Maturita je začátek

Občas se v noci probudím hrůzou, že jsem se něco nenaučila a že budu "tasená".

Vypadá to téměř jako paranoia, když si uvědomím, že od mé maturity uplyne příští rok 40 let. Ale ještě dnes, po tolika letech se to občas stane.

Na dobu svých studií vzpomínám ráda. Je to možná i tím, že jsme byly dobrá parta holek. Snad to způsobil pobyt na intru, kde nás většina bydlela, nebo něco, co nás stmelovalo dohromady. Tím byl zejména náš třídní profesor, moudrý a sečtelý člověk, který nás nejen učil, ale výuku nám i zpestřoval. Hodiny literatury byly doplňovány exkurzemi do Památníku písemnictví a návštěvami divadel, hodiny filozofie doprovázel svými glosami a životními moudry. Dalším stmelujícím prvkem byl profesor, který nás učil základům tehdy ještě československého práva. Vzdělaný, moudrý doktor práv a filosofie, který svým lidským přístupem pomohl spoustě studentů, kteří se dostali do problémů. Naše studia probíhala v době normalizace, kdy stačilo slovo, nebo věta někde pronesená a průšvih byl na světě. Další byla mladá profesorka, která nás učila technologii a které jsme s drzostí sobě vlastní začaly tykat. Ona to přijala. Nastoupila k nám jako čerstvá absolventka, od doby ukončení jejích studií uběhly jen prázdniny a my byly její první studentky. A určitě ke vzpomínkám přispívají pravidelné srazy. Vzpomínám si, kdy při srazu po deseti lelech od maturity, seděla s námi profesorka a náš bývalý třídní obcházel stůl, u každé z nás se zastavil a většinu z nás poznal. Ke každé měl nějakou vtipnou glosu. Došel k naší profesorce, zarazil se a přemýšlel: "Tak tady jsem v koncích, kterápak vy jste?" "Já jsem ...., pane kolego". Náš pan profesor už nežije, ale asi nejsem sama, která na něj vzpomíná. Nežije ani druhý, který se s námi také pravidelně scházel a který ve svých osmdesáti letech studoval v Olomouci na universitě třetího věku a získal svůj třetí doktorát. A naše paní profesorka? Jezdí na naše srazy pravidelně a náhodný kolemjdoucí nepozná, že nás učila. Rozdíly setřel čas.

Škola, kterou jsem studovala byla zaměřena na ekonomiku služeb. Od klasické ekonomické školy se lišila tím, že jsme kromě klasických předmětů, jaké má ekonomka, měli navíc základy práva, psychologii, filozofii a hlavně technologii. Byl předpoklad, že po absolvování této školy, budeme pracovat ve službách.

Moje maturita byla ohrožená. Život studentský a zejména čas trávený na intru sváděl občas k tomu, hodit se marod. A to zejména v případech, kdy se člověk něco nenaučil a hrozilo, že by mohl být vyvolán. Vychovatelky směly omluvit jeden den a v ostatních případech jsme museli navštěvovat zdravotní středisko, aby naše nepřítomnost byla potvrzena lékařem.

A ten nás za ty roky měl přečtený. Někdy se nás u něj v čekárně sešlo tolik, že nás do ordinace bral hromadně, zvlášt' kluky a zvlášt' holky, aby nápor studentů zvládl.

Podala jsem si přihlášku na vysokou školu a pak po maturitním plese se mi do školy nechtělo a tak jsem ráno zašla na středisko a hodila se marod. Celý týden jsem se povalovala na intru, občas se podívala na nějaké učení a užívala si týdnu flákání. Když jsem šla po týdnu na kontrolu, bylo mi zle. Horečka a bolesti v krku, na které jsem vyfasovala antibiotika. Trávila jsem na intru druhý týden a tentokrát jsem se moc nepoflakovala. Bylo mi dost blbě. A pak jsem dostala zarděnky, to byl teprve malér. Z internátu volal ředitel mým rodičům, aby si zařídili můj převoz domů. S touhle nemocí jsem na intru zůstat nemohla. Táta poprosil kamaráda, který měl auto a byl ochoten mě odvézt. Bylo mi zle a celkem jedno, kde v ten moment budu. Doma jsem zůstala další tři týdny, než lékaři uznali, že jsem schopná vrátit se do normálního života.

Přijela jsem na intr a moje spolubydlící mi oznámila, že se mám hlásit v ředitelně. Ráno jsem se šla hlásit, byla jsem pozvána dovnitř a tam mi bylo doporučeno, že bych měla po 5 týdenní absenci přerušit ročník a v září nastoupit znovu do 4. ročníku. Bylo to týden před písemnými maturitami. Byla jsem jako opařená. Proč? Vždyt' to přeci zvládnu. A když ne, tak holt půjdu znovu do čtvrt'áku. Jediný, kdo mě tehdy podržel byl můj třídní profesor.

