Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

neděle 1. ledna 2012

Jaký byl

Rok 2011, který včera skončil. Jaký byl?
Rozhodla jsem se, že ho zrekapituluji.

Po minulých vánocích jsem na původním blogu Mami, který už bohužel neexistuje, četla článeček o tom, že následující rok bude takový, jak se povede vánočka. Vzhledem ke množství, které peču, jsem to nepokládala až za tak podstatné, ale přece jen. Některé se povedly, jiné méně.
Že by na tom něco bylo?
Nepatřím mezi úplně pověrčivé lidi, ale ruku na srdce. Nešlápnu nikdy na kanál a když vidím kočku, která mi kříží cestu, raději sklopím oči a dělám, že tam ta kočka prostě není.

Leden
Manžela čeká operace. Termíny pro operace jsou dlouhé. Už ted' vím, že to bude až za čtyři měsíce - tedy až v květnu.
Moje maminka se nechala dobrovolně poslat do LDN. Už když jsem jí na Silvestra přála vše nejlepší do nového roku, odbyla mě, že moje přání je k ničemu, že stejně natáhne brka. Přesně tak mi to řekla. Připadala jsem si, jako bych dostala studenou sprchu. Denní telefonáty s maminkou mi na duševním klidu nepřidaly. Byly dny, kdy mi tvrdila, abych v sobotu nejezdila, že odchází a už nebude a dny, kdy byla v pohodě.
Soboty patřily cestám na sever. Návštěvy LDN nejsou moc optimistické.

Únor
Měsíc, jako na houpačce. Každodenní telefonáty s maminkou. Abych se úplně nezbláznila, snažila jsem se svůj čas rozdělit mezi ní a vnučky. Ty dvě malé holky mi pomohly, ani neví jak. 26. února byla maminka v pohodě a těšila se na to, že moje sestra jí v pondělí 28. února vyjedná přesun do Domova důchodců. Obě jsme sháněly jakoukoliv protekci a nakonec se zadařilo. 27. února ráno maminka zemřela. Odjela jsem na sever a 28. 2. jsme se sestrou, místo do Domova důchodců, jely zařizovat pohřeb.

Březen
Pohřeb a vyklizení bytu po mamince. Pan majitel byl takový lidumil, že trval na co nejrychlejším vyklizení. Paradoxně nám pomohl zbavit se trochu smutku. Pomocnou ruku nabídla dcera a synovec. Místo smutnění jsme likvidovali věci. Na nějaké přebírání nebyl čas.
Mladší vnučka Ema měla druhé narozeniny. Dcera mi navrhovala, že oslavu zrušíme, ale já to zamítla. Bude mi lépe s malým človíčkem, který nemůže za to, co se stalo. Přeci jí nebudeme kazit narozeniny. Ty chvilky ve společnosti vnuček mi prospěly, smutek jsem na chvíli zasunula hlouběji. Horší byly večery a noci.

Duben
Pilně jsem pracovala na zahradě, abych zahnala chmurné myšlenky. S manželem jsme vybudovali altán, protože nám oběma bylo jasné, že po operaci bude těžko schopen jakékoliv těžší práce. Duben byl také měsícem oslav a nemyslím tím jen Velikonoce. Manžel a syn měli svátek, dcera oslavila 30. narozeniny. Uteklo to a já mám přitom pocit, že se nedávno narodila.

Květen
Manžel nastoupil z kraje měsíce do Motola na operaci. Po návratu domů polehával, později posedával, nesměl nic těžkého dělat. Tahala jsem do patra metrové truhlíky se zasazenými muškáty. Vzalo mi to hodně sil. Silné mužské ruce mi moc chyběly.
Už v lednu jsem slíbila, že zorganizuji třídní sraz. Moc se mi do toho ted' nechtělo. Od pohřbu jsem nebyla ve svém rodném městě. Nakonec jsem se do toho pustila, rozeslala pozvánky všem, na které mám kontakt. Požádala jsem své spolužáky, aby informaci o srazu šířili dál. Sraz se vydařil, přijel dokonce spolužák, kterého jsem viděla naposledy v roce 1970 a který žije v Basileji. Slíbili jsme si, že musíme sraz třídy co nejdříve zopakovat.

Červen
Manžel byl stále v pracovní neschopnosti a já kromě práce na zahradě a občasného hlídání holčiček, začala pozvolna chystat věci na třítýdenní pobyt v Itálii. Věci do tašek jsem musela zapakovat tak, abych je unesla. Manžel by stále neměl nic zvedat. Odjížděli jsme v den, kdy manželovi končila neschopenka.
Druhá polovina měsíce byla relaxační, navíc umocněna krásným prostředím. Italia bella.

