Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

čtvrtek 12. dubna 2012

Vole

Byla jsem s kolegou na školení.

Sice jsem si říkala, že pro mě je to naprosto zbytečná akce, už jen proto, že jdu letos do důchodu. Školení je ale jedním z hodnotících kritérií a náš pan majitel, tak jako mnozí další, chce být ten nejlepší. A tak se školíme.

Odjeli jsme do Mladé Boleslavi, usadili jsme se v počítačové učebně firmy, která zajišt'uje software pro autorizované servisy. Rozhlédla jsem se a zjistila jsem, že jsem jediná žena. Toto zjištění nebylo tak nezvyklé, vzhledem k tomu, že v autoopravárenství pracují převážně muži. To spíš ti chlapi kolem koukali a možná si říkali. "Co tu ta baba dělá?"

Školení probíhalo standardně. Zapnuli jsme si počítače, abychom byli seznámeni s inovovaným programem. Bylo mi nad slunce jasné, že si budu muset stejně vše "osahat" až v praxi a že změny nejsou až tak podstatné.
Horší to bylo před deseti lety, kdy jsme začínali všichni s tímto programem pracovat. Tehdy jsme vstupovali na neprobádané území a vhozeni do vody, jsme se museli po počátečním proškolení a seznámení se s ním, naučit hodně rychle plavat.
Dnes jsem s úsměvem zjistila, že ve cvičebním programu stále ještě existuje "Země krále Miroslava", kterou jsem tam tehdy před deseti lety vepsala. Ukázala jsem to kolegovi a ten strnul jako Lotova žena. "Tohle jsi udělala ty?" zašeptal. "Jo, udělala." "A proč?" díval se na mě a nechápal, co mě k tomu vedlo. "No víš, tehdy ten lektor říkal, že jim lidi vpisují do programu různé blbosti, tak jsem to zkusila. A při každém dalším školení si ověřuji, zda už to ti chytří programátoři našli. A docela mě těší, že to za deset let ještě neobjevili." "Teda, ty jsi číslo, normální hacker."

Školení probíhalo a já začala pocit'ovat únavu z toho, jak jsem v předchozích dvou dnech pracovala až do večera na zahradě. Začaly mě pálit oči, začínala jsem zívat. Usnout tady, to by byl trapas.
Před začátkem jsme byli upozorněni na to, že máme v přilehlé kuchyňce v termoskách připravenou kávu a čaj a že se máme sami obsloužit.
"Nedáš si kafe?"
"Jo, dám, díky", seděl a zaujatě poslouchal lektora.
Vstala jsem, protáhla jsem si tělo bolavé ze zahrady a šla do kuchyňky. Do tvou hrnečků jsem z termosky načepovala kávu.
Vrátila jsem se mezi dveře kuchyňky a sykla na kolegu: "Pavle, sladíš?"
"Jo, ty VOLE."
Zaznělo to nahlas a zřetelně. Byl tak zabrán do lektorova výkladu, že mu vůbec nedošlo, co řekl.
A vůl s dvěma kávami vešel zpět do učebny.

Oči všech se otočily od monitorů počítačů, aby si vola prohlédly.
Smála jsem se nejen já, ale i přednášející lektor.

Byla jsem s kolegou na školení.

37 komentářů:

  1. Taky jsem se zasmála,ale myslím si,ze je to v dnesní dobe bezné oslovení a není mysleno vubec hanlive,tak aby sis to povazovala,ze te bral za sobe rovného,nebo rovnou^^

    OdpovědětVymazat
  2. Tak ti nevím Alenko jestli je lepší "Vůl" nebo "Bába". Mně je 51 let a když mi 58 letý kolega v práci říká "Bábo", radši bych brala toho "vola"!

    OdpovědětVymazat
  3. Angličané říkají "well", Češi zase "vole".

    OdpovědětVymazat
  4. Tedy taky bych brala radši "Vole" než "Bábo".

    OdpovědětVymazat
  5. To je pěkná veselá příhoda, Ali. Za určitých okolností se oslovení "vole" určitě nedá brát jako hanlivé. My si tak se synem občas taky říkáme a vyjadřujeme tím třeba nadšení nebo ohromení, ... musím přiznat, že se mi to docela líbí.   

    OdpovědětVymazat
  6. Země krále Miroslava je boží, kam na ty nápady chodíš? Doufám, že jsi jim tam zase něco pěkného připsala .

    OdpovědětVymazat
  7. Země krále Miroslava je boží, kam na ty nápady chodíš? Doufám, že jsi jim tam zase něco pěkného připsala .

    OdpovědětVymazat
  8. No to si představ,že mi takhle omylem řekl syn.Vyprávěl, jak ho získávala telefonní firma a jak byl rozparáděný- tak prohlásil- no to ani náhodou vole.Máme jsem praskla smíchy- moc se omlouval.   

    OdpovědětVymazat
  9. teď se tu směju na monitor!Vtipná příhoda. "vole" bych brala jako vtípek radši, než už tu zmíněnou bábu!:)

    OdpovědětVymazat
  10.            kkkkk

    OdpovědětVymazat
  11. V době mojí pracovní části života, byli kolem mě také muži, většinou mladší, emancipaci jsem nepěstovala i když jsme měli přátelské vztahy, máme je dodnes, nikdy jsem nepřipustila tykání, ono se hůře říká vy vole, je pravda že respekt se nezískává přísností, uřeknout se může každý ale dnešní muži si na úctu k ženám moc nepotrpí, pokud by se dokonce vloudil pocit, že ta žena by mohla být eventuálně i chytřejší nežli oni tak to může být i úmyslný projev neuctivého rovnostářství.

