Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

úterý 27. prosince 2011

Povánočně


Tak jsou za námi.

Nekrásnější svátky v roce, kterým byla v mnoha rodinách věnována spousta příprav.
I když jsou to pro mě svátky, při kterých hodně vzpomínám, jsem lehce nostalgická, mnohdy smutná, stejně je mám ráda. Tři dny vánoc uplynuly, tak jako každý rok nějak rychle. Musím přiznat, že pro mě toto období končí až Novým rokem. Mám už to tak od dětství.
Vánoce ve mně doznívají, i když chodím mezi svátky do práce. Dnes a zítra mám však volno a užívám si klidu. Konečně můžu zasednout ke klávesnici počítače, pročíst poštu, začíst se do blogu, navštívit oblíbené stránky. A konečně mohu zrekapitulovat právě proběhlé Vánoce.
Dnes budeme sami, dnes nikdo nepřijde. Také jsem toho náležitě využila a vstávala až v půl deváté.

Ve čvrtek před Vánoci jsem měla také dovolenou, ale byl to pro mě pracovní, nebo spíš pečící den.

V pátek jsem byla v práci. Dost dobře nechápu, proč nás tam musela být většina. Jen někteří si mohli vzít volno. Navíc si pan šéf usmyslel, že udělá poradu. V pátek, odpoledne, před Vánoci. Někde jsem četla, že by se bláznům nemělo odporovat. Ta slavná porada byla v podstatě k ničemu, ale musela být.
Odpoledne jsem cestovala domů poloprázdnou tramvají. Podél cesty a na všech křižovatkách byli policajti ve svítivě žlutých vestách. Když jsem se chystala přejít ulici na druhou stranu, byla jsem jedním z nich zastavena. Nad námi prolétal vrtulník a kolem mě prosvištěla auta, spěchající k letišti a odvážející nějakou hlavu státu z pohřbu Václava Havla. Než jsem došla k domovu, opakovalo se to ještě dvakrát. Manžel byl už doma. Zajeli jsme do obchodu pro pečivo a ovoce a já doufala, že jsem na nic nezapoměla.
Doma jsem se pak pustila do "výroby" bramborového salátu a do pečení štrůdlů.

Na Štědrý den ráno jsem vstávala hodně brzy. Vyzbrojena tavící pistolí a umělohmotnými udělátky na výrobu svícnů jsem se přesunula do garáže, kde zůstaly větve ze stříbrného smrku. Drátem jsem svázala několik větví, které budou zavěšeny na zdech a ozdobeny a pak vytvořila aranž do vázy.

Vzala jsem jednu z větví a vyšla před dům, kde jsem jí pověsila.

Na to, že byl Štědrý den, bylo teplo. Zadívala jsem se na své dílo a zjistila, že to vypadá divně. Na dveřích visel věnec z jehličí, vedle větev s mašličkami a kolem dveří kvetoucí listopadky. Připadala jsem si zvláštně, když jsem zarývala květináče s listopadkami do záhonu. Štědrodenní zahradník. Dokonce jsem ještě na zahradě objevila poupata a očka růží. Štědrodenní růže.

Ostříhala jsem pak několik větví cesmíny a nějaké větvičky z dalších koniferů a vrátila se do garáže. Umělohmotná udělátka na svícny, která jsem koupila v Lysé nad Labem na vánočních trzích, se osvědčila. Svícny jsem dozdobila mašličkami a vrátila se do bytu pro svíčky. Byla jsem přesvědčená o tom, že mám celou krabici červených svíček. Pokud jí mám, nenašla jsem jí. Objevila jsem krabici růžových, krabici modrých a jednu červenou svíčku.

Svícny jsem nechala v garáži, vzala větve a šla do domu. Jednu jsem pověsila dole na chodbě a druhou v chodbě bytu. Čerstvá vůně jehličí provoněla celý dům.
Dozdobila jsem větve a pak přežehlovala ubrusy. Manžel obalil řízky. Kapr se u nás doma nedělá, tedy abych upřesnila, nedělá se kapr - ryba. Můj muž tvrdí, že nejlepší kapr běhal po prasečím chlívku. Místo toho peču kapra sladkého.

.

Po obědě jsme se vypravili na hřbitov. Padal drobný déšt' a foukal studený ostrý západní vítr. Doufám, že svícen na hrobě vydržel.
Chvilku po našem návratu přijel syn s dárky pro nás a odvážel si nejen dárky, ale i dvě vánočky a krabici s cukrovím.
Řízky se smažily, prostřela jsem stůl a manžel aranžoval na mísy ovoce a cukroví. Dodělala jsem bramborovou kaši pro vnučky.

