Bílá Hora

Karel Kryl

Bílá Hora

"

"Pod bílou zdí má bláto barvu perlet'ovou

a zvony odletěly za větrem do Říma,

obzor se rdí, můj táto, barvou šarlatovou,

už jsme tu osaměli, z kříže se nesnímá."

"

Tato krásná slova jsem si vypůjčila z písně Karla Kryla, jako úvod k fotoreportáži z rekonstrukce Bitvy na Bílé Hoře. Tato akce se na louce před oborou s letohrádkem pořádá už několik let. I když to neslavné výročí bude až 8. listopadu, rekonstrukce bitvy se koná pokaždé v září a to proto, že je příhodnější počasí. Letos se počasí opravdu vydařilo, stejně tak, jako se vydařila celá akce. Pořádají jí Rytíři Koruny České a je to trochu paradox, protože nesídlí na Bílé Hoře, ale jsou z Plzně. I když, v Plzni mají také Bílou Horu. Kromě mnoha účastníků z Čech a Moravy se letošní akce zúčastnili i bojovníci z Polska, Německa a Itálie. A navíc? Celou akci provázel Václav Vydra.

..

.

Vypravila jsem se na ní v neděli s dcerou a vnučkami, po jejich návratu z dovolené v Chorvatsku. Dokonce jsem oželela sledování závodu F1. Nechaly jsme doma mužské osazenstvo a vyrazily před oboru.

První šok - cena vstupného. Pamatuji si dobu, kdy tuto bitvu organizovalo pár nadšenců a vstup byl volný - kdo přišel, mohl se podívat. Letošní vstupné bylo 180 Kč pro dospělého a 120 Kč pro děti od 1 m. Rodinné 500 Kč. S připravenou bankovkou na rodinné vstupné jsem přistoupila k pokladně a paní se zadívala na Emu a prohlásila: "Ta je ještě malá, ta neplatí." Čímž jsem ušetřila celých 20 Kč. Přiznám se, že kdybych tam ty naše holky nevytáhla, asi bych se otočila a vrátila se fandit Ferrari, tak jako to udělali mnozí, kteří přišli a po prohlédnutí ceníku se otočili a odešli.

I ostatní ceny na historickém tržišti byly vysoké až přemrštěné.

Samozřejmě, že holčičky dostaly chut' na trdelník, pak měly žízeň. Navíc, Emu to vůbec nebavilo, dokonce chvilkama brečela, že chce jít pryč. Je to však holka statečná, nakonec vydržela, i když si při střelbě z děl zacpávala uši.

Po skončení bitvy a představení se jednotlivých účinkujících, jsme si prošly celé tržiště. Sára se musela nutně projet na koni, nezbytně musely obě holky do skákacího hradu a na skluzavky a zakoupení rytířské přilby bylo nezbytností.

Jediná užitečná věc, kterou jsem si donesla domů, byla malá, dřevěná lopatička na sůl.

.

.

Vrcholem všeho byly ceny nafukovacích balónků. Kdyby tam byla cena napsaná, určitě bych je holkám nekoupila. Obě si vybraly koně a až poté, co jsme jim s dcerou udělaly poutko na ruku, aby jim neuletěli, vypálila na mě prodavačka, že chce 300 korun. Zůstaly jsme s dcerou jako opařené. Došlo mi, že to musím zaplatit, protože to těm malým holkám nemůžu udělat. Pocit hořkosti jsem měla notnou chvíli, ale jen do doby, než ke mě přišla Sára, která toho svého koně držela za nafukovací otvor, který je na dolní části břicha: "Babí, myslíš si, že je ten můj koník chlapec?" Vyprskla jsem smíchy a bylo po vzteku na prodavačku balónků.

.

Jak už jsem se zmínila, rekonstrukce bitvy byla opravdu zdařilá, kdyby jí nekazily přemrštěné ceny všude kolem, byla by ještě zdařilejší.

.

Přijměte proto pozvání k nám, na Bílou Horu.

Při prohlížení fotografií můžete poslouchat tento krásný text, jehož úryvek jsem použila na začátku článku.

.

...

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.