Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

neděle 23. září 2012

Europa Jagellonica

Evropa za vlády Jagellonců (1386 - 1572) - tuto dobu přibližuje výstava Europa Jagellonica.
.
.
O této výstavě jsem se dozvěděla úplnou náhodou.
Bylo to v květnu, stála jsem na refýži a čekala na svou tramvaj. Ta, která přijela, nebyla "ta moje", ale na bocích obou vozů byl plakát, který na výstavu upozorňoval.
Ráda bych jí viděla, blesklo mi hlavou.
Čekal mě však sraz se třídou, pak přípravy na dovolenou a pak následovalo 24 dní, kdy jsem v podstatě nebyla v republice.
Prázdniny jsou u nás v rodině nabité událostmi. Narozeniny mám já, náš syn a starší vnučka, navíc máme s dcerou svátek. Ten během prázdnin slaví i moje sestra a neteř. Během prázdnin jsme v podstatě neměli jediný volný víkend. Když jsme nepořádali nějakou oslavu, hlídali jsme vnučky.
A najednou bylo září.
Celou dobu jsem si říkala, že je stále dostatek času, abychom výstavu navštívili.
Ale čas utíká a tato výstava bude příští neděli končit.
Je nejvyšší čas zajet do Kutné Hory.
..
Ráno jsem vstávala brzy, venku lilo jako z konve.
Idelální počasí na návštěvu galerie.
Během cesty déšt' ustal, ale bylo pošmourno. Stejný nápad, jaký jsme měli my, mělo více lidí.
Nebo si prohlídku výstavy také nechali až téměř na konec?
.
.
Vystáli jsme si frontu na lístky, pak vystoupali dvě patra v Jezuitské koleji, ve které od roku 1963 sídlí Galerie Středočeského kraje.
.
..
Při vstupu jsme byli požádáni, abychom nejprve shlédli film k této výstavě, nebot' expozice je téměř přeplněná. Proč ne? Usadili jsme se do křesílek a dívali se na zajímavý dokument o vládě Jagellonců. To, co jsem znala a věděla, se týkalo hlavně Čech, další mé znalosti byly hodně okrajové. Díky tomuto filmu vím zase o něco více.
.
Po shlédnutí filmu jsme se vydali do první části expozice a mě zaujal nádherný citát:
"Jestliže ty nedbáš na nadání umělců, rozvaž, co po tobě po smrti zbude!"
Tuto větu pronesla v roce 1502 Alžběta Habsburská, matka Vladislava II.
Nádherná slova.
.
Procházeli jsme expozicí a já téměř nedýchala. Obrazy Albrechta Dürera, Lucase Cranacha st. a dalších slavných malířů a vedle nich sochy, oltáře, monstrance, relikviáře, nádoby, tapisérie a kněžská roucha. Exponáty, které jsou na tuto velkolepou výstavu zapůjčeny z muzeí, galerií, kostelů, jsou dokladem evropského umění za téměř dvěstě let. Jsou zde k vidění předměty, které jsou ze soukromých sbírek a klenotnic. Mnoho exponátů je takto vystavováno úplně poprvé.
Výstava uměleckých děl z doby pozdní gotiky a ranné renesance, které vznikly v době vlády mocné litevsko-polské dynastie, je česko-polsko-německým projektem. U každého exponátu je uvedeno kdy a kde vznikl, kdo je jeho autorem, současným vlastníkem a pak vysvětlující text, který popisuje vystavenou věc a dává jí do historické souvislosti.
I kdybych prošla stovky kostelů, galerií, muzeí a archivů, procestovala půlku Evropy, nikdy bych neviděla to, co jsem viděla dnes.
Při odchodu jsem si koupila Průvodce výstavou a cestou domů v autě jsem v této knize listovala. Vůbec nelituji těch 300 korun, které kniha stála.
.
.
Na výstavě jsem nefotila, ač jsem fot'ák měla sebou. Nevím, byl to ostych před těmi nádhernými díly?
Všude byla spousta lidí, světelné podmínky také nebyly ideální. Za celou dobu jsem viděla jen jednu paní, která si fotografovala oltář. Dovolila jsem si použít jednu fotografii z webových stránek této výstavy. Archanděl Michael - Mistr Pavel z Levoče.
.
Zdroj fotografie - web této výstavy.
.
Více o této velkolepé výstavě je na www.europajagellonica.eu
Návštěvu této nádherné a neopakovatelné podívané mohu všem jen doporučit.
.
Po prohlídce výstavy jsme ještě zašli do Chrámu sv. Barbory.
.

..
Počasí se trochu umoudřilo, konečně vysvitlo sluníčko a ozářilo Jezuitskou kolej.
Prošli jsme se potom po dalších kutnohorských památkách, ale o těch někdy příště.

19 komentářů:

  1. V Barboře se taky myslím platilo když jsem tam byl loni.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: V Barboře se opravdu platí, stejně tak v Jakubovi i Vlašském dvoře.

    OdpovědětVymazat
  3. Výborně, tímto článkem jsi mi připomněla, že jsem se na tu výstavu na jaře taky chystal. Jenže ve víru událostí jsem na to zapomněl. Takže koukám, že je teď za pět minut dvanáct, abych to stihnul. A do Báry se taky zase rád podívám.

    OdpovědětVymazat
  4. To musela být úžasná výstava a i ta kniha, kterou sis koupila bude senzační, i když je to tada peněz jako želez. Strašně ráda bych viděla a prošla se Kutnou Horou, znám ji jen z obrázků a myslím si, že je to město plné nádherných památek a historických uliček.

