Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

středa 9. listopadu 2011

Střípky všedního dne


Ležela jsem a podřimovala. Co také jiného dělat, když marodím.
Odněkud z dálky jsem slyšela nějaké klepání. Probrala jsem se a přemýšlela, odkud zvuk přichází. Je to od nás? Nebo se to ozývá od sousedů? Náš dům je vlastně polovina dvojdomku a od sousedů nás dělí jen slabá zed'. Stejnou mají i oni a mezi zdmi na půlku cihly je mezera, kde se nejen odrážejí, ale i rezonují zvuky.
Pokud zvuk přichází od nás, možná něco "kutí" švagr v přízemním bytě, nebo je tu syn, který na něčem pracuje v garáži. Jediného, koho jsem vyloučila, je manžel, který před čtvrthodinou telefonoval. Klep, klep, buch, buch. Monotónní zvuk mě uspával.

Bum, bum, prásk. Rány do zdi se ozvaly hned vedle mé hlavy. Knihovna, která je zavěšená na zdi zvláštně zapraskala. Je mi nad slunce jasné, že ty první zvuky vycházely z našeho domu a tyto mnohem razantnější, přicházejí od sousedů.
Zase se sousedce něco nelíbí.

Ležela jsem, přemýšlela a vzpomínala.
Staré přísloví praví, že počasí a příbuzné si člověk nevybírá. Já bych ho ještě rozšířila o položku sousedé.
Nechci v žádném případě do jednoho pytle strkat všechny sousedy, ale jen tu jednu, které v soukromí neřekneme jinak, než baba. Ale jen v soukromí. Když jí potkáme, můj muž jí kvapně pozdraví a pak zdrhá. Já, která se na lidech snažila a stále ještě snažím najít to lepší "já", se občas i usměju a prohodím pár vět.
Někdy však dělám, že jsem jí přehlédla. Ve svém věku si myslím, že už mám nárok nevidět. :-D

Sousedka je ve své podstatě hrozně zlý člověk. A kdyby jen zlý člověk, ona je velice nebezpečná.
Na vlastní kůži se o tom přesvědčila většina obyvatel naší ulice.
Hrdinové, jako je můj muž, jen pozdraví (protože jsou slušně vychovaní) a pak zmizí.
A my další se usmíváme a přitom si myslíme něco hodně sprostého.
Jsme pokrytci? Svým způsobem ano.
Z naší strany jde nejen o určité pokrytectví, ale hlavně je to hlavně obrana.
Kdysi to shrnula jedna z obyvatelek ulice větou: "To se na ní budu raději usmívat, než jí mít v zádech".
Nejbližšími sousedy jsme však my a tudíž všechno "chytáme z první ruky".
Hlavně proto jsem pokrytec, čili obranář.

V našem domě bydlím už od roku 1974 a co má pamět' sahá, se sousedkou byly, a bohužel i stále jsou, problémy.
Mívali jsme německého ovčáka, kterého tchán pořídil v době, kdy se v ulici sem tam objevili zloději. Pes byl hlídací a pokud se mu něco nelíbilo, logicky štěkal. Stejně tak štěkají i další psi v ulici.
Zazvonil telefon a ozvalo se: "Pes štěká!"
"Ano, štěká a hlídá" a tchán zavěsil.
Telefon zazvonil znovu a stále stejná věta upozorňovala na hlídajícího psa.
Tchán tehdy vydržel čelit telefonátům asi hodinu a pak se namíchl a do telefonu řekl: "Víš co, já ho do zítřka naučím zpívat", zavěsil a rezignovaně šel pro psa. Ke svému překvapení však zjistil, že sousedka po psovi hází nahnilé hrušky. Když tchán zjistil stav fasády, logicky štěkal také.
Pes od té doby přestal být v noci venku a z hlídače se stal domácím mazlíkem. Náš velký pes, se kterým jsem chodívala na cvičák a který měl předpoklady stát se dobrým pracovním psem, se od té doby povaloval v bytě.

