Minulý čtvrtek jsem se cestou z práce zastavila v knihkupectví.
Hlavním důvodem bylo to, že v sobotu měla dcera narozeniny a v úterý manžel se synem svátek. Přemýšlela jsem nad tím, jaký koupit dárek, co by udělalo radost.
Radost jsem si však udělala já sama.
Mezi novinkami ležela útlá, malá knížka o jejímž vydání jsem četla nedávno - Země Lhostejnost od Karla Kryla.
V tramvaji jsem knížku otevřela a začetla se do řádků člověka, který byl pro mě po dlouhé roky symbolem nejen odvahy, ale i současně krásné češtiny.
Neumím psát recenze na knížky, to přenechám odborníkům a těm, kteří to umějí. A navíc jí ještě nemám celou přečtenou.
Po přečtení prvních několika listů mě knížka okamžitě zaujala a dalo by se říci, že i pohltila.
Kniha obsahuje politické komentáře z let 1990 - 1993, v nichž Kryl komentoval politické dění a to nejen přítomné, ale i budoucí.
Z těch několika málo přečtených kapitol mě napadá, že Kryl viděl i do budoucna.
Jako by tušil, kam a kterým směrem půjde vývoj v naší zemi. Ač jsou texty dvacet let staré, mnohé jsou natolik současné, až mě z toho mrazí.
Mrazí mě také, když v textu a i mezi řádky vnímám, jaké zklamání Kryl po svém návratu z emigrace prožíval.
V knížce jsou i Krylovy básnické texty a písně a je také doplněna jeho kresbami.
Bylo to v listopadu roku 1968.
Chodila jsem do prvního ročníku střední školy. Co může patnáctiletá holka vědět o politice? Minimum. Věděla jsem, že nás okupují Rusové, pomáhala jsem roznášet o prázdninách nějaké tiskoviny a pak úzkou uličkou v mém rodném městě jsem utíkala před tankem. Politice jsem ale nerozuměla. Vždyt' mi bylo patnáct let.
Z rádia jsem znala písničky Král a klaun a Bratříčku, zavírej vrátka. Věděla jsem, že je zpívá nějaký Karel Kryl.
V naší zemi probíhala stávka vysokoškoláků a naše střední škola byla tehdy údajně jediná, která se k této stávce připojila.
Později byl tento akt "po zásluhách oceněn". Z naší pokrokové ředitelky se stala pouhá profesorka němčiny a na její místo byl dosazen uvědomělý komunistický ředitel, který nás učil politickou ekonomii. Nenáviděli jsme ten předmět, stejně tak i ředitele.
Stávkovali jsme tři dny. Scházeli jsme se v tělocvičně, kde jsme sedíc na zemi poslouchali projevy studentů a dalších lidí, nesouhlasících s ruskou okupací. A tam jsme se dozvěděli, že se za námi přijede podívat Karel Kryl.
Škola se večer zavírala a koncert byl přesunut do závodního klubu největší továrny ve městě.
Seděli jsme a čekali. Hrála místní rocková kapela a pak se ozvalo: "Karel Kryl!"
Nevím, jaké si kdo utváří představy o člověku, když zná pouze jeho hlas. Jak asi vypadá?
Na jeviště vešel malý plavovlasý člověk s černou odřenou kytarou. Patnáctileté holce, kterou jsem tehdy byla, se nelíbil. Mé ideály mužské krásy byly úplně někde jinde. Navíc ještě zakopl o kabely k reproduktorům předchozích vystupujících. S omluvou se posadil na kraj pódia a začal ladit kytaru. Naladil jí a spustil. "Tak to je Karel Kryl."
Přiznám se, že některé písničky jsem neznala a slyšela je tehdy poprvé. Seděla jsem, stejně jako všichni ostatní, a fascinovaně poslouchala nádherné propracované texty. Takhle si hrát se slovíčky. Dozpíval, sešel z pódia a chvilku si s námi, kteří seděli vepředu, povídal. Potom se rozloučil, že musí jet dál, že ho ještě někde čekají.
Na to setkání jsem nikdy nezapoměla.
Pak později, když byl v emigraci, jsem opatrovala jako oko v hlavě magnetofonovou pásku, na které jsem měla nahrané jeho první LP Bratříček. Za ty roky jsem znala všechny texty jeho písní nazpamět'. Slovo po slovu.
Po sametové revoluci se vrátil zpátky do své země. A já ho znovu viděla na Václaváku, když přišel zazpívat nám, kteří jsme zvonili klíči.
