Taormina

Stála jsem na nejvyšším místě Teatro Greco a prohlížela si úchvatné divadlo, které mi nabízelo toto místo. Vlny Jónského moře narážely na sicilské pobřeží hluboko pode mnou. Při pohledu vlevo byla v dálce vidět jižní Kalábrie. Když jsem se podívala doprava, byl přede mnou zasněžený vrchol Etny, z něhož stoupal dým. Občasný zvuk, který zněl jako vzdálený buben, doprovázel kouřová znamení. Etna je stále živá. Vysoko na úbočí Monte Tauro se rozprostíralo městečko, které právem patří mezi nejkrásnější města Evropy - Taormina.

Město bylo založeno roku 396 př. n. l. Kartáginci a jeho původní název byl Tauromenion. Po Kartágincích město ovládli Řekové, kteří kolonizovali většinu pobřeží. Ve druhém století př. n. l. ovládl Taorminu Řím. Nadvláda nad touto oblastí se střídala. Po Římu ovládali toto pobřeží Ostrogóti, po nich se dostalo pod silný arabský vliv. Sicílie byla pod nadvládou Normanů, Francouzů a Španělů. Roku 1860 vyhnal Garibaldi španělské Bourbony a Sicílii připojil k Itálii. Každá éra a každá nadvláda po sobě zanechala bohaté kulturní dědictví a velice různorodé architektonické památky. Typický je svérázný sicilský dialekt, ve kterém se mísí jednotlivé jazykové prvky. Sicilané své město nazývají Taurmina. Stejně typická je i sicilská kuchyně, která se odlišuje od kuchyně pevninské. Pokrmy jsou ostřejší a pikantnější a cukrovinky, které se zde vyrábějí, nikde jinde neuvidíte a neochutnáte.

Poloha tohoto městečka, mírné klima a bujná vegetace učinili z Taorminy během 19. století oblíbené sicilské letovisko. Mezi jeho obdivovatele patřili J. W. Goethe a Albert Einstein. V letních měsících se Taormina stává cílem mnoha návštěvníků a je nesnadné sehnat zde ubytování. V této době jsou i ceny v restauracích a obchůdcích velmi vysoké. Od podzimu do jara je Taormina navštěvována málo, i když, jak tvrdí průvodci, je zde v této době takové teplo, že se dá i koupat v moři.

Vstupem do historické části města je Porta Messina, před níž na Via Pirandello je autobusové nádraží. Autobusy přivážejí a odvážejí návštěvníky z pobřeží, kde je jednak vlakové nádraží Taormina-Giardini, ale současně také veliké parkoviště a autobusový terminál. Pokud se návštěvník rozhodne nevyužít autobusu k dopravě vzhůru do města, čeká ho půlhodinové ostré stoupání do kopce.

Vejděme tedy bránou Porta Messina, od níž pokračuje hlavní ulice Corso Umberto I., která protíná celé město a končí bránou Porta Catania. Naše kroky nás zavedou na první náměstí Piazza Vittorio Emanuele, které bylo původně antickým fórem, což dokládají zbytky malého odeonu z doby římské a ještě starší mramorové schodiště z původního řeckého chrámu.

Náměstí vévodí Palazzo Corvaia, ve kterém se mísí pozdně gotický a arabský styl. V této budově se nachází Turistická informační kancelář. Další dominantou je Chiesa Santa Caterina. Odtud je možno pokračovat vlevo k Teatro Greco, nebo rovně do centra Taorminy, kterým je náměstí Piazza IX Aprile.

Na tomto náměstí stojí Torre dell'Orologio (Hodinová věž) a je zde také vyhlídková terasa, která nabízí pohledy na Etnu.

Na dalším náměstí, kterým je Piazza del Duomo, návštěvníky zaujme barokní kašna z roku 1635, na jejímž vrcholu je zvláštní socha, ani člověk, ani zvíře. Dóm je zasvěcen Sv. Nicolovi. Vedle dómu je velký kostel Chiesa San Giuseppe. Za náměstím stojí gotický palác Palazzo di Santo Stefano, ve kterém je sbírka moderního umění. Kousek odtud je gotický klášterní komplex Badia Vecchia, ve kterém je archeologické muzeum. Za klášterním komplexem vede vzhůru k vrcholu Monte Tauro točitá cesta ke kapli Madonna della Roca a původní normanské pevnosti Castello di Taormina, nebo jinak nazývanou Castello Saraceno.

Z Piazza della Catedrale po Via Roma vede cesta do městského parku, odkud lze opět dobře pozorovat Etnu. Městský park je zvláštní, protože kromě bujné vegetace a nádherných květin jsou zde k vidění sochy, které opravdu stojí za to.

Z městského parku po schodišti La Villa Comunale vystoupá návštěvník na Via del Teatro Greco a cestou vzhůru se ocitá u nejslavnější památky tohoto města, kterým je Teatro Greco. Divadlo bylo založeno ve 3. století př. n. l. řeckými osadníky a zhruba po 100 letech bylo za vlády Říma zbouráno a vystavěno znovu. V letních měsících se zde konají koncerty a divadelní představení. Pohled z vrcholu divadla je okouzlující a nezapomenutelný. Cestou zpět po Via del Teatro Greco míjí návštěvník nezbytné stánky se suvenýry a obchůdky s občerstvením.

Neodolala jsem a koupila si na památku lva, který je vyroben z lávového kamene Etny. Nezbývá ještě, než ochutnat nějakou místní specialitu a potom dojít zpět na Piazza Vittorio Emanuele a odtud k Porta Messina. Autobus, který zanedlouho přijel nás odvážel zpět serpentinami k terminálu a parkovišti.

Turističtí průvodci doporučují neubytovávat se v místních hotelích pro neúměrně vysoké ceny, výhodnější je ubytování v soukromi nebo v nedalekém campu San Leo, který leží na mysu pod městem.

Přijměte proto pozvání na krátkou návštěvu města, které mám moc ráda, města, do kterého bych se ráda vrátila.

O tomto krásném městě jsem se zmínila už v předchozím článku, kdy jsem se vyjádřila, že bych tu ráda trávila zimní měsíce. V této době město bývá klidné, málo navštěvované. A než se brodit sněhem, než se nechat bičovat deštěm, nebylo by krásné chvilku tady pobýt? Je to jen sen, ale sen krásný.

Další fotografie z Taorminy jsou k vidění v Galerii.