Po nějaké době si sousedé také pořídili psa. V noci štěkal. Nebyl však jediným psem, který v okolí blafal. Na rozdíl od sousedky jsme jí netelefonovali a říkali si, že jejich pes v podstatě hlídá i náš dům, ve kterém spokojeně spal náš pes.
Když nás pes opustil, dostala tchýně k odchodu do důchodu jezevčíka. Od samého počátku z něj byl gaučák, který celé noci prospal a já někdy přemýšlela, zda vůbec umí štěkat. Nikoho, natož sousedku, nerušil.
Problém nastal, když jsme si pořídili prvního kocoura. Děti si s ním na přední zahradě hráli a sousedovic pes, kterému se náš nový obyvatel pranic nelíbil, reagoval štěkáním.
Byla jsem v bytě a zazvonil telefon:
"To si ty vaše děti nemůžou jít hrát s tou zas...ou kočkou jinam?"
Netušila jsem oč jde a až další věta mě vrátila do reality.
"At' koukaj z tý zahrady vypadnout a přestanou dráždit Ferdu".
"A oni jsou u vás?" z mé strany to byla veliká drzost.
"Ne, jsou u vás, ale at' někam táhnou, nebo si to odskáčete".
Byla jsem hodně odvážná a řekla jí, že děti zůstanou tam kde jsou a at' si psa také zavře do domu. Navíc jsem ještě nevěděla, čeho všeho je schopná. Výsledek rozhovoru na sebe nenechal dlouho čekat. K nám do práce přišel anonymní dopis, který mi nasazoval psí hlavu. Svému nadřízenému, který si mě pozval, jsem vše vysvětlila a řekla mu, kdo dopis psal. Onu dámu znal, jak řekl bohužel, dopis roztrhal a hodil do koše. Bylo mým obrovským štěstím, že jsem v té době pracovala v místě bydliště, kde se lidé z větší části znají. Pracovat někde jinde? Raději nedomýšlím.

Babu jsem několik roků ignorovala a nezdravila. Neměla jsem ze sebe ten nejlepší pocit. Snažila jsem se svým dětem vštípit pravidla slušného chování a přitom jsem sama nezdravila sousedku.

Ve svých 35 letech jsem dostala příušnice. Nakazila jsem se tehdy od dcery, pak dostal příušnice i můj syn. A zatímco moje děti, i přes prodělané komplikace, už byly zpátky ve škole, já stále ležela jako lazar se zánětem slinivky a zápalem mozkových blan. Denně mi doma zvonil telefon, já se kvůli němu hrabala z postele, což bylo dost náročné a když jsem k němu došla, na druhé straně "klap" a někdo zavěsil. Znovu jsem se doplouhala do postele a znovu telefon. Trvalo mi to téměř dva týdny, než jsem zjistila, kdo volá. Byl červen, ležela jsem v ložnici a měla okno dokořán. Sousedce tehdy stačil jediný pohled z balkonu a v odrazu okna viděla, že ležím. Okno bylo jako zrcadlo. Stačily tehdy tři deštivé dny, kdy okno nebylo dokořán a telefonáty ustaly. A pak, když se okno otevřelo, opět telefon zvonil. Začala jsem zvonění telefonu ignorovat a babu to po čase přestalo bavit.

Pak přišla o psa. Sousedé z druhé strany nás požádali, zda by přes náš můstek z Karlovarské nemohli navážet materiál na stavbu garáže. Souhlasili jsme. Jejich můstek je úzký, jen na osobní auto. Náš je bytelný, široký. A na tom našem můstku se její pes přimotal do cesty autu s materiálem. Opět udání na místní úřad. Sešla se komise, která prošetřovala co a jak. Zbytečně ztracený čas úředníků, zbytečně ztracený náš čas. Bylo mi líto jen toho Ferdy.

A jak šel čas, stále více a více jsem nabývala přesvědčení, že baba je nebezpečná a že tudíž není záhodno jí mít jako nepřítele. Ta trocha přetvářky a pozdrav mě nebudou tolik stát, a i když se svým chováním nesouhlasím, je to můj způsob obrany.

