Mrazivé střípky

Máme za sebou další víkend.

První jarní, tedy alespoň podle kalendáře. Ve skutečnosti byl víkend hodně mrazivý.

Tuto teplotu ukazoval teploměr v sobotu pozdě večer. Na to, že to bylo 23. března, řekla bych - nic moc.

Jaro a s tím související velikonoční přípravy jsem zahájila ve středu, kdy jsem umyla všechna okna. Měla jsem štěstí, využila jsem jediného teplejšího dne minulého týdne, kdy navíc ještě svítilo sluníčko. Moje obavy o poblázněný vánoční kaktus, který se rozhodl ted' vykvést, byly liché a jeho dočasné přemístění při mytí okna, se obešlo bez následků. Tentokrát to přežil a květy neshodil. Možná jsem byla při manipulaci s ním opatrná, nebo už si na "mojí péči" zvykl. Každopádně kvete dál.

Kromě umytí oken jsem přikročila i k umytí mé bohaté květeny. Kytičky jsem odnášela do vany, kde jsem jim poskytla vlažnou sprchu. Mám jich hodně, vana je malá a touto činností jsem trávila téměř celý čtvrtek. U orchidejí jsem jen dávala pozor, abych nenamočila jejich květy.

Muž přišel ve čtvrtek navečer domů a zjistil, že je "obsazená vana".

"Jak dlouho to tam budeš mít?", zazněla otázka. Ve vaně byla obrovská dracéna, na jejíchž listech byly veliké kapky vody. Co ted'? Budu-li jí stěhovat ven, zamokřím cestu z koupelny přes chodbu, pak jí stejně nebudu moci dát na okno, protože z listů bude kapat voda. Nechat jí na koberci, kde by voda vytvořila loužičky, se mi také moc nechtělo. Nakonec jsem si poradila. Vzala jsem do ruky fén a sfoukávala vodu z listů. Kdyby mě někdo pozoroval, asi by zapochyboval o mém zdravém úsudku či o výšce IQ. Ještě, že ten fén má studené foukání. Dracénu jsem odnesla, vana byla k dispozici.

Večer mi nebylo dobře. Měla jsem pocit, že na mě něco leze. To mi ta okna přijdou draho. Hlava se mi točila, žaludek byl jako na vodě. Připadala jsem si jako po hodně dlouhém a těžkém flámu. Sedla jsem si do svého koutku, zavřela oči a vnímala, jak mi buší srdce. Zase ten zrychlený tep. Vytáhla jsem si tlakoměr, opět zalezla do svého koutku, abych po chvíli zjistila, že mám nízký tlak a srdce buší jako kovadlina. Moje tachykardie se opět ozvala. Kdyby to bylo včera, docela bych to chápala, to jsem lezla po štaflích nahoru dolů jako veverka. Ale dnes? Jen jsem stěhovala a koupala kytky.

Šla jsem si hodně brzy lehnout a měla pocit, že se mnou postel zatáčí doleva, doprava.

V pátek ráno se mi hlava stále točila. Tep srdce se uklidnil. Tak si dnes dám pauzu.

Dopoledne volala dcera. Nechala holčičky doma ze školky. Sára prý ráno plakala, že se jí točí hlava. Dceři jsem řekla, že jsem na tom podobně, jen s tím, že u mě to začalo už večer. Den jsem téměř celý prolenošila, jen jsem zadělala těsto na linecká kolečka. Zvažovala jsem, co upéci na blížící se velikonoce a linecké nakonec zvítězilo nad perníčky.

Odpoledne přijela dcera s Emou. Sáru nechali doma. Uvařila jsem kávu, sobě tedy spíš jen "švestkovou vodu" a probíraly spolu plány na nadcházející velikonoce. Mladí mají šermířskou akci a my budeme od pátku do pondělí "hlídací".

"Mami, prosímtě, nevadilo by, kdybych ti holky dovezla už v pátek ráno? Oni totiž chtějí všichni vyjíždět v deset dopoledne, Tomáš i brácha si kvůli tomu vzali dovolenou."

Dceru jsem ujistila, že mi to nevadí, jen jsem si v duchu říkala, že mazance a beránka budu muset upéci už ve čtvrtek. Dcera odcházela a pronesla: "Mě už se taky točí hlava."

"To není normální, asi bude nízký tlak."

V sobotu ráno telefonoval kamarád. Zval nás na nedělní výlet do míst, kam jsme za ním mnoho let jezdili a kde jsme prožili spoustu času. Dům, na který zbydou jen vzpomínky a několik fotografií, prodává. Lákalo mě to, mohla bych si projít přírodní rezervaci v jeho blízkosti. A pak mi to došlo. "Hele, je mi to líto, ale v neděli přijedou mladí."

"Škoda, já to chtěl pojmout jako takové rozloučení."

"A navíc, já se necítím stoprocentně ve své kůži, od čtvrtka se mi točí hlava. Ted' už je to lepší, ale co kdyby se to vrátilo."

"Tak tobě taky? Já myslel, že včera vůbec nevstanu z postele, jak mi bylo zle."