Dcera se zetěm a vnučkami dorazili v půl páté, jak bylo domluveno. Smažila jsem poslední pánev.
"Mamčo, nechceš s něčím pomoci?"
"Ne, to už jsou poslední, za chvilku to bude".
Manžel zjišťoval, co bude kdo pít a pak jsme zasedli k večeři. Holčičky byly neposedné. Byl kumšt, udržet je u stolu. Jen co se dojedlo, starší běžela ke stromečku a zklamaně se vrátila: "Nic tam není."
"Neboj, Ježíšek toho má hodně, určitě se dočkáme".
"Chci domů", ozvala se mladší vnučka a bylo vidět, že to myslí vážně. V očích měla slzičky.
Oblékly jsme s dcerou holky do kabátků a mě došlo, že jsem zapoměla koupit prskavky. Nedáváme je na stromek, ale používáme je na "přivolání Ježíška". Tento zvyk jsme v rodině zavedli v době, kdy naše děti věřily, že dárky nosí Ježíšek. Zatímco jeden z rodičů šel s dětmi po večeři zapalovat prskavky na zahradu, aby se Ježíšek "přivolal", druhý přenášel dárky pod stromek. Co ted'? Vzala jsem dvě baterky a vyšla ven za dcerou s vnučkami. Padal drobný déšt'. Obešly jsme dům a zatímco Sára kroužila baterkou a volala: "Ježíšku, my už jsme napapaný, můžeš přijít!", Ema, která baterku odmítla, se držela mámy jako klíště a stále opakovala, že chce jít domů. Stát v děšti na zahradě s malými dětmi, nebyl ten nejlepší nápad. Otevřela jsem vrata u garáže a chráněny před deštěm jsme se starší vnučkou svítily baterkami k obloze. Mladší se klepala strachy. Až pak jsme s dcerou zjistily, že se bojí toho, aby s Ježíškem nepřišel i čert. Dalo nám to velkou práci jí vysvětlit, že čert chodí jen s Mikulášem.
"Ale, co když přijde?"
"Neboj, určitě nepřijde". Nevěřila nám.
U ložnice se otevřelo okno a můj muž zavolal:
"Holky, pojd'te honem nahoru, už je tady Ježíšek".
Starší mi vrazila baterku do ruky a utíkala do domu. Mladší se držela mámy kolem krku a stále se třásla strachy. Když jsem došla do bytu, slyšela jsem jásavý hlas starší vnučky. Mladší stála v chodbě a opatrně nahlížela do obýváku - co kdyby tam ten čert byl.
Větší vnučka, která zná písmenka, rozdávala dárky a užívala si to. My si to užívali s ní. Oči jí zářily jako světýlka. A ta menší? Po počátečních rozpacích a obavách se rozzářila nad panenkou, kterou měla pod stromkem. Seděla jsem a sledovala ty dvě malé holky, které výskaly radostí nad každým balíčkem. Sára rozumovala a vždy, když někomu předávala balíček, pronášela větu: "To si zasloužíš". A já, stejně jako loni a předloni zopakovala stejnou chybu a to, že jsem fotila bez blesku. Už třetí vánoce jsem zdokumentovala-nezdokumentovala. A to jsem si říkala, jak si na to musím dát pozor.
Mladí odjížděli ve čtvrt na osm. Venku lilo jako z konve. Pomohli jsme jim s mužem odnést dárky do auta, rozloučili se a vrátili se zmoklí do bytu. Autosedačky zůstaly pod stromkem, holky v nich jen krátce poseděly. Slíbili jsme, že jim je na Boží hod dovezeme. Uvařili jsme si s mužem kávu, pustili si televizi a užívali si klid večera.

Na Boží hod jsem vstávala dost pozdě, manžel byl už nejen vzhůru, ale i po snídani. Ani jsem se nepřevlékala a v noční košili dala vařit kaldoun. Až pak jsem se zcivilizovala. Muž mi udělal snídani a já se pustila do přípravy slavnostního oběda. Telefon zazvonil krátce po desáté. Volala dcera, že má doma plačící a hysterické dítě. U kočárku, který dostala mladší vnučka společně s panenkou, upadl nějaký nýtek a kočárek - golfáč se stále skládá.
"Máš od toho kočárku účet?", zeptal se mě muž.
"Nejsem si jistá, kupovala jsem ho začátkem listopadu, proč se ptáš?"
"Abychom ho reklamovali, Emě upadl nýtek a golfáč se skládá."
"A nebylo by lepší ho spravit?"
Muž se sebral a odjel do Košíř pro kočár. Musel svatosvatě slíbit, že ho opravený přiveze zpátky. Vrátil se s kočárkem, vzal ho do garáže a tam dal místo nýtku šroubek. Pak odnesl do auta sedačky. Obědvali jsme sami. Bylo to po mnoha letech poprvé, kdy u nás nebyl nikdo na Boží hod na oběd. Obě mladé rodiny byly u druhých rodičů.

Po obědě jsme s opraveným kočárkem, zapomenutými dárky a sedačkami, vyrazili do Košíř. Dcera holky oblékla a společně jsme se vydali do kostela "Ke kapucínům", podívat se na jesličky. Sára už tam s námi byla, pro Emu to bude premiéra. Když jsme procházeli kolem Lorety, zněla zvonkohra.
"Babí, co je to za hluk?"
"To jsou zvonečky a hrají moc hezkou melodii."
"Ale mě se to nelíbí, at' to přestane."
Na to jsem neměla jediný argument. Vnučky si svorně zacpávaly uši. Malí kulturní barbaři.

