotu a že prospala skoro celé úterý. Prý spala i celou noc. Dceři jsem doporučila, aby s ní raději šla k doktorce, jen tak, pro jistotu. Raději být plašan, než něco zanedbat.
Seděla jsem v práci a dodělávala papíry, když mi zazvonil telefon: "Někdy nejsem moc ráda, když máš pravdu", ozvala se moje dcera a pokračovala: "Sára má zpátky spálu, jedeme do Motola."
Večer Sára zvracela a kašlala.

Včera už byla zas o něco lepší. Ted' je jen očekávání, zda nemoc dostane podruhé i Ema.
Odpoledne se tu stavil syn a já se ptala na Jiříčka.
Prý jen spí a jí a syn dost dobře nechápe, proč si na tento týden vlastně bral dovolenou. Měla jsem trochu výčitky svědomí a také obavu a svěřila se synovi s tím, že mám trošku strach, z toho, že jsme v neděli měli u nás holky, v pondělí byli u nich a v úterý u Sárušky propukla znovu spála. "Mami, to bude snad v pohodě, já byl u ségry v úterý několik hodin, tak jestli to někdo roznese, budu to spíš já."

Je pátek, Sáře už je lépe. Penicilín, který jí píchají v Motole, zabírá. Ema zatím spálu nedostala. Sáru jsem dnes odpoledne viděla, je bledá, pohublá, její oči, které jsou veliké, vypadají v bledé tvářičce ještě větší. Nemoci jí deptají.
A mě to štve. Vadí mi moje vlastní bezmoc, vadí mi, že jí nemůžu pomoci. Ničí mě, když slyším její kašel, který jí nutí k dávení. Chudák holčička.

Ted' tak trochu píchnu do vosího hnízda.
Dovolím si tu malé srovnání - nejde o nic podstatného, jde jen o peníze.
Dost možná naštvu vysokoškoláky a jejich blízké, prostě všechny ty, kteří protestují proti zavedení školného, či zápisného na vysokých školách. Domnívám se totiž, že vysoká škola skýtá určitě mnohem širší spektrum vzdělání a tím i lepší pozici pro pozdější uplatnění na trhu práce.
Namísto toho dítě, které chodí do mateřské školy, se učí zatím jen základním věcem a dovednostem a pak z něj ve finále může být třeba blb.
A proč to píšu?
Vnučka navštěvuje státní mateřskou školu, kterou spravuje Městská část Praha 5. A tady se platí tzv. "školkovné" a stravné. Zatímco stravné se při nepřítomnosti dítěte ve školce odečítá a přeplatky se vrací, školkovné zůstává stále ve stejné výši, at' dítě školku navštěvuje, či nikoliv. Jeho výše je pro tento rok 829,-- za měsíc, což je za školní rok 8.290,-- Kč. Už je na webu školky také informace, že od příštího školního roku bude školkovné 1.040,-- za měsíc - mám to ještě znásobit deseti?
Takže na jedné straně jsou protestující vysokoškoláci a na druhé straně rodiče malých dětí, kteří platí a jsou rádi, že jejich dítě může navštěvovat předškolní zařízení. Ale ti rodiče neprotestují.
Vůbec nemám představu, jaké poplatky se platí v soukromých mateřských školách.
Pokud jsem se dotkla vysokoškoláků a těch, kteří nesouhlasí se zavedením poplatků za studium na vysoké škole, omlouvám se jim. Ale napsat jsem to musela.

Trochu jsem odbočila, ale když si uvědomím, že Sára byla v květnu ve školce jen jeden celý den. Docela luxus za 829,-- korun plus stravné. Když jsem jí dnes viděla, nevypadá to, že by v dohledné době do školky ještě šla. V květnu určitě ne.
Jediné štěstí je to, že dcera pracuje pro svou agenturu z domova, její manžel dělá na směny, takže může holky hlídat v době, kdy dcera potřebuje jít do práce.

