Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

pátek 30. prosince 2011

Připadala jsem si jako ....

... místo teček lze doplnit cokoliv.

Určitě už se každému stalo, že zaspal. Kdo bude tvrdit, že ne, tomu moc věřit nebudu.

Dnes je poslední pracovní den v tomto roce. Jsem stejně jako včera v práci a je to den, jako přes kopírák. Znovu přehlídka ztraceného času. Nemůžu říci, že bych z toho byla nadšená. Nikdo nechodí, jen občas zazvoní telefon. Dokonce i náš pan šéf, trávící své volno kdesi, si nás stejně jako včera, i dnes zkontroloval telefonicky, zda jsme v práci.
Pozitivní na tom je to, že jsem proběhla Holešovice a nakoupila nějaké věci na Silvestra, předplatila si na příští rok Opencard a můžu se věnovat blogu.

Ráno jsem se probudila do posledního letošního pracovního dne, rozsvítila jsem lampičku a podívala se na budík. Bude za chvilku zvonit. Zamáčkla jsem zvonění, abych nebudila manžela. Tiše jsem vstala a po ranní hygieně jsem se nalíčila. Oblékla jsem si svetr a džíny a šla si udělat snídani.
Ráno co ráno si pouštím televizi, protože to je v naší domácnosti jediný přesný uzkazatel času.
Pustila jsem si ČT24 a při jídle se zaposlouchala do rozhovoru s Věrou Špinarovou. Čekala jsem, až začnou v 6 hodin zprávy, které jsou pro mě signálem, abych opustila domov a vydala se na konečnou tramvaje. Dosnídala jsem, odnesla hrnek do dřezu a vzala si kabát. Nechápavě jsem se podívala na televizi. Dnes nejsou zprávy? Nebyly. Oči mi sjely na vedle stojící meteostanici. Ježišmarjá, ono je pět!!! Podívala jsem se na své hodinky a nich bylo také pět. Vytáhla jsem z kabelky svůj i služební mobil. Oba ukazovaly pár minut po páté hodině.
Já jsem idiot!!!
Vstala jsem o hodinu dříve. Jsem vzhůru od čtyř hodin a deseti minut.
To snad není pravda.
Ale byla.
Budík jsem nechtěla přeřizovat. Ono dostatečně stačí, když ho "šteluju" při změnách času. Na mobilu jsem si nastavila buzení za deset minut šest, shodila svetr a džíny a znovu zalezla do postele. Tiše a opatrně, abych nevzbudila manžela, který má volno a nikam nemusí. Než jsem usnula, slyšela jsem cvaknutí zamáčknutého budíku. Mobil mi zapípal deset minut před šestou a probudil mě. Ještě, že jsem usnula. V koupelně jsem opravila trochu rozmazané oči, učesala se, oblékla kabát a vyrazila.
Seděla jsem v téměř prázdné tramvaji a několikrát kontrolovala čas na svých hodinkách a na displeji tramvaje. Nikde nikdo. Znejistělo mě to. Jezdím denně se stejnými lidmi a není tu jediná známá tvář. Kolik je vlastně hodin? Až "U Kaštanu" nastoupila paní, se kterou jezdím denně.
Zaspání zná snad každý, ale jak se má definovat to, když někdo vstane o hodinu dříve a zjistí to až po 50 minutách? Předspání? Není to už projev demence?

Přemýšlím, zda se mám se svou blbostí pochlubit manželovi.
Ale asi jo. On se tomu určitě rád zasměje.
Já se tomu nakonec smála taky.

23 komentářů:

  1. Takže je se hlásím k těm, kterým asi nebudeš věřit. Za svou celou pracovní éru, jsem nikdy nepřišla do práce pozdě. Možná se mi podařilo připozaspat, ale nikdy jsem nezaspala. Navíc se musím přiznat, že jsem si buzení řídila jen pro strýčka příhodu a budila se pravidelně sama, takových 5 - 10 min. před zvoněním. Jo. A s tím předčasným vstáváním, máme asi zkušennost všichni. Manžel takto dokonce vstal o víkendu a jen mu bylo divné, že je v ulicích nějaký malý ruch.   