Jako by viděl do budoucna, nesouhlasil se vším, co se zde děje a jak se to děje. A hlavně, nemlčel o tom. Mnoha lidem se stal trnem v oku. Mohl pak už publikovat jen v regionálním tisku. Na jeho koncertech s ním však zpívaly nabité sály.
Všichni jsme znali slova písní, která, jak doufám, nebudou zapomenuta.
Mám jeho písně moc ráda, dovolím si zde představit alespoň dvě z nich:
Divný kníže
Bílá Hora
Alenko, moc díky za tenhle článek! Někdy, když poslouchám Kryla, nabývám totiž dojmu, že jsem už téměř jediný, kdo ho zná. V médiích o něm neslyšíš a když, tak zahrajou 21. srpna právě Bratříčka. Já jsem Karla slyšel poprvé až někdy v polovině 70. let na rádiu Svobodná Evropa. Později jsem si sehnal nahrávky a učil se texty. Jeho písničky byly často nadčasové. Třeba tenhle verš, ten jako by složil včera:
OdpovědětVymazat[1]: Davide, je nás víc, kteří ho znají a kteří ho mají rádi. Byl nadčasový, jako by tušil a věděl, kam se pohne vývoj v naší zemi. Knížku si doslova vychutnávám.
OdpovědětVymazatNevěděla jsem, že vyšla tahle knížka. Znám jen jeho nádherné písničky a písničkové texty.
OdpovědětVymazatTaky děkuju za článek a informaci o knize. Vše, co bych řekla, jste už napsali přede mnou, tak už jen přikyvuju.
OdpovědětVymazatJsem komunistické dítě , v r. 1968 jsem se narodila a události toho roku jsou pro mně trochu historie . Můj otec byl v KSČ ( a dosud je ) , ale své přesvědčení nikdy nepřeháněl . Pamatuju si , že kamarádi rádi poslouchali v polovině 80. let Svobodnou Evropu a dlouho ji ladili . Nikdy je nepřesvědčoval , že to je " špatné " ani je neudal , poslouchal s nimi .
OdpovědětVymazatMusel to být velký zážitek a Tys musela být hrdá na svou střední školu:) Jak jsem se někde dočetla, dnešní mladá generace, ke které se taky počítám, už nemá tolik ve zvyku se proti něčemu bouřit, což je dáno dobou...
OdpovědětVymazatKryla jsem nikdy moc ráda neměla i když jeho písničky jsem znala a některé se mi líbí. Vždycky se mi zdál až moc podmračený, až moc naštvaný a asi svým způsobem i nešťastný. Mnohem víc se mi líbil Jaroslav Hutka, jak svým vystupováním, tak svými písničkami. Karel Kryl tu ještě mohl být, zemřel mladý, možná, by dnes zase stál na náměstích a zpíval své písně.
OdpovědětVymazatKarel Kryl mě minul hodně velikým obloukem, i v 89 jsem byla věkově někde úplě jinde...
OdpovědětVymazatMoc hezké povídání o setkání s Karlem Krylem. Já to štěstí neměla, protože jsem se narodila až v roce 1969. Ale jeho písničky mě neminuly a po revoluci jsem měla doma jeho desky a s úctou jsem vzhlížela k tomu malému muži s kytarou. On věděl, že to tady jde do kytek... dobře, že se nedožil toho dnešního marasmu, myslím, že by ani neměl chuť na to náměstí jít znovu.
OdpovědětVymazatAlenko, máme stejné letopočty, to znamená,že jsme ve stejném období prožívaly mnohé stejně. V roce 1968 jsem Karla Kryla a jeho písničky zaregistrovala jenom někde z dálky. Však jsme tehdy měli jiné "starosti". Pak mi na dlouhou dobu zmizel. Po revoluci, když se znovu objevil, jsem ho začala vnímat jako moudrého člověka, který viděl dopředu. Nejvíc mě mrzí, že jsem nestihla žádný jeho koncert. Knížku si určitě někde seženu a přečtu.
OdpovědětVymazatTaky jsem měla a vlastně pořád mám ráda písničky Karla Kryla, některé jsem znala nazpaměť. V srpnu 1968 jsem byla na brigádě jako kuchařka na jednom pionýrském táboře a živě si vzpomínám, jaký to byl šok, když jsem uslyšela, že nás obsadili Rusové. Bylo mi téměř osmnáct let a Krylovy písničky jsem doslova hltala, jeho texty byly hodně působivé. Pochybuji ovšem, že na poměry, jaké u nás v současnosti vládnou, by se mu dostávalo slov!
