Advent je období, které mnozí tráví přípravami na nejkrásnější svátky v roce, kterými jsou beze sporu Vánoce.
A k Vánocům patří neodmyslitelně pohádky.
Ne, nebudu vyprávět pohádku, která je notoricky známá.
Budu vyprávět o jiné perníkové chaloupce v čase adventním.
K vánočním přípravám patří kromě jiného, také pečení cukroví. Mnozí mohou namítnout, že už je to přežitek, že se cukroví dá koupit, že je to nezdravé. Možná mají pravdu. Na zkoušku jsem občas nějaké cukroví koupila, ale s tím domácím se to nedá srovnat. A proto peču. Moje dcera peče také a já jsem ráda, že postupně přebírá tuto symbolickou štafetu.
Perníky a perníčky jsou vždy první na řadě a v naší rodině se pekly pravidelně vždy koncem listopadu, aby do Vánoc změkly. Cukroví dávám na půdu, moje dcera na balkon a je záruka, že tam změkne každé.
Rok co rok v tomto období jsem tloukla v hmoždýři koření a pak na vále zpracovávala těsto, které se díky medu velice lepí. Příprava perníkového těsta mě nebavila, bývala jsem zalepená, až za ušima. Těsto jsem nechala chvíli odpočinout. S hotovým těstem se už pak pracovalo dobře. Z těsta jsem vykrajovala tvary, které jsem potírala rozšlehaným žloutkem a pekla. Zdobení perníčků bylo oblíbenou činností nejen mojí, ale i mých dětí. Možná i to je důvod, proč perníčky ted' už peče dcera a já si už po několikáté dávám pauzu.
Ale dříve jsem je pekla pravidelně.
Jeden rok jsem dostala nápad a vykrajovala různě velké hvězdičky, které jsem potom slepovala do stromečků a zdobila. Moje děti byly nadšené a perníkové stromečky bývaly i báječným dárečkem pro návštěvy. Zkoušela jsem hledat nějakou fotografii, ale bohužel jsem jí nenašla. Když jsem ještě neměla digitální fot'ák, snažila jsem se fotit jen podstatné věci. Byla jsem limitovaná 36 obrázky, které šly na kinofilm nafotit a focení perníčků, či cukroví jsem pokládala za zbytečné. Zatímco na digitál vyfotím ted' každou blbost.
Každý stromečky chválil a já zpychla.
Když už dokážu tohle, bude "brnkačka" udělat perníkovou chaloupku. Udělala jsem tedy novou várku těsta a poté, co šly moje děti spát, zasedla jsem ke stolu a vytvořila si šablony na chaloupku. Těsto jsem rozválela, vykrájela tvary podle šablon a dala péci. Vychladlé díly jsem částečně ozdobila, pak jsem chaloupku slepila bílkovou polevou a dozdobovala jí. Můj muž, který vstával brzy ráno do práce, na rozdíl ode mně, která jsem v té době byla doma, šel brzy spát. S perníkovou chaloupkou jsem si "hrála" do tří hodin do rána. Oči se mi klížily, ale nevzdávala jsem to. Těšila jsem se, jak budou mým dětem zářit na Mikuláše oči. Chaloupka byla hotová a já přemýšlela, kam s ní. Bylo by dobré, aby poleva uschla a já jí pak někam přemístím. Ve tři hodiny ráno není mozek moc připravený na to, aby myslel. Posadila jsem perníkovou chaloupku na kuchyňskou židli, zasunula jí pod stůl a trochu popotáhla ubrus, aby moje dílo nebylo vidět. Co kdyby děti vstaly dříve než já.
Padla jsem do postele a ani neslyšela manžela, který vstával do práce. Probudila jsem se a děti ještě spaly. Výborně, stihnu chaloupku uklidit, aby byly překvapené. Překvapená jsem ale byla já hned po příchodu do kuchyně. Nevěděla jsem, zda mám brečet, nebo se smát. Kouzlo nechtěného, nebo zákon schválnosti? Můj muž si ráno sedl na židli, na kterou si NIKDY nesedal. Neomylně si sedl tam, kde seděla perníková chaloupka. Židli samozřejmě zasunul, myslel si, že nepoznám, kde ráno seděl. Tekly mi slzy a dívala jsem se na to dílo zkázy. Pak jsem si představila, jak asi vypadalo jeho pozadí, když dosedl a začala se přes slzy smát. Do kuchyně přišel syn a nechápavě se na mě díval. Vysunula jsem z pod stolu židli. "Tak to byla Jiříčku perníková chaloupka".
Byl to můj zatím jediný pokus o perníkovou chaloupku. Kdykoli však peču perníčky, nebo jen pro dceru tluču směs koření do perníčků, vzpomenu si na to, kolik mi tehdy ta perníková chaloupka dala práce. Možná se jednou k nápadu vytvořit perníkovou chaloupku vrátím. Třeba by vnoučata mohly mít radost.
