Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

pátek 13. května 2011

Moje města

Moje město - když nad tím přemýšlím, zjišt'uju, že nemám jen jedno, já svých měst mám víc.

Jsou to města, která se mi zapsala do srdíčka, nebo mi v nich bylo dobře, města kde jsem žila a žiju a která mám ráda. Města důvěrně známá, se svou neopakovatelnou atmosférou, každé svým způsobem něčím typické.

Na prvním místě bych jmenovala Rumburk.
Je to malé město na severu Čech, i když v době mého narození bývalo městem okresním. Tady jsem přišla na svět, udělala své první krůčky a chodila do školy. Je to město mého dětství. Město bezstarostnosti. V té době bylo ještě všechno přede mnou. Žila jsem tu se svými rodiči a sestrou poklidným životem a tehdy by mně nenapadlo, že svoje město, ve kterém jsem znala téměř všechny ulice, všechna zákoutí, kde jsem měla své kamarády, někdy opustím.
Škola mě bavila a byl předpoklad, že budu dál studovat. V mém rodném městě jsem si mohla vybrat mezi dvěma školami. První možností byla střední všeobecně vzdělávací škola, ze které se později stalo gymnázium a druhou možností byla zdravotnická škola, kde pro můj odpor ke krvi bylo předem vyloučeno, že bych tu mohla studovat. V nedalekém Varnsdorfu sice byla a vlastně ještě je průmyslovka, ale dodnes mám problém udělat rovnou čáru i za pomoci pravítka a rýsování, které je na průmyslovce hodně důležité, bývalo ve škole pro mně tím nejhorším předmětem.

Druhým mým městem se proto stala Česká Lípa.
Město mých studií, město mých prvních lásek. V tomto městě jsem prožila čtyři roky, tady jsem kromě vzdělávání se, nabývala i zkušenosti životní, tady jsem se poprvé milovala. Toto město ve mně zanechalo svou stopu a zde jsem zanechala svou stopu i já. Tady jsem si také zamilovala divadlo. Nemalou měrou k této celoživotní lásce přispěl náš třídní profesor, který s námi navštěvoval místní divadlo. A bylo to nejen divadlo místní, ale jezdil s námi i do divadel v Praze.

Milovaly jsme tyto výlety, které měly vždy stejný scénář. Dopoledne návštěva Památníku písmenictví, odpoledne volný program a večer návštěva některého z divadel. A tady začala láska k městu, ve kterém žiju.
Třetím mým městem je Praha.
Prvotní popud opustit rodnou hroudu a vrhnout se do víru velkoměsta začal při pravidelných návštěvách se školou. V době volna jsme s kamarádkou procházely uličkami Malé Strany, či Starého Města a vnímaly tu báječnou atmosféru.
Po maturitě jsem chtěla studovat dál, ale jak už jsem ve svých předchozích příspěvcích psala, ze studií sešlo. Ale touha odpoutat se z malého města byla natolik silná, že jsme si s kamarádkou sehnaly v Praze podnájem. Děsila jsem se představy, že budu i nadále žít doma, po čtyřech letech relativní svobody a volnosti, bych se měla vrátit k rodičům. Vyhlídka na to, že každé ráno budu společně s nimi opouštět byt a odcházet do zaměstnání, nedej bože do stejné továrny, byla pro mně černou můrou. A co pak? Co po práci? Být doma a při každém odchodu oznamovat kam jdu, s kým jdu a v kolik se vrátím. Mým rodičům se mé rozhodnutí nelíbilo, ale prosadila jsem si svou a odstěhovala se. Musím ocenit i to, že při stěhování na podnájem mi tehdy pomohl táta, který při loučení řekl: "Pořád máš u nás svůj domov, máš se kam vrátit." Začátky byly více než těžké. Možná to u někoho vyvolá úsměv na tváři, ale do svého prvního zaměstnání po maturitě, jsem nastoupila za 900 korun hrubého. Po všech srážkách mi zůstávalo 720 korun, podnájem stál 200 a já se chtěla líbit, chtěla jsem chodit hezky oblékaná, chtěla jsem chodit do svých milovaných divadel. Nikdy jsem se rodičům nepřiznala k tomu, že opravdu nemám peníze. Když chtěli, abych přijela domů, vymlouvala jsem se, že mám na ten konkrétní den lístek do divadla, místo abych přiznala, že nemám na jízdenku. Bydlela jsem na Smíchově a měla jsem prochozené téměř celé centrum Prahy. Věděla jsem, kde je jaká památka a jako orientační body jsem používala názvy hospod. To mi zůstalo do dnešních i dní.
V Praze žiju bezmála čtyřicet roků, vdala jsem se, narodily se mi tu děti. Prahu miluju, ale jako typický pražák se necítím. Vždycky budu považována za "náplavu", přes to, že můj děda byl pražák narozený na Žižkově.
Už mnoho let žiju na okraji města v domku se zahradou, o kterou s velkým nadšením pečuji - já, původně holka ze severočeského činžáku. Připadám si tady více jako venkovan, než ve městě mého dětství.
Do města, ve kterém jsem prožila dětství se vracím stále. I když musím přiznat, že naposledy jsem tam byla letos na pohřbu maminky. Nějak se mi tam ted' nechce. Předtím jsem jezdila pravidelně a zjišt'ovala, že město má nádherné okolí. Až v hodně dospělém věku jsem si uvědomila, že v blízkosti Rumburku je spousta nádherných míst, která jsem nikdy nepoznala.
Do města svých studií se také stále vracím. Mám tu přátele, se kterými se ráda vídám a se spolužačkami ze školy tu děláme pravidelné srazy.