Začátkem padesátých let měl v našem domě manželův dědeček firmu. A jak to tak chodilo, firmu mu znárodnili. Děda to tehdy "nevydýchal" a odebral se ke svým předkům. Firma ale pokračovala, nikoli jako soukromá a rodinná, ale pod hlavičkou komunálu. Prostory poté, co firma přesídlila ze soukromého objektu jinam, zůstaly. Švagr v těchto prostorách zahájil svou podnikatelskou činnost, když přišlo další udání. Hygienici přišli a měřili hladinu zvuku.
A v těchto intencích bych mohla pokračovat a vzpomínat na další problémy se sousedkou.
Vše vygradovalo natolik, že manžel s bratrem dostali předvolání k soudu. Zase se babě něco nelíbilo. Bylo to v době, kdy už jsem jí pokorně zdravila a ona chtěla zažalovat jen švagra. Vzhledem k tomu, že dům vlastní oba bratři, byla nucena žalobu stáhnout.

Nedávno jsem se potkala s kamarádkou z druhého konce ulice a ta mi říkala, že na ně také přišlo udání. Zase baba. Bylo to v době, kdy jsme s mužem byli v Itálii a ona potřebovala něco opravit. Můj hodný muž nebyl po ruce, oslovila tedy manžela mé kamarádky a ten sebral odvahu a poslal jí do "patřičných míst". "Pochopíš to?" zeptala se mě kamarádka "ona nás udá a pak má tu drzost přijít, že potřebuje něco opravit, baba jedna, jedem napuštěná". Shodly jsme se, že si svým zlým chováním, udáváním, pomlouváním a zlobou, evidentně dobíjí baterky.

Ne, nejsem hrdina, jako je můj muž, švagr a pár lidí, kteří už jí dokázali, že se jí nebojí. Pokrytecky zdravím a přitom si myslím své.
Bohužel, tak jako já se chová většina obyvatel naší ulice a je mezi nimi minimum lidí, kterým baba ještě neublížila.

Je v povaze lidské ustupování zlým lidem, nebo násilníkům, normální?
Normální určitě ne, ale čím jsem starší, tím víc vnímám, že se to děje. Sama totiž ustupuju.

K sepsání střípků vzpomínek, mě ponouklo to vytrvalé bušení do zdi.
Pochopila bych ho, kdyby někdo u nás v domě provozoval nějaké zvuky v noci, či večer.
Ale to bouchání do zdi se ozvalo dnes před polednem!!!

Ti, kteří mě znají a ví, kde bydlím, samozřejmě budou okamžitě vědět, o kom jsem psala. :-D

33 komentářů:

  1. Jo taky mám zlé sousedy, oni pro změnu netelefonují, ale mají jiné libůstky...:( už jsme se párkrát kvůli nim málem odstěhovala tohle to co popisuješ, to je typický energetický vampyrismus, nemají jak nabrat energii a z Tebe cítí, že ji máš více než oni... (pardón, že tykám, ale myslím, že jsme věkěm podobně)

    OdpovědětVymazat
  2. S někerou sortou lidí se holt nedá vyjít...

    OdpovědětVymazat
  3. Alenko, připadá mi, jako kdybys psala o naší sousedce, ale zde je problém trochu jiný. Bydlím v ulici, kde jsem se narodila, v domku, který postavil můj děda. Celou dobu jsme tady spolu všichni v pohodě vycházeli, až na nějaké menší konflikty, které se vyskytnou všude. Před dvěma roky se však do sousedství přistěhovala rozvedená paní s dcerou a dvěma psy. Nebudu vypisovat, co se tady děje, protože by to bylo na celý román a některým věcem bys ani neuvěřila. Došlo to tak daleko, že jsme na ně s ostatními sousedy několikrát volali v noci policii a napsali jsme i petici na městský úřad. Prožíváme kvůli nim doslova peklo a nemůžeme dělat prakticky nic.
    Proti tomu, co jsi prožívala a prožíváš se sousedkou ty, je ovšem naše trápení úplná prkotina!
    Přeji ti pevné nervy! Hanka
    P.S. Moc ti děkuji za hlas na "srdci blogu". Dost mě vyvedlo z míry, že jsem se tam ocitla!