    OdpovědětVymazat
  2. Zlatíčko, horší by to bylo naopak!

    OdpovědětVymazat
  3. Taky se mi to kdysi stalo A pěkně mě to naštvalo, já bych už znovu neusnula a spánku si cením takže každá hoďka mimo je pro mě hrůzou

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: Vzhledem k tomu, že jsem nikdy do práce nemusela vstávat brzy, tak jsem si budík nenastavovala, ten totiž spolehlivě nahrazovala babička a ruch v naší domácnosti. Takže si také nějak nepamatuji že bych zaspala. Ale mužovi se stalo to samé, také šel do práce o hodinu dřív. A jelikož jezdil autem, tak mu nějak nepřišlo, že jsou prázdné autobusové zastávky a tak na svůj omyl přišel až v práci....ale já zase když si nařídím budík se vzbudím zásadně pět minut před tím než začne zvonit. Vždycky. Takže si říkám, že si ho nastavovat nebudu, ale raději to pokaždé udělám protože co kdyby, že??

    OdpovědětVymazat
  5. Naštěstí máme v rabótě klouzavou pracovní dobu, takže přes/zaspání mne netrápí.

    OdpovědětVymazat
  6. To mi připomíná příběh mého bývalého kolegy, který se kdysi udál někdy v 70.letech. Bydlel v Suchdole, tehdy to byla ještě vesnice u Prahy a on měl vesnické zvyky. Tehdy na nás ještě ze všech stran nemrkaly digitální časoměry a on měl doma jen prastaré kukačkové hodiny. Chodil brzo spát a ráno se budil sám od sebe bez budíka. A jednou se takhle vzbudil oblékl a vyrazil na první ranní autobus ze Suchdola do Prahy. Dorazil k fabrice a byl překvapený, že je ještě zamčeno. Rozespalý vrátný mu taktéž překvapeně odemkl dveře podniku, ale nic nekomentoval. Milý Standa šel do šaten, převlékl se a šel dolů na dílnu. Teprve tam si na velkých hodinách v hale všiml, že není půl šesté ráno jako vždy, ale půl jedné v noci. On totiž nejel prvním ranním autobusem ze Suchdola, ale posledním nočním.   

    OdpovědětVymazat
  7. [2]: Že je její šéf magor, to už je tady celkem známo.

    OdpovědětVymazat
  8. [1]: Já se přiznávám, že naposledy jsem zaspala, když jsem studovala střední školu. Přišla jsem do třídy o pět minut pozdě, rozcuchaná a o první přestávce jsem se k pobavení celé třídy myla a čistila si zuby. V dospělosti jsem nikdy nezaspala. To si spíš přivstanu. To, žes nezaspala, věřím.

    OdpovědětVymazat
  9. Já mám to privilegium, že jsem na volné noze a sám zodpovědný za zaspání, takže se každý den probouzím jak si to žádá moje tělo bez budíku. A jsem za to rád. :)

    OdpovědětVymazat
  10. A jejda řekl by můj vnuk, to je nemilé! Mě se stalo také jeden omyl. Pracovala jsem v nepřetržitém provoze a podotýkám ten den jsme měla druhé volno. I vzbudila jsem se v době, kdy už dávno jsem měla jít na autobus...fofry šup oblečení,( zuby si vyčistím v práci) měla jsem tam kartáček- no co kdyby!Stihla jsem autobus tak tak a na vrátnici se mě paní vrátná zeptala zda mám vyměněnou směnu   a já ne mám svou ranní. Měla jsem svou ranní, ale až příští den   

    OdpovědětVymazat
  11. Podobná věc se mi stala, když jsem si šla odpoledne zdřímnout a probudila se kolem šesté. Byla tma, jak měla být, hodiny taky v šest odbily. Vstala jsem a chystala se do práce. Až někdo přišel a vyvedl mě z omylu. I pak jsem se s tím nemohla dlouho vyrovnat, nevěřila jsem tomu, co se stalo. Pak jsem uznala, že večer je lepší než ráno, mám jedno spaní navíc...

