Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

pátek 23. prosince 2011

Tak trochu jiné vánoce


"Ženský by měly bejt dneska doma", ozvalo se za mými zády.
"To máte pravdu, měly by být doma", odpověděl druhý hlas.
Otočila jsem se a zjistila, že na konečné tramvaje stojí pár mužů a já, jediná žena. Usmála jsem se na ně a věděla jsem, že mají pravdu. Bylo by lépe doma.
Ale bohužel. Zaměstnání v soukromé firmě nám tuto možnost neumožňuje. Musíme se vystřídat tak, aby tady stále někdo byl. A to i přesto, že nechodí téměř žádní zákazníci. Hrajeme na ně přesilovku.

Doma jsem byla včera.
Vstávala jsem téměř tak brzy, jako bych šla do práce. Měla jsem před sebou notný kus práce. Zadělala jsem na vánočky a šla se odměnit. Mojí odměnou byla krátká návštěva blogu. Ale opravdu jen krátká. Umístila jsem na blog přání k vánocům a začala se dívat na své oblíbené blogy. "Sakra, vánočka". Vypnula jsem počítač a urychleně se přesunula do kuchyně.
Kdyby jen jedna vánočka. Upekla jsem jich sedm. Peču klasickou, kynutou a pak také tvarohovou. Své dva potomky jsem si poněkud rozmazlila tím, že rok co rok pro ně vánočky peču. A letos navíc ještě jednu pro kamaráda, který je sám.

Celý tento týden utekl jako voda.
V úterý jsem dorazila z práce jako vždy za tmy. Manžel už byl doma a na stole voněla káva. Vánoce už opravdu t'ukají na dveře. Vypili jsme kávu a manželovi zazvonil telefon. "Hele, já budu muset jet dělat," a jmenoval zákazníka, kterému se něco pokazilo na topení.
Odjel a já přemýšlela, do čeho se pustit. Vzala jsem si papír a začala sepisovat, co budu ještě muset koupit. První řádek - vánočka.
Tak, než začnu psát dál, zkusím se domluvit se svými dospělými potomky.
Zkusila jsem licitaci, jakou by letos chtěli vánočku.
Dcera mi do telefonu řekla: "Mamčo, pokud si můžu vybrat, tak tvarohovou."
"Tak dobře", odpověděla jsem.
"A ty nebudeš dělat letos kynutou?"
"To víš, že budu."
"Ale tu mají mazlíčkové taky rádi."
Do sloupku vedle slova vánočka, kd už bylo napsané droždí, jsem připsala i tvaroh.
Syn byl u nás dole v garáži, něco si kutil na svém autě. V neděli jsem mu dávala recept na bramborový salát a slíbila mu domácí okurky. Vzala jsem tašku a šla do sklepa, do tašky jsem mu dala tři lahve okurek a vzpoměla si, jak jsem se při jejich zavařování v červenci opařila.
Prošla jsem do garáže. "Jiříku, nesu ti ty okurky."
"Jé, mami, ty jsi hodná, díky."
"Když už jsem tady, jakou bys chtěl vánočku?"
"Mno, pokud bych si mohl vybrat, tak obě."
"Tak se tady pro ně v sobotu dopoledne, nebo v pátek navečer stav."
"Moc děkuju, mami."
Vrátila jsem se zpátky do bytu a pokračovala v sepisování toho, co bych ještě měla koupit. Pokud něco zapomenu, budu muset v sobotu ráno "vyštvat" muže do obchodu.
Co ted'? Sýrové tyčky. Odvážila jsem mouku, Nivu a další ingredience a pustila se do těsta.
Rádlem jsem vykrajovala tyčky a dávala je na pečící papír. "Holky!" Umyla jsem si ruce a vzala do ruky telefon.
"Budeš chtít zase letos ty tyčky plešaté?" , vysypala jsem svůj dotaz dceři.
Chvilku bylo ticho a pak dcera nadšeně zařvala: "Jóóóó. Ty pečeš tyčky?"
"Jo, peču, je to moje druhé nejoblíbenější cukroví."
Dcera se začala smát: "Snad slanoví, ne?"
Dva plechy jsem udělala "plešaté", zbylé jsem posypala hrubou solí a kmínem.
Kolem osmé se vrátil manžel. "Je to cítit až do přízemí, že pečeš tyčky".
"Už dopékám poslední plech."
"Řekl bych, že jsi docela úspěšně vyhnala z bytu vůni vanilky."
Dopekla jsem a říkala si, že mám ještě chvíli času.
Lákala mě myšlenka usadit se v křesle a pustit si počítač. Ale vánoce nepočkají.

