Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

neděle 4. prosince 2011

Vůně vanilky


Už to vypuklo.
Celý dům je provoněný vanilkou a já trávím veškerý volný čas v kuchyni.

Ve čtvrtek skončilo mé "nicnedělání" a doktor usoudil, že můžu jít do práce. Sice ještě kašlu, ale veškeré výsledky mám v normě. Rozhodla jsem se, že využiju toho, že jsem ještě doma a začnu péct.

Začala jsem úrazem. Vzpoměla jsem si, jak jsem se v létě při zavařování okurek opařila a tři týdny pak chodila se zalepenými a ovázanými prsty. Dokonce i na fotkách ze svatby syna je vidět, jak jsou prsty červené.
Tentokrát jsem se neopařila, ale ukopla si malíček. Není to správný výraz. Já si ho otočila do pravého úhle. Máme bytelný nábytek a nohy stolku se rozšiřují. Ve středu večer jsem šla zhasnout světýlka v okně a malíčkem jsem kopla do nohy stolku. Ne, hned to nebolelo. Bolest nastoupila po chvilce, ale o to intenzivněji. Noc na čtvrtek byla krutá. Nevěděla jsem, kam s nohou. Než jsem našla takovou pozici, abych se malíčkem neopírala, či aby ho nepřikrývala deka, byly to manévry. Do rána mi noha zmodrala a já přemýšlela, jak se dostanu k doktorovi. Stála jsem ve sprše a dívala se na oteklou a modrou nohu.
Je zvláštní, že já si podobné úrazy přivodím vždy v zimě.
V době studií jsem nohou v pantofli nakopla na intru ukončení hromosvodu, které bylo na balkoně a totálně si zdemolovala druhý prst. Na cestu domů jsem si půjčila tenisky od spolužačky, které jsme říkaly "Drobek" proto, že nás všechny o dvě hlavy převyšovala. Dopajdala jsem tehdy na nádraží, sedla do vlaku a jela na sever. Pak jsem s hrůzou zjistila, že na Jedlové intenzivně sněží. No, nazdar. V Rumburku bylo půl metru sněhu a já se belhala od nádraží, v plátěných teniskách, hledajíc stopy těch, kteří šli přede mnou. K nám na kopec už jsem se brodila jen sněhovými závějemi a mokro a chlad způsobily, že mě noha přestala bolet.
Doma to také tehdy vonělo vanilkou.
S ovázanou nohou a v maminčiných kozačkách jsem se pak vrátila zpátky na intr. Od té doby mám nehet jako dráp. Ale bolelo to hodně dlouho.

Druhý, podobný úraz jsem si způsobila opět před vánoci, když jsem nakopla křeslo. Neúmyslně, ale o to bolestivěji. Tehdy to odnesl palec. Nehet se mi obrátil nahoru, spousta krve a já se opět léčila sama. Nohu jsem si ráchala v hypermanganu a při pomyšlení, že bych měla jít k doktorovi, který by mi nehet strhával, mě obestírala hrůza. V botách, které mi půjčila tchýně, jsem odpajdala zimu. Nehet narostl znovu, ale od úrazu se dělí na dva.

Co ted'? Vždyt' já si nemám od koho půjčit větší boty. Sice tu zůstaly po dceři v botníku červené "martensky", ale už jsou hodně "délesloužící" a kvůli jejich šněrování bych si musela pěkně přivstat. Ale pokud se do žádných jiných nedostanu, budu muset těmi "martenskami" vzít zavděk.

Vylezla jsem ze sprchy a zamířila k lékárničce. Vytahala jsem náplasti a malíček přitáhla k noze.
U botníku jsem chvíli "licitovala", které boty zvolit. Trefila jsem se až na třetí pokus, kdy jsem se do boty vešla. Bolelo to jako čert, ale po pár krocích jsem zjistila, že je to mnohem lepší, že se s tím dá chodit.
S doktorem jsem svůj úraz zkonzultovala a on řekl, že se s tím stejně nedá dělat nic jiného, než co už jsem udělala.