Začala jsem se učit jen čtyři maturitní předměty. Bylo mi celkem lhostejné, jaké budou další známky, jen jsem chtěla mít tohle všechno za sebou.

První písemná práce byla z češtiny a já si zvolila téma "Proč jsem si vybrala tuto školu". Bylo to psáno formou úvahy a já se krátce zamyslela a bylo mi jasné, že musím tzv. vařit z vody. Přeci nemůžu napsat, že jsem chtěla původně studovat chemickou průmyslovku, ale neumím rýsovat, nejde mi bez pravítka rovná čára. Na zdrávku jsem nešla, protože se mi dělá blbě z krve. A napsat větu, kterou vyslovil můj táta: "Hele, Andula Vondráková chodí v Lípě na ekonomku, tak tam pudeš taky", se mi nezdála nejvhodnější, abych jí prezentovala coby svou maturitní práci. A tak jsem psala a psala a vymýšlela si spousty důvodů pro.

Druhá písemka byla z ruštiny a já měla tušení, že by mezi tématy, která byla vyhlašována ráno v 8 hodin v rádiu, mohl být kosmos. Vypravila jsem se do knihovny, potom do papírnictví pro čtverečkovaný papír, který jsem nastříhala na proužky a slepila a vytvořila si několikametrový tahák. Psala jsem na něj o Ciolkovském, o pokusech Koroljova. Popisovala jsem první sputniky, měla jsem tam všechny psy, kteří odlétli do kosmu a potom počínaje Gagarinem, všechny kosmonauty, kteří se do kosmu dostali. Vše doplněné daty a počty obletů. Na taháku jsem pracovala dva dny a i když od té doby uplynulo 39 let, pořád si z něj spoustu věcí pamatuju. Nastal den "D" a profesor nám na tabuli začal psát jednotlivá témata. Jak pokračoval, začala jsem propadat skepsi a když dopsal, vytáhla jsem z kapsy, jako harmoniku složený svůj tahák. Položila jsem ho před sebe a se zoufalstvím se dívala na tabuli. Profesor prošel kolem mě a pohledem zavadil o mé dílo: "Co to máte?" "Kosmos, pane profesore". "Hmm... tak ten je vám, víte k čemu, že?" Nakonec jsem zvolila okecávací téma, kterým bylo "Těžba nerostů, průmysl a zemědělství Sovětského svazu". Psala jsem a okecávala na papíře to, co jsem vylovila ze své paměti. Ozval se hlas profesora: "Za deset minut končíme" a já si s hrůzou uvědomila, že nemám ani slovo o zemědělství. Švihla jsem tam honem větu, že Sovětský svaz je vyspělá země i co se týče zemědělství. "Na severu chovají soby a na jihu velbloudy". Udělala jsem tečku a profesor práce sbíral.

Třetí písemka byla z technologie a já byla jediná holka, která ze dvou maturitních ročníků zpracovala téma kovy a jejich slitiny. Snad jsem si tím chtěla dokázat, že jsem asi měla studovat tu chemii, nevím. Každopádně jsem díky této písemce byla chválena.

Ze základů práva se písemka nepsala, naštěstí.

Do maturity zbýval měsíc, když jsem se dozvěděla, že nebudu puštěna k maturitě a to i přesto, že jsem písemky zvládla. Důvodem bylo to, že jsem propadala z matematiky. Za těch 5 týdnů, kdy jsem chyběla, se probíraly kombinace, variace, permutace a já se to už nedoučila. Po nemoci jsem se učila jen ty čtyři maturitní předměty.

Rodiče byli pozváni do školy. Čekala jsem na nádraží a z vlaku vystoupila maminka, protože táta se doma zotavoval ze druhého infarktu. "Co se děje?" "Mami, asi mě nepustí k maturitě"
a zdůvodnila jsem to nemocí, kterou jsem trávila doma. O dvou týdnech, které jsem trávila na intru jsem nemluvila. Maminka šla do školy, já seděla venku na lavičce a nervózně popotahovala s cigarety. Čas se vlekl. Potom ze školy vyšla maminka se širokým úsměvem a řekla: "Maturovat budeš!" "Jak jsi to dokázala?" "Nijak, to jsi dokázala ty." "???" "Hele, v prvním pololetí jsi měla z matiky za jedna a podle klasifikačního řádu ti smějí zhoršit známku maximálně o dva stupně, takže budeš mít na konci z matiky za tři. Ale nemysli si, že ti příště projde nějaké flákání." Došlo mi, že praskly ty dva týdny. Maminka mávla rukou a prohlásila, že byla taky mladá a že taky v životě udělala pár kopanců. "Ted' je nejdůležitější, abys odmaturovala".