Červenec
Koncem prvního týdne jsme se vrátili domů. Kromě opálené pleti a spousty zážitků, jsem si přivezla zánět dutin. Dost dobře dodnes nechápu, kde jsem ho mohla v tom teple chytit. Následovaly opakované cesty do Motola na ORL. Nic příjemného.
Začali jsme s přípravami na synovu svatbu. Zásoby nejen alkoholu utěšeně narůstaly. Náš sklep se začal měnit na skladiště zájezdního hostince. Při oslavě mých narozenin jsme se všichni sešli, abychom doladili podrobnosti.

Srpen
Svatba syna byla hlavní událostí tohoto měsíce. Předcházelo jí velké vaření. "Kýbl" guláše a druhý hovězího vývaru s knedlíčky a domácími nudličkami. Svatba se vydařila, jídlo chutnalo a bylo ho dost pro všechny. Několik dní po svatbě bylo synovi 33 let. Opravdu to utíká.
Počasí nám přálo a my uspořádali v nově postaveném altánu několik "zahradních slavností". Mezi ně patřila oslava mého a dceřina svátku i oslava čtvrtých narozenin starší vnučky. Už čtvrtých! Vždyt' to není tak dlouho, kdy jsem stála v Motole nad její postýlkou a byly jí čtyři hodiny.

Září
Starší z holčiček, Sára, začala chodit do školky. Naše obavy se rozptýlily hned první den, kdy odmítla jít po obědě domů s tím, že se jí tam líbí a že tam zůstane. Byla z nováčků jediná.
V polovině září mě bacil bacil. Zkoušela jsem se kurýrovat sama, nakonec jsem stejně skončila na antibiotikách, se zánětem plic. Můj veškerý zájem se soustředil na "aktivní ležing", polykání léků, na konve čaje a četbu knih. Ještě, že existuje Skype, protože jinak bych ty své holčičky vůbec neviděla.

Říjen
První polovinu měsíce jsem promarodila. Moje výsledky vyšetření stále nebyly dobré. Pak se můj stav zlepšil a doktor se rozhodl, že můžu jít do práce. Po čtyřech týdnech jsem se do práce těšila. To jsem ale netušila, že se u nás v práci netopí. Víkendu před tím jsem využila k tomu, abych zazimovávala kytky.
Syn nám přišel oznámit, že v půlce května se narodí miminko. Byla to báječná zpráva.

Listopad
Od začátku měsíce mi bylo zase zle. Důsledky netopení se projevily. Ono sedět celý den v místnosti, kde se teplota blíží třinácti stupňům, není ideální pro zdravého člověka, natož pro astmatika s oslabenou imunitou. Bylo to jako špatný sen, či jako dejá vu, když jsem se znovu objevila u doktora. Listopad jsem trávila střídavě v posteli, v čekárnách lékařů a v MHD, kterou jsem putovala mezi zdravotnickými středisky.
Měli jsme výročí svatby, manžel měl narozeniny. Nekonaly se žádné oslavy, nebyl nikdo, kdo by je připravil. Naše děti se tu však stavily a nezávisle na sobě přivezly manželovi dva dorty. Má rád sladké. Je to báječný chlap, protože před první adventní nedělí umyl okna v celém domě. A já si marodila.

Prosinec
Do práce jsem po nemoci nastoupila 5. prosince. Krevní rozbor už byl natolik dobrý, že se doktor rozhodl, pustit mě do práce. Vnoučátko, které se má v půlce května narodit, bude chlapeček. Naše jméno tak zůstane zachováno.
Celý měsíc by se dal shrnout pod předvánoční přípravy. Chystala jsem vše, aby se nejkrásnější svátky v roce zdařily. Vánoce byly kouzelné, protože byly prožité s vnučkami. Málo platné, bez dětí by byly poloviční.
Včerejší odpoledne jsem, tak jako mnoho l
et před tím, udělala novoroční dort. Rok co rok zahajujeme jeho rozkrojením. Ukázka dalších novoročních dortů je tady.

Večer jsme trávili s manželem ve společnosti televize. Řekla bych, tak, jako obvykle. Tento zvyk začal v době, kdy jsme měli malé děti a nebyl nikdo, kdo by je hlídal. Navíc, nedokážu se bavit na povel. Veselé oslavy si mohu udělat kdykoliv a nepotřebuji k tomu Silvestra.

Vánočkami jsem začala a také jimi skončím. Je něco pravdy na tom, co minulý rok psala Mami? Vánočky v počtu sedmi kusů se povedly. Nic jsem nepřipálila a jen jedné se lehce svezl vrchní cop.

Jaký bude tento rok?
Mám věřit vánočkám?

20 komentářů:

  1. Dá se říct, že něco bylo špatně a něco dobře. Ale taky byly věci, které byly takzvaně osudové a pozměňující život. Jedna z nich byla ztráta maminky. Ať je to, jak chce, vždycky je to máma. Na to jsem přišla taky, i když pozdě. A na druhou svatbu, svatba syna. Takže jedna přesmutná a druhá naopak, radostná. A bude následovat další radostná věc -narození dítěte. Tak si myslím, že tento rok by mohl být vydařený a bez ztrát. Tobě přeji rozhodně lepší rok než ten loňský a hodně zdraví. A taky více pobytů s vnučkami, další pěkné články a fotky.