Vzala jsem balící papír, mašličky a odešla do pracovny balit dárky. Nejdříve jsem je dávala na hromádky a pak jsem přemýšlela, která komu patří. Než zavládne chaos, ve kterém se nevyznám a který by pod stromečkem mohl způsobit detektivní pátrání, vzala jsem fix a začala balíčky popisovat. Pěkně velkými a tiskacími písmeny. Starší vnučka, které byly v srpnu čtyři, už písmenka zná a bude dárky rozdávat. Když jsem nadepisovala balíček pro manžela, začala jsem se usmívat. Ne pro to, co v balíčku je, ale pro to, co jsem na něj psala. Není to tak dávno, kdy jsem psala "Jirka", pak jsem psala "Tatínek" a ted' píšu "Dědeček". Nějak nám to uteklo.

Ve středu v práci už byla předvánoční nálada. Přijel druhý spolumajitel firmy popřát hezké svátky. "Víte, co bych si přál ze všeho nejvíc?", ptal se mě, když mi potřásl rukou.
"Zdraví", odpověděla jsem mu.
"Ne, já bych si přál, abychom si takhle podávali ruku i příští vánoce".
"Tak to už asi nevyjde".
"Vy to s tím důchodem opravdu myslíte vážně?"
Ujistila jsem ho, že to opravdu myslím vážně.
Po práci jsem z tramvaje vystoupila u Kauflandu. Z kabelky jsem vytáhla seznam a systematicky postupovala obchodem. Všimla jsem si, že zlevnili vánoční dekorace a začala si je prohlížet. Objevila jsem malý dřevěný stromeček za 15 Kč. No, nekup to! Stromeček jsem dala do vozíku k již nakoupeným věcem, když mi zazvonil telefon.
"Kde jseš?"
"Stojím tady na prostředku u drogerie".
"Já taky, ale nevidím tě".
Kousek ode mě stála mladá dívčina, která se usmívala: "Ten, komu voláte, stojí z druhé strany". Poděkovala jsem jí a začala se chechtat. "Prosím tě, zavěs to, já tě vidím".
S manželem jsme pak procházeli Kauflandem, kde byl docela klid. Měla jsem kliku. Od tvarohu byly v regálu dvě prázdné krabice, v té spodní se, k mému štěstí, na dně krčily tři tvarohy. Na tvarohovou vánočku je totiž nutný tvaroh, který je balený v papíru jako máslo. Jen jednou jsem zkusila tvaroh z vaničky a z vánočky bylo cosi hnusného a rozteklého.
"Co máš ještě na tom seznamu?" ptal se manžel.
"Já myslím, že už mám všechno."
"Fakt? Vždyt' máme skoro prázdný vozík." Měl pravdu, rozhlédla jsem se kolem a viděla přeplněné vozíky vším možným.
"Ale opravdu máme všechno, co jsem chtěla koupit".

Doma jsme si uvařili kávu. Muž šel do garáže se stojánkem na stromek, aby ten náš pokřivený, stříbrný smrk nějak upravil a já vytvářela domácí nudličky do kaldounu. Je to polévka, která se v naší rodině vaří na vánoce už po mnoho generací. Jen na rozdíl od mé babičky a maminky nedělám do ní makaronky, ale nudle. Muž přinesl do pokoje strom. Když z něj sundal "gumicuky", jeho větve se rozprostřely a zabraly půl obýváku. No, nazdar! Holkám jsme koupili autosedačky, protože z těch co mají, nám pomalu a jistě rostou. Kam je dáme mi vůbec není jasné a kam se vejdeme my? To bude docela slušný masakr.