Miluju stará města, která mě oslovují svými historickými centry, procházím po křivolakých uličkách a přemýšlím o tom, kolik stop zde zanechaly nohy lidí, kteří po stejných místech kráčeli dávno přede mnou. Jen namátkou tu můžu jmenovat města, která mají atmosféru a která kromě třech měst, která jsem uvedla, mají místo v mém srdci. Kdybych chtěla vyjmenovat všechna, psala bych ještě hodně dlouho. Kutná Hora je historický klenot, který stojí za to vidět ho. České Budějovice, Jindřichův Hradec, Třeboň, Tábor, Hradec Králové, moje milované Brno, nejkrásnější město Moravy Kroměříž .... dalo by se psát hodně dlouho. Naše země je krásná a má mnoho a mnoho krásných nejen měst, ale i míst.

Mezi mé největší koníčky patří cestování. Sice se v posledních letech můj zájem soustředil na Itálii, ale procestovala a poznala jsem mnoho nádherných míst a navštívila města, na která vzpomínám. Drážd'any jsem poprvé navštívila v době svých studií, tehdy působily ponurým dojmem, který umocňovaly trosky památek, které tu byly ponechány jako memento války. Ani nádhera Zwingeru celkový dojem nenapravila. Dnešní Drážd'any jsou už jiné. Památky byly opraveny a město rozkvetlo. Po původní ponurosti není památky.
Psát o Paříži by vydalo na celý článek. Bylo to po Vídni druhé město, které jsem navštívila hned po té, kdy nám bylo umožněno cestovat, kdy se pro nás otevřely hranice. Procházky po Montmartru mezi malíři, návštěva blešího trhu a pohled z Eiffelovky... tehdy jsem si začala pnit své cestovatelské sny. Mohla jsem procházet místy, o kterých jsem do té doby jen četla.
Městem, které mi také zůstalo pod kůží je Dubrovník. Toto město je právem nazýváno perlou Jadranu. Celé historické centrum je možné obejít po hradbách a mít celé město jako na dlani.
Moje milovaná Itálie - "Italia bella". Jezdím sem už několik let
a i letos mám v plánu tuto zemi navštívit. Mým nejoblíbenějším italským městem je Florencie, ve které jsem byla už třikrát a věřím, že sem ještě zavítám. Při procházkách po tomto městě si připomínám renesanční umělce, kteří toto město svými díly dotvářeli.

