Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

středa 20. července 2011

Putování k Porta Rosa


Porta Rosa je součástí archeologického areálu Velia - Elea, kterém jsem už psala v loňském roce a patří mezi nejvýznamější památky tohoto místa. My po ní pátrali už před čtyřmi lety, kdy jsme tento areál navštívili při pobytu na Palinuru. To, co jsme tehdy našli a o čem se domnívali, že by to mohla být Porta Rosa, bylo úplně něco jiného. Dostali jsme se tehdy na kopec, na kterém pod střechou byly odkryty pozůstatky budov s nádhernou mozaikou. (V letošním roce je tato část nepřístupná a cesta je zarostlá vysokým rákosem). Marně jsem tehdy hledala v mozaikové dlažbě nějakou růži, která by doložila mou domněnku, že jsem u cíle své cesty. Až pak, později doma, jsem na internetu zjistila, že Porta Rosa je úplně něco jiného, co jsme přes veškerou snahu a propátrání celého areálu nenašli.

Leželi jsme na pláži, když se k nám přiřítil Giovanni s tím, že druhý den odpoledne pořádá výlet na Velii. Výborně, konečně uvidíme Porta Rosa. Půjdeme s Italem, který to určitě zná, když nás tak vehementně láká.
V úterý před pátou hodinou jsme se sešli u baru a čekali na Giovanniho. Češi, Slováci a jedna italská rodina. Někteří účastníci výletu se domnívali, že budeme k areálu odvezeni. Já byla rozhodnutá jít pěšky a raději vyrazit dříve, abych nezdržovala ty, kteří se povezou. Není to daleko a po půldenním plavání a aktivním ležingu si protáhnu kosti. Giovanni dorazil a oznámil: "Andiamo a piedi". Zklamání účastníků výletu, kteří se těšili na odvoz, bylo patrné z jejich tváří. Pěším přesunem jsme dorazili ke vstupu do vykopávek a po zaplacení vstupného, které od roku 2007 bylo zvýšeno o 1 Euro mi došlo, že Giovanni je v areálu poprvé. Hlavní památky přehlížel, občas něco přečetl na informačních tabulích. A když pak stál na okraji tzv. cisterny, do které byly svedeny potoky z kopců, aby napájely akvadukty a lázně a naznačoval těm, kteří nerozuměli slovo italsky, že se jedná o rozhlednu, začínalo mi být jasné, že tenhle výlet, pokud se nestane zázrak, bude spíš veselou procházkou s veselým italským klukem, který se nám věnuje.
Ale já přeci chci vidět Porta Rosa. Byla jsem neodbytná natolik, že Giovanni oslovoval kolem procházející turisty a ptal se, kde se brána nachází. Dostával různé informace, pak jsme došli k cestě, která byla přehrazena železnými trubkami a označena cedulí upozorňující na vykopávky. Z pod cesty vyvěral potok, pár z nás ho překročilo a chtělo pokračovat přes trubky směrem nahoru do kopce cestou, která byla lemována oleandry.

Giovanni nám s nešt'astným výrazem oznámil, že je to "chiuso" (zavřeno) a že tam tudíž nesmíme.
Procházka areálem byla přesto zdařilá. Užili jsme si báječné pozdní odpoledne, seznámili se s lidmi, kteří byli ubytování ve stejném hotelu a prošli si archeologický areál. Až na Porta Rosa. Paní v pokladně, která by ráda zavřela, se tvářila dost nerudně, protože jsme se trousili ven a Giovanni se stále nemohl dopočítat. Pořád někdo chyběl, někteří šli na záchod, ti s menšími dětmi byli všude pozadu. Nikam jsme nespěchali, vždyt' jsme na dovolené a děti na prázdninách. Konečně jsme byli všichni venku a paní mohla zamknout bránu. Vztekle vlezla do auta, práskla dveřmi a zůstal za ní jen prach z cesty. Byla kvůli nám v práci přes čas.

Porta Rosa zůstala zase tajemstvím. Pominu-li skutečnost, že se tímto jménem nazvývala hlavní silnice, kam jsme chodili do obchodu, stejné jméno nesla i pizzerie. Koncem týdne jsme se vydali na večerní procházku po Ascee, abychom koupili nějaké pohlednice a podívali se na druhý konec městečka, na kterém jsme ještě nebyli.
Na většině zakoupených pohlednic byla veliká stavba a nápis Porta Rosa.