Před kostelem Panny Marie Andělské stála fronta. Udržet v ní holky byl kumšt. Stále někam utíkaly. Zatímco jeden z nás stál ve frontě, druhý naháněl vnučky. Vysvětlovala jsem jim, že se v kostele nekřičí, neběhá. Když jsme vstoupili dveřmi do chodby, holky se zklidnily. Postupovali jsme pomalu a já zodpovídala jejich všetečné otázky. Hlavně Sára se pořád ptala. Před vstupem k betlému jsem začala hledat mince, aby je holky mohly vhazovat do kasičky před jesličkami. Chovaly se vzorně. Jednu po druhé jsem zvedla, aby viděly dobře na jesličky. Sára neustále tvrdila, že nevidí. Nojo, zapoměli jsme doma brýle. Ač by se to nemělo dělat, vytáhla jsem fot'ák a pro vnučky jsem betlém zdokumentovala.

Nebyla jsem sama, takových, kteří si dokumentovali tu nádheru, bylo víc. Holkám se moc líbilo, jak ovečky před jesličkami bečely.
"Babí, proč ty ovečky bečí?", zašeptala Sára.
"Ony děkují, že jsi tam hodila korunky pro Ježíška."
"Tak mi ještě nějaké dej, mě se líbí ty ovečky."

Když jsme opouštěli kostel, byla už venku tma. Fronta před kostelem byla ještě poměrně dost dlouhá.

Ema, která byla do té doby hodná, začala zlobit. Jestli jsem se někdy vyjádřila o Sáře, že zlobí, tak to nebylo nic proti tomu, co dělala ta malá. Ještě štěstí, že nezlobila v kostele.
Vystoupali jsme po schodišti k Černínskému paláci a já si fotila Loretu.

Všimla jsem si, že na věži se svítí. Ozval se hlas trubky a pak zvonky. Koncert z věže. Vánoční trumpety a zvonkohra. Pro mě to bylo jako pohlazení. Tohle přesně patří k Vánocům. Stála jsem, poslouchala a bylo mi krásně.
"Babí, pojd' pryč, mě se ten hluk nelíbí."
"To není hluk, to je hudba a zvonky."
"Ale je to hluk a já chci jít pryč."
"A já taky", ozvala se ta mladší. Chvilku jsem zalitovala, že tu nejsme s manželem sami. My bychom se zastavili a zaposlouchali se. Malí, kulturní barbaři nás donutili k tomu, že jsme se vydali směrem na Pohořelec.
U dcery jsme poseděli, ochutnali cukroví a vypili kávu. Mladší vnučka pokračovala ve zlobení. Dcera se přiznala, že takhle zlobí už delší dobu.
"Takhle se vztekal tvůj bratr", řekla jsem dceři. "Řešila jsem to indiánskou metodou."
Dcera se pousmála a pronesla: "Neboj mami, taky už jsem na ní párkrát použila studenou vodu."
Vidím, že jablko nespadlo daleko od stromu. :-D