Co dodat? Budu jen věřit, že už několikátá antibiotika, která Sára užívá od doby, kdy v září nastoupila do školky zaberou.
Snad penicilín, který je podávaný injekčně a následný pendepon, pomohou. Nic jiného totiž nezbývá.

33 komentářů:

  1. Jo jo. Něěkdy mít pravdu ani nepotěší. I já jsem měl rok života mezi čtyřmi a pěti lety plný nemocí. Jinak jsem ale moc nemarodil, takže doufám, že to i Sáru opustí. Se spálou jsem byl taky v nemocnici někdy v pěti letech. Jen jsem přijel domů, přišly zarděnky. Tak ať se holčina brzy uzdraví a ať je to poslední nemoc na hodně dlouho!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Alenko je dobře,že jsi brnkla na tu správnou strunu,ono je někdy dobré setkat se s něčím podobným/Mates/.

    OdpovědětVymazat
  3. Alenko, já někdy nejsem ráda ani když mám pravdu já sama Sárinky je mi líto, ono to není nic příjemného marodit.

    OdpovědětVymazat
  4. Školkové děti jsou často nemocné . Já tedy mám to štěstí , že moje děti ( malé i velké ) byly nemocné vcelku málo . Jen když měly plané neštovice , tak to bylo na dlouho . Pamatuju si , že jsem za holky platila školkovné ( před 15 lety ) asi 350 kč a 400 kč jídlo . Za dvojčata to bylo už 650 a 800 kč . Násob to všechno dvakrát . Za dvě děti . A vysoká škola . Ta stojí moc peněz i bez školného . A to není Věrka náročná . Hodně věcí si platí ze své=ho a shání pořád nějaké brigády , aby získala nějakou tu korunu navíc .

    OdpovědětVymazat
  5. No to je hezký. Myslela jsem, že tyto infekční nemoci člověk dostává jen jednou a pak už má protilátky a proti další nakažení, je imunní. Sáry je mi moc líto.

    OdpovědětVymazat
  6. Ta spála zřejmě od naší, tedy myslím od té doby kdy jsem spálu měla já, zřejmě mrcha pěkně obrnila vůči antibiotikům. Já měla spálu jako malá, čtrnáct dní v Krči, třikrát denně penicilín +jeden penďák k tomu, na odchod další pendepon a při kontrole u dětské poslední a klid. Když jsme bydleli na sídlišti, ve vedlejší školce než chodila dcera spálu měli. a jak přecházeli rodiče z jedné školky do druhý tak jí pár dětí chytlo i u dcery. Ta nic ale náš mladej kterej nechodil ani do jedný tu spálu lapnul když jsem pro ní šli....takže hurá do Krče, ale už jen týden a domů, a co čert nechtěl za měsíc zase, to tam pobyl jen čtyři dny a za měsíc jsme jeli do Krče zas, to už jsme ho z auta tahali s manželem opravdu násilím, řval jak tur, kopal a škrábal jak divoká kočka(byli mu čtyři roky) a jelikož to bylo brzo ráno, v nemocnici ticho takže se to tam rozléhalo až se začaly sbíhat sestry co se děje. Takže až po třech spálách, několika desítkách penicilínových a pendeponových injekcích byl klid.A dcera nic, ani jednou to nechytla.....Ve školce už ani nevím kolik jsem platila, je to fakt už třicet  a dvacetsedm let, ale spíš slyším jak se chytají maminky za hlavy z toho co mají platit. A nesouhlasím s Davidem v tom, že do školky dítě nemusí, to je blbost, a co asi mají dělat maminky, které jsou samotné a musí do práce a nemají hlídání? Když je rodina v nízkoplaceném zaměstnání? Spíš si myslím, že na vysokou nemusí chodit jak je dnes zvykem každý. Kdo tu bude za pár let dělat manuálně? Všichni budou študovaní a jako tací přece nemohou makat ručkama....oni přece mají vejšku! To je můj názor, s kterým samozřejmě nikdo nemusí souhlasit.Ale připadá mi, že se začínají všichni práce štítit a chtějí být ua ty chytré....