V pondělí odpoledne jsme podnikli výpravu do areálu vykopávek znovu, tentokrát jen ve dvou. Došli jsme k cestě, která byla přehrazena a rozhlédli se, zda nejsme vidět.

Překročili jsme zábrany a urychleně stoupali do kopce cestou lemovanou oleandry, na kterou jsme se dívali před necelým týdnem. Cesta mírně zatáčela a když jsme měli jistotu, že už vidět nebudeme, tempo jsme zvolnili. Po chvíli stoupání jsme konečně spatřili to, co už jsme hledali před čtyřmi lety.
Na třetí pokus tu byla a stála před námi stavba Porta Rosa. Netušila jsem, že je tak obrovská. Tak to je ta nejslavnější památka, která byla objevena 18. 3. 1964 a archeolog Mario Napoli jí pojmenoval po své manželce. Několik metrů před bránou stály další železné zábrany, ale dalo se mezi nimi projít. Bylo jasné, že nejsme první návštěvníci.

Prošli jsme bránou na druhou stranu, cesta končila u plotu a pod ní byl jen svah, pod nímž je silnice, po které jsme do Ascey přijeli. Bránu jsme si prohlédli a zdokumentovali.

Při cestě zpět mě překvapilo, že ač se sem nesmí, je tu informativní tabule, jako u dalších vykopávek. Trochu zvláštní, když je sem defacto zákaz vstupu.
Na železné zábraně bylo ve třech jazycích napsáno, že cosi překračujeme. Že by nějaký předpis, či zákaz? Cedule si ale návštěvník, který překročí dolní zábrany, všimne až při odchodu. To je také zvláštní, když už tu jsme, musíme se nějak dostat zpět a jiná možnost tu není.
Vraceli jsme se pomalu cestou lemovanou oleandry, dole překročili zábrany a šli po zpřístupněných cestách pomalu zpět.
Porta Rosa určitě stála za prohlídku i za riziko, které jsme podnikli.

Tato obrovská stavba byla vybudována ve 4. století př.Kr. řeckými osadníky. Kromě toho, že sloužila jako brána pro vstup do tehdejšího města Elea, plnila i funkci viaduktu pro vozovou cestu. Je důkazem stavitelského umění starých Řeků, kteří znali tajemství konstrukce takovýchto staveb.

Editováno 21.7.2011
Přidávám ještě jednu fotografii pro ilustraci toho, jak je brána Porta Rosa veliká. Můj manžel stojí asi dva metry
před ní a je vysoký 186 cm. Hledala jsem rozměry brány, objevila jsem jen, že její hloubka je 270 cm. Současně jsem objevila i možný důvod toho, proč se k bráně nesmí. Hrozí tu sesuv půdy.

24 komentářů:

  1. Miroslav Jamriška20. července 2011 v 2:35

    Fakt suproví                                                                               

    OdpovědětVymazat
  2. Kde bych se dozvěděla něco víc? Jinak pěkné, moc pěkné.....jenže když nevím co vlastně jste tak nadšeně hledali, nemůžu tvou snahu patřičně ocenit a to mě mrzí. Tak když budeš mít čas písni mi na mejl něco bližšího .

    OdpovědětVymazat
  3. Alenko, dnešní článek se mi moc líbil. Bylo to napínavé pátrání se šťastným koncem, našli jste to, jsi si tolik chtěla vidět a i my se teď, díky tobě, můžeme kochat tou skvělou branou Porta Rosa. Je krásně dochovaná a nechápu, proč není zpřístupněná, všem turistům. Škoda, že ses u ní nenachala vyfotit, měla bych lepší představu, o její velikosti.   

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: Díky moc, opravdu to stojí za to vidět.

    OdpovědětVymazat
  5. Brána to je možná prastará, ale stejný tunel jsme měli v Nuslích vedle baráku pod železniční tratí. Čímž ti samozřejmě nechci brát radost z objevené a navštívené Porta Rosa, každému se líbí něco jiného.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Mám ráda památky všeobecně. V sobotu jsme byli v Mnichově Hradišti na zámku a byli jsme nadšeni. Mám ráda historii a jsem schopná během dovolené prolézt archeologické areály v širokém okolí a když jsem doma, lezu na keltská oppidia, zříceniny hradů i funkční památky - hlavně, když čas dovolí.