O svat'áku jsem se moc neučila. Sem tam jsem se na něco podívala, ale bylo mi nad Slunce jasné, že to, co jsem do hlavy neuložila během čtyř let, za týden nedoženu. Měla jsem jen pár problémových otázek, které jsem do hlavy nemohla dostat a na ty jsem se dívala večer co večer. Nejhorší otázkou z padesáti technologických byly pro mně detergenty. Vše ostatní celkem šlo, ale tahle otázka byla pro mně hrozná. Sice jsem do hlavy dostala pět základních vlastností detergentů, ale hlouběji do problematiky se mi nedařilo proniknout. Budu-li mít štěstí.... dopadne to snad dobře.

Nastaly ústní maturity.

Ve slavnostních šatech jsme stály všechny před maturitní komisí a došlo na její představování. Předseda komise byl profesor z Ústí a vypadal strašně přísně. Prohlížel si nás ledovým pohledem za skly brýlí a nám moc veselo nebylo. Zejména těm prvním osmi, které byly v abecedě přede mnou.

Můj den "D" bylo úterý a já šla maturovat jako první. Spala jsem špatně, protože dlouho do půlnoci jsem rozebírala neúspěch své spolužačky, kterou od maturity vyhodili. A znovu si četla ty zatrolené detergenty.

Z intru jsem odcházela se slovy: "Holky, jestli si vytáhnu detergenty, máte mě tu za půl hodiny zpátky".

Jako první předmět byla technologie a my si tahaly dvě obálky - dvě otázky. Otevřela jsem první a udělalo se mi zle. Detergenty - já si to snad přivolala. Druhé téma bylo vytápění a klimatizace. Naše mladá profesorka stála kousek od potítka, kde jsem si připravovala podklady a tiše se zeptala, zda to umím. Já tiše ucedila, že topení jo, ale s detergentama jsem v pr...i. Šla jsem si sednout před komisi a podívala se na jejího předsedu. Ledové oči si mě měřily a pronesl, abych začala. Vyjmenovala jsem těch zatracených pět základních vlastností, pak k čemu jsou a měla jsem temno a prázdno. Pokud někoho zajímá to, co jsem nebyla schopná uložit do paměti, je to tady. Naše mladá profesorka viděla, že víc ze mně nedostanou. "Tak bychom mohli přejít ke druhé otázce", zněl její návrh. Ledové oči si mě stále měřily a nebyly s mou odpovědí spokojené. Na druhé části jsem se zachránila. Když pak mé odpovědi hodnotili, bylo mi řečeno, že hodně napomohla písemná část, která prý byla nejlepší z celé školy.

Jako druhé následovalo právo a já si vytáhla pasáž z Občanského zákoníku, týkající se dědictví a druhá otázka se týkala sociálního zabezpečení. Tady jsem se cítila jako ryba ve vodě. Vždyt' studium práv byl můj sen.

Z českého jazyka jsem si vytáhla satiru v literatuře a přebírání cizích slov do naší mluvnice. Moje spolužačka, která byla den předtím od maturity vyhozená si tu satiru vytáhla taky, ale jak říkala, měla okno. Večer pak na intru věděla, co měla říkat a já v podstatě díky ní, jsem tuto otázku měla v čerstvé povědomosti.

A ruština? Té které jsem se bála nejvíc. Rozbor básně Evžen Oněgin, kterou jsem milovala a jako druhé téma "Mé město a okres" - mé oblíbené tzv. okecávací téma. Navíc jsem věděla, že náš profesor má rád památky a chodí do kostela, tak jsem se rozpovídala o památkách v mém městě, o nejseverněji umístěné Loretě. Popisovala jsem barokní kostel, křížovou cestu a na okres nezbyl čas.

S veselou myslí jsem odkráčela na intr a oznámila své spolubydlící, která šla den po mně, že má na obálce v místě, kam se lepí známka, u tématu z ruštiny "Mé město", malou zelenou tečku. Jo a já, že mám za to u ní pivo.

Nechala jsem své spolužačky ještě se učit a odjela jsem vlakem domů, abych rodičům oznámila, že jsem to zvládla.

Druhý den jsem počkala před školou na svojí spolubydlící. Šly jsme od školy rovnou do hospody a u jednoho piva to tehdy neskončilo.

Potom byl slavný maturitní večírek, na kterém mě profesor ruštiny vyzval k tanci a svěřil se mi, že měl sto chutí roztrhat mojí písemku. Pokládal soby a velbloudy za provokaci. A potom jsme už česky mluvili o památkách v mém městě, které, ač není příliš daleko, on neznal. Později o prázdninách jsem ho potkala s celou rodinou v mém rodném městě při prohlížení památek.

Letošní maturanty čeká skládání tzv. státní maturity. Já maturovala v době normalizace a témata maturit byla vyhlašována rozhlasem. Ze slova "maturita" se stal letos strašák. Občas čtu v novinách, či vidím v televizi, když už stihnu zprávy, že se maturanti hroutí, páchají sebevraždy, nebo pokusy o ně. Proč? Tady přeci nejde o nic, jen o první zkoušku. Život přináší další a další zkoušky a ta maturita je opravdu jen začátek.

Držím přesto všem maturantům palce, aby první zkoušku zvládli.