Nemohu opomenout ani "věčné město" Řím, kterému jsem už věnovala celou kapitolu. Návštěva to byla krátká, ale věřím tomu, že nebyla poslední. Pro jistotu jsem si to "pojistila" vhozením mince do fontány di Trevi. Pro ilustraci fotografie slavných Španělských schodů, které jsou tradičním místem schůzek a setkání a jež byly prezentovány v mnoha filmech.

Každý z nás se někdy zasní. Mám ráda snění s otevřenýma očima. Naše země, se svými bohatými dějinami, spoustou památek, krásnými městy a malebnými vískami se mi líbí. Je to moje země.
Ale když přijde podzim se svými plískanicemi, sněhová břečka a pak zima, začínám snít o tom, že se jednou odstěhuju na toto období na jih. To nevlídné a hnusné počasí prožiju v jednom z nejkrásnějších měst Evropy, abych se potom na jaře znovu vrátila sem, k nám domů. Tím městem je Taormina.

Škoda, že je to jen sen.

Fotografie České Lípy je použita z oficiálních stránek města.

23 komentářů:

  1. Tak to jsi už druhá, která miluje Rumburk. Adaluter taky.

    OdpovědětVymazat
  2. Malkiel má pravdu (tedy s tím Rumburkem), ale to ty už víš. Tvůj článek je nádherně napsaný a fotografie jsou kouzelné, do Taorminy, bych jela bez váhání s tebou, vypadá překrásně a zimy u nás, mě už taky nějak nebaví, vždycky, když jedna končí, říkám si, že tu další už přece nemůžu vydržet.

    OdpovědětVymazat
  3. Přes Rumburk jezdíváme je to krásné město. Každé město je něčím kouzelné. Já se narodila v Jičíně, ale jako město obdivuji Hořice, vlastně mezi nimi a Hradcem Králové bydlím , ale Hradec moc neznám, zato Jičín dokonale.

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: Já vím, že jsou to tvoje města. Musím se přiznat, že článek jsem měla rozepsaný už od pondělí, ale honím jarní práce na zahradě. Až včera jsem kvůli počasí, které neumožnilo pokračování "jarní orby" článek dokončila. Kdyby pršelo už v pondělí, byla by ta města MOJE.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc krásně jsi to napsala, ano, člověk může mít hned několik míst, kde se cítí "jako doma".

    OdpovědětVymazat
  6. Hmm i já mám svá oblíbená města. Na prvním místě je to mé rodné město Brno, jak jinak a hned na druhém místě je Prostějov. Třetí příčku zaujímají Boskovice. Mám ráda menší města.

    OdpovědětVymazat
  7. Prahu mám ráda jen jako turista, žít bych v ní asi nedokázala. A když už, tak třeba jako ty. V domečku se zahradou, bych si ani jako obyvatel velkoměsta, nepřipadala. Cestovala bych taky moc ráda, ale můj muž takové touhy nemá, dá mi moc práce, dostat ho aspoň u nás za humna. Dnes jsem si zacestovala parádně s tebou, i když to bylo jen prostřednictvím vyprávění a fotek.

    OdpovědětVymazat
  8. Máš to moc hezky napsané a obrázky ještě hezčí. Až děti vyrostou, už se vážně těším, až konečně začnu cestovat a poznávat nepoznané. Jo, a můj děda byl taky pražák, ale pak udělal Praze pá pá a tak se stalo, že jsem liberečák .

    OdpovědětVymazat
  9. [5]: Těch milých míst je víc a opravdu by se do jednoho článku nevešly. Říká se, že doma je tam, kde je člověku dobře.

    OdpovědětVymazat
  10. Taky moc hezký článek. Abych se přiznala,  mě to ani moc "ven" neláká. Mnohem raději bych navštívila všechna ta naše krásná města, vesnice, hory, lesy,... Je tolik míst, kam bych se chtěla u nás podívat, že sny o cizině odkládám někam na neurčito.