    OdpovědětVymazat
  7. Já s mámou vycházím také dobře, ale někdy to dopadne takhle Ale neboj - to je normální

    OdpovědětVymazat
  8. Zase je lepší, když něco kvákneš a tu pravdu máš, taky kdybys jí mít nemusela, třeba by v tom byla jiná nemoc, na kterou by se těžko přišlo nebo až za dlouho, Ty jsi možná takový prorok, který tím třeba i pomůže, takže na jednu stranu to nemusíme vidět tak černě.

    OdpovědětVymazat
  9. [1]: Davide, tentokrát nesouhlasím. Do školky děti musí, už proto, že rodiče chodí do práce. A ta práce bohužel zajistí jen nutný příjem, který není zrovna na rozhazování (aspoň u většiny to tak je). Školkovné není k zahození, ale některé částky jsou fakt vysoké, asi záleží, jak kde.

    OdpovědětVymazat
  10. Rozumím tomu, když je vnoučátko nemocné, prožíváme to hrozně. Znám. Ale u mých dětí nastal jakýsi zlom když šly do školy. A k tomu školnému. Za nás to nebylo a myslím, že to není ani dnes všude. A na VŠ? Ti, co ji nestudují, tak budou pro, ostatní proti. Je to logické. Možná něco, ale určitě se přidávám na stranu těch, kteří říkají, že souhlasí s tím, aby platili "věční studenti". Ale jedna moje vnučka, která letos maturuje jde na ČVUT a ono už tak je do v Praze všechno drahé. Dcera je s dětmi sama, bere na ně jen sirotčí a z toho nějak vyskakovat nemohou. Tak já asi budu v té skupině č. 2. Ale my to stejně tady nevyřešíme, já vím.

    OdpovědětVymazat
  11. Školné bylo už za Rakouska-Uherska (viz ouloffky antikvární v článku http://tlustjoch.blog.cz/1204/p221).

    OdpovědětVymazat
  12. To je na tom nejhorší, že se člověk musí dívat, jak jiný trpí a nedá se nic dělat a nemocné děti vždycky vypadají tak nešťastně.

    OdpovědětVymazat
  13. Alenko, tvoje vyprávění mi přpomělo dobu, kdy jsem měla malého syna. Bydleli nedalako Kampy na Malé Straně, což nebylo před dvaceti lety zrovna místo, kde by byl moc čistý vzduch. Ve většině domácností se topilo uhlím a jak začal podzim ležel v tom malostranském dolíku kouř a smog jako deka. Každý den jsem mimčo v kočárku tlačila až do půlky Petřína, kde už bylo trochu dýchatelno.Děti tam bydlící byly hodně nemocné, stejně tak i náš kluk.Zkoušeli jsme ho dát do školky kvůli kolektivu ,ale po půl roce jsme ho museli nechat doma,protože jedna angína střídala druhou, dítě bylo jako bledule s kruhy pod očima. On měl ještě tu smůlu,že byl z dvojčat, tak byl ještě choulostivější. Byla jsem z toho zoufalá. Velmi nám tehdy pomohla naše dětská lékařka. Začala tenkrát praktikovat kromě klasické i homeopatickou léčbu. Mému klukovi to tenkrát opravdu pomohlo. Mnoho lidí této léčbě nevěří, já zpočátku také ne, ale byl to takový rozdíl během krátké doby, že jsem přesvědčená,že to funguje. Další zlom nastal,když jsme se přestěhovali za Prahu,ta změna prostředí udělala také svoje.

    OdpovědětVymazat
  14. [1]: Přiznám se, že v případě Sářiny nemoci bych se raději mýlila. Je toho nějak moc. Než šla do školky, mívala rýmu, občas nějakou virózu a jediná nemoc, kterou prodělala, byly plané neštovice. Od září se to sype - jedna nemoc za druhou.

