Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

pátek 8. dubna 2011

Radovat se z maličkostí


Dnes, po hodně dlouhé době, je den, který se vymyká dnům předchozím.
Mám radost.
Po hodně dlouhé době mám opravdu radost.
Tenhle pocit mě naplňoval už od rána, celý den jsem se usmívala. Vím, asi to byl výjimečný den, takový, jaký už jsem hodně dlouho neprožila.
Od prosince minulého roku jsem prožívala své soukromé peklo. Problémy, maléry, nemoci, smrt byly mými společníky. Pronásledoval mě neustále pocit, že překonávám překážky, které mi někdo staví do cesty, bojuji proti neodvratnému osudu. V bezesných a z větší části probdělých nocí jsem mockrát cítila, že už dál nemůžu, že to prostě nezvládnu. A i když byly v těch dnech malé radosti, byly okamžitě potlačeny smutkem, problémy a někdy i depresí.
Dnešek byl jiný.
Možná to způsobilo Slunce, které od rána svítilo a všem lidem prosvětlovalo den.
V práci se mi podařila věc, o kterou jsem bojovala už dva týdny. Prorazila jsem bariérou tupých hlav. Dokonce jsem se od rána usmívala i na kolegu, kterého opravdu nemusím, na rozdíl od našeho šéfa, kterému donáší. Moje malé vítězství mě naplnilo báječným pocitem a radostí, a říkala jsem si, že den by mohl být hezký.
Po několikadenní snaze jsem konečně našla umístění pro knihy, které zůstaly po mé mamince. Věřím, že v klášteře u Boromejek, které spravují nemocnici, LDN a stacionář, najdou tyto knihy uplatnění. Naplnilo mě to štěstím, protože knihy miluju a bylo mi líto se jich zbavit, aniž by někomu přinesly nějaký užitek.
Po práci jsme šly s kolegyní domů a já se stále usmívala. Ještě jsem jí říkala, že by se po dvou úspěších, mohl dostavit ještě úspěch třetí. Samozřejmě, že jsem opět usnula v tramvaji a na nějaký "třetí" jsem zapoměla.
Čekala jsem u semaforu, až padne zelená, abych mohla přejít. Podívala jsem se na druhou stranu ulice a v tom jsem jí uviděla. Začala jsem se usmívat a současně mě v očích začaly pálit slzy.
Na druhé straně ulice stála moje dlouholetá kamarádka a taky se usmívala. Silnici jsem doslova přelétla, vrhla se k ní se slovy: "Strašně ráda tě vidím." Asi to vypadá divně, ale já vše vysvětlím.
Svou kamarádku znám už více než 25 let. Bývaly jsme kolegyně v práci a výborně jsme vycházely. Já cholerický, pracovitý lev a ona pohodová, klidná ryba, která mě často uklidňovala i usměrňovala. Spolu jsme se báječně doplňovaly. Občas jsme se vídaly i potom, co jsem změnila pracoviště.
Jsou to asi tři roky, kdy jsem čekala na autobus, kterým jezdím na pravidelné kontroly do Motola. Na stanici přišla moje kamarádka a já se ptala, kam cestuje. Říkala, že do Motola. Seděly jsme pak spolu v autobuse a povídaly si o tom, jak nám čas utíká, děti stárnou a rodí se vnoučata. A taky, že stárneme i my a začaly jsme si povídat i o tom, jaké máme zdravotní problémy. Kamarádka mi řekla, že jede na onkologii a pak vyprávěla, jakým peklem si už prošla. V tu chvíli mi moje problémy připadaly natolik malicherné, že jsem jen mlčky seděla a poslouchala její vyprávění.
Vyprávění o nemoci, o boji s ní, o víře v uzdravení a potom zase o propadech a beznaději. Před nemocnicí jsme se rozešly a já jí popřála, at' kontrolní vyšetření dopadne dobře. Seděla jsem pak před ambulancí a čekala na svého doktora. A můj věrný průvodce - strach, se ten den někam ztratil. Mé myšlenky provázely mojí kamarádku a já přestala vnímat to, co mě čeká za dveřmi ambulance.
Proboha, proč ona?
Potkaly jsme se znovu po měsíci a ona zářila štěstím. Výsledky dopadly na výbornou, vše je v normě. Radovala jsem se s ní. Během roku jsme se několikrát viděly a vždy byla v pořádku. Nějaký čas jsme se potom neviděly.
Bylo to jednoho loňského srpnového odpoledne, šla jsem z práce a slyším: "Ahoj Ájo". Zvedla jsem oči a dívala se do neznámé tváře. Jen ten hlas a unavený úsměv. S šokovaným výrazem jsem se dívala na svou kamarádku. Měla zvláštně tmavou barvu obličeje, neměla obočí, neměla řasy a na hlavě měla uvázaný šátek. Zachovala jsem se jako totální idiot a "vypadlo" ze mně: "Jak na tom jsi?" Jen co věta dozněla, dala bych si pár facek. Odpověděla: "Stojí to za hovno, ale ještě žiju".
Peklo se vrátilo.
Stály jsme spolu na chodníku a její dvě malá vnoučata se na nás dívala. "Prosímtě, bojuj, už kvůli těmhle prckům". Na víc jsem se nezmohla. Šla jsem domů a v duchu si nadávala. Proč jsem se jí na to ptala, vždyt' se stačilo podívat a každému musí dojít, jak na tom je. Chovám se jako hovado. V noci jsem nemohla spát.
Druhý den jsem se jí šla omluvit, za svou netaktnost a neomalenost. Unaveně se usmála a říkala, že se nezlobí. Zná mě už prý hodně dlouho, ale takhle vyděšenou a šokovanou mě prý nikdy neviděla. A navíc, musí si zvykat na zvědavé otázky a pohledy lidí.
Pak už jsem jí neviděla. Při mých návratech z práce jsem se dívala na její dům a přemýšlela, jak na tom asi je. Dokonce jsem se někdy přistihla při myšlence, zda ještě je.
Před pár týdny jsem šla kolem nich a viděla její dceru, jak zavírá branku. Chvíli jsem sama se sebou bojovala. Mám se zeptat? Nebo raději ne? Ne, už nechci být netaktní. Pouze jsme se pozdravily.
Až dnes. Stály jsme a obě se usmívaly. Vítr rozfoukával její "hřívu". Dívala jsem se na ní a ona říkala: "Tohle mi narostlo od června. Po tom ozařování mi všechno slezlo". Pak začala vyprávět, vyprávět o boji s nemocí, o tom, kdy už to vzdávala. "Víš, já vím, jak na tom jsem. Mám to v sobě a může se to kdykoliv vrátít. Ale ted' chci žít, už se nechci do toho pekla vrátit". Výsledky z vyšetření má v normě.
Stála jsem tam a měla jsem obrovskou radost. Radost z toho, že žije, z toho, že vypadá tak báječně. Radost z našeho setkání.
Dnešní radost "do třetice" je ta největší.

