Jaký byl

Rok 2011, který včera skončil. Jaký byl?

Rozhodla jsem se, že ho zrekapituluji.

Po minulých vánocích jsem na původním blogu Mami, který už bohužel neexistuje, četla článeček o tom, že následující rok bude takový, jak se povede vánočka. Vzhledem ke množství, které peču, jsem to nepokládala až za tak podstatné, ale přece jen. Některé se povedly, jiné méně.

Že by na tom něco bylo?

Nepatřím mezi úplně pověrčivé lidi, ale ruku na srdce. Nešlápnu nikdy na kanál a když vidím kočku, která mi kříží cestu, raději sklopím oči a dělám, že tam ta kočka prostě není.

Leden

Manžela čeká operace. Termíny pro operace jsou dlouhé. Už ted' vím, že to bude až za čtyři měsíce - tedy až v květnu.

Moje maminka se nechala dobrovolně poslat do LDN. Už když jsem jí na Silvestra přála vše nejlepší do nového roku, odbyla mě, že moje přání je k ničemu, že stejně natáhne brka. Přesně tak mi to řekla. Připadala jsem si, jako bych dostala studenou sprchu. Denní telefonáty s maminkou mi na duševním klidu nepřidaly. Byly dny, kdy mi tvrdila, abych v sobotu nejezdila, že odchází a už nebude a dny, kdy byla v pohodě.

Soboty patřily cestám na sever. Návštěvy LDN nejsou moc optimistické.

Únor

Měsíc, jako na houpačce. Každodenní telefonáty s maminkou. Abych se úplně nezbláznila, snažila jsem se svůj čas rozdělit mezi ní a vnučky. Ty dvě malé holky mi pomohly, ani neví jak. 26. února byla maminka v pohodě a těšila se na to, že moje sestra jí v pondělí 28. února vyjedná přesun do Domova důchodců. Obě jsme sháněly jakoukoliv protekci a nakonec se zadařilo. 27. února ráno maminka zemřela. Odjela jsem na sever a 28. 2. jsme se sestrou, místo do Domova důchodců, jely zařizovat pohřeb.

Březen

Pohřeb a vyklizení bytu po mamince. Pan majitel byl takový lidumil, že trval na co nejrychlejším vyklizení. Paradoxně nám pomohl zbavit se trochu smutku. Pomocnou ruku nabídla dcera a synovec. Místo smutnění jsme likvidovali věci. Na nějaké přebírání nebyl čas.

Mladší vnučka Ema měla druhé narozeniny. Dcera mi navrhovala, že oslavu zrušíme, ale já to zamítla. Bude mi lépe s malým človíčkem, který nemůže za to, co se stalo. Přeci jí nebudeme kazit narozeniny. Ty chvilky ve společnosti vnuček mi prospěly, smutek jsem na chvíli zasunula hlouběji. Horší byly večery a noci.

Duben

Pilně jsem pracovala na zahradě, abych zahnala chmurné myšlenky. S manželem jsme vybudovali altán, protože nám oběma bylo jasné, že po operaci bude těžko schopen jakékoliv těžší práce. Duben byl také měsícem oslav a nemyslím tím jen Velikonoce. Manžel a syn měli svátek, dcera oslavila 30. narozeniny. Uteklo to a já mám přitom pocit, že se nedávno narodila.

Květen

Manžel nastoupil z kraje měsíce do Motola na operaci. Po návratu domů polehával, později posedával, nesměl nic těžkého dělat. Tahala jsem do patra metrové truhlíky se zasazenými muškáty. Vzalo mi to hodně sil. Silné mužské ruce mi moc chyběly.

Už v lednu jsem slíbila, že zorganizuji třídní sraz. Moc se mi do toho ted' nechtělo. Od pohřbu jsem nebyla ve svém rodném městě. Nakonec jsem se do toho pustila, rozeslala pozvánky všem, na které mám kontakt. Požádala jsem své spolužáky, aby informaci o srazu šířili dál. Sraz se vydařil, přijel dokonce spolužák, kterého jsem viděla naposledy v roce 1970 a který žije v Basileji. Slíbili jsme si, že musíme sraz třídy co nejdříve zopakovat.

Červen

Manžel byl stále v pracovní neschopnosti a já kromě práce na zahradě a občasného hlídání holčiček, začala pozvolna chystat věci na třítýdenní pobyt v Itálii. Věci do tašek jsem musela zapakovat tak, abych je unesla. Manžel by stále neměl nic zvedat. Odjížděli jsme v den, kdy manželovi končila neschopenka.

Druhá polovina měsíce byla relaxační, navíc umocněna krásným prostředím. Italia bella.

