.... tak si totiž připadám.
Také by se to dalo interpretovat, že se cítím jako veverka v bubnu.
.
Víkend jsem si představovala, alespoň z části, jinak. Začal báječně na křtu knížky Cesty k mým matkám od Edith Holé. Přijela jsem domů v euforii s knížkou. Sedla jsem si k počítači, abych uspořádala své myšlenky do slov, která pak zveřejním. Knížka ležela vedle mě. Miluju vůni nových knih, občas jsem k ní přivoněla. A pak jí otevřela. Měla bych to dopsat, myslela jsem si. Knížka na mě však působila jako magnet. Nechala jsem rozepsaný článek, vypnula počítač a začetla se. Četla jsem si do tří hodin. Pak mě přemohl spánek.
.
Ráno jsem vstávala brzy. Jednak proto, že bych měla dopsat to, co jsem v noci rozepsala a také proto, že musím na tzv. "velký nákup", který jsem včera kvůli křtu neudělala.
Potom jsem mluvila s dcerou a ptala se, jak je starší vnučce. V pondělí šly obě holky do školky. Ve čtvrtek už šla Sára ze školky s teplotou. "Má teplotu a stále leží", zněla odpověd'. "Ale teplota není přeci nemoc, to je jen projev toho, že něco není v pořádku." "Mami, já vím."
Po nákupu jsem se pustila do vaření oběda a pípla mi SMS. "Tak máme zase angínu a píchají nám penicilín." Dceři jsem okamžitě volala. Byla se Sárou ještě v Motole, musely po injekci ještě půl hodinu čekat.
To není vůbec dobrá zpráva, blesklo mi hlavou. Všichni mají odjíždět v pátek do Chorvatska. Od dcery jsem se dozvěděla, že injekčně podávaný penicilín a na závěr pendepon, by snad mohly pomoci, aby odjeli. Hlavně, aby neonemocněla také Ema. Bylo by dobré je od sebe na čas izolovat.
Když mi Tomáš dovezl Emu, bylo mi jasné, že na svoje víkendové plány mohu zapomenout. Udělám to pro ně ráda. Já to štěstí neměla, když byly mé děti nemocné, byla jedna z babiček daleko a druhá už nebyla. Když mohu pomoci ...
Sára je bledá a křehká, Ema jí za chvilku doroste a asi i přeroste. Po jarní spále a následných spálových angínách se ani není čemu divit. Antibiotika oslabují její imunitu, má-li ještě vůbec nějakou, angíny mají neblahý vliv na její srdíčko.
Byly jsme s mrňavkou na zahradě, pak jsme si spolu četly a malovaly. Potom si sama hrála na počítači kostičky. Přes Skype si pohovořila s maminkou a Sárou, aby jim zdůraznila, že se jí stýská.
Připadala jsem si jako magor, když jsem jí v pravidelných intervalech sahala na čelo, zda už také nemá horečku. Asi jí to došlo, je to chytrá holčička: "Babí, ploč mi polád šaháš na tu hlavu, jestli jsem studená?" Asi jsem opravdu blázen.
V neděli dopoledne přijel Tomáš i náš syn. Jeden si potřeboval udělat cosi na autě, druhý má v garáži "rozdělanou" nějakou zbroj, či co. Nepátrala jsem po tom. Spíš jsem pátravě sledovala Emu, zda se u ní nezačínají projevovat příznaky nemoci. Připadala mi skleslá a moje ruka se opět pohnula k tomu, abych jí sáhla na čelo. "Nesmíš být tak vyplašená", říkala jsem si. Ano, jsem plašan a vím to o sobě.
Při obědě Ema baštila jako o závod, kdyby jí něco bylo, moc by asi nejedla. Zůstala jsem s ní po obědě chvíli doma a udělala jí pelíšek z polštářů, aby si odpočinula. Chvilku ležela a já seděla v křesle u počítače a pozorovala jí. Neusnula, na rozdíl ode mně. Probudil mě její smích. Seděla jsem zkroucená v křesle, hlava mi visela dolů: "Babí, ty tu spíš." Připadala jsem si jako po velkém flámu a nebyla jsem schopná udržet oči otevřené.
Volala jsem dceři, abych se zeptala, jak je na tom Sára. "Antibiotika už zabraly, řádí." Pak mi řekla, že se odpoledne, až pojedou z Motola, možná staví. Přijely kolem páté odpolední. Ema jako zázrakem ožila a po předchozí skleslosti nebylo ani vidu, natož slechu. Antibiotika už opravdu zabrala. Sára byla jen hodně bledá a jinak vypadala v pohodě. Projevila dokonce přání vytáhnout z garáže plastovou motorku a projet se. Jako správná "ježibaba" jsem jí to zakázala. Udělala jsem jí v altánu pelíšek ze dvou křesel a přinutila jí, aby odpočívala. Byl to boj. Byla už bez teplot, v krku už to prý také vypadá lépe a je prý už menší pravděpodobnost, že by svou sestřičku nakazila.