31 komentářů:

  1. Tak toto je určitě ta největší radost, protože rakovina je svině a když se podaří ji zatlačit do kouta, tak to vždy stojí za to. Přeju tvé kamarádce, aby se jí to už nikdy nevrátilo.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: V tom máš naprostou pravdu. Myslím, že jí to přejeme všichni.

    OdpovědětVymazat
  3. Přeju to vám oběma, jí zdraví a tobě tu radost ze života, kterou si dnes znovu nalezla. Vím, co to je, když na tebe dopadá jedna rána za druhou a ty už nemáš sílu, ani zvednout ruce a chránit to základní, co zbývá. Vím, že si se hodně natrápila a je mi jasné, že sem z toho pronikly jenom útržky, že ve skutečnosti, je to ještě úplně jiné, mnohem těžší, stále přítomné a neodbytné. O to větší mám radost z té slunečné energie, která z tvého dnešního článku přímo sálá. Tak, ať už je jen líp, moc ti to přeju.

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Děkuju moc za přání pro nás obě. Ty mi asi rozumíš ze všech nejvíc, i když má ztráta je mnohem menší než tvá. Já s ní už počítala, i když mě to stejně zaskočilo. Snažím se, i když se mi to občas vrací jako bumerang, ale už méně častěji. Musím se urychleně zbavit těch knih, o které "zakopávám".

    OdpovědětVymazat
  5. Nemoc je to nejhorší co člověka může potkat a zdraví je naopak ten největší dar, i když si ho často nevážíme. Proto každému přeji hlavně zdraví, protože to ostatní je už většinou jen na nás.

    OdpovědětVymazat
  6. Tak Bohu díky! Také jsem dneska měl úspěšný a přínosný den. Život nemůže přinášet jen to špatné. Hodně záleží i na nás samotných, co nám "osud" nadělí a jak to příjmeme. Přeju ti tu radost a kamarádce hodně optimizmu a životní energie. Musí to pro ni být nesmírně těžké, ale chuť žít je tou nejlepší zbraní proti té svinské nemoci.

    OdpovědětVymazat
  7. Kéž by zdraví a nadšení tvé přítelkyni vydrželo. Moje maminka, která si prošla tím samým, prohlásila, že "Když se ta svině vrátí, léčit se už nenechá". Ale to bylo ještě před tím, než se jí narodila vnoučátka, myslím, že teď by asi mluvila jinak. Mám v živé paměti, jak týden po každé chemoterapii měla bolesti, zvracela a nebyla schopná vůbec ničeho. Asi jí bylo proti srsti to, že jsme se o ní musely starat se sestrou my, že jsme jí hlídaly a nenechávaly doma samotnou, i o víkendech jsme se střídaly.

    OdpovědětVymazat
  8. [5]: Máš stoprocentně pravdu. Zdraví je to nejvzácnější co máme a mnozí si toho nevážíme. Pokládáme to za samozřejmost, bagatelizujeme to. A přát někomu zdraví se stalo frází, přitom je to opravdu největší dar.

    OdpovědětVymazat
  9. Alenko, moc hezky jsi to napsala. A plyne z toho poučení, že i když je člověk ve srabu a zdá se mu, že je situace beznadějná, chce to bojovat a nevzdávat se. Tvoje kamarádka to dokázala a velká spousta nemocných lidí taky. Muselo to být krásné setkání. Mám radost i z těch dobře "udaných" knížek, mnoha lidem ještě spříjemní dlouhé chvíle.