Pro ty, kdo by chtěl vyzkoušet chaloupku, perníkové stromečky, či jen perníčky, zde je recept:
18 dkg cukru
18 dkg cukru
2 celá vejce
10 dkg medu
30 dkg hladké mouky
na špičku nože amonium (lze nahradit jedlou sodou)
skořice
hřebíček
badyán
anýz
nové koření
citronová kůra
žloutek na potření
Poleva:
15 dkg cukru moučky
1 bílek
št'áva z 1/2 citronu
Polevu třeme tak dlouho, až je hladká.
Tento recept už jsem jednou na svůj blog dávala ve článku s recepty na vánoční cukroví, ale jsou tam uvedeny dva perníkové recepty. Tento se hodí na chaloupku lépe.
Zdravím, tak to bych se asi rozbrečela. Něco tak dlouho dělat a pak- copak neviděl, kam a na co si sedá?
OdpovědětVymazatako si vedela, ze planujem piect pernicky a este neviem kde si vyhladam recept? vyskusam hned ako budem mat cas, potom ti dam vedet ako to dopadlo
OdpovědětVymazat[2]:Já jsem ho už také opsala do Kavárny, bude se hodit více lidem určitě.
OdpovědětVymazat[1]: Já dodnes nepochopila, jak se to mohlo stát. Nikdy si na to místo nesedal, bylo to místo syna a my většinou "zasedací pořádek" v kuchyni dodržovali. Ale možná na té židli snídával, když mi ještě spali. Nevím, asi byla chyba tu chaloupku tam nechat. Dnes už to beru jako úsměvnou vzpomínku, ale tehdy jsem to obrečela.
OdpovědětVymazatPerníčky nepeču, ty u nás obstarává moje mamka s neteří. Jsou už sehraná dvojka. Mamka zadělává těsto, společně pečou a neteř potom zdobí. Perníkovou chaloupku dělá každoročně a při slepování dílů si pomáhá tím, že v nich má v rozích dírky, kterými provléká červenou stužku a svazuje je mašličkami.
OdpovědětVymazatAli, ještě teď trpím s tebou...... Tomu se opravdu říká zákon schválnosti. A kdo je na vině, přece ty! Protože sis vymyslela takový nemožný úkryt!! Perníčky peču každý rok, mám svůj prastarý recept. Chaloupku jsem nikdy nezkoušela, protože na to opravdu nebyl čas, někdy se stalo, že perníčky zůstaly bez zdobení, protože nejvíce práce v zaměstnání bylo většinou před Vánocemi. Ale vlastní cukroví rodina měla vždycky. Tvůj článek připomněl sklerotikovi, že k přípravě těsta na perníčky je nejvyšší čas!! Tak hurá do práce!!
OdpovědětVymazatAni Ježibaba nepřežila tu demolici?
OdpovědětVymazatTeď si říkám, že bych mohla být cikánkou. Tedy tou, co věští. Hned ze začátku jsem tušila, že do nedopadne. A jak jsi napsala, že manžel šel spát a ty jsi tvořila tak dlouho, bylo mi hned jasno. A že se manžel nepřiznal? No, ti chlapi, nedocení, co to dá práce, viď? Ale ježibabu jsi tam asi neměla ne? Jak píše TlusŤjoch.
OdpovědětVymazatTak jsem si tak meditovala, při klikání na tvůj článek, jestli spíš píšeš k tématu týdne, nebo jestli uvidím vážně perníkovou chaloupku naživo, ale že to vezme tak tragikomický konec, to mě ani ve snu nenapadlo.
OdpovědětVymazatAlenko a nesplnil ten celý příběh svůj účel - smála jsi se tomu! A to je přeci to nejkrásnější v životě - smích!
OdpovědětVymazatPerníkové chaloupky byla škoda. Ale manžel měl asi taky pěkně protáhlý ksichtík.
OdpovědětVymazatAli, při čtení jsem se málem taky rozbrečela, dovedu si představit, jaký to pro tebe byl v první chvíli šok, ale zvládla jsi to dobře, přece nešlo o život, ne?!
OdpovědětVymazatJá bych asi brečela taky. Ale mně se tohle nikdy nepovede, perníčky u nás díky vlhkosti péct nemůžeme, okamžitě změknou a z chaloupky začne opadávat kdeco .
OdpovědětVymazat[5]: To je báječný nápad s těmi mašličkami. Pokud někdy seberu odvahu k tomu, abych udělala chaloupku, určitě ho využiju. U nás u perníčky bude po třetí péct dcera.
OdpovědětVymazat[10]: Autorkou obrázku nejsem. Likvidovala jsem časopisy a toto bylo vloženo v některém z nich. Bud' Praktická žena, či Vlasta a ani nevím ze kdy. Je to v podstatě vystřihovánka se kterou lze hrát divadlo. Tenhle obrázek je u návodu, jak stříhat, jak lepit. Tak jsem ho oskenovala a na počítači jsem vymazala návod.
OdpovědětVymazatLetos jsem ještě s pečením nezačala. Začnu o víkendu. A začnu perníčkama. Mám vyzkoušené, že když se do krabice vloží rozkrojené jablíčko, jsou do dvou dnů měkkoučké. V sobotu napeču, na mikuláše sníme. Recept jsem si okopírovala, vyzkouším.
