Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

pátek 16. prosince 2011

Jak jsem se stala zlodějkou


Někdy stačí hodně málo k tomu, aby se člověk cítil bídně.

Nákup v supermarketu nebyl moc velký, vešel se do košíku do ruky. Zaplatila jsem a na konci pokladny jsem si přendávala nákup do igelitky. Procházela jsem ochranným rámem. Píp píp píp.
"Vrat'te se!" zazněl pokyn pokladní.
Dav ve frontě za mnou zahučel a už se těšil, jak naloží se mnou, se zlodějkou. Vyndavala jsem z tašky jednu věc po druhé a pokladní je kontrolovala.
"Je to v pořádku."
Srovnala jsem znovu věci do igelitky, udělala dva kroky a znovu píp píp píp.
"Pojd'te zpátky!"
Dav za mnou dychtivě očekával kořist, kterou si odvedou v klepetech. Dělalo se mi mdlo.
"Otevřete tu kabelku."
Rozepnula jsem zip kabelky, pokladní do ní nahlédla. Dav za mnou čekal a v očích se mu zračil výraz psa, těsně před uchopením kořisti.
"Co tam máte?"
"Své osobní věci."
Začínala jsem být naštvaná. Pokladní se na mě dívala jako na zlodějku a dav za ní s ní evidentně souhlasil. Nikdo neremcal, že zdržuji frontu, všichni čekali a těšili se, až mě odsud povedou. To, až pak budeme vyprávět doma, že jsme viděli, jak chytili zlodějku, to bude něco. Vzpoměla jsem si na povídku Raye Bradburyho "Zástup". Pokladní zvedla telefon na kase. Začínalo se mi dělat špatně od žaludku.
Přišel urostlý chlap v bundě Security.
"Tak copak tady máme?"
"Paní nám píská a její nákup jsem už kontrolovala."
"Půjdete se mnou."
"Ne, to tedy nepůjdu, nevím proč bych s vámi měla jít."
"Protože se musím podívat, zda jste si něco nevzala a nezaplatila."
"Ale já jsem nic neukradla."
"To by mohl říct každý."
Došlo mi, že pokud budu od pokladny odvedena, bude to pro dav za mnou důkaz toho, že jsem opravdu něco ukradla.
"Klidně zavolejte policajty, fakt jsem nic neukradla."
Dav za mnou zahučel a jeho pohledy byly ostřejší.
"Ukažte mi, co máte v té tašce!"
Nevím, zda má právo člověk od ochranky kontrolovat tašku, ale já vzala svou kabelku a vysypala její obsah na pokladnu. Peněženka, dva mobily, dva svazky klíčů, krabička s léky, brýle, deštník, látkové a papírové kapesníky, načatá krabička Tictacu a rukavice. Měla jsem už pěkný vztek. Podala jsem pánovi od Security kabelku.
"Můžete se podívat."
Viděla jsem, jak mu rudne krk a bylo mi jasné, že není z této situace vůbec nadšen. Dav za mnou se ztenčil, vydrželi jen ti, kteří by mě rádi viděli přinejmenším za katrem. Stáli a vyčkávali. "Securit'ák" se na mě podíval, vzal kabelku a vrazil jí mezi ochranný rám. Nic. Kabelku mi vrátil. Pak udělal totéž s peněženkou. Opět nic, žádný zvuk.
Dav za mnou vyčkával a pokladní se na mě dívala jako na nejhoršího zločince. Některé věci nechával na kase a pak zkusil deštník ... píp, píp, píp.
"Odkud máte ten deštník?"
"Tak to vám opravdu neřeknu, mám ho už dlouho."
"To by mohl říct každý", přisadila si pokladní.
Cítila jsem, jak mi stoupá tlak a míra mého vzteku je vysoká. Co nejdříve vybouchnu a pak si přestanu brát servítky.
"Fakt nevím, odkud ho mám, je možná z Německa, nebo z Itálie, vím však že ho mám dlouho a už jsem od něj ztratila i futrál."
Z davu někdo zamručel "Nojo, Itálie, nebo Německo?"
Věděla jsem, že už dlouho nevydržím být slušná. Cítila jsem, že za chvilku pošlu někoho tam, kde nohy ztrácejí slušný výraz.
"Ale my tady taky prodáváme deštníky", zazněla jedovatá poznámka pokladní, která se nechtěla vzdát.
"Takovéhle?" roztáhla jsem deštník.
Pán od Security řekl: "Jé, máte zlomený jeden drát."
Pokladní znejistěla a bylo na ní vidět, že přestřelila. Dav, čekající na kořist, vypadal v ten moment jako smečka zmoklých psů. Securit'ák si prohlížel deštník a objevil na jeho tyčce plastový proužek, který se používá na ochranu zboží. Odlepil ho a strčil ho do rámu. Píp, píp, píp. Omluvil se mi, popřál mi hezké svátky a odešel.