    OdpovědětVymazat
  10. [4]:Míra ztráty je neměřitelná, moje ztráta je bolestná a obrovská pro mě, tvoje ztráta je obrovská a bolestná pro tebe a nezáleží na tom, že to v tvém případě bylo, dejme tomu, pravděpodobnější, než v mém. Přišla jsi o milovaného člověka, maminku, o sebe jako o dceru a to prostě bolí.

    OdpovědětVymazat
  11. Ali, špatné dny jsou za tebou, smůla je prolomena, teď už tě zase čekají samé pěkné věci. Tvoje kamarádka je bojovnice, dostala se z nejhorší nemoci, držím palce, aby už bylo jen dobře.

    OdpovědětVymazat
  12. [9]: Děkuji moc. To setkání bylo krásné a hlavně nečekané. Jsem tomu ráda a jsem št'astná, že kamarádka se nevzdává. Ví, jak na tom je, ale bojuje.

    OdpovědětVymazat
  13. [12]:Tu radost ti přeju, moc a co nejčastěji.

    OdpovědětVymazat
  14. Alenko, raduju se s tebou. Rakovina je svinstvo, které si nevybírá. Moje kamarádka svůj boj prohrála krátce před Vánoci. Bojovala dlouho, hlavně kvůli dětem, když to u ní začalo byly ještě skutečně malé.

    OdpovědětVymazat
  15. Jsem také ráda, když to vše dobře dopadne. Je pravda, že žít se musí nejlépe každým okamžikem. Žádný z nás nikdy neví..... Přeji hodně zdraví!

    OdpovědětVymazat
  16. V Americe říkají, že život je jako horská dráha - nahoru, dolů.    Člověk by si měl užívat života dokud může, to zase říkaly babičky. Měli bychom se tím řídit.

    OdpovědětVymazat
  17. Tak tohle byl nejkrásnější konec celého dne. Pro tebe i pro tvou kamarádku.

    OdpovědětVymazat
  18. Proto se taky raduji z každého zdravého dne. Stala se mi v pondělí taková zajímavost. Byl jsem na očním a kvůli té nečekané alergii a chtěli na mně doporučení od domácího doktora. Když jsem jim řekl, že od doby co jsem v Německu, tedy víc jak 20 let, žádného nemám protože ho nepotřebuji a cítím se zdravě, dívali se na mne jako že jsem přišel z jiného světa. Nojo, platím zdravotní pojištění zbytečně.

    OdpovědětVymazat
  19. [19]: Je to zvláštní, ale tímhle jsi mi připomenul mého muže. K doktorům chodil většinou jen když potřeboval nějaké zdravotní potvrzení, na oční a k zubaři. Ted' ho čeká začátkem května operace a příští týden mu začne "běhání po doktorech" kvůli předoperačnímu vyšetření. Když byl v zimě u našeho praktického lékaře, který je u nás více než 10 let, ten ho neznal. V tomhle případě měl radost náš pan doktor, protože mu řekl: "No, konečně se o vás taky něco dozvím".

    OdpovědětVymazat
  20. [20]: Tak mne nestraš abych taky tak nedopadl. A jsem i přesvědčen čím to bude, že se cítím tak zdravě. Můžeš jednou hádat.

    OdpovědětVymazat
  21. Tak to je skvělé, že se z toho dostala! Taky vzpomínám na jednu paní... bohužel nevím, jak dopadla. Znala jsem ji jen chvíli, ale peklo, kterým procházela, bylo strašné. Snad je z toho taky venku..

    OdpovědětVymazat
  22. Je krásné slyšet dobré zprávy.

    OdpovědětVymazat
  23. Děkuji. Povzbudilo mě to, že není vše jenom peklo. Držím Tvé kamarádce palce. Jsem ráda, že jsem si tě ještě před spaním přečetla. Dýchlo to na mě nadějí a radostí.

    OdpovědětVymazat
  24. [22]: Jsem také moc ráda, hlavně za ní. Držím palce všem, které nějaká hnusná nemoc potká, aby svůj boj s ní vyhráli.

    OdpovědětVymazat
  25. U nas řikaji že po deští zavsití sluniůko

    OdpovědětVymazat
  26. [26]: To je naprostá pravda a když si to uvědomím, tak u nás se říká něco podobného.

    OdpovědětVymazat
  27. I moje máma říkala po prvních kolech chemoterapie, že už nikdy víc. Nevěřím jí to.

    OdpovědětVymazat
  28. [28]: Děkuju moc za přání a přeji také krásné jarní dny a noci prozářené Lunou.

    OdpovědětVymazat
  29. Substantially, the article is actually the freshest on this laudable topic. I fit in with your conclusions and will thirstily look forward to your approaching updates. Just saying thanks will not just be adequate, for the phenomenal clarity in your writing. I will immediately grab your rss feed to stay privy of any updates. Genuine work and much success in your business enterprize!
    http://www.isdress.org

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