    OdpovědětVymazat
  15. Nemoci jsou nepříjemné a mám pocit, že je jich nějak víc. Jen mne udivuje, že to školkovné se nevrací při nepřítomnosti dítěte. Je to nespravedlivé. Neptali jste se na to? Když tam dítě není, nemá přece platit. Není to přece srovnatelné třeba s bytem, který člověk má a musí platit i když tam není. To je vlastně služba, to školkovné.

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: Mám taky ten pocit, že je víc nemocí a nějak hůř se léčí. Na školkovné se dcera ptala, to se nevrací. Vrací se pouze stravné. Takže dcera za jeden květnový den musí zaplatit. Taky mi připadá divné, že v některých pražských obvodech se to platí a v jiných ne.

    OdpovědětVymazat
  17. Alenko, u Jiříčka, pokud je kojen nákaza nehrozí, ale určitá opatrnost je na místě vždy. Co se týče nemocnosti, myslím, že je všeobecně vyšší, neboť se stále zhoršuje životní prostředí a životní styl. Co se týče školného, myslím, že je to vždy velká zátěž pro rodinu, ať má předškoláka nebo vysokoškoláka, bohužel.

    OdpovědětVymazat
  18. Znám nemocnost dětí v MŠ a nešťastné plačící dcery, tak to je náš případ. To má ještě štěstí, že jsme vždy ochotni pomoci. Ty platby se mě nelíbí ani jedny. Zvláště pak ta na VŠ, už tak se mají rodiče těch studentů co ohánět. Ano souhlasila bych s půjčkama, ale mají ty studenti jistotu v dnešní době, že budou mít práci a budou to mět z čeho splácet? A nakonec se přiznám z těch měsíčních poplatků v MŠ a nevrácení při nepřítomnosti z nemoci jsem taky jelen . Všude ruce natažené a hlavně k tomu zprávy jak se krade, ach jo.

    OdpovědětVymazat
  19. Máme podobný problém. Dcerka synovi přítelkyně nebyla nemocná, dokud nezačala navštěvovat školku. Od té doby není měsíc, co by nemarodila. Chodí do soukromé školky u nás a tam je velký problém, protože převezmou ráno i děti s kašlem, rýmou dokonce i horečkou, což by se nemělo stávat. Pak nakazí ostatní děti. Měsíčně platí přes dva tisíce školkovné a někdy tam dokonce není ani jeden den v měsíci. Pak je tady ještě jedna soukromá školka, kde je pouze dvanáct dětí, ale tam  se platí kolem pěti tisíc měsíčně a při nepřítomnosti dítěte se také nic nevrací.

    OdpovědětVymazat
  20. Tyhle problémy šly vždy mimo mne. Ale není mi to lhostejné. A nemoci? Každý nějakou chytne a má-li štěstí, už se nevrátí. Dnes jsou děti málo ve styku s přírodou a tím otužené proti infekcím, ale to taky všechny víte. Školné snad ano, dnes to asi bez něj nepůjde, ale pro základní dobu bych byla pro neplacení. Až pro další rundu - ale kdo ví, že hned po první škole získá práci?

    OdpovědětVymazat
  21. [14]: Děkuji. Teď přijdou jiné starosti, až si bude hledat zaměstnání.

    OdpovědětVymazat
  22. Chudák holčina, snad to bude brzy dobré.

    OdpovědětVymazat
  23. Omlouvám se za překlepy, to je tak, když si to někdo po sobě nepřečte...

