Nejen sčítání ztrát

Dnes mě potěšilo, že meteorologům nevyšla jejich předpověd'. Podle ní totiž mělo pršet.

A já, místo do deštivého dne, jsem se probudila do dne prozářeného sluníčkem. Na zahradu jsem vyrazila hned ráno. Vybavena zahradnickými nůžkami, koženými rukavicemi a teplou vestou, protože i přes to, že bylo slunečno, byla celkem zima.

Čekaly mě růže. Manžel je před dvěma týdny, kdy jsem se povalovala s teplotou v posteli, "odkopčil" a mě čekalo jen stříhání. A také sčítání ztrát. Zimu nepřežilo pět růží. Nejvíc je mi líto, že mi zmrzla Barcarola, nádherná tmavočervená růže, jakoby sametová. Ale snad seženu novou. Když jsem stříhala třetí růži, došlo mi, že koš, který jsem si vzala je malý. Šla jsem do garáže a vyvlekla ven kolečko.

Asi v jedné třetině práce vyšel ven i můj muž, vzal si také nůžky a začal na druhé straně.

"To kolečko je bezva nápad, večer to v něm rovnou spálíme", řekl.

"A to já do garáže původně šla, abych si tam vzala krabici na další větve a žádnou jsem nenašla."

Nejhorší práce nás čekala u pnoucích růží, které rostou do minimálně třímetrové výšky. Větve, které se zdály být suché, měly po ustřižení očka.

"Víš co? Dáme tomu ještě týden, takhle ty růže likvidujeme, skoro jako mráz."

Manžel souhlasil už proto, že se blížil čas oběda.

Pnoucí růže máme už mnoho let a já dlouho hledala ve svém fotoarchivu nějaké fotografie. Těch klasických je spousta, digitální jsem našla tyto, jsou z června 2005. Nevím, proč své růže fotím tak málo.

Po obědě jsme pokračovali na zahradě. Sluníčko sice svítilo, ale začal foukat ostrý vítr. Zalezla jsem do závětří a stříhala buxus. Odborník, který by mě viděl, by zaplakal.

Ve čtyři odpoledne se obloha zatáhla. Asi to těm meteorologům vyjde, i když se zpozděním.

I přes zamračenou oblohu a poryvy větru jsme udělali hodně práce, muž prostříhal taybery, já čistila jahody v záhonu i ty převislé, které pěstujeme v květináčích.

Květináče mají zvláštní tvar, říká se jim "trelista", sestavují se do sebe a vytvářejí, v našem případě, "jahodovou pyramidu".

Hlavně, že nepršelo. Ve finále jsme spálili v kolečku ostříhané větve růží, ostříhanou taybery a i zbytky vánočního stromku, který jsme původně chtěli spálit v krbu. Mrzelo mě, že nemáme žádnou uzeninu, mohli jsme si jí nad ohněm opéci.

K mému sčítání ztrát - kromě pěti růží tuto zimu nepřežila jedna z levandulí a pár jahod. Na to, jak ta zima byla divná, je to celkem úspěch. Vzpomínám si, jak jsem dopoledne na Štědrý den fotila očka a poupata růží. Listopadové mrazíky je neuspaly, bylo v nich ještě hodně mízy. Tehdy jsem si říkala, že to bude malér, pokud začne mrznout. V únoru mrzlo, teploty klesaly až k - 20°C. Je proto velký úspěch, že ztráty jsou tak malé. Malé, co do počtu růží, ale velké, co se týče množství ostříhaných větví.

Kromě ztrát mám také několik objevů.

Zjistila jsem, že už začínají kvést jahody a to jsem je teprve dnes "dočistila".

Letos asi bude hodně rybízu.

Při práci jsem si připadala, jako bych objevila "poklad". Přiznám se, že se vůbec, ale vůbec nevyznám ve hmyzu.

Tenhle nádherný brouk se skrýval pod loňskými listy jahodníku a já ho vyrušila.

Manžel mi došel pro fot'ák a tady je. Je opravdu nádherný, vypadá jako modrý drahokam. Já doufám, že si našel jinou skrýš, když já mu svou činností tu jeho zlikvidovala.

Na zahradě jsme vydrželi do půl osmé.

Začínalo se šeřit a ještě více chladit. Určitě něco přijde. Ve zprávách jsem pak slyšela, že má začít během noci pršet.

Jsem sice unavená, bolí mě "celý člověk", ale jsem št'astná.

Zítra budu pokračovat, i když bude pršet. Musím přesadit rajčata a muškáty a to jde dělat pod střechou.