OdpovědětVymazatNe, ne, ne! Hlavně ne přežitek! Domácí dukroví je lepší, než kupované a hlavně je to takové rodinné, občas si navzájem pomůžeme, ujídáme, je to tradice, bez níž bych si přípravy na Vánoce neuměla představit
OdpovědětVymazatPečení cukroví je tradice.Teď už se těší vnoučata,že budou péct s mamkou doma a pak se mnou...Já se také těším.
OdpovědětVymazatU nás se pečou perníčky pravidelně každý rok. mamka v tom má praxi, najde se u nás všechno od typického cukroví, přes stromečky, chaloupky a loni udělala jako by les, kde za stromečky rozmístila čajové svíčky, to bylo kouzelné :)
OdpovědětVymazatPřesně tak. Digitální foťák má plno výhod, například nekonečné focení bez, jak píšeš, limitů.
OdpovědětVymazatTo mě rozesmálo, zejména jak pěkně po sobě uklidil, to jako by to bylo u nás doma..taky peču perníčky a zdobím jako kočičky a tvrdím, že nejsou k jídlu, ale pro radost, ale všichni je stejně nakonec bezmilosti slupnou...
OdpovědětVymazatAlenko to není zlomyslný smích, ale od srdce se tu s manželem řežeme smíchy nad reakcí tvého muže : zasunul židličku zpět i s chloupkou . To skřítek já neé Ty jsi byla určitě na mrtvici
OdpovědětVymazatJejda.
OdpovědětVymazatHrklo ve mně, i když jsem to čekala od začátku. Takové práce a přijde vniveč..to znám, bohužel..A zasunutí židle mě nepřekvapuje, to by udělal i můj muž. Dopije minerálku nebo džus, zašroubuje víko a nechá to stát na lince. Já pak jdu, chci nalít Jendovi džus a zjistím, že krabice je prázdná. Marně se 16 let ptám, PROČ to po sobě nevyhodí, když dopije...
OdpovědětVymazatNa první pohled tragické příhody po letech často působí jako krásná vzpomínka a v tom je i jejich půvab.
OdpovědětVymazatHezký obrázek perníkové chaloupky
OdpovědětVymazatWhat are you stating, man? I know everyones got their own view, but really? Listen, your web site is cool. I like the work you put into it, specially with the vids and the pics. But, come on. Theres gotta be a better way to say this, a way that doesnt make it seem like everybody here is stupid!
OdpovědětVymazathttp://www.isdress.org
Ahoj, jmenuji se Emily Oliver Jsem z Waterton Lakes National Park Canada. Slova nemohou vysvětlovat, jak jsem vzrušený, že jsem se snažil o obnovu mého rozloučeného manželství a teď můj manžel je úplně zpátky, když mě a naše děti opustil pro jinou ženu. Byli jsme manželé po dobu několika let a během našeho manželství jsme měli řadu bojů, které trvaly, dokud nakonec neodešel s našimi dětmi a přestěhoval se do Melbourne, aby byl s jinou ženou. Blokovala všechny kontaktní prostředky a komunikace byla neplatná. Cítila jsem, že můj život skončil a mé děti si myslely, že už nikdy nebudou vidět svého otce. Snažil jsem se být silný pouze pro mé děti, ale nemohl jsem ovládat bolesti, které mi trápily srdce, byl jsem pohlcen smutkem a bolestí, protože jsem ho opravdu miloval. Každý den a noc přemýšlím o něm a vždycky bych ho rád, kdyby se se mnou vrátil, doslova jsem se zbláznil a potřeboval božský zásah, a tak jsem každému mému problému řekl mému příteli, který kdysi měl podobné problémy. Řekla mi velmi silnému člověku jménem DoctorIgbinovia. Řekla, že je to jediný důvod pro štěstí, které se dnes těší. Drigbinovia může pomoci napravit rozrušené vztahy, které říkala, proto jsem cítil, že jsem ho musel soudit. Kontaktoval jsem ho na e-mailových adresách doctorigbinovia93@gmail.com a dal mi pokyny, co mám dělat, a tak jsem to udělal, pak mi pro mě udělal milostné kouzlo. K mému největšímu překvapení mi po třech týdnech zavolal můj manžel a řekl mi, že nám chyběl stejně jako děti, byl jsem tak překvapen, že mé srdce bylo plné radosti a vzrušení a začal jsem střídat slzy. Ospravedlnil se za svou omluvu a omluvil se za bolest, kterou způsobil mně a dětem. Tak se k nám vrátil s velkou láskou a radostí a od té doby bylo naše manželství silnější než předtím. Díky Drigbinovii je velmi silný, a tak jsem se rozhodl sdílet můj příběh v zájmu těchto žen a mužů kdo zažil to, co se stalo. Chci, abyste věděli, že existuje řešení. Drigbinovia je řešení, pravý a silný kouzelník, který se modlil za to, že žije dlouhou dobu, aby pomohl ženám a dětem ve své době bolesti. A také má kouzla pro léčení hiv, rakoviny atd. GOOD LUCK,
OdpovědětVymazat