"Jirko, prosímtě, nanos mi z půdy ještě ozdoby, já až zítra dopeču, tak ustrojím stromeček."
Zatímco manžel nosil ozdoby, já šla pokračovat v balení. Šlo mi to "jako psovi pastva". Raději jsem se šla odměnit, zapnula jsem počítač a začala pročítat blogy. Uvědomila jsem si, že bych měla vytvořit vánoční přáníčka, abych je včas odeslala na emaily našim přátelům. Opustila jsem blog a pustila se do díla.

Ve čtvrtek jsem vstávala v půl sedmé. O dovolené je to "proti přírodě", ale vánoce nepočkají. Malou chviličku na blogu a pak kuchyň. Tři kynuté a čtyři tvarohové vánočky a potom biskupský chlebíček, pečený v keramické formě ve tvaru kapra, vrátily do bytu znovu vůni vanilky.
Když manžel odpoledne přijel, měla jsem už z větší části ozdobený i ten stříbrný smrk. Mnoho let zdobím umělý stromek, který je štíhlý a pravidelný. Tenhle je tak nějak rozkročený přes půlku pokoje. Moc se mi mé dílo nelíbí, ale už to tak nechám.
Naskládala jsem prázdné krabice od odzdob do přepravky a odnesla jí na chodbu. V kuchyni jsem rozehřála čokoládovou polevu a natřela kapra. Šupiny jsem vytvořila z mandlových lupínků. Uvařila jsem si brambory na salát a přinesla jablka na štrůdl. To mě čeká v pátek, až přijdu z práce.
Zjistila jsem, že je téměř jedenáct hodin. To mi ta dovolená pěkně utekla.

Vánoce, které jsou obrazně řečeno za dveřmi, budou letos jiné.

Budou tak trochu nostalgické.

Letos poprvé jsem před vánoci nejela do Rumburka za maminkou s dárky a s cukrovím. Při pečení jsem na ní neustále vzpomínala. Vždyt' na mnoho cukroví jsou recepty právě od ní.
Bude to už deset měsíců, co odešla.

Vánoce budou poznamenány úmrtím našeho prvního českého presidenta Václava Havla. Ne, nechci se rozepisovat o tom jaký byl. Slov a vět bylo vysloveno mnoho, stejně tak toho bylo mnoho napsáno. Jedněmi milován, druhými nenáviděn. Ale zase nás na malou chvilku všechny spojil. Napadá mě paralela s rokem 1989, kdy ty vánoce byly také tak trochu jiné.

Sedím v práci a píšu si blog. Chvíli co chvíli projde šéf, aby nám dokázal, že tady je. Dokonce má na dnešek v úmyslu udělal ještě nějakou poradu.
Tajně jsem doufala, že se mi podaří z práce "zdrhnout" o něco dříve. Takových, jako jsem já, tu je víc. Není co dělat, zákazníci nechodí a my? Jsme jako sprinteři, zakleknutí ve startovních blocích. Až zazní výstřel, vyrazíme vstříc vánocům.

Budou letos tak trochu jiné.

32 komentářů:

  1. Jednou z tebe bude kouzelná vánočková babička...
    /Téma na pohádku/

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Děkuji za poklonu. Když jsem na podzim štrykovala holkám čepice, byla jsem "ovčí babička". Možná o tom nějakou pohádku napíšu.

    OdpovědětVymazat
  3. Vánočku bych si určitě dala ... třeba hned teď ... .... :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tak šťastné a veselé Vánoce pod tím Vaším velkým stromem

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Hlavně hodně Lásky a to té pravé Lásky s velkým "L".[3]: Já bych radši pravej marcipán teda..[1]: Vtipné hele...

    OdpovědětVymazat
  6. No nevím, já mám spíš pocit, že smrt Václava Havla lidi spíš rozdělila, když jsem tak pročítal ty články a komentáře. Respektive spojila lidi stejného smýšlení a rozdělila je do dvou táborů.