    OdpovědětVymazat
  12. No já jsem takový chonický zaspávač, jelikož jsem se prostě nikdy nedonutila k tomu, abych úctu k učiteli posunula na hodnotovém žebříčku před svou klidnou snídani. Jsem jako Garfield, trpím, když mám vylézt poránu z postele.

    OdpovědětVymazat
  13. Asi jsem někdy zaspala, ale na to mám mlhavé vzpomínky. Spíš mi utkvělo v paměti, jak jsem vstala o hodinu dřív, jako ty. Jenže já normálně vstávala ve 4.10 a 4.40 vycházela z domu, takže jsem byla vzhůru ve 3.10, nevšimla si toho a jako trubka stála na zastávce před čtvrtou ráno a sakrovala, proč ten autobus nejede .

    OdpovědětVymazat
  14. Tak já zatím ještě doopravdy nezaspala, tedy omylem. Dvakrát jsem zaspala schválně: jednou na letní brigádě, den předtím jsme byli dlouho vzhůru a já se sice vzbudila, ale rozhodla se, že se mi ještě nechce vstávat. A podruhé podobně do školy.

    OdpovědětVymazat
  15. Já během čtení už celou dobu přemýšlím, zda se mi něco podobného stalo a opravdu jsem si na nic nevzpomněla. Pamatuji se pouze, že jsem vstala tak tak, už jsem si nestihla namalovat na ksicht obličej, odjakživa si totiž maluji oči a běžela jsem do práce. Tam mi po chvíli moje kolegyně říká: "Prosím vás, namalujte se, já na vás takhle nemůžu koukat", no samozřejmě se tomu smála! Tak na tohle jsem si vzpomněla, ale jinak nevím, ale je možné, že už se mi to vymazalo z paměti.

    OdpovědětVymazat
  16. Večer nemohu často hned usnout a ráno bych vyspávala. Muž je naopak ,,slepice". usne brzy a brzy se vzbudí, už proto spíme každý zvlášť teď v důchodu. Jenže on si myslí, že bych měla vstávat nejméně před osmou ranní. Vždyť jsem celý život vstávala brzy, s dětmi - do práce na 7. hod., později do krámku dokonce na 6. hod., brigádně už v důchodu na 5,45 hod. kvůli novinám a jejich vybalení na pult. Proč mám vstávat, když stejně stihnu všechno i když vstanu později?

    OdpovědětVymazat
  17. Mně se stalo, že jsem zaspala i vstala dřív, ale to bylo ještě v minulém životě, jako zasloužilá důchodkyně tyhle problémy nemám, Alenko!   

    OdpovědětVymazat
  18. [9]: To je jak z nějaké komedie. Kamarád jel jednou poněkud společensky unaven dvaadvacítkou z Hostivaře do Vršovic a probudil se na Bílé hoře. Tak si počkal na tramvaj zpátky a probudil se zase v Hostivaři, odkud před dvěma hodinami vyjel.

    OdpovědětVymazat
  19. [10]: V roce, který zanedlouho nastane budu mít stejné privilegium. Budu paní svého času, protože půjdu do důchodu.

    OdpovědětVymazat
  20. Sve najljepše u 2012 godini i puno mora

    OdpovědětVymazat
  21. Ty ses nějak rozepsala - tak zase vykukuju z blogové apatie a dočítám dluhy:)

    OdpovědětVymazat
  22. já zaspala asi dvakrát a to je mi 14 nojo stane se ale ty nervy jak jsem stávala se vším jsem házela a musela jsem oželit i čištění zubu   

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