Na Štěpána jsem si naordinovala brzký budíček. Přijdou všichni mladí na oběd. Krůta se pekla, knedlíky kynuly a já přemýšlela, jak usadím šest dospělých a dvě děti ke stolu. A co nádobí. Na Vánoce vytahuji cibulák, ale ten má jen šest stejných talířů. Nakonec jsem to vymyslela. Holky dostanou polévku do misek a druhé jídlo na dezertní talíř. Vysoké židličky mají nohy hodně do široka a zabírají spoustu místa. Nakonec jsem to uspořádala, abychom se všichni vešli. Syn se snachou dorazili přesně, poprosila jsem je, aby si na chvilku sedli v obýváku, než dorazí druzí. Ema se rozhodla, že bude všechny ignorovat. Seděla ve vysoké židli, otočená bokem a mluvila jen se Sárou. Odmítla jíst. Což je u ní nezvyklé, protože je mnohem lepší jedlík, než její sestra. Vadil jí u stolu strýc a teta. Marné bylo všechno přesvědčování, Ema trucovala. Naservírovala jsem druhý chod a Ema stále seděla odvrácená u vystydlé polévky. Dcera se zlobila a říkala: "Mami, nech jí. Když nechce, tak at' má hlad." Napadlo mě, že jí přinesu do kuchyně malý stoleček a židličku, které mám pro ně ve vedlejší místnosti. Ke stolečku se okamžitě přesunula Sára s jídlem a Ema pomalu zvedla hlavu. "Ta polívka je studená", pronesla. "A budeš jí papat?" "Budu." Seděla potom se sestrou u malého stolečku, zády k nám všem a polévka do ní "padala jak Němci do krytu". Nakonec jedla i krůtu s knedlíkem.
Po obědě se syn se snachou chystali jít domů a my vyrazili s holkama na hřiště. Ale jak? Holky přijely obě ve slavnostním. Měly šatičky a hlavně byly bez čepic. Z domu do auta, z auta k nám - tak k čemu čepice. Dcera chtěla využít toho, že v Ikea začaly povánoční slevy a děti chtěla umístit do "dětského koutku". Ale holky nechtěly. Sára projevila přání sjet si skluzavku. Domnívala se totiž, že pojedou na Šestku, kde je sluzavka mezi patry. Marně jí bylo vysvětlováno, že se jede na Zličín do Ikea.
"Víš co, já s nima půjdu na hřiště, budou aspoň na vzduchu."
"Nojo mami, ale podívej se mají na sobě."
Zahleděla jsem se na Sářiny bílé punčošky. Šla jsem hrabat do skříňky, kde mám pro holky nějaké hadříky. Vytáhla jsem dvoje tepláky a nějaká trika s dlouhými rukávy. Problém nastal při hledání čepic. Znovu jsem začala hrabat na chodbě v šuplíku pod věšákem. Našla jsem svítivě červenou čepici po dceři. Syn, který jí viděl, dostal záchvat smíchu. "Moc se nesměj, já našla ještě tohle" a vyndala jsem kulicha s dopravními značkami, který nosil asi před dvacetí lety. Snacha si utírala slzy od smíchu a prosila mého syna, at' se jí v kulichu předvede.
"Mami, proč jsi to nevyhodila?"
"Já nevím, já do toho šuplíku skoro nechodím".
Holky byly "vánočně vystrojené", vypadaly jako dva malí hastroši. Já se oblékala a manžel byl s nimi už před domem. Na věšáku jsem objevila jednu svou čepici, která je menší a je pletena dvě hladce a dvě obrace. Podívala jsem se dole na holky, které padá velká čepice víc a pak dala tu svou Sáře.
"Mamčo, prosímtě, kdyby vás někdo potkal, tak já se k těm dětem nehlásím", pronesla dcera a pak přidala.
"To je poprvé, kdy jdou moje děti na hřiště v teplákách."
"No vidíš, tak mají premiéru."
Holkám zvláštní ustrojení moc nevadilo, jen Ema, občas zakřičela: "Nevidím!", to když jí velká čepice sjela přes oči. Na hřišti jsme byli sami, nikde nikdo.

Holky mohly využívat obě skluzavky dle libosti, nečekaly, až se uvolní lanová dráha, aby mohly jezdit. V jeden krátký moment na hřiště zavítala paní s vnoučkem, ale moc se nezdrželi. Možná odešla kvůli zimě, nebo když viděla ty naše dvě strašidýlka, raději s vnoučkem odešla. Hřiště jsme si užili do sytosti.
"Holky, je zima, půjdeme domů."
"Babí, ještě ne, ještě si musím sjet skluzavku (pohoupat se na delfínech, jet po lanové dráze, prolézt rourou, vystoupat po šikmé ploše atd.atd)."
Pak se nám konečně podařilo holky přesvědčit, že půjdeme. Nalákala jsem je na čaj a linecká kolečka. Nejšt'astnější byl můj muž.
"Sárí, podívej se na dědu, je vidět, že je mu zima."
"Nojo, babi, má nos jako papriku."
"Čemu se vy dvě smějete," ozval se můj muž.
"Že je ti zima."
"Ale na tom není nic k smíchu", řekl muž, ale usmíval se u toho.

Vedla jsem Sáru za ruku a za námi šel muž s Emou.
"Emííí, pozor, tady je hovno, abys do něj nešlápla!"
"Sáro, to se neříká, říká se hovínko."
"Já vím babi, ale tohle není hovínko."
To dítě mělo pravdu. Doga, nebo bernadrýn? Každopádně jeho pán či panička je pěkné prase. Pes za to nemůže, ale jeho majitel, by si zasloužil to toho přinejmenším šlápnout. Lidi nepředěláme.

Před domem jsme se sešli s mladými všichni a šli společně na čaj a cukroví. Dopoledne jsem udělala chlebíčky, což uvítala zejména dcera. Seděli jsme, povídali si a holčičky běhaly po celém bytě.
"Holky, měli bychom jet domů."
"Ne, já chci zůstat na Bílé Hoře", pronesla ta mladší.
Větší se přišla zeptat, zda jim pustím nějakou pohádku a zda si může vzít jablíčko. Seděly pak a dívaly se na Shreka. Ta menší ho miluje a jak jsem zjistila, asi ho i dobře zná, protože hlásila, co tam bude.
Když skončil, manžel přepnul televizi na jiný program, kde vysílali nějakou pohádku s čertem. Ema "vystřelila" z pokoje a z chodby hlásila:
"Dokud tam ten čert bude, tak se nevrátím!"
Trauma z návštěvy Mikuláše s čertem trvá.
Sedla jsem si na chvilku k počítači a stahovala fotky z předešlých dvou dní. Zavolala jsem Sáru a ukazovala jí Ježíška v jesličkách, o kterém tvrdila, že ho nevidí. Stála vedle mého křesla a pak pronesla větu:
"Babí, to nebyl žádný Ježíšek, to bylo mimino a bylo kamenný."
Jako už mnohokrát, zase mě odzbrojila.
Mladí odjížděli kolem sedmé večerní.