    OdpovědětVymazat
  7. Taky myslím na mámu.
    Dnes by měla narozeniny.
    Jsi vánočková královna a doufám, že se ti vánočky povedly!
    Hezké svátky...

    OdpovědětVymazat
  8. Místo vánočky peču štolu, tvarohovou.Ale letos jsem udělala změnu a upekla kynutou marcipánovou o čtrnáct dní dřív a pěkně zabalenou do alobalu uložila do sklepa na regál aby se uležela. Vydržela tam netknutá do včera, kdy jí dcera nenápadně nápadně přede mne položila se slovy zda by se neměla zkontrolovat jestli neplesniví. Nesplesnivěla a je dobrá   a zase pěkně zabalená, svou velkou premiéru bude mít až zítra .

    OdpovědětVymazat
  9. Koukám, koukám, co toho stihneš! A to chceš opravdu do důchodu? Taková "raketa"? Já jsem dnes zadělala jenom na 3 vánočky, jenom než jsem je upletla a nachystala na pečení mi trvalo hodinu, což potom ta kvanta u tebe! Pak jsem ještě dělala bramborový salát, no a vaření je jasný. Stačilo. Taky jsme byli 2 x ve městě, to taky zabere nějaký čas, ale když má někdo sklerózu, nedá se nic dělat. Tak snad nám děti ty vánočky aspoň pochválí. Já naštěstí pro ně dělám každý rok jen po jedné!

    OdpovědětVymazat
  10. Alenko, dočetla jsem tvoje povídání a připadám si, tak nějak pohádkově, i když jsi toho stihla hromadu, necítím se upracovaná, ale hezky naladěná na ten Štědrý den, který přijde už zítra. Vánočku nepeču, dostávám ji každoročně od mamky a dělá taky kynutou i tu tvarohovou a zdá se mi nepřekonatelně dobrá.   

    OdpovědětVymazat
  11. Vánočku nepeču, ale ráda bych se to naučila, protože ji miluju, třeba k tomu jednou dozraju :).

    OdpovědětVymazat
  12. [11]:Vánočku nepeču i když ji umím, ale muž to neocení a tvrdí, že kupovaná stačí. Dost často si malou kupuje a přiznám se, že se mi skoro zprotivila. Letos ale nás překvapila kamarádka, která peče každoročně vánočku svým vnoučatům a upekla vánočku i mému  muži. Dobrou  kynutou s mandlemi a hrozinkami a je jí tam už jen kousíček.

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za tvůj článek. Začala jsem ho číst někdy mezi 6 a 7 hodinou. Jen na chvíli jsem chtěla vydechnout a pokračovat. Ale připomněla jsi mi vánočku, a tak jsem se zase zvedla a šla ji udělat. Kdysi jsem i pletla, ale od doby, co mám pekárnu to nedělám, ta z pekárny je mnohem lepší než z obyč. trouby.Letos se mi nedaří si užít i to předvánoční období, asi mi ten jeden promarněný týden chybí. Krom toho si manžel navymýšlel ještě klobásky, pak nakládat maso na uzení a do toho se mu cosi stalo s kolenem, takže je téměř nepoužitelný.

    OdpovědětVymazat
  14. Alenko, nechceš se odstěhovat někam blíž ke Krči? Já bych si pro vánočku zajel! Kupované cukroví mi nevadí, ale ještě jsem nejedl dobrou vánočku z obchodu.
    Každé vánoce jsou jiné. I já jsem zažil první bez dědečka, pak první bez babičky, pak dvoje se svou novou rodinou, pak první až xté po rozvodu a teď už šestnácté s Markétou. Život se mění a naši blízcí z něj odcházejí. To samo o sobě není smutné. Patří to k životu a pokud jsme je měli rádi, zůstanou s námi a v našich myšlenkách jsou mnohdy přítomní častěji, než byli za svého života.
    Přeji tobě a celé rodince krásné svátky, veškerou možnou pohodu, hodně zdraví a Božího požehnání!

    OdpovědětVymazat
  15. Krásné vánoční povídání, moc hezky jsem si početla.
    Přeji Tobě i celé rodině pohodové Vánoce, hodně zdraví, lásky a božího požehnání.