Pokladní seděla a začala kníkat, že tohle se jí ještě nestalo. Nezaslechla jsem jediné slůvko omluvy. Neměla jsem sílu cokoliv říct. Bylo mi jasné, že když otevřu pusu, pošlu jí s prominutím do prdele. Mlčky jsem vzala deštník, strčila ho do kabelky a odcházela.
Ten deštník nosím v kabelce stále, je malý a já ho používám jako "nouzovku". Když prší už ráno, nebo když vím, že bude pršet, beru si velký deštník na tyči. Kvůli starému, poškozenému, nouzovému deštníku a pokladní, která evidentně na všechny zákazníky pohlíží jako na potencionální zloděje, jsem se cítila hodně bídně.
Chodím do různých obchodů a v žádném jsem s deštníkem nepípala. Až tady.

Jak se stát zlodějkou? Snadno a velice rychle.
Mužovi jsem po návratu domů vylíčila své odpolední story.
"Prosímtě, nepamatuješ si, odkud mám ten deštník?"
"Kterej, máš jich několik."
"Ten malej modrej."
"Jo ten? Ten jsi kupovala ve výprodeji v Německu za tři eura."

Tak nevím, jestli ještě někdy půjdu nakupovat do Sparu.

37 komentářů:

  1. Skvěle sepsaný nepříjemný zážitek. Zhltla jsem ho jedním dechem a naprosto jsem se vcítila do role "zlodějky". Dav dychtící po senzaci jsem si taky dokázala živě představit, lidé už jsou prostě takoví... Tleskám za odhodlanost neodejít se securiťákem bokem, obdivuji bojovnost a touhu dokázat svoji nevinnost. Natřela jste jim to!

    OdpovědětVymazat
  2. Já ten zákeřný plastový proužek měla v batohu. Aktivoval se mi ale jenom v jednom obchodním domě (všude jinde to bylo v pohodě) a to zrovna když jsem ho měla plný kalhotek a ponožek, které jsem vezla z privátu domů na vyprání :) Takže trapas nad trapasy, jak pro mě, tak pro pána, který měl povinnost mi ho zkontrolovat :)

    OdpovědětVymazat
  3. Sekuriťák nemá právo vůbec na nic. Nemá právo ti prohlížet zavazadla ani kapsy, nemá právo po tobě chtít doklady, v podstatě nemá ani právo tě zadržet. Kdyby ses sebrala a šla pryč, tak na tebe nesmí ani sáhnout. Jediné co může, je zavolat na tebe policii. Jednou přede mnou jeden takovej šašek poskakoval až ke dveřím, abych nemohl odejít. Ale bylo mu to prd platný, stejně jsem odešel. Nevím, podle čeho tehdy usoudili, že bych měl něco ukrást. Asi podle ksichtu, nebo co.

    OdpovědětVymazat
  4. No, teď se asi začnu bát chodit do obchodů, vzhledem k tomu, jak mám vždycky napráskaný batoh oblečením

    OdpovědětVymazat
  5. Zlatíčko, dovedu si představut tu pachuť, co jsi musela cítit.

    OdpovědětVymazat
  6. No, tak to bych nechtěla zažít. Něco podobného se stalo před pár měsíci mému synovi, ne že by pípal, ale asi se ochrance nelíbil, tak si na něj počkali na schodech, kde ho sprostě napadli a chtěli, aby jim ukázal batoh, když nic nenašli, tak se poroučeli, bez slůvka omluvy. Nevinného člověka poníží a krvežíznivému davu zajistí parádní divadlo.

    OdpovědětVymazat
  7. Nepříjemný a ponižující, dav si smlsnul! ach, ta technika!

    OdpovědětVymazat
  8. Jo tak něco podobného se mi stalo, ale nakonec se ukázalo, že v obuvi mi pískala učebnice angličtiny ze školy Taky jsem si připadala, jak blbec

    OdpovědětVymazat
  9. Jsme národ zlodějů, ale paradoxně máme radost, když chytnou někoho jiného. Věřím, že ses necítila dobře. Já bych asi strašně nadával, čímž bych si znepřátelil všechny kolem a nic tím nevyřešil.

    OdpovědětVymazat
  10. Pěkně píšeš. Mě se naštěstí nic podobného ještě nestalo. :)

    OdpovědětVymazat
  11. Úsměvná historka. Pěkné pobavení na začátek dne..