    OdpovědětVymazat
  4. Alenko, úplně mě z toho čtení buší srdce a rozbolela mě hlava. S takovou podlostí a zlobou jsem se ještě nesetkala. Co to může v člověku být, že ho to nutí k takovým věcem. Tolik ublíženosti, zahořklosti, trpkosti, nenávisti a neodpouštění, se snad do jednoho člověka nemůže vejít. Je mi z toho povídání smutno a tu tvou sousedku lituji. Její život, nestojí za nic.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to je teda síla, mít takovou babu za sousedku. Nechápu, kde se v ní ta zloba bere, ale možná se tak už narodila

    OdpovědětVymazat
  6. Jejda, to mi něco připomíná...
    Koukám, že nejenom v Jablonci žijí  podlí, zlí, závistiví lidé (obzvláště babizny), u nichž stačí jenom se na tebe podívat a máš skoro otravu krve...
    Fakt tě lituju, vím, co to je mít za souseda idiota. Ale na druhou stranu mohlo být hůř, mohla jsi mít idiota ještě na druhé straně... A není šance, že brzy odkráčí do Pekla?

    OdpovědětVymazat
  7. Vždy se najdou lidé, kteří druhým otravují život, ač každý jiným způsobem. Nevím, proč se té ženské bojíte, když ji všichni znají. Pokud mi někdo něco dělá naschvál, vyříkám si to s ním. Mstivá nejsem, ale lepší je říci do očí, co si o člověku myslíme a stál by za to i takový komplot: když někomu něco provádí vzít sebou nějakého svědka, který se jí nebojí a zajít k ní a ,,domluvit jí" důrazně, ale slušně, aby nemohla žalovat. AŤ ví, co si o ní lidé myslí. Nebo ji bojkotovat. Pokud by někam něco anonymně napsala, dopis jí na její adresu vrátit, prostě zahrát na nervy jí. Nepomohlo by to? Když jste ležela, měla jste telefon vyvěsit, měla by po legraci.

    OdpovědětVymazat
  8. Nu musím uznat, že kdyby jsi bydlela v paneláku, připadalo by ti tohle jako rajská zahrada - :) Nad námi bydlí silný kuřák, který kouří jen na balkoně a to tak, že tam je vlastně pořád, nedopalky hází ještě hořící dolů, takže když máme na balkoně prádlo, nebo jsem tam měla kočárek se synem, nedopalek na peřince nebylo nic zvláštního, pod námi bydlí rodina bubeníků, kteří naštěstí ve 22 hodin končí svou produkci, ale zase začíná konzert elektrických kytar z prvního patra, který se line až do patra osmého..., vedle nás je soused, který má dva bojovné psi, kteří když vyjdou ze dveří štěkají tak, že není slyšet vlastního hlasu, natož toho druhého za zavřenými dveřmi ..., mám pokračovat? - :))) I tady žijí lidé, i tady žijeme víc jak třicet let! Těžko uvěřit? Kdepak, je to realita paneláků.

    OdpovědětVymazat
  9. [8]: Tak to máme tedy štěstí. Ti kuřáci vedle nás jsou i nad námi, ale není to tak hrozné. Psi tady nejsou, vlastně jen jeden malinký yokšírek nad námi, ani o něm nevíme a kočky , morčata a andulka co ještě v našem vchodu jsou ti neštěkají.

    OdpovědětVymazat
  10. [8]: Nebydlím sice v paneláku, ale v rodinném domku proti bloku paneláků (20 metrů přes ulici), takže vím, o čem píšeš. Z každého okna se line něco jiného a vůbec nejlepší jsou hádky, občas mám strach, že vzájemně pozabíjejí!

    OdpovědětVymazat
  11. Jo, vyfasovat takovou sousedku, to asi musí být terno. Já sice bydlím v paneláku, ale mám na sousedy štěstí. Od té doby, co se před lety odstěhovali kolotočáři, kteří bydleli nade mnou, tak mám doma klid. O svých sousedech jsem se kdysi zmiňoval v tomto článku:
    http://malkiel.blog.cz/1006/kolotoce-jmeli-vino-a-micek-flicek

    OdpovědětVymazat
  12. Sousedi dokáží hodně ovlivnit život, a s některými člověk nevyjde, ať se snaží sebevíc.
    Se starým sousedem (naštěstí nebydlíme v dvojdomku) jsme měli se psem ty samé trable, on ale po něm neházel hrušky, ale žulové kostky, a to i když si na zahradě hrály děti!