    OdpovědětVymazat
  5. Kutná Hora je nádherné město, byli jsme se tam kdysi podívat s kamarádem a jeho dětmi a našimi ratolestmi, šli do stříbrných dolů, i do Barbory, pocourali náměstí.Jinak přes něj jezdíme do Prahy a byla jsem tam i s dcerou když jezdila s oblečením. Já mám strašně ráda tyhle města s historií a to Kutná Hora rozhodně je. Ty myslím ráda čteš takže výtečná kniha o stavbě katedrály sv. Barbory je od Ludmily Vaňkové Stříbrný jednorožec anebo kniha téže autorky Žebrák se stříbrnou holí. Je to sice součást mnohodílné ságy o Přemyslovcích, tahle je z doby Václava II kdy se musela Kutná Hora bránit před obsazením Habsburky a jednou z hlavníh postav je Dalimil, pozdější kronikář a Jindřich z Lipé. Ostatně celá ta přemyslovská sága je skvělá. Já jí mám a je to úžasné čtení.

    OdpovědětVymazat
  6. Jak víš, taky jsem tam byla a cítila jsem se přitom stejně jako ty. V Průvodci výstavou si teď téměř každý den listuji a snažím se z něho učit. Je vidět, že jsi byla taky tak nadšená jako já. A přitom, když jsem o tom vyprávěla ve škole ve studovně a řekla, že jsem na výstavě strávila více, jak tři hodiny, začala se mi jedna studentka smát, že prý ona tam vydržela sotva hodinu, protože jí to nebavilo. To si říká historička? Koukám, že na vejšky už se také bere kde kdo. Tedy nevyčítám jí tu jednu hodinu, ale to že jí to vyloženě nebavilo.

    OdpovědětVymazat
  7. Výstava musela být krásná. Vůbec o ní nevím, asi to bude tím, že jsem přecejen trošku dál od místa dění. Kutnou horu jsem před pár lety navštívila jako doprovod mineralogického kroužku. Jenže ten měl poněkud jiné zájmy, než památky, tak jsme viděli jen Sv. Barboru a pak hurá na šutry! Ráda bych se tam ještě jednou podívala a prohlédla si i město.

    OdpovědětVymazat
  8. Chystal jsem tam chystal, ale nějak to nevyšlo.

    OdpovědětVymazat
  9. Hned mě napadlo , že to bude něco s Jagelloncema. Výstava byla určitě zajímavá, jen ta cena by mně odrazovala a taky trochu vzdálenost. Momentálně potřebuju šetřit každou korunu , začátek školního roku bývá vždy hektický .

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: Jsi hodně vnímavá. Já jsem si podle názvu původně myslel, že to bude něco s Hurvínkem.   

    OdpovědětVymazat
  11. O výstavě jsem slyšela, zajímala by mě, ale hohužel jsem se tam nedostala. Aspoň jsi mi ji trochu přiblížila.

    OdpovědětVymazat
  12. Škoda, Alenko, že ses neodvážila fotit, ale chápu tě, pokaždé se to nedá.

    OdpovědětVymazat
  13. Tak tam se nedostanu, ale co, mně to courání časem teď vynahrazují zdigitalizované matriky .

    OdpovědětVymazat
  14. Musím se omluvit, protože na vaše milé komentáře reaguji opět se zpožděním. Vrátily se mi vnučky, takže po práci pět babičkuju a v práci mám minimální možnost dostat se (soukromě) na počítač. Zaučuji svou nástupkyni.

    OdpovědětVymazat
  15. Alenko nádherný výlet a já jej díky tvé reportáži absolvovala s tebou. Peněz jak želez to stálo, řekla by naše babí, ale není třeba si také užít je takto? Je a užívej si je dokud je člověk jakž takž zdravý a dokud na to má.

    OdpovědětVymazat
  16. Věřím, že se zase "tetelilo" tvé srdíčko, muselo to být nádherné!

    OdpovědětVymazat
  17. Hned jak jsem zahlédl ten chrám,pochopil jsem,že je to z Kutné Hory.Poznám to proto,že jsem viděl foto z dávna u mého dědy,ten byl varhaníkem a byl dělat varhanickou zkoušku kvalivikace v tom chrámu.Byl úspěšný a byl jeden z nejlepších varhaníků v Evropě,dokonce znám i ve Vatikánu,neb tam byl zván kardinálem Vránou,aby tam dělal varhaníka,jenže děda byl vlastenec a odmítl jet do Vatikánu.

    OdpovědětVymazat
  18. Možná i mnoho z vás řekne,co ten Zdeněk zase machruje,ale to není machrování,můj děda byl opravdu kdysy dávno zván do Vatikánu,vím do z dopisu,když mi bylo něco kolem 8 let,tak děda dostal ten dopis od tehdy arcibiskupa,později kardinála Vrýny,který byl český a odešel sloužit Vatikánu a můj dědeček se s ním znal.Mám i dokonce v rodině z dědové strany kněze,byl jsem mu na vysvěcení v Kopřivnici,no někdy v roce 1974.Jmenoval se JAN KUTÁČ.Potom jsem ho několikrát viděl v Olomouci na faře v chrámu DÓM ,později byl odvelen do obce RUDA NAD MORAVOU,kde zvelebil,opravil a zmodernizoval kostel,potom byl odvelen do PRAHY a dál už o něm nic nevím.

    OdpovědětVymazat
  19. Zde máte důkaz,že je to můj příbuzný,pochází z Lubiny,TO JE OBEC TĚSNĚ U kOPŘIVNICE A KDYSY SE TÉ OBCI ŘÁKALO sykorec,NYNÍ JE TO ŘÁST kopřivnice.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