    OdpovědětVymazat
  16. Jasně, zase jdu pozdě!
    dlouhé a chvílema dojímavé počtení. já snad roztopím kus čokolády, taky z nostalgie!
    seš tak pilná... tvarohovou vánočku neznám, tu druhou dobroučkou už dlouho taky ne.... škoda.
    zas jsem tygrovi dala dárek, nad ránem... sakra, co mi zbyde? kéž mě nevyžene na mráz:)
    Přeju krásný Štědrý den i další sváteční a užij si radost v dětských očích!
    smrček za mě pohlad a pozdravuj, léta jsem neviděla živej stromek... musí vonět. jehličky píchají do ponožek. chodívala jsem loupit dobroty... hlavně čokoládové míčky! hrávala jsem si se sněhem na římsách...
    všechno je to dávno a přitom to se mnou zůstalo!

    OdpovědětVymazat
  17. Jak jinak, před vánoci v jednom kole. Dobroty přesuneš ke strávníkům a snad se někdy taky zastavíš, abys vydechla, jak ten čas běží. Mezi vánoci bys měla sednout ke knížce, donutit se odpočinout. Protože kdy jindy můžeš vysadit, když už je po vánocích. Ale jasně - nikdo za tebe neuvaří denně něco na papu. A návštěvy - ach jo. Ale zase - přijdou, povzpomíná se, něco pojí a kafíčko - rodinný čas

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: Souhlasím s Kitty - měla by jsi si i ty o Vánocích chvilku odpočinout. Jsi v jednom kole a tolik věcí stihneš, že to by mnohdy ani mladší nezvládali. Jsi obdivuhodná, vím, že ti nic jiného nezbývá, ale pamatuj i na sebe!-:))

    OdpovědětVymazat
  19. Tak tohle znám, dříve jsem takto pekla také pro děti a chodila na směnný nepřetržitý provoz. Nyní jsem polevila, dělám pro děti rabí polévku, manžel zase upravuje kapra- porcuje a odkosťuje. Vánočku peču jen pro nás. Občas si říkám jak jsem to vše mohla stihnout. Nyní bych tak lehce vše mohla udělat, ale žel bohu zdravíčko mě tak trochu zradilo a víš alenko jsem i ráda. Zastavila jsem se a dělám si tak lážo plážo pro nás a pak taky čtu a píšu články, věnuji se tomu na co jsem neměla čas- svým koníčkům. Jak je třeba pohlídám vnoučata a uvařím to jo, ale holky jsou šikovné a tak pečou taky a pak měníme. Tak rok vydrž a pak .....

    OdpovědětVymazat
  20. [20]:
    Tygřík mě nechal u sebe, ani mráz nebyl! pár dárků zbylo i na večer!
    Já už sto let neviděla živej stromeček, stromek, vánoční strom... jo kecám, na trhách letos někde byl, malej a moc cizí!

    OdpovědětVymazat
  21. [21]: Já jsem si to myslela. Sama jsi říkala, že už jste spolu 16 let. To už je notný kus života. Živý stromek máme letos po mnoha letech a to jen proto, že jsme museli pokácet strom, který už překážel. Ale píchá, holomek. A bude z něj padat jehličí.

    OdpovědětVymazat
  22. Zdrhat z práce, je asi jedinej pozůstatek z totality, který u nás Čechů přetrval.
    A odvěký osud žen rozmazlovat své potomky je vlastně jim geneticky dán, takže ruku na srdce, děláš to jistě ráda.

    OdpovědětVymazat
  23. Takové práce, Ty jsi úúžasnáá. kde bereš ten elán? Domácí vánočku bych si taky dala.Moje babička je 250 km daleko a tchýně s mamkou nepečou. Asi se ji budu muset naučit sama. Je úžasné, co všechno zvládáš, máš můj obdiv.

    OdpovědětVymazat
  24. Typický předvánoční maratón, který už, chválabohu, v takové míře nezažívám.
    Ali, ty jsi hotová vánočková královna!
    Napsala jsi opět moc krásné povídání, měla jsem oči přilepené na monitoru a přečetla všechno slovo od slova. Obdivuji tě po všech stránkách, chtěla bych mít tvůj elán.