My si s mužem sedli a říkali si, že konečně nastává vánoční klid.
Když jsem se probudila, zjistila jsem, že manžel sedí vedle v křesle, má svěšenou hlavu a také spí. Na obrazovce byl film Čokoláda, na který jsme se chtěli dívat. Téměř končil.

To nám ty vánoce utekly.

40 komentářů:

  1. To byly krásné Vánoce, moc krásně popsané a gratuluji, že jsi to všechno tak výborně s manželem zvládla. Máš hodného muže, líbilo se mi, jak jsem četla, že ti udělal snídani..., co ty považuješ za samozřejmost, mnohé z nás neznají!-:) Je vás hodně a holčičky jsou kouzelné.
    Tak už si konečně taky odpočiň ať zvládneš vstup do pracovního procesu aspoň malinko odpočinutá!-:)

    OdpovědětVymazat
  2. Správně, dogoexkrementy nejsou hovíííínko.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezky jsi popsala Vaše Vánoce.Já jsem letos hodně vzpomínala jaké to bylo když byly děti malé.Měla jsem dost času-nepřišla jediná návštěva.Ani přítelovy dcery nepřijely,protože mladší trochu onemocněla a tak se jim asi nechtělo.Takže jsme jim dárky předali cestou k přítelovým rodičům-zastavili jsme pod oknem,podali dárky a pokračovali dál.,,Moc pěkné" Vánoce Řekla bych,že jak děti rostou je to rok od roku horší.Tak možná až jednou budu mít vnoučata,získá to zas jinou,lepší podobu.

    OdpovědětVymazat
  4. Zvládli jste to.
    Sice byly letošní vánoce jiné než ty předešlé, ale zvládli jste to. Bohužel, asi si budeme muset zvyknout, že se něco změnilo a ti, kteří s námi doposud byli, už tu náhle nejsou... ale jsou v našich srdcích a myslím, že dokud na ně nezapomeneme, budou žít i nadále.
    Vánočky jsi zvládla na jedničku a situace s vnučkama taky. Proč tak zlobily? Že by měly své vzpurné období, tedy jedna z nich?
    Ale pobyt na hřišti jim asi svědčil, jak se vyřádily na skluzavce, pak byly hodné. Možná i finta s malým stolečkem byla účinná... měly něco extra.
    Dobrá hláška s hovínkem.
    (Jo a páteční předvánoční porada, svolaná šéfem, to byl asi dárečk od něho. Abyste holt ty vánoce měli pořádně oslazený... kretén.)
    Ale všechno proběhlo víceméně bez úrazů a větších problémů, golfáč se dal spravit a nic se ti nespálilo. Jsi dobrá! A teď si užívej volna, a to pořádně!   

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem rád, že jste si to tak užili. Sebelítostně konstatuji, že mě moc mrzí, že nemám nějakou babičku Áju, ke které bychom mohli jít na hodobóžový oběd. I ta Markétina už umřela. A ta byla super! Dělávala mi bílou čokoládu. Výbornou! No, časy se holt mění. Taky jsem asi kulturní ignorant. Loreta mi nic neříká.

    OdpovědětVymazat
  6. Opravdu Veselé Vánoce . K té poradě v pátek. Víš přece že se říká Pátek všech bláznů svátek, takže šéf to vzal doopravdy.... Ty trubky byly zároveň s tou zvonkohrou nebo zvlášť? On totiž taky jeden trubač troubí každou celou hodinu na sv.Mikuláši....a je to moc hezký. Loreta na večer je krásná.

    OdpovědětVymazat
  7. To tedy koukám, na tu frontu na jesličky. Taky se chodíváme dívat na jesličky, do kostela v Klokotech. Jsou tam moc hezké a nejhezčí je kasička na drobné. Drží ji v ruce mouřenínek a když se vhodí mince, vždycky zakývá hlavičkou. Vánoce jsi měla Alenko dost hektické, ale tak to s malými dětmi už bývá. Příští rok, to snad bude o něco klidnější a další roky už bude jen ta vánoční pohoda.   

    OdpovědětVymazat
  8. Jejda to bylo krásné vánoční povídání.Já se nyní vrátila od dcery, byla jsem popřát nejstaršímu vnukovi k narozeninám. Bylo nám tam společně moc prima. Na štědrý den byl u nás frmol a pak se vše zklidnilo. Vy jste si ty vánoce taky užili v pohodě a ve frmolu. Děda holkám asi opraví kde co , no jo zlaté ručičky tak jako mého Fukčarinka.Tu hudbu z Rlety tu upřímě závidím.