A potom mi vysvětlil, že byl kolísavý tlak a že meteosenzitivní jedinci, jako jsme my, to vnímáme víc, než ostatní. Příčiny mé "nemoci" byly vysvětleny. Hlava byla tupá, ale už se tolik netočila.

Vytáhla jsem vál, vykrajovátka, plechy a nastříhala pečící papír. Pustila jsem se do lineckých vajíček. Když bylo upečeno, dala jsem do trouby upéct vinné klobásy.

Odpoledne jsem linecká vajíčka slepila marmeládou a nechala je na tácu v kuchyni.

Ve sklepě jsem si nasypala zeminu do okenního pařníčku a vysela semínka rajčat a muškátů. Z domu jsem nevystrčila nos. Jen občas jsem se podívala na teploměr, abych zjistila, že venkovní teplota je stále nižší a nižší. Muž byl u souseda pro nějaké nářadí a vrátil se slovy: "Teda, tam je zima jak v ruským filmu."

V neděli po snídani jsem chvilku koukala s mužem na F1. Potom moje oči zabrousily k tácu s lineckými vajíčky. Zjistila jsem, že to byla chyba, nechat je takhle na tácu. Některé "komínky" byly už nižší a aby to nebylo tolik znát, manžel i další zarovnával.

Došla jsem si pro krabici, vyložila jí ubrouskem a linecké přeskládala. Na talířku jsem jich několik nechala. Po obědě jsem je nabídla jako moučník. Holčičkám zářily oči. Obě linecké pečivo milují.

"Mami, co máš v plánu na odpoledne?", zeptala se dcera.

"Musím ozdobit stromeček."

Dcera vykulila oči, synovi zaskočilo linecké v krku a zet' se na mě koukal jako na zjevení.

"Cožéééé???"

Začala jsem se smát a vysvětlovala rodině, že půjdu na ibišek ven navěsit barevná vajíčka, když už je "Květná neděle".

"Fuj, to jsem si oddych", pronesl syn.

Smáli jsme se notnou chvíli všichni. No, vlasně proč ne? Na zahradě ještě leží sníh, venku mrzne jen praští, linecké je upečené, tak proč neozdobit stromeček?

Přišla Ema, tvářila se nešt'astně, což ona báječně umí, a pak mi řekla, že by chtěla ještě vajíčko, protože jí to Sára "sežrala". "Tak pojd', já ti ještě dám."<
/div>

Šla a rovnou si vzala talíř.

Položila jsem ho na stůl a šla do skříně na chodbu vytáhnout velikonoční výzdobu. Holčičky mi pomáhaly vybírat z krabice vajíčka a slíbily, že půjdou zdobit se mnou.

Zvonek! Kdo to může být? Dcera mi oznámila, že přijel kamarád. Tak se zdobení odkládá. Uvařila jsem kávu, sedli jsme si a já nabídla další vajíčka. Když to půjde tímhle tempem, budu muset upéci ještě jednu várku.

Asi po hodině jsem šla obléci vnučky i sebe, vzaly jsme vajíčka, velikonoční věneček na dveře, keramickou slepici a vyrazily na zahradu. Holčičky zdobení stromečku bavilo, i když si musely sundat rukavice.

Foukal studený a ostrý vítr, který zimu ještě zhoršoval. Měla jsem sebou fot'ák, tak jsem holčičky u stromku vyfotila.

"Víte co holky? Podíváme se dolů na zahradu, kolik je tam ještě sněhu." Souhlasily. Ema vyrazila dolů po schodech a já za ní. Co je to za hluk? Otočila jsem se a zjistila, že Sára za námi vleče hrablo na sníh. Otevřela jsem kůlnu, holčičkám dala jejich lopatky a hrabičky a s fot'ákem obcházela zahradu.

Holky se snažily umenšit hromadu zmrzlého sněhu v místech, kam nesvítí sluníčko

Tam, kam už zasvitne, vyrážejí ze země krokusy

Sněženky jsou chudinky pomlácené, tuto zimu je zasypal několikrát sníh

Jarní kytičky vylézají i přes sněhovou pokrývku

Holky se snažily, házely sníh před garáž a já měla obavu, aby jim to na zmrzlé hromadě neuklouzlo a nesjely ze zdi dolů.

Na zahradě jsme vydržely necelou hodinu, zima byla čím dál tím víc lezavější. Poté, co mi Sára hodila lopatku zmrzlého sněhu na hlavu, jsem vyhlásila odchod. Sice trochu protestovaly, ale šly. "Mami, co to máš ve vlasech? To vypadá jako sklíčka, " řekla mi dcera, když viděla mojí hlavu. "Chytla jsem jednu lopatku." :-)

Pak všichni odešli, kamarád i naši mladí. Manžel seděl u počítače a něco tam kutil. Udělala jsem velikonoční výzdobu v bytě, pak si vzala do ruky vyšívání, zalezla do svého koutku s rozhodnutím, že už dnes nic dělat nebudu.

Zítra je totiž také den.