    OdpovědětVymazat
  12. Bezva! Zažil jsem podobnou situaci v Bille. Koupil jsem tam (za stravenky) skleněnou zapékací mísu a měl ji asi týden v práci v šuplíku, než jsem ji vzal domů. Vzal jsem to přes Billu, že něco přikoupím. Jen tak "pobaveně" jsem na odchodu v sousední kanceláři řekl třem přítomným ženám, že kdyby mě v Bille náhodou popotahovali, že se budu dovolávat jejich svědectví, že misku mám řádně koupenou. A ono jo, popotahovali mě. U pokladny stojící chlapec mě požádal, ať vyndám tu mísu z tašky. Cukal jsem se, že ať klidně zavolají policajty a vysvětloval (bez paragonu), jak to bylo, včetně případného svědectví kolegyň z práce, která je nedaleko. A zrovna náhodou jedna z těch kolegyň šla taky nakoupit, tak jsem ji přivolal k pokladně a spojili jsme vzdor vůči osočení. Ani jsem nevnímal frontičku u pokladny, co si asi myslí. A protože jakžtakž předvídavej někdy bývám, ten den jsem radši kolem těch misek tam při cestě prodejnou nešel, tak jsem jim řekl, ať se podívaj na kamery, co tam jistě mají. Přivolaný vedoucí odešel dozadu zkoumat, my mezitím u hlídajícího  hocha s kolegyní absolvovali pobavenou debatu na různá témata a když vedoucí pořád nepřicházel s osvobozujícím verdiktem, hoch nás chtěl opustit, že se dojde dozadu podívat, tak jsem šel s ním. Vzadu se vedoucí velmi omlouval, já zase projevil vstřícnost, že jejich situaci chápu, protože se mi taky zlodějiny nelíbí a rozešli jsme se pohodově. Když jsem tam zase později přišel nakupovat, hlídací hoch se mi přátelsky téměř klaněl, když mě zdravil. Já bych ho jinak ani nepoznal.

    OdpovědětVymazat
  13. Zdravím. Ten dav ve frontě nezahučel kvůli tomu, že by o Vás myslel, že jste zlodějka (tedy ne určitě všichni), ale z důvodu, že to pro ně znamenalo další zdržení

    OdpovědětVymazat
  14. A víš co? Já bych tu pusu otevřela a pokladní do té prdele poslala. A celou frontu za sebou asi taky.

    OdpovědětVymazat
  15. Když jsem tohle četla, potila jsem se až na zadku společně se slovy, které jsi psala. Ale máš odvahu, myslím si, že já osobně bych se asi nechala odvést, protože by mi asi nestálo za to vyndavat všechny věci z batůžku, kdoví, co bych tam zrovna měla s sebou (třeba náhradní vložku, to bych se teda dost červenala), takže to na tobě obdivuji, že ses prostě nedala a naopak jsi dala najevo svůj oprávněný hněv. Jinak poutavé čtení, opravdu jsem u toho byla nervózní. Zvláště dobře jsem si představila ten slintající dav za tebou, ti lidé jsou dneska tak nepřejícní, až to není hezké...

    OdpovědětVymazat
  16. Pěkně napsané. Také mi jednou "pípala"taška.Tak paní na recerci u dveří kontrolovala nákup-jedno balení prášku pípalo.Paní říkala,že tato zásilka jim to dělá.Všechno proběhlo v klidu a s úsměvem.

    OdpovědětVymazat
  17. Mně se zatím nic podobného nestalo, ale asi by mě kleplo. Nemám ráda zvýšenou pozornost a tyhle nepředvídané situace.

    OdpovědětVymazat
  18. Hú, pěknej trapas....zatím se mi to nestalo ani jako zákazníkovi ani jako prodávajícímu, že bych někoho zbytečně obvinila že něco ukradl. Ael co se mi teď stalo a tím si nejsem úplně jistá, ale asi jsem teď předminulý týden v Budějkách v Kaufu zbalila bez placení salám, ale tím si fakt nejsem jistá, páč účtenka zůstala v košíku. Takže pokud ano, tak se tímto moc omlouvám

    OdpovědětVymazat
  19. Uff, úplně mi lezl mráz po zádech. Taky bych se nechala asi odvést dozadu a nevysypala obsah kabelky před všemi. Alespoň kdyby se omluvili.

    OdpovědětVymazat
  20. Tak to je nemilá situace, safra proužek. Já bych asi rudla a bledla a každopádně by mě bylo velmi nepříjemně.No což ustála jsi to holka statečná

    OdpovědětVymazat
  21. Ali, to byl opravdu hnusný zážitek, muselo to s tebou pěkně zamávat! Ovšem napsala jsi opět skvělý článek, přečetla jsem ho jako detektivní povídku.

    OdpovědětVymazat
  22. Nejhorší je ten číhající dav...