    OdpovědětVymazat
  13. Ustupuji vždy a tajně si dělám své. Ozvu se, až když to zasáhne hodně hluboko... Ale mám dojem, že čím jsem starší, tak tím více mám radary a když to jde vyhazuji z facebooku, na blogu se učím dávat do spamů, ... a v reálném světě se vyhýbám kontaktu s těmito zlými lidmi, kteří útočí ...

    OdpovědětVymazat
  14. Po revoluci, když jsem přijel do pražského bytu zděděného po bratrovi autem s německou poznávací značkou, ae nelíbilo mé sousedce. Nejen že nám namalovala hákový kříž na schránku a lila moč do ní, dokonce mám i něčím zablokovala zámek, že jsme museli zavolat pohotovost abychom se dostali do bytu. Naštěstí za pár dní odešlo do věčnejch lovišť a tam nasírá někoho jiného. Jestli je peklo, tak ďábla jako správná ďáblice.

    OdpovědětVymazat
  15. Připomněla jste mně jednu příhodu, na kterou si vzpomenu vždy když se něco podobného vyskytne v mém životě, nebo o něčem takovém slyším. Mám kamarádku, již třicet roků se přátelíme a vše si vždy povíme, ta svým klukům, když jim bylo patnáct dávala rady do života, považovala jsem to za předčasné, i vaše děti mají oči, a říkala, až jednou budete chtít bydlet a mít svůj domov, tak není důležité se zajímat o to za kolik,jak,kde, ale kdo bude žít ve vašem sousedství, a je to tak, špatný soused dokáže zničit cokoliv, nejen rodinný klid.

    OdpovědětVymazat
  16. Taky jsem si zažívala peklo se zlým sousedem.
    Sice jsem neměla takové trable jako ty, ale zase jiné - vyhrožoval, že mě zabije a že zabije i mou mámu, že nás sejme obě.
    (Výraz sejmu vás je skutečně z jeho vlastní huby.)Tahle baba je opravdu bytostně zlá. Ráda bych řekla, že je to zřejmě nešťastná bytost, ale to slovo nešťastná vzbuzuje automaticky pocit lítost. Tahle ženská si lítost nezaslouží, jestli je nešťastná, dobře jí tak. Protože člověk může být nešťastný, ale nemusí dělat takové hajzloviny druhým. Je zo zlá baba. Je to kokotka. Nemá cenu s ní mluvit, nemá cenu se s ní hádat, nejlepší je opravdu zachovat strategii a chovat se co nejvíc neutrálně - pozdravit a zmizet, nebo nepozdravit a zmizet.

    OdpovědětVymazat
  17. Alenko přečetla jsem tvůj článek jedním dechem,protože chvílemi mi to připomínalo naše sousedy.Taky jsme měli štěkacího psa a na revanš nám v noci zvonil telefon.Tak jsem si k němu jednou potmě sedla a po prvním zazvonění ho asi pětkrát zvedla a byl pokoj.Zážitky s nimi by vydaly taky na dlouhý článek,ale to bych se už opičila po tobě a asi by to už nikoho nezajímalo.

    OdpovědětVymazat
  18. Přečetla jsem článek a je mi z toho smutno. Já sice nemám zlého souseda (nebo ano? Záleží na úhlu pohledu), ale vadí mi sprostý ANONYM, který mi často píše na blog (neuveřejňuji ho.. většinou) a kterého nevím JAK ZABLOKOVAT. Kdysi jsem kvůli němu chtěla skončit s blogem. Ne, nekončím, ale číst to - mi ubírá sílu a energii, které mám beztak málo.... Někteří lidé jsou zlí a umějí ranit na tom nejbolavějším místě.

    OdpovědětVymazat
  19. To jsou případy, nestačím se divit. Také jsem dnes psala na blog o zlu, i když menším. Já za sebe musím říct, že mám štěstí na dobré sousedy. Spíš si pomůžeme, než ubližujeme. No, není všem dnům konec, abych to nezakřikla.