    OdpovědětVymazat
  9. Bohatě prožité Vánoce a to nemyslím v penězích. Měli jsme je kdysi také různé, s dětmi je to vždycky jinačí dokud jsou malé, teď je máme čím dál ,,střízlivější" a stejně jsme rádi, že aspoň odpoledne přijdou mladí na 3-4 hodiny posedět, povykládat. Kolik let to tak ještě bude? Nevíme. Dnes jsme tady, příští rok nemusíme být. Vnoučata rostou, mají své aktivity, partnery, najdou si na nás čas? Prostě, jsme vděčni za každou chvilku s nimi strávenou.

    OdpovědětVymazat
  10. Ali, vidím, že tvoje Vánoce byly opravdu rušné Nasmála jsem se nad tím "náhradním" oblečením pro holčičky. Mně se to dost často stává, že mi přivedou vnučky nevhodně oblečené. Vždycky mladé kárám, že jsou na vesnici a bílé punčocháče budou v lese nebo na zahradě dost divné, nato hledáme náhradu a ze způsobně oblečených holek jsou naráz strašáci do zelí. Většinou jsme ale všichni spokojení. Krásně jsi svoje zážitky zdokumentovala.

    OdpovědětVymazat
  11. Tak jsem si pěkně početla.Mám inspiraci - na jaře se pojedu podívat na Loretu.U ní jsem byla asi před 30 lety-když jsem cvičila na spartakiádě-tak to byla příležitost si prohlídnout Prahu. Tu pravou italskou Loretu jsem viděla asi před 4 roky.Přeji klid a pohodu do roku 2012.

    OdpovědětVymazat
  12. Vánoce jste měli krásné, i když o pohodě to asi moc nebylo, zvlášť s těmi zlobícími dětmi. Ale to k tomu tak nějak patří.
    Tavná pistolka je na svícny a jiné dekorace nejlepší co může být. Používám ji už léta.
    Vánočky vypadají lákavě.
    U pražské lorety jsem se kdysi nachomýtla zrovna v poledne a byl to pěkný zážitek. Bohatě nám to vynahradilo zmeškané střídání stráže na pražském hradě.

    OdpovědětVymazat
  13. Hlavně, že jste si je užili a že bylo veselo, teda aspoň tak na mě tvůj článeček působí.
    Užij si i Nový rok i nový roka ať ti blogování pořád tak hezky jde.

    OdpovědětVymazat
  14. Moc krásné povídání, zasmála jsem se a v některých případech mi to připadalo jako u nás, třeba výrok tvého muže o kaprovi a prasečím chlívku. Podobně se vyjadřuje i můj muž a potom to "léčení studenou vodou" i to se u nás provádělo a musím říct, že zabralo nebo vyhlížení Ježíška venku a mohla bych vyjmenovávat dál. Je to hezké, když jsou děti malé. Naši vnuci už jsou téměř dospělí a je to s nimi o Vánocích pěkné, ale když byli malí bylo to o něčem jiném.

    OdpovědětVymazat
  15. Spousta krásně popsaných vánočních zážitků a skvělé fotky. Ty večerní se mi obzvlášť líbí, Ali!
    Vůbec nechápu, kde bereš čas na to, abys napsala tak dlouhé povídání, které se navíc moc pěkně čte!    Jsi prostě rozená spisovatelka, měla bys tuto svoji schopnost zúročit, až budeš v důchodu!
    Zdravím tě a přeji pohodový zbytek letošního roku.   Hanka

    OdpovědětVymazat
  16. To byl dobrý nápad sepsat to všechno najednou. Aspoň jsi i na blogu měla klid. A teď už si dáchnete a užijete pohody. Ono je pěkné mít kolem rušno, pak o to víc chutná kávička s nějakou sladkostí jen ve dvou. Pěkný zbytek roku a všeho plné hrsti v roce příštím. Se všemi, kteří zdobili vaše obydlí teď

    OdpovědětVymazat
  17. Skvěle jsem se začetla. O Vánocích jsi měla hodně návštěv i práce, nedivím se, žes zapomněla na prskavky...
    Já jsem zatím pořád ten, kdo navštěvuje, což je o dost snazší
    Na Betlém poblíž Lorety jsme chodili s babičkou jako malí a to hřiště je mi taky povědomé, není na Novém světě?

    OdpovědětVymazat
  18. [1]: Děkuji, opravdu byly povedené.[2]: Vánoce byly opravdu vydařené. Manžel mi vaří snídani pokaždé, když vstanu později než on. Je to však málokdy, protože vstávám většinou dříve. To pak dělám snídani já jemu. Máme to tak i s odpolední kávou. Domů chodíme přibližně ve stejné době, tak ten, kdo přijde první, připraví kávu pro oba.

    OdpovědětVymazat
  19. Zdravím-píšeš,že hřište je na Bílé Hoře-to mi připomnělo náš letní výlet do Prahy.Jeli jsme vlakem.V Praze jsme si koupili celodenní jízdenku MHD.Jeli jsme na Vyšehrad.