Po návratu domů jsem se rozhodla, že se pustím do pečení.
Vyndala jsem z lednice vajíčka a tuk a vzala si své oblíbené recepty.
Zadělala jsem několik těst a v pátek začala péct.



Končila jsem v hluboké noci a ani nazapínala počítač. Včera jsem začala hned ráno a pokračovala v započatém díle.

Po obědě jsem šla na hodinu na zahradu. Svítilo sluníčko a já vyhrabovala listí. Je sice prosinec, ale na mnoha keřích je ještě listí a je stále zelené. Dokonce jsem ještě objevila dvě poupátka na růžích. Mráz, který byl začátkem listopadu, asi nebyl tak silný, aby růže poškodil. Dokonce i chryzantémy u vchodu do domu jsou ještě v plném květu.

Odpoledne jsem pokračovala v pečení. A potom přišli na návštěvu jedni mladí a pak druzí mladí. Mladší vnučka se několikrát ujistila, zda je mi opravdu už dobře a pak řekla, že je ráda. Já ty holky vlastně neviděla 5 týdnů, pokud nepočítám Skype. Po jejich odchodu jsem pokračovala v započatém díle.



Udělala jsem si takovou menší blogovou pauzu a peču. Usmívající se A baví mě to.

Zítra jdu do práce. Prý chodí málo zákazníků, tak věřím, že se dostanu k tomu, abych si pročetla co je nového na mých oblíbených blozích.
Omlouvám se, že nereaguji na komentáře a ani nekomentuji.
Vracím se zpátky do kuchyně.

Krásnou druhou adventní neděli, Vám všem.

27 komentářů:

  1. Jéé, tady je někdo hodně pracovitý. My jsme taky dneska začali, ale tolik toho nebude. Hmm, nedáš mi ochutnat?

    OdpovědětVymazat
  2. Alenko, ty jsi přímo expert na úrazy, jsem proti tobě úplný žabař a začátečník. A dokonce si s těmi úrazy už dokážeš i dobře poradit, i pan doktor tvé ošetření schválil.

    OdpovědětVymazat
  3. Ali, já jen koukám, kolik jsi toho už stihla napéct, já ještě nezačala a počítám, že začnu tak za týden. Ty tvoje vanilkové rohlíčky vypadají k nakousnutí a taky jsou zajímavé ty trubičky, to je lístkové těsto?

    OdpovědětVymazat
  4. Jůůů, mňamina! Já mám už upečeno, plnit se bude až příští víkend.

    OdpovědětVymazat
  5. Linecká kolečka! To by měl pan Al_man radost.

    OdpovědětVymazat
  6. Ali tak ty jsi přebornice v úrazech, jen teď nevím zda tě netrufnu ! Hned vysvětlím chechtala jsem se tak při čtení tvého předchozího příspěvku, že se na mě přišel podívat i můj muž. Výsledek, řezali jsme se smíchy  oba dva. Teď se bojím vstát a jít od PC, aby mě jak se říká :Pánbůh nepotrestal.Půjdu opatrně ke stolu obědvat drž palce, pak jedu do Ostravy na adventní koncert. Jo a u Natty je bezva recept na zdravý- kloktat olej. Cukrovíčko na 1***

    OdpovědětVymazat
  7. Jé no úrazy, to je pěkné téma, pokud nejsou vážné...ty vaše mne rozesmály, já jsm taky v tomhle  taková nešika... zato cukrovíčko jedna báseň..

    OdpovědětVymazat
  8. Vypadá to lákavě. škoda, že nejsou i receptíky. Ty poslední šátečky nebocotoje? neznám.

    OdpovědětVymazat
  9. Ty ses vyléčila a já v nemoci převzala štafetu Teď pro změnu marodím já, ale není to nic závažného, jen chřipka, a tak se léčím horkým čajem s medem, Paralenem, pomeranči...

    OdpovědětVymazat
  10. Čím jsem starší, tím více u vás žen oceňuji schopnost a trpělivost vyrábět takové dobroty. Sakra, kdy už někdo vynalezne internet, na kterém by šlo taky ochutnávat a ne jen čumět.