    OdpovědětVymazat
  23. Už se tam vidím, jak hromádka neštěstí, slzy na krajíčku. Obdivuju lidi, kteří takové situace zvládají s převahou a v klidu. Já se jednou zlodějkou opravdu stala. Zadumaně jsem prošla půlku samoobsluhy a místo do košíku jsem si dávala zboží přímo do tašky. Nikdo si toho nevšiml a největší fušku mi dalo, nenápadně přemístit věci z tašky do košíku! To byly nervy!

    OdpovědětVymazat
  24. Nedávno jsme si takhle zapípaly s Rézkou v Kauflandu, nicméně pokladní to neřešila vůbec a sekuriťák se tvářil velmi mile, do tašek nám nelezl, jen je obkroužil nějakým přístrojem a příčinu nakonec nalezl v neodkódovaném balení plenek. Těžko říct, jak by se situace vyvíjela kdyby pípala kabelka, ale vysypat ji tam, to bych nepřála hlavně jim, tak vzorně uspořádanou jí nemám, je to spíš kupa věcí, co jsou potřeba, když vyrážíš s dětmi, plus navíc nějaké kaštánky, ořechy, kamínky, papírky popsané nápady na blog a spousta UFO u kterých už ani já netuším, proč jsou zrovna v mojí kabelce (no spíš kabele).

    OdpovědětVymazat
  25. To je tedy zážitek! To si nedovedu představit! Nejvíc mi bylo líto tebe a byla jsi fakt dobrá, že jsi se neozvala nebo je někam neposlala. Já nevím, jestli by mne z toho "nekleplo", jsem kardiak a velice těžce nesu jakýkoliv konflikt a ještě toto! Ale omluvit by se měli a dost! Tu pokladní bych nejraději "propleskla" ještě teď.

    OdpovědětVymazat
  26. To pípání je asi nepříjemné vždy. Já jednou pípala v knihkupectví, kam jsem přišla reklamovat knížku. Z jedné strany vchodu byla pokladna kde jsem reklamaci vyřizovala a z druhé sekuriťák.

    OdpovědětVymazat
  27. [27]: Oba byli velmi milí a paní pokladní se mi omlouvala, že tu vyměněnou knížku zapomněla odblokovat. Jenže já měla štěstí, že jsem nikam jinam než k pokladně nešla. Ale i tak to byl nepříjemný pocit, když to zařízení pípalo.

    OdpovědětVymazat
  28. [1]: Jsem narozená ve znamení lva a dokážu bojovat. Pokud udělám chybu, přiznám jí a omluvím se, ale když mě někdo obviní neprávem, stává se ze mě "zuřící lvice".

    OdpovědětVymazat
  29. Občas se to stává, někdy pípá i spona na pásku. Když se mi to stalo poprvé, byla jsem úplně v šoku, pípal mi drátek, který jsem si koupila na adventní věnec. Už je to dávno, v dobách kdy ta pípítka zaváděli. Teď už se tím nemechám vykolejit, mám čisté svědomí a to mi stačí. Hezký předvánoční čas přeju.

    OdpovědětVymazat
  30. [30]: Technika je dobrá, když slouží jak má. To, že pípá občas něco nepředvídaně znám. Ale tady si pokladní umanula, že jsem pachatel "krádeže století".

    OdpovědětVymazat
  31. Paní Alenko,ale to se mě píše hloupě,tak jenom Alenko,mám stejný zážitek jako vy,ale na mě nepřivolal nikdo sekuriťaky a zjistily jsme že mám v kabelce brýla na čtení v kovovém rámečku a na nich řetízek s kroužky a pípala jsem jako vzteklá,až na to přišel prodavač z elektry a řekl,zkuste ty brýle a ono píp,píp a bylo vymalováno,prodavačka asi po půl roce čumí jako trubka ještě teď a já zase ještě teď čekám na tu omluvu-škoda,že ta holka bydlí ve stejném domě jako my a denně se potkáme.. takto čučí a já na ni kašlu...pípání nejde jen u ,,jiných,,lidí,ti co mají kapku jinou barvu než já.

    OdpovědětVymazat
  32. Super článek a vtipná historka, pěkně napsaná, četla jsem jedním dechem :)

    OdpovědětVymazat
  33. Týjo, to by mě teda naštvalo ... :(

    OdpovědětVymazat
  34. Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

    OdpovědětVymazat
  35. číhající dav!! hlavně, že je nějaké pozdvižení :) jinak si myslím, že na toto prohledávání nemají nárok, ale když je holt člověk poctivý, tak si nechá hodně líbit...

    OdpovědětVymazat
  36. Hey there. I need to to ask one thing. is this a wordpress web log as we are planning to be shifting across to WP. Furthermore did you make this template on your own? Cheers.
    http://www.isdress.org

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