    OdpovědětVymazat
  20. [15]: Alenko, děkuji ti, ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost. Poslední dobou jí zrovna moc nemám, ale nejsem sama!

    OdpovědětVymazat
  21. Baba "PRINCMETÁLOVÁ" a jsou stále mezi námi a moc jich je. Máme štěstí, že nebydlí v jednom městě. Na mě si přišel zařvat soused, že jeho syn neslyší večerníček jak si večer melu kafe. Já dělala synovi 3 dcl koktejlu No "PRINCMETÁL" a stále něco měl co se mu nelíbilo, já úsměv a vypla jsem hruď. Nejlepší bylo jak přišel mýmu muži žalovat, že chodím kolem 4h ranní domů a vozí mě taxík- dělala jsem brigádu na dispečinku Můj muž jej poslal do pr...e a pak byl pokoj. No ne nadlouho zas mu vadilo cosi a tak jsem se usmála a poslala jej tam taky a přidala pár echt slušných slov...od té doby mě zdravil málem s poklonou a ani necek. Zařvala jsem totiž na něj zda nechce do rýpáku....kupodivu nechtěl srazil paty a šel domů o patro níž.... a byl pokoj

    OdpovědětVymazat
  22. [23]: Ohledně telefonu můžu dát ještě jednu radu - prostě to zvedni a nemluv. Tedy, pokud budeš vědět že je to ona... hm. Nevím, ohlašuje se nějak?
    Nám jeden čas zvonil telefon v noci, třeba třikrát za noc. A vyzváněl tak dlouho, dokud jsme to nezvedly. Takže jsem se naučila zvednout telefon a nic neříkat. Bylo chvíli ticho a pak si ten blbec na druhé straně drátu uvědomil, že mu jdou zatím peníze za telefon a zavěsil.
    Ale myslím, že vím, o koho šlo - máme totiž telefon s číslem neveřejným a jen pár lidí znalo náš telefon. Takže toho poděsa jsem měla vytipovanýho. Ale už je pryč - a telefon už nezvoní.
    Takže to asi byl on.

    OdpovědětVymazat
  23. P.S. zkoušeli jste si dát číslo utajené? Bez toho, abyste byli v seznamu? Je to za nějaký poplatek, ale ten je docela nevysoký...
    Utajované číslo se totiž nedozví, na informacích je říct nesmí. Zkoušela jsem to u svého, mám to ověřeno.

    OdpovědětVymazat
  24. [23]: Nechtěla jsem to tu psát, ale pán se upil ...a už není......budiž mu zem lehká.....

    OdpovědětVymazat
  25. Jen samotné čtení tohoto článku mne téměř přeneslo do Tvé kůže, do Tvé situace a jsem za Tebe naštvaná a navztekaná! Jak se někdo může takhle chovat? I my máme problémy s našimi sousedy. Jsou to tituž hrozní bordeláři. Soused je automechanik a jeho zahrada nevypadá jako zahrada nýbrž jako nějaká skládka. Všude se povalují díly z aut, nářadí, různé kýble, kola... Ale není to jen nějaký letmý nepořádek, tam je vyloženě bordel jak v tanku! Každým rokem se ty jejich kopice autodílů a já nevím čeho všeho možného kupí na ještě větší hromadu, myslím, že tak za 2 roky už přes ní ani nedohlédneme na zahradu "ob-sousedů". A to není všechno. Nejenom, že jsou nepořádní a jejich zahrada je jedna velká katastrofa. Totiž oni nemají popelnici. A co dělat s odpadem? Spálit! Takže si vezmou zahradní kolečko, na to nahážou všechen odpad a jednoduše zapálí. Většinou ani neberou ohled na to, zda sousedé mají či nemají pověšené prádlo, vždyť oni si to vyperou znovu, že... Jsem vždycky tak rozčilená! Cožpak oni to naše čerstvě vyprané a pověšené prádlo nevidí?.. U nich není problém ani pálit gumy a podobné věci, představ si ten smrad a dým... Já v tu chvíli ani nevylézám raději ven. A aby toho nebylo málo, nemají v domě ani zavedenou kanalizaci... A kam s tím? Rozlejou to po zahradě, když se sousedi nedívají. Nepotřebujeme se ani dívat, zápach mluví za vše a je nám jasné, co se venku děje... Zkoušeli jsme si s nimi o tom už několikrát promluvit, dají na chvilku pokoj a pak si zas dělají co chtějí. A přitom když si s nimi člověk povídá, jsou to normální, vcelku fajn lidé.. ale to, co dělají, z toho je mi špatně!
    Tak vidíš, Alenko, že nejsi sama, koho Ti sousedé tak trápí. I když, když se nad tím tak zamyslím, oproti těm našim sousedům jste na tom bohužel ještě hůř.. Takovou babu, ta je tedy na zabití!