    OdpovědětVymazat
  2. Je mi líto vaší maminky. :( Dalo by se říci,že jste měla smutný,ale i veselý rok,že?Svatba a další vnoučátko na cestě. :) Moc všemu vnoučátku přeji štěstí a zdraví. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Alenko, měla jsi rok bohatý na události.  Líbí se mi ta vaše tradice novoročního dortu.

    OdpovědětVymazat
  4. Ali, mělas teda opravdu pestrý rok, až na tu svatbu a Itálii se teda taky moc nepovedl. Snad ten letošní bude lepší.

    OdpovědětVymazat
  5. Z tvojí rekapitulace si pamatuji úplně všechno, tak, jak jsi události postupem času popisovala na blogu ve svých článcích :).

    OdpovědětVymazat
  6. No začátek  loňského roku jsme měly obě jak přes kopírák, jen s tím rozdílem že to byla manželova maminka která od prosince ležela ve špitále, pak LDNce a v dubnu umřela. Naštěstí nemoce se nám tentokrát docela vyhýbaly až na několik málo nevolností, či nachlazení. Za to v rodinném podnikání to jde od desíti k pěti. A docela mám v tomhle z toho letoška hrůzu. Když jsme si připíjeli s dcerou dopředu, protože odjížděla na Silvestra ke kamarádovi tak mi všichni vynadali že jsem pesimista, když pořád hudrám, že tenhle rok bude stát ještě víc za prd než ten loňskej. Jenže já se snažím dívat realisticky a dost věcí tomu nasvědčuje a pak, když dělám manželovi účetnictví, tak sama vidím v jakém jsme stavu. Těsně nad vodou. A že to bude stát hodně sil a nervů se tam udržet i letos. Jen tedy budu doufat, že to proroctví vánoček se bude vztahovat na celý rok pro všechny, jinak máme smůlu, já totiž z ničeho takhle prorokovat nemůžu, páč vánočku nepeču

    OdpovědětVymazat
  7. Rok, který odešel, byl opravdu jako na houpačce. Kdyby nebylo opakované nemoci, mohla bych ho brát jen jako rok ztrát na straně jedné a zisku na druhé. Nechci ho hodnotit jako celek, proto jsem celý jeho průběh rozdělila do jednotlivých měsíců. To, že maminka jednou odejde, jsem věděla. Dožila se krásných téměř 87 let, vnoučat i pravnoučat. Ted' očekáváme příchod vnoučátka. V této životní etapě jsou vnoučata to nejhezčí, co nás může potkat.

    OdpovědětVymazat
  8. Ali, v tvém článku je mnoho podobného s mými zážitky, i když některé jsou už 10 let staré a to ten s maminkou, také nám svým odchodem "vyřešila" nepříjemné rozhodování a také jsme museli narychlo vyklízet její byt, bylo to o vánočních svátcích. Což se zdá být trošku drastické.

    OdpovědětVymazat
  9. Také přeji,ať se nový rok povede-nevím,zda vánočky pomohou.Tu pověru slyším poprvé. Ten dort je krásný.

    OdpovědětVymazat
  10. Ali, takhle je to asi všude, jednou je člověk na vrcholu blaha a podruhé se topí ve srabu.

    OdpovědětVymazat
  11. No já nevím já budu věřit na vánočku mě se také oproti minulým povedla. Tak jo věřme. Měla jsi rok plný vzrůša, ještě že to bereš s humorem

    OdpovědětVymazat
  12. Určitě bude dobrý a lepší než předešlý.

    OdpovědětVymazat
  13. Bez pověr a strachu věř, že bude.

    OdpovědětVymazat
  14. Jak vidím, minulý rok byl opravdu pestrý. Špatné i dobré se střídalo a chci jen říct, že chci věřit na vánočky. To by bylo fajn, mně se taky povedly! Ještě včera, když jsem mluvila s maminkou, tak mi ji chválila, to jsem měla radost!

    OdpovědětVymazat
  15. Alenko, měla jsi opravdu pestrý rok, já docela také a budu se modlit, aby tomu bylo i letos, abych měla práci. Dortíky sice nejím, ale je moc krásný.:)

    OdpovědětVymazat
  16. Rok začínající dortem, musí být dobrý, tak ti to přeji z celého srdce, ať je sladký a hezký jako ten tvůj dort.

    OdpovědětVymazat
  17. Takhle měsíc po měsíci bych to popsat fakt nedokázala...

    OdpovědětVymazat
  18. Také si všechno pamatuji z tvých článků a překvapuje mě jak nedávno mi to připadá a on to byl zatím celý rok.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