Když se vše zkomplikuje...

.... bývá to většinou k zlosti.

Po výletu do Paříže mě začalo škrábat v krku. Alergie nebo nemoc? Nasadila jsem samoléčbu, na krku priznitz, dopovala jsem se vitamíny, cucala hašlerky a polykala Zyrtec. Přemýšlela jsem o tom, že se půjdu podívat na svého praktického lékaře. "Ale, co tam budu dělat? Vždyt' nemám teplotu, jen mě škrábe v krku?" Navíc po zkušenosti z listopadu, kdy mě po třech dnech neschopnosti odeslal na plicní, jsem nechtěla riskovat, že mě pro změnu tentokrát pošle na krční a tam se mě budou ptát, co tam dělám a proč mě praktický lékař neléčí. Zase to zažít a znovu se cítit s prominutím jako pitomec? To jsem opravdu nechtěla. Zkusím to zvládnout sama.

Chodila jsem do práce s obaleným krkem, kapsami plnými hašlerek a dalších větrových bonbónů a čajíčkovala. Odpoledne po návratu jsem zalézala do pelíšku.

Minulý týden v úterý mi začalo téci z oka. Nojo, holky měly zánět spojivek a já pravděpodobně někde chytla bacila. Koupila jsem si Septonex a kapala si ho do očí. Neviděla jsem žádné velké zlepšení. Na čtvrtek a pátek minulý týden jsem si vzala dovolenou s tím, že se budu kurýrovat.

Nakonec jsem stejně skončila na očním s infekčním zánětem spojivek, s antibiotickými kapkami a striktním zákazem televize, počítače, slunce.....

Ano, jsem nedisciplinovaný pacient. Nasadila jsem si sluneční brýle, přeci se mi nic nemůže stát. Sedla jsem k počítači a vzpomínala na loňskou návštěvu Assisi. Sluneční brýle se ke vzpomínkám na prosluněný den docela hodily.

V noci na pátek jsem nemohla otevřít oči. To, doposud zdravé oko, bylo krvavě rudé a navíc hodně bolelo. Byla jsem sice upozorněna na to, že se zánět pravděpodobně objeví i ve druhému oku, ale tohle jsem nečekala. Manžel mi vynadal: "Chováš se jako malej harant, sakra. To se bez toho počítače nemůžeš chvilku obejít?" Měl pravdu. V krku mě stále škrábalo, oči bolely a navíc jsem měla zvýšenou teplotu. Sakra! To mám ale hezkou dovolenou.

A ještě jednou sakra.

Dceři jsme totiž slíbili, že budeme od pátku hlídat holky a já jsem takhle nemožná.

Hlídal můj muž a střídal se s druhou babičkou, zatímco já se snažila kurýrovat.

Jediné pozitivum, které jsem na tom našla bylo to, že díky odpočinku a téměř nicnedělání, jsem plynule vplula do změny času. Problémy, které mívám, se pro tento rok rozplynuly.

Co můžu dělat s nemocnýma očima? Třeba zalévat kytky. U orchidejí jsem zjistila, že mi některé nasazují na květ. Jeden výhon trčel do prostoru. Přinesla jsem si drátek, abych budoucí květ vedla podle tyčky a ... ulomila jsem ho. No výborně. Sprostá slova, která mě v ten moment napadla, jsem raději spolkla.

Odpoledne mě rozklepala zimnice. Vzala jsem si teploměr, že ho "sklepnu" a pink... vyletěl mi z ruky, narazil do skříně a ampulka s rtutí se vrátila dva metry zpátky ke gauči. Cestu zpět si vyznačila droboučkymi stříbřitě lesklými kapičkami. S nemocnýma očima, zvýšenou teplotou a hlavně se vztekem na sebe, jsem uklízela nejdříve střepy a pak luxovala z koberce rtut'. No prima a nemáme teploměr, to už bych se fakt měla uzdravit.

Šla jsem si uvařit čaj. Památeční hrníček po mamince skončil na zemi, smetla jsem ho z kuchyňské linky rukávem od županu.

Jsem fakt poleno.

Uklidila jsem střepy, vytřela kuchyň a zlostně zalezla na gauč. Co mám dělat. Při čtení mě bolí oči, na televizi koukat nemůžu, s počítačem jsem na tom stejně.

Večer přijel manžel od mladých a já rekapitulovala, co jsem všechno stihla zničit.

Sobota i neděle byly podobné, oči už vypadaly trochu lépe, i krk se zlepšil. Připadala jsem si dost ničemně, když jsem se poflakovala po domě.

V pondělí jsem šla do práce. Sice mě paní doktorka chtěla vidět ráno, ale domluvila jsem se s ní na odpoledne, protože mě ráno čekala měsíční uzávěrka. Seděla jsem u počítače a na očích jsem měla sluneční brýle. Monitor jsem viděla dobře, ale na papíry jsem neviděla vůbec. Brýle na oči, brýle na čelo a zase na oči a znovu na čelo.

Odpoledne jsem byla na očním.

"Kapejte dál a přijd'te se mi ukázat ve čtvrtek ráno".

Šla jsem do lékárny, abych koupila nový teploměr. Rtut'ové se už nesmí dělat, před třemi roky je zakázala EU. Jako náhradu jsem koupila teploměr s galliem, který vypadal stejně jako ten předchozí, ale stál skoro 100 korun. No nazdar. To jsem si docela slušně "vydělala".

Jen jsem přemýšlela, co všechno nám už EU zakázala a co nařídila.

Ve čtvrtek mi paní doktorka konečně dovolila televizi i počítač, ale musím se i nadále chránit slunečními brýlemi. Vypadala jsem jako naprostý idiot, když jsem včera v dešti kráčela s tmavými brýlemi pod deštníkem. Budila jsem pozornost, po které jsem však vůbec netoužila.

Sedím v práci a už od rána píšu tento článeček, kterým omlouvám svou nepřítomnost na blogu. Zákazníci se nám vrátili a my nezahálíme. Ve volných chvilkách mezi prací se vracím k rozepsanému textu a přemýšlím, že už nemá ani hlavu, natož patu.

Večer se pokusím podívat se na své oblíbené blogy, kde už jsem týden nebyla.

"Nahodím" tmavé brýle a budu dohánět vše zmeškané.