    OdpovědětVymazat
  26. [23]:Ne, zablokovat bohužel nejsou, to už bych udělala dávno. Anonym otravuje asi půl roku, někdy si dá pauzu, ale někdy otravuje 2x denně..ano, nepustím ho na blog, ale ČTU ho a ovlivňuje mě to, i když vím, že by nemělo . Bolí to. Já vím, že jsem asi příliš citlivá, no jo no, holt to musím přežít. Jsou i horší věci na světě.

    OdpovědětVymazat
  27. Myslím, že to není pokrytecké. Ve své profesi musím vyjít s každým, tak zdravím slušně i lidi, které bych nejradši poslala do... do háje. Jednou jsem se ale tak naštvala, že jsem jedné krááá...sce, která mi vyčítala, že já si sedím v kanceláři řekla, že se měla víc učit a mohla sedět na mém místě.
    Sousedy mám naštěstí slušné.

    OdpovědětVymazat
  28. Tak, to ti Ali nezávidím, to je síla. Já jsem celý život pracovala s lidmi a s několika podobnými jsem se setkala, byli to okresní stěžovatelé a udavači, a byli opravdu známí po celém okrese, byli postrachem všech úředníků, sousedů, prostě všech, kteří se jim připletli do cesty. Jeden měl dokonce v telefonním seznamu u svého jména připsáno "písemnosti" nebo neco podobného   Máš pravdu, to jsou lidé nebezpeční. Na ně my nemáme. Nejhorší je střet s blbcem!!

    OdpovědětVymazat
  29. Doufám, že zdraví se lepší, mám starost, nepíšete, a tak jen přeji uzdravení a lepšího šéfa, který by začal myslet hlavou.

    OdpovědětVymazat
  30. [25]: V seznamu nejsme, ale baba má asi opravdu konexe, sousedé jí říkají CIA, asi vědí proč. [27]: Lucko, tohle přesně naplňuje to, že počasí, příbuné a sousedy si nevybíráš. Soused bordelář to je neštěstí. [29]: Bud' ráda, že máš dobré sousedy. Je to svým způsobem výhra. Já v práci také musím jednat se zákazníky, usmívám se na ně a některé bych s chutí poslala kamsi. [30]: Helenko, souhlasím. Nejhorší je opravdu střet s blbcem a ještě navíc, když je nebezpečný? To už pak je vražedná kombinace. [31]: Aničko, už jsem napsala. Mě se trochu zhoršilo zdraví a já posledních několik dní prospala jako medvěd brtník.
    Šéf už bud' dostal rozum, nebo mu konečně začala být zima a u nás v práci se od 15.11. konečně topí. Já tam nejsem a ještě asi chvíli nebudu.

    OdpovědětVymazat
  31. [28]: Amélko, měla by ses naučit mazat jeho komentář už při přečtení nadpisu. Nedovol očím jít dál a hned klikej na mazat. Je to těžké, ale jde to.
    A proč nejde zablokovat? Píše pokaždé odjinud? Nebo blogspot tuto funkci nemá?

    OdpovědětVymazat
  32. [32]: Váš šéf začal topit?
    Už 15.listopadu?
    Je normální?

    OdpovědětVymazat
  33. [34]: Není normální. Janinka ho nazvala několikanásobným debilem a já s tím naprosto souhlasím.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