Slavíme

Narozeniny jsou důvodem k oslavě.

A kdo má narozeniny?

Tomuto blogu jsou dnes dva roky.

Abych to upřesnila, dnes jsou to dva roky ode dne, kdy jsem na tomto blogu publikovala první článek.

Dva roky. Je to málo, nebo hodně? Záleží na úhlu pohledu. Pro malé dítě jsou dva roky doba dlouhá. Během dvou let se naučí sedět, stát, chodit, mluvit a získávat první dovednosti.

V kontextu dějin naší planety jsou dva roky malým, bezvýznamným okamžikem.

A dva roky blogování? Přirovnala bych to k tomu malému dítěti. Také se společně vyvíjíme.

Není to ale můj první blog. Prvním je takový malý, opuštěný, siroteček na eStránkách. Založila jsem ho o něco málo dříve, než tento. Z neznalosti věci a nejistoty pramenící z toho, zda jsou, či nejsou eStránky placené, hledala jsem jinou alternativu a objevila blog.cz.

Když si vzpomenu, kolik mi dalo práce, než se mi podařilo tento blog založit. Všude jsem četla, jak je to snadné, jak je to lehké a jednoduché. Kolikrát já ho jako celek smazala, protože neodpovídal mým představám. A kolikrát jsem své dílo, se kterým jsem byla jakž takž spokojená, smazala omylem. A jak jsem se u toho vztekala, když mi to nešlo. Mockrát jsem to chtěla vzdát a pak se znovu a znovu vracela. Přeci to musím dokázat!

Stylem pokus-omyl se to podařilo a já začala psát.

Proč?

Jak už mám uvedeno v záhlaví blogu, mezi moje záliby patří cestování, tedy mimo jiné. Mám moc ráda naší zemi, kterou mám až na několik málo oblastí, procestovanou téměř celou. Severní Morava je zatím pro mě "neprobádaným kontinentem", ale chystám se to napravit a poznat jí trochu víc, než jen z okénka auta cestou na Slovensko.

Miluji moře. A navíc, moře potřebuji. Hlavně mé nemocné plíce. Několik roků jsme jezdili do Chorvatska a pak jsme začali objevovat Itálii, kde je kromě moře i nespočet památek. A s tím souvisí i moje další vášeň a tou je historie. Zažívám euforické pocity, když procházím místy, kudy přede mnou "kráčela historie". Minulý rok jsem stála v horkém dni u amfiteátru v Capue a dívala se na mramorové reliéfy tváří na portále vstupní brány. "Díval se na stejnou tvář také Spartakus?"

Vzpomínám si, jak jsme před první zahraniční cestou sháněli veškeré dostupné informace. Jak jsem byla št'astná, když se mi podařilo něco nového zjistit. Nechtěla jsem putovat do míst, o kterých nevím vůbec nic.

Naše první zahraniční pout' kdysi dávno vedla do tehdejší NDR. S minimální znalostí německého jazyka, ale s o to větším nadšením, jsme se pustili na cestu do neznáma. To, že jsme nakonec skončili u nudistické pláže, byla "daň za neznalost".

Při naší první cestě do Chorvatska nás přítel vybavil popisem trasy, abychom někde nezabloudili. A stačilo, abychom v Jihlavě na kruhovém objezdu sjeli jinak a místo na Znojmo, jsme jeli do Pelhřimova.

To byl hlavní důvod, abych založila tento i předchozí, nikým téměř nenavštěvovaný, blog. S obrovskou vehemencí jsem se pustila do popisu jednotlivých turistických cílů a během prvního měsíce jsem napsala 20 článků. Tedy spíš článečků. Blog měl být inspirací pro cestovatele, doplněný o zajímavosti z cest a navštívených míst.

Měl být ..... jak šel čas, od prvotního záměru jsem se odklonila, občas napsala něco k tématu týdne, sem tam něco ze života a z blogu vznikla taková všehochut'. Občas se vrácím k tomu, že napíšu něco, kvůli čemu byl blog založen. Moje cesty a cíle. Ted' jsem si uvědomila, že já ještě nepopsala náš červencový návrat z Kampánie.

Díky blogu jsem poznala spoustu prima lidí, které jsem si oblíbila a kteří jsou mi blízcí. Jejich blogy ráda navštěvuji a těším se na jejich články. Jsem ráda, že na těchto blozích objevuji i další zajímavá místa v naší zemi v oblastech, o kterých jsem se domnívala, že už jsem tam byla.

Možná i díky blogu jsem se osmělila natolik, že jsem zde tak trochu ukázala své obrázky, i když jen zdálky.

Začala jsem psát inkognito, pod nickem SignoraA, což je italsky Paní A. Nenapadlo mě nic moudřejšího, navíc mám pod tímto jménem i emailovou adresu.

Postupem času jsem odtajnila své křestní jméno. Někteří znají už i příjmení, které je uvedeno v Pohádkách pro kulíšky. Měla jsem tu čest poznat některé blogery osobně a jsem tomu moc ráda.

Po tajném začátku jsem se docela slušně "odkopala".

Kdybych to shrnula do jedné věty, musím přiznat, že jsem blogu propadla a stala se na něm závislá.

Připíjím proto tomuto blogu, připíjím na dálku všem těm, kteří chodí na návštěvu pravidelně, i těm, kteří jen krátce zavítají.