Měla jsem koupené buřty, rozdělala jsem v krbu oheň a buřty jsme s dcerou upekly. Potom mladí odjeli a já zkonstatovala, že je víkend za námi. S manželem jsme "oběhli zahradu" s konvemi a já se potom vrhla na hory nádobí od oběda a od buřtů.
Před usnutím jsem se znovu vracela ke knížce CKMM.
,
Ráno jsem vstávala s pocitem, že víkend nebyl. Měla jsem pocit, že znovu sedím na nějakém debilním kolotoči, ze kterého nejde vystoupit.
V práci mi to neutíkalo a jen jsem litovala, že se nemůžu volně brouzdat po netu, číst si mé oblíbené blogy, tak, jako když jsem tu byla sama.
.
Odpoledne jsem měla sraz s dcerou na Vypichu. Zet' má odpolední. Převzala jsem si Emu a tramvají jsme spolu pokračovaly na Bílou Horu. Dcera byla skleslá, jen pípla: "Něco na ní leze." Ema seděla v tramvaji přede mnou a mě zase přepadly hloupé myšlenky, že by také mohla onemocnět. Všimla jsem si, že má pod nosem nudli, vytáhla jsem papírový kapesník. "Maminka mě už vyluxovala", řekla mi na mou snahu jí zbavit nudle. Cestou od tramvaje mi oznámila, že jí bolí bříško. Kdyby jen tušila, co to udělalo s mou nervovou schránkou. Přišly jsem domů, umyly jsme si ruce a já se šla převléknout. Za chvilku stála za mnou a pronesla: "Babí, mám hlad." "A co to bříško?" "Babí, to byl jen malej pldík." Spadl mi kámen ze srdce. Po svačině jsme šly do altánu, vzala jsem pastelky, blok a pití. Dcera se Sárou přijely z Motola po páté hodině. Jsou v polovině, ještě dvakrát penicilín a ve čtvrtek pendepon.
V pátek, když vše dobře dopadne, snad odjedou na první dovolenou.
.
A já pak konečně sestoupím z kolotoče.
Do té doby však budu opět ve čtyři připravená převzít si na Vypichu Emu.
.
Chci se moc omluvit, že absolutně nestíhám odpovídat na vaše milé komentáře, natož navštěvovat blogy.
Zkusím se polepšit, slibuju.
Je určitě moc hezké, jak ti na vnučkách záleží. Ale na druhou stranu přece víš, že děti si nemocemi procházejí a že to je přirozené. Proč se tedy tolik bát?
OdpovědětVymazatTaky jsem k ní čuchala
OdpovědětVymazatTak to já se musím pochlubit . Moje děti byly nemocné jen vyjímečně . Jak velké , tak malé . Jen když jsme měli plané neštovice , tak to bylo na dýl .
OdpovědětVymazatJsem na tom podobně s tím "rodičovským plašením se" nad možnými možnostmi. Když byly děti malé, sousedky mi říkaly "táta-máma" a já málem nespal, když dítě dostalo třeba horečku.. Ta "starost" se objevuje i když děti vyrostly, důvody se nějaké najdou vždycky. Tak si jen říkám, abych něco nepřivolával a taky, abych s tím nezatěžoval ty druhé.
OdpovědětVymazatVzhledem k tomu, že moje děti nebývali moc nemocné pokud jsme bydleli v Praze byla to havaj. Ale jen co jsme se odstěhovali na "zdravý" venkov jedna nemoc střídala druhou. Dokonce hrozilo že doktorka pošle děti do ozdravovny! Pak se ale nějak srovnali a byl klid. Je to blbý ale takhle já teď plaším u naší zvěře
OdpovědětVymazat[1]: Problém je v tom, že by mladí měli odjet tento pátek do Chorvatska na první dovolenou, na kterou horko těžko našetřili. Storno poplatky jsou v tomto případě už 100%, takže by zpátky nedostali nic. A navíc? Sára má během půl roku ATB už po čtvrté. Já si naivně myslela, že když s vnučkami odjedeme mimo Prahu, že je trochu otužíme. Jak vidno, vydržela ve školce pouhé čtyři dny.
OdpovědětVymazat[5]: Já už se o zdravíčku svých potomků zmínila v komentíku [3]: , Naši známí, kteří bydleli na návřeží u Výtoně museli z Prahy, protože jejich děti byly stále nemocné. Takže projektantka skončila v kravíně, její muž jezdil traktorem. Dětem ta vesnice prospěla a daly se dohromady.
OdpovědětVymazatTak snad se Sáře uleví a Ema to nedostane a vaši mladí odjedou na dovolenou. U moře teď bude určitě příjemně a třeba udělá ten pobyt dobře i holčičkám. Moc držím palce a jsem zvědavá, jestli nám v pátek napíšeš, že vaši zdárně odcestovali.
OdpovědětVymazatJá myslím, že se omlouvat nemusíš. Já jen žasnu, kolik toho stíháš, kolik toho děláš a máš "na pilno", i když Ty se jistě o vnučky staráš s láskou a ráda. Jak by ne, když o ně máš takový strach. Jsou roztomilé, co občas obě žbleptnou, zvláště dnes Ema.
