Co mě čeká

Jsem už ve věku, kdy bych měla spíš rekapitulovat a bilancovat, než se zamýšlet nad svojí budoucností.

Co mě čeká?

Co bude v budoucnu?

Bude ještě vůbec nějaká budoucnost?

V současné době svou budoucnost vnímám tak, že mě příští rok čeká odchod do důchodu. Mám z toho tak trochu rozporuplné pocity. Na jednu stranu se těším, že už nebudu muset vstávat denně krátce po páté a cestovat přes půlku Prahy, ale na druhou stranu si říkám, zda mi nebude chybět každodenní kontakt s lidmi. Budu mít víc času na vnučky a na své koníčky, ale budu mít zase o něco méně peněz. Spousta pro i proti.

Přemýšlím i nad tím, co mě čeká.

Není to žádná budoucnost, ale čeká mě ted' o víkendu sraz se spolužáky ze základní školy. Věnovala jsem jeho přípravě poměrně dost času, shánění kontaktů, dopisování si se spolužáky, vytvoření a rozeslání pozvánek. Nemám vůbec představu, kolik se nás sejde. Za těch 43 roků, kdy jsme se na konci deváté třídy rozešli, se nám podařilo uskutečnit jen jeden sraz. Tenhle bude teprve druhý. Už nikdy se všichni nesejdeme, i kdybychom chtěli, protože pár spolužáků zemřelo. Jo, už se kácí i v našem lese. Možná se objeví i náš učitel, který v roce 1968 emigroval do Německa a od té doby tam žije. Pozvánku jsem poslala i jemu.

A i tady mám hodně rozporuplné pocity, protože se po třech měsících vracím do svého rodného města, ve kterém jsem nebyla od té doby, co zemřela maminka.

Těším se však na dnešní večer. Je "Noc kostelů" a my máme se sestrou naplánováno, že navštívíme při této příležitosti jednu z nejvzácnějších památek v našem městě, kterým je Loretánská kaple a kostel sv. Vavřince. Kromě komentované prohlídky tohoto nádherného areálu, bude v prostoru chrámu i varhanní koncert.

A co dál? Za tři týdny, touhle dobou, budu sedět v autě a po mnohokrát projeté trase budu putovat na každoroční pobyt na jihu Itálie.

Po návratu, kdy jak předpokládám, se vrátím odpočatá, začnu péct cukroví. Ne, nechystám se už na Vánoce, ale začátkem srpna se žení náš syn.

Pak se rychle přiblíží konec prázdnin a nástup starší vnučky do školky. Podařilo se to na druhý pokus a já jsem moc zvědavá, jak se adaptuje v kolektivu. Je introvert, stydí se lidí. Na druhé straně však potřebuje společnost dětí jako sůl.

O nějaké své vzdálenější budoucnosti moc nepřemýšlím. Už hodně dlouho se řídím heslem "Carpe diem" (Užívej dne). Došla jsem k poznání, že je důležité prožít a vychutnat si každý okamžik, který právě je. Přestala jsem odkládat cokoliv "na pak" nebo "na někdy jindy". Mohlo by se stát, že "pak" a "někdy jindy", už by nemusely nastat, protože v poslední době, se veškeré moje plány zbortily, jako domeček z karet. Můj muž má heslo: "Plány jsou od toho, aby se měnily". Něco na tom je.

Budoucnost - někdy přemýšlím, co čeká moje děti a moje vnučky. Jaký budou prožívat život? Ještě ho mají v podstatě před sebou.

Přemýšlím občas i nad tím, zda se někdy v budoucnu podaří objevit lék na rakovinu, lék na AIDS. Vždyt' medicína od dob mého mládí udělala obrovský pokrok. Třeba se někdy v budoucnu stane ten zázrak, že dnes nevyléčitelné nemoci se stanou léčitelnými.

Zamýšlím se i nad tím, zda zůstane zachována tato kultura, nebo nás všechny "převálcují" vyznavači islámu. Nedávno se mi dostal do ruky článek, který pojednával o demografickém vývoji a nevypadalo to vůbec optimisticky.

Kdysi, před mnoha lety jsem četla sci-fi povídku. Napamatuji se na její název, natož na autora, ale byla o tom, že nějakému člověku se dostaly do rukou noviny. Četl a podivoval se, o čem se v nich píše. Zamýšlel se nad událostmi, které se staly a nestaly. A potom si všiml data. Ty noviny byly "mladší o dva dny". Defacto, ten člověk si četl o tom, co se stane zítra a o čem pozítří budou noviny psát. Pročetl si černou kroniku a tam popisovali hroznou smrt člověka, který si zkracoval cestu železničním tunelem a další zprávy. Dostal se na poslední stranu a četl si výsledky sportovních utkání. Krátce zauvažoval nad tím, že by se tyto noviny daly využít. Zamířil do sázkové kanceláře a vsadil podle novinových výsledků na sportovní utkání. Druhý den vyhrál a byl neskonale št'astný. Plánoval, co si pořídí za vyhrané peníze. Pozval své přátele a výhru s nimi oslavil. Po oslavě šel domů, nechtělo se mu obcházet celý blok, tak se rozhodl, že si tak jako mnohokrát předtím, zkrátí cestu železničním tunelem.....

Nevím, zda bych chtěla znát svou budoucnost.

A nevím také, zda bych někdy něco udělala jinak, nebo lépe, kdybych jí znala.