OdpovědětVymazatAli, děkuji za krásné povídání. Písničky K. Kryla jsou krásné, melodické a opravdu nadčasové. Myslím, že by opravdu z toho byl znechucený - jako všíchni normálně uvažující lidé jsou nyní.
OdpovědětVymazatPísničky Karla Kryla mám ráda, doma jsme také kdysi poslouchali Svobodnou Evropu. Moc pěkné povídání.
OdpovědětVymazatUrčitě by měl Karel Kryl radost, kdyby věděl, že vlastně stále "žije" a je ctěn a milován! Čest jeho památce - díky mu vzdávejme jeho písněmi!
OdpovědětVymazatJá si ho pamatuji ze Svobodné Evropy. Pravidelně tam měl nějaký pořad. Jeho písničky jsou pořád moc hezké, jakoby nestárly.
OdpovědětVymazat[14]: Už bylo řečeno všechno a ty jsi to shrnula. Je ctěn a milován. Kdyby se dožil dneška, asi by hodně trpěl...
OdpovědětVymazatMoc Vám všem děkuji za milé komentáře. Potěšilo mě, že je Karel Kryl u většiny z Vás oblíben, určitě by to potěšilo i Davida Bachmana [1]:. Je nás opravdu hodně, nás pamětníků i těch, kteří se s jeho písněmi seznámili až později.
OdpovědětVymazat[16]:Kitty to řekla, nebo spíš napsala tak jak to cítím i já. Nejen Karel Kryl, ale mnozí by se divili a trpěli. Měli své představy a skutek utek
OdpovědětVymazatVidím to jako dneska! Ležíme v naší chatičce už v postelích, v kamínkách praská borové polínko, petrolejka zhasnutá a táta s rádiem na uchu trochu zesílí zvuk Svobodné Evropy, odkud zaznívají tony krásných Krylových písniček......
OdpovědětVymazatPoslouchali jsme Karla Kryla vždycky potajnu na chalupě mého kamaráda, byli to krásné večery, protože jsem měla u sebe i svou tehdejší obrovskou lásku.....později po revoluci mi ty večery vždy vytanuli na mysli když jsem v rádiu Karla Kryla slyšela zpívat. Je o těžké, jak se říká Doma není nikdo prorokem a jako takový je většinou vždy nepochopen. Ale já měla tedy Karla Kryla o mnoho raději než Jaroslava Hutku, a tak je to dodnes. Ideály lidí jako byl pan Havel, Karel Kryl a jim podobní jsou dnes bohužel pošlapávány a pro mnohé směšné. Bohužel i pro ty nastupující generace, což je i dost alarmující. Protože slušnost a úcta lidí k sobě navzájem není nic směšného.
OdpovědětVymazat[1]: Musím na tento komentář reagovat,protože jsme byli ted' týden v Čechách a Kryla jsem slyšela v rádiu často.A právě se mi to nezdá náhoda,protože je Česko před volbama.Tento zpěvák není pouštěný jen tak,myslím,že to je záměrné,aby probudil národ k odvaze,žít přítomností,nebát se,projevit se.
OdpovědětVymazatIs there any formal documentation such as books or papers available about web strategy, do they include twitter and the different impact on different areas for different tools?. Would love to have someting like the web strategist bibliography.
OdpovědětVymazathttp://www.isdress.org
Q. What did the big chimney say to the small chimney?
OdpovědětVymazathttp://www.begwatches.net/iwc.html
Náhodou jsem narazila na tento článek a zarazili mě hned první komentáře tady. Mám na mysli to, že tomu člověku příjde, že už je snad jediný, kdo Kryla zná a poslouchá. Musím říct, že já osobně si Kryla ani nemůžu pamatovat, zemřel, když mi byly tři roky, ale přesto ho hodně poslouchám a celkově se zabývám jeho životem a tvorbou a rozhodně nejsem vyjímka mezi mými vrstevníky. Myslím, že to, že se o něm nemluví v médiích neznamená, že se o něm nemluví vůbec. Například v současné době po republice probíhá výroční výstava věnovaná tvorbě KK spojená s besedou s Janem Krylem, který vypráví o svém bratrovi.
OdpovědětVymazatThank you ! I feel useful useful post
OdpovědětVymazat