    OdpovědětVymazat
  20. pokr.
    Prohlédli si kostel,hřbitov....pak jsme chtěli jet lanovkou na Petřín.Byla tam šílená fronta.Tak jsme to vzdali.Pak jsme viděli jet tramvaj s cedulí Bílá Hora.

    OdpovědětVymazat
  21. spadlo to-spam
    Pak jsme chtěli jet lanovkou na Petřín.Byla tam šílená fronta.Vzdali jsme to.

    OdpovědětVymazat
  22. pokr.
    Viděli jsme tramvaj s cedulí Bílá Hora-protože jsme tam nikdy nebyli,tak jsme nastoupili.

    OdpovědětVymazat
  23. Šli jsme do obory Hvězda.Prohlédli si letohrádek-líbil se nám-je přesně takový,jak na pohlednicích....

    OdpovědětVymazat
  24. Děkuju ... :)
    P.S: Múžu si vzít jednu vánočku?

    OdpovědětVymazat
  25. jéjej takovou vánočku, tu bych si dal...beztak je domácí ne ?škoda že jsem nebyl na vánoční půlnoční no...

    OdpovědětVymazat
  26. Normálně se mi ty tvoje Vánoce tak líbí, že bych už ráda byla babičkou .
    Hezky jste si to užili, zlobění vnučky mi připomíná toho mého rošťáka, ten je občas taky na odstřel .

    OdpovědětVymazat
  27. [22]:-[25]: Bílá Hora je hezké místo a neříkám to pro to, že tu bydlím. Je vysoko nad Prahou a donedávna bylo i nejvyšším místem Prahy. Na rozdíl od centra je tu i relativně čistý vzduch, který sem proudí od Křivoklátu a lesů kolem. Díky oboře je tu i dostatek zeleně. Jsem ráda, že tě letohrádek nezklamal. Chodím tam také moc ráda a na jeho střechu se dívám z okna denně. [26]: Určitě ano. [27]: Je domácí. Já na půlnoční také nebyla, ale byly doby, kdy jsem na ní chodívala pravidelně. [28]: Janinko, nespěchej. Užívej si maminkovství, má to také něco do sebe. Jsou to okamžiky, které bych nikdy za nic nevyměnila, i když ty moje děti mi taky někdy "parádně pily krev". Zejména můj (ted' už 33 letý) syn. Vztekal se, až zmodral a nemohl popadnout dech. Indiánská metoda byl jediný prostředek, jak ho vzpamatovat. Dnes je cholerik (já ostatně taky) a v květnu z něj bude táta. Jsem na něj docela zvědavá.

    OdpovědětVymazat
  28. Báječné počtení. Skvělé vyprávění o vánocích, o vnučkách, o jídle, o vánočkách.... chtěla bych mít takovou babičku. Jsi skvělá.

    OdpovědětVymazat
  29. [30]: Moc děkuji. Nevím, zda si to myslí i moje děti a jejich partneři.

    OdpovědětVymazat
  30. Trochu ti to všechno závidím. To byly moc hezké Vánoce. Hlavně rodinné, takové by se mi taky moc líbily. Připadá mi to jako idylka. Asi je to i těmi dětmi, to je také o něčem jiném. Hodně se těm Vánocům věnuješ, hodně pčeš, připravuješ, to se mi moc líbí, kéž by to u nás taky tak vypadalo.

    OdpovědětVymazat
  31. [32]: U nás doma je to tradice. Maminka také vždy věnovala přípravě vánoc hodně času a energie. Celá široká rodina se scházela na Boží hod u babičky. Základ je tam. Když byly moje děti malé, bylo to podobné. Kouzlo a tajemno provázelo Štědrý den. Jak vyrůstaly, trochu se nám vánoce posunuly do, řekla bych, "konzumního dne". I když jsem se snažila, něco tomu chybělo. Ted' vím, že to byla přítomnost malých dětí. S vnučkami se vše vrací a já jen doufám, že budou ještě nějaký čas věřit v to, že dárky nosí Ježíšek.

    OdpovědětVymazat
  32. Hlavně že jste si ty vnučky oba s manželem užili. Vánoce bez dětí ani nejsou pořádné Vánoce.
    Spletla ses z povolání, jsi rozená vypravěčka.

    OdpovědětVymazat
  33. Krásné Vánoce jsi měla, opravdu. Tak nějak by to mělo asi podle mne vypadat. Pravda je, že tam u vás máte víc možností kam se jít o Vánocích podívat, je dobře, že jste toho využili. Docela jsi mne přiměla si zavzpomínat na ta rozzářená očka mých vnoučátek, když byla ještě malá! To bylo na všem to nejhezčí! Máš zlatou rodinu včetně manžela! Přeji ti, aby to tak stále vydrželo a aby tě už netrápilo to ošklivé astma!

