Nevěra může přinést i štěstí

Nadpis vypadá podivně a možná někoho zarazí.

Jak by mohla nevěra přinést štěstí.

Vždyt nevěra je špatná, odsouzeníhodná, tak jaképak štěstí?

Paradoxně to však byla nevěra, která udělala tři lidi št'astné.

Budu vyprávět jeden skutečný příběh. Příběh tří lidí, se kterými jsem se setkala a v podstatě ještě setkávám. Nebudu je tu jmenovat, zasvěcení ví o koho se jedná.

V jedné pražské ulici žil manželský pár. Byli to artisté, kteří cestovali od jara do podzimu po městech v naší zemi a do svého domu se vraceli vždy, když už počasí nedovolovalo předvádět jejich umění. Děti neměli. Paní se jednou při produkci zranila a lékaři jí definitivně sdělili to, že dětí se už nikdy nedočká.

Při jedné z jejich produkcí se na ně přišla podívat mladá žena. Byla v zoufalé situaci a byla ochotná dělat cokoliv. Po nějaké době, kdy působili ve městě kde žila, se k artistům připojila. Důvod, pro který to udělala, někteří lidé nikdy nepochopili. Tato mladá žena utekla z domova, kde nechala své dvě malé děti. Žila v hrozném manželství, kdy její muž pil a pak jí bil. Jednou jí zranil a způsobil jí úraz, který jí poznamenal na celý život. Nějaký čas trávila v nemocnici, kde jí dávali dohromady a odtud se už domů vracet nechtěla. Vrátila se ke svým rodičům, kde očekávala, že bude přijata a doufala, že tady vytvoří zázemí pro své děti. Rodiče jí tehdy pomohli postavit se na nohy, ale potom na ní začali naléhat a přemlouvat jí k návratu k manželovi a dětem. Zkusila to, ale situace se opakovala znovu. Zase pití a potom bití. K rodičům se už vrátit nechtěla, tak přijala práci s ubytováním v jednom městě. Požádala o rozvod a snažila se získat jakýkoliv byt, kde by mohla začít znovu se svými dětmi. Její manžel však nelenil a požádal o svěření dětí do své péče. Jako důvod uvedl to, že matka své děti opustila. Soud prohrála, děti získal do péče otec a jí byly nařízeny alimenty.

S artisty putovala a dělala jim asistentku. Oni byli vděční za společnost mladé dívky, která jim nahrazovala děti, kterých se nedočkali a ona u nich v jejich domě získala azyl. Měla své soukromí, kde jí nikdo nevyčítal, že opustila děti. Tito tři lidé putovali po zemi, aby svým uměním bavili lidi. Čas však je neúprosný, lidé stárnou, jejich fyzická zdatnost slábne a poutě už také nebývaly to, co kdysi. Došlo zákonitě k tomu, že artisté přestali putovat a zůstávali delší dobu ve svém domě. Našli si zaměstnání a jen někdy, občas, svým uměním ještě pobavili lidi při několika málo příležitostech.

Já je poznala před 37 lety a domnívala se, že jde o klasickou rodinu. Rodiče a dcera, tak na mně působili. Nikdy jsem se neptala, kdo jsou, čím jsou. Byli všichni milí, zdravili jsme se a občas pronesli nějakou větu.

A potom se rozpoutala bouře. Taková ta klasická, maloměstská.

Drbny z naší ulice stály v hloučku a jako tlampač rozhlašovaly, že ona mladá žena čeká dítě. Říkala jsem si, co jim je do toho, věk na to má, tak proboha proč by nemohla mít dítě?

Hlas drben však zněl dál a rozhlašoval světu zprávu, že pan domácí byl nevěrný své ženě, která ted' chodí a trápí se, protože on je ten, který čeká dítě s jejich schovankou. Ta věta mě zarazila. S jakou schovankou, ona není jejich dcera? Až pak jsem se dozvěděla, že ona milá žena není dcerou dvou sympatických, usmívajících se lidí. Hlas ulice však byl zlý, odsuzující.

Mé děti už trošku odrůstaly, další jsme s manželem neplánovali. Při nejbližší příležitosti jsem mladé ženě nabídla věci po svých dětech. Byla překvapená a dojatá a ptala se: "Ty mě neodsuzuješ?"

Proč bych jí měla odsuzovat. Za co? Já vím, působilo to nemorálně, ale ona byla v ten moment št'astná. Od té doby se datuje naše přátelství. Vyslechla jsem si celý jejich příběh, občas jsem vídala i její děti z prvního manželství, které jezdívaly za maminkou na krátké návštěvy. Když se jí narodilo dítě, odpustila i artistova žena svému manželovi nevěru a byli št'astní všichni. Jejich dům se rozezněl dětským pláčem.

Potom se nevěra zopakovala a narodilo se druhé dítě.

Drbny pomalu stárly, jedna po druhé odcházela. Nikdo už nekomentoval zvláštní rodinu. Mladá maminka se dvěma dětmi a dva starší, št'astní lidé.

Já se při návštěvách vždy usmívala, když jsem slyšela děti, které staršímu pánovi právem říkaly tatínku a jeho manželce babičko.

V tomto životem napsaném příběhu nevěra učinila tři lidi št'astné. Ti dva starší se dočkali potomků a dědiců, kterým mohli předat svůj majetek a mladá žena měla děti, které vychovala v klidu a láskyplném prostředí.

Zní to jako pohádka? Možná ano, ale je to skutečný život.