    OdpovědětVymazat
  7. Nádherné. Ty staré, nebo starší věci jsou stejně hezké, že - :) Škoda, že to neplatí i v životě.

    OdpovědětVymazat
  8. Hehe, trochu mi to připomíná viadukt u nás v lese . Jen asi nebude tak starý...

    OdpovědětVymazat
  9. [7]: Díky moc, mám staré věci moc ráda. V životě  (tom našem lidském), když už nejsme krásní navenek, máme svou vnitřní krásu.

    OdpovědětVymazat
  10. vies co ma napadlo po par fotografii? ze vypada ako brana do starych mytov a legiend zosuv pody moze byt nebezpecny.. mi mame koli podobnemu problemu pred zrucaninou hradu, ktory je nedaleko naseho mesta napisane vstup na vlastne riziko a ludia tam napriek tomu casto chodia, asi to bude nieco podobne

    OdpovědětVymazat
  11. Manžel asi fotil taky, nebo se mi to zdá? Brána, je opravdu mohutná a ulice docela úzká, kdyby mělo dojít k nějakému sesuvu půdy, bylo by to hodně nebezpečné. Možná to bude fakt důvod uzavírky, ale je to škoda. To místo je moc pěkné.

    OdpovědětVymazat
  12. V Itálii se nám to také stávalo, hledali jsme určité památky a skončili na cestě zatarasené hromadou kamení a cedulí s zákazem, většinou jsme ten zákaz překročili a našli krásné místo, ale i nebezpečné, jedou jsme tak našli opuštěnou vesnici na srázu mezi skalami a dole byla nádherná pláž, na které jsme strávili nezepomenutelný den.

    OdpovědětVymazat
  13. To je opravdu moc zajímavé místo. Na to je je tam vstup zakázán opravdu ohromné a tem tunel, krásné.

    OdpovědětVymazat
  14. Moc děkuji za milý komentář a pochvalu u Lucerny. Potěšilo mě to. Ráda poznávám tvůj zajímavý blog.

    OdpovědětVymazat
  15. [10]: Určitě se o tomto místě vyprávějí nějaké legendy, byla zde slavná eleistická filosofická škola, žil tu Horácius a město patřilo mezi oblíbená místa starých Římanů. Kráčela tudy historie.

    OdpovědětVymazat
  16. Tak jsem si původně myslela, že se nějak k té bráně dostanete už na tom výletě, ale jinak jsem  ráda, že se ti splnil sen. To je moc dobře. Zajímavé!

    OdpovědětVymazat
  17. Zajímavá procházka a dokumentace.

    OdpovědětVymazat
  18. Kdyby ty kameny mohli povidat ,to by bylo informaci.Udelali jste dobre ze jste si nevsimli ze se za tu branu nesmi Na to ze ta brana je tak stara tak je ve velmi dobrem stavu

    OdpovědětVymazat
  19. Na straně druhé, kdyby vám byla Porta Rosa naservírována na stříbrném podnosu i s výkladem, ztratila by přinejmenším polovinu kouzla, které pociťují pouze praví objevitelé, když naleznou poklad dlouho hledaný a považovaný za navždy ztracený. To, že jste ji vlastní vytrvalostí a podstoupením rizik nakonec nalezli, přidává k jejímu příběhu i příběh váš a stává se výjimečnou a nezapomenutelnou.

    OdpovědětVymazat
  20. [16]: Já si to myslela taky. Říkala jsem si, jdeme tam s Italem, ten bude vědět, kde to je. Na rozdíl od nás tam byl poprvé.

    OdpovědětVymazat
  21. Ono se neříká marně risk je zisk .Já jsem posera mě by prcka strachem cvakala. Díky za ten výlet a krásné snímečky..báječné cestování.

    OdpovědětVymazat
  22. Zajímavé čtení, já bych asi to riziko také postoupila, ze zvědavosti. Také raději chodím sama. Jen teď si uvědomuji, že jsme se v Itálii setkali s toulavými psy, kterých bylo všude plno, z těch bych možná měla strach.

    OdpovědětVymazat
  23. Každý z nás tak či onak aspoň raz tvárou v tvár s akciami, ktoré sľubujú veľké ocenenie - televízory, autá, chladničky alebo iPhone6. Ale je to naozaj - získať zdarma iPhone? Detailov WEB!

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