    OdpovědětVymazat
  34. Ali, tu knížku pro vnučky určitě dotáhni do konce! Věřím, že to bude úplná bomba!!!

    OdpovědětVymazat
  35. [34]: Opravdu jsme si užili nejen vánoce, ale i vnučky. Souhlasím s tím, že děti a vánoce patří neodmyslitelně k sobě. [35]: Vánoce byly moc hezké. Mám tenhle čas ráda, byt voní jehličím, sedávám u rozsvíceného stromečku. Ta světýlka v dětských očích je ta největší odměna.
    Děkuji za přání. Já už s astmatem bojuji 14 let. Hlavní problém je ten, že každá nemoc, která u normálních lidí proběhne v pohodě, u mě se většinou zkomplikuje tím astmatem. Důležité je, že se s tím za pomoci léků dá žít. [36]: Ráda bych. Vím, že je to práce klopotná, ale opravdu bych jí ráda dovedla do zdárného konce.

    OdpovědětVymazat
  36. thanks bro. you did a a great work, i was trying to learn php, but stuck on the while loop. you video is awesome.
    http://www.isdress.org

    OdpovědětVymazat
  37. I happen to enter your blog with the help of Google search. To my sheer luck I got what I was searching for. Thanks.
    http://www.begwatches.net/iwc.html

    OdpovědětVymazat
  38. najít pravou lásku kouzelníka? láska kouzlo kolečko, jehož práce ukázala výsledky? Volat / WhatsApp DR SUNNY +2349030731985. uzdravte se z zlomeného srdce „Jsem tak nadšený, že můj manžel je zpět poté, co mě opustil pro jinou ženu“ kontaktujte drsunnydsolution1@gmail.com, aby vám pomohl získat váš milenec ex naléhavě po rozchodu / rozvodu „Po 12 letech manželství jsem já a můj manžel byl v jedné hádce nebo jiný, dokud mě nakonec neopustil a přestěhoval se do Kalifornie, abych byl s jinou ženou. Cítil jsem, že můj život skončil a moje děti si myslely, že už nikdy neuvidí svého otce. Snažil jsem se být silný jen pro děti, ale nemohl jsem ovládat bolesti, které trápí mé srdce, moje srdce bylo plné bolestí a bolestí, protože jsem byl do svého manžela opravdu zamilovaný. Každý den a noc na něj myslím a vždy si přeji, aby se ke mně mohl vrátit, byl opravdu strach a já jsem potřeboval pomoc, tak jsem hledal pomoc online a já jsem narazil na web, který navrhl, že DR SUNNY může pomoci dostat zpět zpět rychle. Takže jsem cítil, že bych ho měl vyzkoušet. Kontaktoval jsem ho a on mi řekl co dělat a udělal jsem to, pak mi udělal kouzlo Láska. O 11 hodin později, můj manžel mi opravdu volal a řekl mi, že mu a dětem tolik chybí, tak úžasné !! Tak se vrátil ten samý den se spoustou lásky a radosti a omluvil se za svou chybu a za bolest, kterou způsobil mně a dětem. Od toho dne bylo naše manželství silnější než dřív, vše díky DR SUNNY. je tak silný a rozhodl jsem se podělit se o svůj příběh na internetu, že DR SUNNY je skutečný kouzelník, který se budu vždy modlit, aby žil dlouho, aby pomohl svým dětem v době potíží, pokud jste tady a potřebujete zpět svého milence zpět nebo si své manželství rychle uložte. Už neplakejte, kontaktujte nyní DR SUNNY. Zde je jeho kontakt, napište mu na adresu: drsunnydsolution1@gmail.com nebo zavolejte / WhatsApp him: + 2349030731985, na vaši laskavost nikdy nezapomenete. Caroline Ronny tvoří USA.

    OdpovědětVymazat
  39. AUTENTICKÁ LÁSKA PRÁCE PRÁCE ZA 48 HODIN
    Svou bývalou přítelkyni jsem měl zpět s pomocí DR ISIKOLO na isikolosolutionhome@gmail.com. Viděl jsem lidi, kteří psali svědectví o kouzlu, s nímž byli požehnáni, a kterým tedy chci také říct můj. Také s těmito svědectvími jsem se setkal s doktorem Isikoloem a kontaktoval ho, aby mi přivedl moji ex Katrinu zpět, abychom mohli spolu strávit dovolenou, protože jsme se rozpadli téměř rok a mé srdce nebylo stejné. Miluji tuto ženu z celého srdce. S pomocí doktora Isikola se můj ex vrátil ke mně za 48 hodin poté, co jsem vyhověl a udělal to, co od mě požadoval. Je to velmi skutečné. Také jsem byl šokován a nemohl jsem uvěřit, že to ve skutečnosti fungovalo. Řekl bych vám, abyste se obrátili na tohoto muže, pokud si přejete, aby vám váš milovaný byl zpět s rychlými výsledky na jeho e-mailu: isikolosolutionhome@gmail.com nebo Whats App / Call +2348133261196. dík

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