    OdpovědětVymazat
  24. Ta věta v nadpisu "Někdy nejsem ráda, když máš pravdu" není sice příjemná, ale snad byla i způsobena stresem tvé dcerky, starat se o tři děti, to už je zápřah. Ještě že má muže a takovou hodnou babičku jako jsi ty.-:) Znám maminky, které zůstaly samotné bez manželů a babičky ani dědečky na hlídání či "povídání" nemají, přesto si poradí.-:) Brali by takovou babičku jako jsi TY i s tím, že občas se jim nelíbí co říká! -: ))Tak držím palce ať jsou vnučky brzo v pořádku!-:)

    OdpovědětVymazat
  25. [17]: Zatím to nedostala ani Ema, která je ve stálém kontaktu se Sárou. Dnes už poslední injekce - pendepon, která by snad měla na nějaký čas pomoci.

    OdpovědětVymazat
  26. [25]: No tak to potěš, to jste na tom byli ještě lépe, než my... Myslím, že jsem se spletla, že paragraf byl jen deset dní. Ještě jsem zapomněla, že jsme s Míšou zrovna schytali období, kdy se za děti platily poplatky, takže každá návštěva lékařky, ušního, alergologie a spol. se platila a že jich bylo... Ještě, že alespoň tohle odbourali...

    OdpovědětVymazat
  27. Ali, Sárinky je mi moc líto. Naše malá je taky každou chvíli nemocná, ale většinou má rýmu a kašel. Vždycky je pár dnů ve školce a potom nejméně týden doma. Jestli naši mladí platí školkovné a kolik, to vůbec nevím, ale docela s tebou souhlasím.

    OdpovědětVymazat
  28. Myslím, že aspoň rok školky děcka potřebujou podstoupit, aby si zvykly na kolektiv, můj synovec do té doby moc dětí kolem sebe neměl. Tohle zvykání určitě není sranda - jen ty ranní nervy při doprovázení do školky a ty moudra, která dítě odtamtud nosí - plus ještě takovéhle všelijaké poplatky, docela tvrdý start!

    OdpovědětVymazat
  29. Jinak - ten nadpis mě přiměl se pousmát! O věčné pravdě matek by se daly psát ságy! Občas to dovede i pobavit!

    OdpovědětVymazat
  30. Chudinka malá, tak ať je jí vrzy líp, to píchání jí vůbec nezávidím.Andílek malý. I mě nejvíc ničí ta bezmoc, kdy člověk nemůže pomoci vlastnímu dítěti. Bude líp. Možná by se šlo domluvit s doktorkou a napsat prohlášení, že vnučka v květnu do školky nepůjde a neměla by tedy platit školkovné? Moc na vás myslím.

    OdpovědětVymazat
  31. Přečetla jsem si článek i komentáře, můj selský rozum a zkušenost mně napovídá, že obavy, které jste projevila v ohledu na to maličké, tedy nejmenší vnouče, jsou tou příčinou, generačně tipuji, na velký důraz na hygienu, sterilní prostředí podmínek vývoje dětí, v tom nejútlejším věku, kdy si každé dítě buduje imunitu, nepřijde-li v tomto zásadním období vývoje do styku se zdrojem jakékoliv nákazy, je drženo a vychováváno odděleně od přirozené špíny, nevytvoří si žádnou imunitu a odolnost, je potom v kontaktu se sebemenším zdrojem nákazy okamžitě infikováno, další věcí je faktor Pražského, nezdravého vzduchu, ve kterém jsou oslabující činitelé, jedním z podporujících složek u oslabených dětí.

    OdpovědětVymazat
  32. Nechci být jedovatá, ale pokud malá zobe antibiotika jak cukrátka, můžete počítat, že se toho nezbaví. Dceři jsem antibiotika dala jen při hnisavé angíně, jinak ne.Spousta nemocí se dá vyléčit i bez nich. Ale farma firmy bohatnou a my hlupáci jim na to skáčeme a věříme doktorům.A to je naše zkáza.

    OdpovědětVymazat
  33. Thanks for taking this opportunity to chat about this, I feel fervently about this and I like learning about this subject. If possible, as you gain data, please update this blog with new information. I have found it very useful.
    http://www.isdress.org

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