    OdpovědětVymazat
  11. Ani nevím jak začít, v Dřenicích jsme měli, možná ještě máme příbuzné, ale jezdili jsme tam za tetou a strejdou, to se tady popsat nedá, tu obec si matně pamatuji, ale tu událost, do dnes! Jsem moc ráda, že jsi o nich napsala. Musím se zeptat mé sestry, jak to tehdy bylo a až mi bude lépe půjdu po zapomenutých Dřevěnicích. Prachovské skály, jsou pro mě pohádka. Také miluji Adršpach, skály, příroda, volnost,ticho,klid, nic krásnějšího neznám. U moře jsem byla, zažila pár krásného, ale hory, skály to je něco. Když navštěvujete v Hořicích zatáčky, zkus si někdy udělat hodinku mimo a koukni se na Gothard, za podívanou to stojí.

    OdpovědětVymazat
  12. [10]: Mě to kdysi také ven tolik nelákalo. Měla jsem dva sny, vidět Paříž o které jsem toho spoustu přečetla a o níž nám kdysi vyprávěl profesor francouzštiny, který se v ní narodil - ten sen jsem si splnila. Druhým mým snem je Egypt, obávám se, že tady zůstane jen u snu. Naši zem mám procestovanou, ale musím se přiznat, že mě neláká sever Moravy. Několikrát jsme projížděli na Slovensko těmito místy a kromě Kopřivnice jí vůbec neznám. Zbytek Moravy jsme procestovali i díky tomu, že můj muž tam má kořeny.

    OdpovědětVymazat
  13. Milý článek. Cítiti z něj vřelost k těm místům opravdovou.

    OdpovědětVymazat
  14. [13]: Mám ta místa opravdu ráda a ne o všech jsem se tu zmínila. Kdyby tomu tak bylo, byl by článek příliš dlouhý.

    OdpovědětVymazat
  15. Hezky jsi ta svá města popsala. U mne taky Praha vede. V Římě jsem bohužel ještě nebyl, i když do Itálie jsem jezdil dost často a tak si říkám, že bych to měl snad už letos dohnat.

    OdpovědětVymazat
  16. [14]: Těch míst, která mám ráda je spousta. Možná by nebylo od věci první návštěvu Říma absolvovat s průvodcem. My to řešili stejně, protože nás "odstrašil" případ kolegy, který byl v Římě několik dní, bloumal v kruhu a to podstatné neviděl. Až pak, když si při odjezdu zakoupil knihu o Římu, zjistil, o co přišel. Řím opravdu doporučuji, je to kouzelné místo.

    OdpovědětVymazat
  17. Když jsem psala o Praze jako mém městě, tak jsem na závěr psala o tom, že je i pár jiných měst kde bych i mohla také žít, a jedno z nich je taky směrem na jih a to je Písek, dalším je Kutná Hora a pak Litomyšl. Z čehož vyplývá, že mám nějakou úchylku na středověk. 6e by se projevoval můj věk , ?

    OdpovědětVymazat
  18. Já už mám Egypt za sebou, ale chybí mi Itálie a Řecko, snad se ještě dočkám.

    OdpovědětVymazat
  19. [17]: To se musím přiznat ještě k jedné věci, já kromě krásných starých měst procházím hodně ráda archeologické areály. Asi taky otázka věku.

    OdpovědětVymazat
  20. Byla to krásná přehlídka. Je spousta krásných měst. Telč, Olomouc. Kupodivu, něco má do sebe i Ostrava, i když ta je trochu dravější.

    OdpovědětVymazat
  21. [20]: Máš pravdu, že u nás je spousta nádherných měst a městeček. Přiznám se, že Ostravu neznám a neláká mě. Kdysi jsme jen projížděli a město na mě působilo jako špinavé, ale můžu se mýlit. Brno mám moc ráda a stále se tam vracím.

    OdpovědětVymazat
  22. rychlá půjčka cz inzerce půjček

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