    OdpovědětVymazat
  11. Tak to cukroví láká k ochutnání.Voní to i z obrazovky. Já myslím,že máš příděl smůly na delší čas vyčerpaný.

    OdpovědětVymazat
  12. Teda, přestože jsi expert na ukopnuté a pohmožděné prstíky, jsi pilná včelička.

    OdpovědětVymazat
  13. Lituji tě kvůli úrazu, ale jinak závidím tu krásu na táckách. Nemám ještě ani ň a jak tak koukám, tolik toho dělat nebudu. Kdo by to pak jedl.

    OdpovědětVymazat
  14. No já to letos hodně zredukuju, za prvé se vrátím domů až o víkendu, takže mám za so týde míň, a už mi dcera několik let říká ať se klidním a peču jen trochu.Ale vypadá to všechno strašně mňam....

    OdpovědětVymazat
  15. Až skončíš doma, můžeš napéct pro mě. Vůbec netuším, kdy to zvládnu.

    OdpovědětVymazat
  16. Šikulka! Je vidět, že ses do toho pustila zgruntu! A ukopnutý malíček? To musela být radost! Já jsem jednou "nakopla" práh zase palcem. Taky jsem s tím nikam nešla, bolest pomalu ustávala, ale od té doby tam mám jakýsi "hrb" na palci na straně, vypadá to jako výrůstek. Ale chodit se s tím dá! To je důležité, ne? Jo a s tím pečením: já si dnes konečně udělala těsto!

    OdpovědětVymazat
  17. Alenko, při čtení jsem úplně cítila tu bolest, až mi přejel mráz po zádech! Máš pěknou smůlu, ale jsi bojovnice a navíc pilné a šikovné děvče. Cukroví jsi napekla jedna báseň. Já mám zatím jen dia a už mě to moc nebaví.

    OdpovědětVymazat
  18. Auuu! Pod takovým hezkým názvem článku jsem si představovala pohodu a ty tu líčíš nehodu!

    OdpovědětVymazat
  19. Opět jsem se zapojila do pracovního procesu a doufala, že se podívám na blog. Včera to nevyšlo. Zaměstnání se mi zvrtlo v práci a já ani nevnímala, že je tady konec pracovní doby.

    OdpovědětVymazat
  20. Nádherné upečené výrobky. Hned bych si dala. Taky jsem 2x nakopla postel nebo skříň. Poprvé jsem se vezla sama s nateklou nohou k doktorovi, potvrdil, že je to zlomené, ale nic se s tím nedělá, od té doby léčím podobné úrazy sama. Přeji ti brzké uzdravení a další spoustu cukroví.

    OdpovědětVymazat
  21. Prohlížím si cukrovíčko a sbíhají se mi sliny, zvláště mě zaujaly ty poslední kousky. Doufám, že noha už je v pořádku.

    OdpovědětVymazat
  22. [20]: Děkuji za pochvalu cukroví. Já si spoustu úrazů také léčím sama, ale někdy není zbytí a musím k odborníkům.

    OdpovědětVymazat
  23. Mě to bude čekat o víkendu, a nebaví mě to, také mám dceru, kterou to baví zaplať bůh

    OdpovědětVymazat
  24. Chviličku tu člověk není a ty nejen že máš napečeno, ale ješte se stihneš "urazit" , malíčky mi někdy (vlastně dost často) připadají jako poněkud nadbytečné, proč jinak by se jich moje tělo snažilo tak zarputile zbavit? To hledání vhodných bot znám, jauvajs, v létě to ještě jde, ale zima je krutá.

    OdpovědětVymazat
  25. Asi není nikdo kdo by si neukopl malíček. A máš pravdu, bolí to jako sviňa.

    OdpovědětVymazat
  26. Úrazy ti nepřeju, já mívám hodně modřiny od různých rohů a taky - kvůli střelenýmu pečení - od trouby, to bývaly u našich rány, když trouba zůstala pootevřená!

    OdpovědětVymazat
  27. It's a good point of view and I'm not confident enough if most people will agree with it, but then again, everyone is entitled to an opinion.
    http://www.isdress.org

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