Červenec

Koncem prvního týdne jsme se vrátili domů. Kromě opálené pleti a spousty zážitků, jsem si přivezla zánět dutin. Dost dobře dodnes nechápu, kde jsem ho mohla v tom teple chytit. Následovaly opakované cesty do Motola na ORL. Nic příjemného.

Začali jsme s přípravami na synovu svatbu. Zásoby nejen alkoholu utěšeně narůstaly. Náš sklep se začal měnit na skladiště zájezdního hostince. Při oslavě mých narozenin jsme se všichni sešli, abychom doladili podrobnosti.

Srpen

Svatba syna byla hlavní událostí tohoto měsíce. Předcházelo jí velké vaření. "Kýbl" guláše a druhý hovězího vývaru s knedlíčky a domácími nudličkami. Svatba se vydařila, jídlo chutnalo a bylo ho dost pro všechny. Několik dní po svatbě bylo synovi 33 let. Opravdu to utíká.

Počasí nám přálo a my uspořádali v nově postaveném altánu několik "zahradních slavností". Mezi ně patřila oslava mého a dceřina svátku i oslava čtvrtých narozenin starší vnučky. Už čtvrtých! Vždyt' to není tak dlouho, kdy jsem stála v Motole nad její postýlkou a byly jí čtyři hodiny.

Září

Starší z holčiček, Sára, začala chodit do školky. Naše obavy se rozptýlily hned první den, kdy odmítla jít po obědě domů s tím, že se jí tam líbí a že tam zůstane. Byla z nováčků jediná.

V polovině září mě bacil bacil. Zkoušela jsem se kurýrovat sama, nakonec jsem stejně skončila na antibiotikách, se zánětem plic. Můj veškerý zájem se soustředil na "aktivní ležing", polykání léků, na konve čaje a četbu knih. Ještě, že existuje Skype, protože jinak bych ty své holčičky vůbec neviděla.

Říjen

První polovinu měsíce jsem promarodila. Moje výsledky vyšetření stále nebyly dobré. Pak se můj stav zlepšil a doktor se rozhodl, že můžu jít do práce. Po čtyřech týdnech jsem se do práce těšila. To jsem ale netušila, že se u nás v práci netopí. Víkendu před tím jsem využila k tomu, abych zazimovávala kytky.

Syn nám přišel oznámit, že v půlce května se narodí miminko. Byla to báječná zpráva.

Listopad

Od začátku měsíce mi bylo zase zle. Důsledky netopení se projevily. Ono sedět celý den v místnosti, kde se teplota blíží třinácti stupňům, není ideální pro zdravého člověka, natož pro astmatika s oslabenou imunitou. Bylo to jako špatný sen, či jako dejá vu, když jsem se znovu objevila u doktora. Listopad jsem trávila střídavě v posteli, v čekárnách lékařů a v MHD, kterou jsem putovala mezi zdravotnickými středisky.

Měli jsme výročí svatby, manžel měl narozeniny. Nekonaly se žádné oslavy, nebyl nikdo, kdo by je připravil. Naše děti se tu však stavily a nezávisle na sobě přivezly manželovi dva dorty. Má rád sladké. Je to báječný chlap, protože před první adventní nedělí umyl okna v celém domě. A já si marodila.

Prosinec

Do práce jsem po nemoci nastoupila 5. prosince. Krevní rozbor už byl natolik dobrý, že se doktor rozhodl, pustit mě do práce. Vnoučátko, které se má v půlce května narodit, bude chlapeček. Naše jméno tak zůstane zachováno.

Celý měsíc by se dal shrnout pod předvánoční přípravy. Chystala jsem vše, aby se nejkrásnější svátky v roce zdařily. Vánoce byly kouzelné, protože byly prožité s vnučkami. Málo platné, bez dětí by byly poloviční.

Včerejší odpoledne jsem, tak jako mnoho l
et před tím, udělala novoroční dort. Rok co rok zahajujeme jeho rozkrojením. Ukázka dalších novoročních dortů je tady.

Večer jsme trávili s manželem ve společnosti televize. Řekla bych, tak, jako obvykle. Tento zvyk začal v době, kdy jsme měli malé děti a nebyl nikdo, kdo by je hlídal. Navíc, nedokážu se bavit na povel. Veselé oslavy si mohu udělat kdykoliv a nepotřebuji k tomu Silvestra.

Vánočkami jsem začala a také jimi skončím. Je něco pravdy na tom, co minulý rok psala Mami? Vánočky v počtu sedmi kusů se povedly. Nic jsem nepřipálila a jen jedné se lehce svezl vrchní cop.

Jaký bude tento rok?

Mám věřit vánočkám?