OdpovědětVymazat[8]: Sáře antibiotika zabrala a v neděli už byla bez teplot. Včera už vypadala jako zdravé dítě, jen je ukrutně bledá. Doufám, že u Emy se nic nerozjede a mladí v pátek odjedou. Moc bych jim to přála. Zprávu, jak vše dopadlo, určitě podám.
OdpovědětVymazatNa kolotoči nikdy neplivej dopředu!
OdpovědětVymazatNic si z toho nedělej.Já už mám děti dospělé a když se mi na nich něco nezdá,hned bych je taky měřila.Teď když jsem byla v nemocnici a oni při návštěvách viděli jaké tam mají teploměry,tak si ze mě dělali srandu ať si ho taky pořídím,že je vždycky všechny obejdu a změřím bez dotyku a nebudu je pořád otravovat .Držím pěsti aby to dobře dopadlo a ta dovolená jim vyšla na 100%.
OdpovědětVymazatTy jsi ale opravdu vzorná babička! Já držím vašim mladým všech 10, aby jim ta dovolená vyšla! Dej pak vědět!
OdpovědětVymazatMalej pldík mě vážně dostal .
OdpovědětVymazatKoukám, že nějaký virus řádí v celé Evropě - před víkendem nám všichni známí odřekli, protože je u nich v rodině (většinou víc osob) někdo nemocný.
OdpovědětVymazatTo víš, skončily prázdniny, nemoci můžou začít. Jedna z mých vnuček si odbyla jenom jeden den ve školce a další dny marodila. Ten kolotoč,sledování teploty atd. znám z minulých let od svých vlastních dětí, kdy nebylo nikoho, kdo by v nemoci pohlídal a ten stres, když se v pátek začalo pokašlávat... Vím, jak je to zlé, proto se snažím všem těm mým mladým alespoň trošku pomoct.
OdpovědětVymazat[5]: Vendy , napadla mně jedna hodně kacířská myšlenka . Ale možná , že zase nejsem tak daleko od pravdy . Doufám , že se neurazíš , když ti tu myšlenku napíšu .
OdpovědětVymazat[10]: Správně , babičky jsou od toho , aby svá vnoučata přiměřeně rozmazlovaly . Na výchovu jsou rodiče . Děti aspoň budou mít v dospělosti na co vzpomínat . Moje holky taky rády vzpomínají na spaní u babičky , jak se mohly dívat na televizi tak dlouho než usnuly . Takhle občas vídaly i Peříčko . které se vysílalo až po 11 hod. a babi si myslela , že už dávno spí . To bych jim doma samozřejmě nedovolila . Muely být v podteli v půl 9 , když šly ráno do školy a do půl 10 , když vstávat nemusely .
OdpovědětVymazatKdyž se těšila moje kolegyně z práce do důchodu jak bude odpočívat a nic nedělat, všichni jsme jí to přáli. Nedávno se zastavila a říkala, že by radši chodila do práce!
OdpovědětVymazatSnad holčičky už nic zlého nepotká, ačkoliv teď nastane nejhorší období. Změny teplot, ráno zima, odpoledne teplo.
OdpovědětVymazatHolcickám vsechno nejlepsí,já to dobre znám,kdyz se melo jet na dovolenou,tak bud jeden onemocnel nebo si udelal malý úraz,ale vsechno se zase srovnalo...
OdpovědětVymazatAli co napsat, snad "Bude líp"? Bude uvidíš, jak jsem četla, že se šlo ze školky s teplotou, řekla jsem si necvakla jsem blbě? Nejsem ve starém článku? Ne jsem v novém, já se hrozím kdy náš prvňáček bude hlásit, tak jsem tu. Ne nebudu strašit dopředu. Jen jsem dnes hlídala nejmldšího a v sobotu si s ním dám repete a to až do neděle, pak snad mou pomoc nebude potřeba. Jo ty máš ještě pracovní povinosti tak vidíš budeš v důchodě a to je výhled, že bude líp. Přeji zdravíčko vnučkám a tobě pohodové a klidné finišování do důchodu A věř důchodkyni bude fajn!
OdpovědětVymazatOno to půjde.
OdpovědětVymazatAlenko jak to dopadlo?Teď jsem se úplně vyděsila a vzpomněla si na vás,když jsem četla toto:
OdpovědětVymazatTaky jsem si tyhle stavy prožila, ale s vlastní dcerou. Někdo opodál kýchl a ona z toho měla zápal plic. Bylo to hrozné období. Ale vyrostla z toho a je to "kus baby." I do Chorvatska jsme jednou jeli s antibiotikama, to měla zánět močového měchýře. A žádná hlídací babička (vlastní) nebyla, tak jednu zimu hlídala placená babička. Byla jsem jí moc vděčná, protože jsem potřebovala chodit do práce.
OdpovědětVymazatJsi, Alenko, moc hodná a obětavá babička! Líbí se mi, jak se snažíš ve všem pomoci, i když tím musíš vynechat všechny své plány... Také mám takové babičky a díky za ně!
OdpovědětVymazatAli, předně se vůbec neomlouvej, máš (nebo jsi měla) na starosti mnohem důležitější věci než jsou návštěvy blogů.
OdpovědětVymazat