    OdpovědětVymazat
  25. Krásné povídání, i u nás to vypadalo podobně, jen ty Vánočky nepeču. Taky jsem měla Vánoce jiné, bez tatínka, ale ten smutek se rozprostřel mezi nás 5 jeho dětí a tím byl jaksi měnší. V pěti se to lépe táhne. Taky nám přibyl letos Jáchym a to je darek nad dary. Byly to jeho první Vánoce a papíry od dárků se mu zatím líbili nejvíc, řádil mezi nimi jako šílený.

    OdpovědětVymazat
  26. [23]: Myslím si, že těch pozůstatků je tu víc, kromě toho zdrhání z práce. Vidím to kolem sebe a někdy se nestačím divit, jak někteří žijí tak, jako za komančů.
    Své děti "rozmazluji" ráda. Sama jsem byla takto rozmazlována maminkou, které jsem se pak snažila péči vrátit. Doufám, že moje děti jednou budou také takové. [24]: Já zase obdivuji tebe, co zvládneš. Jen si říkám, že u mě je to nárazové, ale ty máš spoustu práce denně. Zlobí mě, že se mi mnohokrát už nepodařilo u tebe vložit komentář.[25]: Myslím si, že ten maraton byl letos naposledy. Příští rok už bych měla být v důchodu a nebude to taková honička. Myslím si, že mi to uteče.
    Pak si svůj čas rozvrhnu a nebudu se tak honit. [26]: Ono to bylo podobné v mnoha rodinách. Závidím ti čtyři sourozence. Já mám jen jednu sestru, která odmítá přijet nejen ke mně, ale i ke své dceři a vnoučkovi. Ani neslavila vánoce a místo toho jela do zvířecího útulku. A to jsme jí několikrát zvali, i muž se nabídl, že jí přiveze.
    Vnoučátka jsou opravdu dar. Dávají nám zapomenout na smutky. I když jsem z nich někdy unavená, dávají mi tolik radosti, že zapomenu na všechno negativní. Papíry od dárků jsou ideálním místem pro řádění. Starší vnučka se také do nich zahrabala a chtěla fotit. A já? Už potřetí jsem zapoměla o vánocích zapnout blesk a fotky se nepovedly.

    OdpovědětVymazat
  27. Ali, nechci ti brát iluze, ale víš, jak se zdraví důchodci? ... "Nemám čas!"    Taky jsem si myslela, co všechno v důchodu nestihnu.

    OdpovědětVymazat
  28. [28]: Já vím. Ono to není ani tak nedostatkem času, ale tím, že už trochu ubývají síly a vše déle trvá. I když ještě nejsem v důchodu, úbytek sil už někdy pocit'uji.

    OdpovědětVymazat
  29. Se zpožděním čtu, a moc ráda, u tebe i všechny komentáře stojí za přečtení. Vánočkování..... tak to je téma, u mě nevděčné, dělám to ze setrvačnosti, a vždy říkám nereptáme, aspoň máme něco pro kočku, někdy se mě zdají spadlé, někdy moc vykynulé, jindy moc sladké, i když recept je vždy stejný, všem chutnají, jen ne mě. Tak je to s mým životem skeptika stále. Přeji ti Alenko pocit že vše se daří jak má, entusiasmus nevídaný, který si k tobě chodím načerpat, jak do studánky vody živé.

    OdpovědětVymazat
  30. Remarkable content delighted go over, Could very well book marked this task and we intend to try out yourself on youtube
    http://www.isdress.org

    OdpovědětVymazat
  31. Letos se na Vánoce fakt velmi těším, protože mám rovných 10 dní dovolené. :) A jako hodlám využít každý jeden den. Těším se i na Oktagon, který bude 30. 12. Nebo o den dřív? Teď nevím. Jsem zvědavý, jak dopadne Karlos Vémola. Naposledy ho porazil Patrik Kincl, jenže on si od té doby bere poměrně snadné soupeře. Tak uvidíme, jak to dopadne. :)

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