    OdpovědětVymazat
  12. Zjevně jsi byla bez problémů přijata do stád... ehm, do kolektivu.   

    OdpovědětVymazat
  13. [13]:Bylo to rozdílné, vole mi nikdy neřekli ani kluci, se kterými jsem si tykala a navíc- záleží na tónu kterým se to řekne. Jen taková vsuvka nevadí.

    OdpovědětVymazat
  14. Ale ten článek mě rozesmál, to muselo být docela dobré a ukázal tím, že tě bere opravdu jako kolegyni...   

    OdpovědětVymazat
  15. Alenko, skvělý příběh, rozesmálo mě to. A s tou bábou, to taky nemusí vyznít tak špatně. Je totiž velký rozdíl jestli někdo označí ženu za "bábu", nebo "babu", protože "koukej to je baba", může být vyjádřením veskrze pochvalným.   

    OdpovědětVymazat
  16. Skvělý, rozesmálo mě Můžu poprosit o hlas pro kamarádku? Moc jí na tom záleží. Děkuji :) http://www.blesk.cz/soutez/miss-internetu/2012/profil/125/radomira-jedlickova

    OdpovědětVymazat
  17. No, aspoň jsi rázem zapadla do kolektivu mezi chlapy. Ty se nenudíš. Hacker, vůl, to se na Tebe ale dovídám věci :)

    OdpovědětVymazat
  18. [1]: Já to ani za hanlivé oslovení nepokládám, kolega ho užívá dost často, ale jako ženská jsem měla premiéru a on ostatně taky.

    OdpovědětVymazat
  19. To oslovení je důkaz, že jsi zapadla a berou tě Důkaz kamarádství.

    OdpovědětVymazat
  20. To bylo mile upřímné. Spíš to vypadalo, že tě vzal za skutečného parťáka, nic neslušného bych v tom nehledala...   

    OdpovědětVymazat
  21. P.S. jinak, jsi dobrá! Tohle bych asi neuměla, vepsat do programu něco jiného...

    OdpovědětVymazat
  22. [21]: Evi, já to taky tak beru.

    OdpovědětVymazat
  23. Tak to se moc povedlo. Kolega byl zřejmě tak zaujatý řešením problémů, že vůbec nevnímal a ústa mu mluvila jeho mluvou sama.   

    OdpovědětVymazat
  24. no řehtám se a musím uznat, že jsi tam zapadla

    OdpovědětVymazat
  25. Ze zkušeností a "odposlechů" v dopravních prostředcích i na ulicích zastávám názor, že oslovení "vole" je v naší republice v současné době slovíčkem nejpoužívanějším  a to lidmi všech věkových kategorií, sociálních vrstev a různého vzdělání. Není mi jasné proč tomu tak je,asi se to dobře vyslovuje a v době úsporných opatření se tím šetří slovní zásoba. Je to prostě praktické.         

    OdpovědětVymazat
  26. [25]: Kolega opravdu nevnímal, byl hodně zaujatý výkladem. Trochu nám to školení všem na chvilku odlehčil.

    OdpovědětVymazat
  27. Parádní povídáníčko, ono je vždycky zábavnější být v mužským kolektivu než ženským. A bavit se tím, jak se pánové snažej držet své jazyky na uzdě a jak jim to nejde. A navíc když ti chválej oblečení nebo účes myslej to opravdu tak jak to říkají. a když se jim něco nelíbí, umějí to říct ořímo a ne z různými vytáčkami a obcházkami. Přímo a ne za rohem....

    OdpovědětVymazat
  28. Jasný, bral Tě v zápalu práce opravdu jako kolegu. Taky mne to rozesmálo. To není tak zlý, horší je, když poslouchám, jak se někdy ti "volové" baví mezi sebou, když je jich víc a aspoň si nemusí pamatovat, jak se kdo jmenuje. Co kus, to vůl. Už párkrát jsem je chtěla oslovit: Volové, dovolíte abych prošla? Ale bojím se, jakou by to vyvolalo reakci.

    OdpovědětVymazat
  29. [29]: Pracovala jsem i v čistě ženském kolektivu, tak to opravdu můžu porovnat. V tom ženském stačilo, když se jedna zvedla a odešla, okamžitě jí ten zbytek "bab" začal pomlouvat a po jejím návratu se usmíval.

    OdpovědětVymazat
  30. Ta Země krále Miroslava je dopbrá, asi hdoně dobrá, když ji ješt nesmazali.

    OdpovědětVymazat
  31. [33]: Oni jí možná ještě nenašli. Ted' jsem se možná "odkopala".

    OdpovědětVymazat
  32. To vole ještě nevyhynulo, ale legrační je, že si to už říkají i holky.

    OdpovědětVymazat
  33. [35]: Nevyhynulo a asi ani nevyhyne.

    OdpovědětVymazat
  34. Tvá příhoda je úsměvná a vyloudila úsměv na tváři. Ale když tak začínají mluvit moje puberťačky, vstávají mi vlasy hrůzou. Vědí, že lži a vulgární výrazy nemám ráda. Ano, můj otec by mi dal taky facku, to jen já jsem mírná.

    OdpovědětVymazat
  35. Alenko zdravím, čtu s velký zpožděním,nějak mně na Červený pondělí zkolaboval počítač. Asi do něj málo mlátím,nebo taky moje vnoučata ho možná řežou moc. Můj téměř 15-letý vnuk (prof.hokejista) mně již hodně let říká při běžném hovoru"vole babi". Beru to jako "milá babičko" a nijak se proto nezlobím.To je běžné označení toho,že k sobě nějak patříme.Nevím sice proč, ale "vole dědo " neříká.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