Ve svém předchozím článku jsem se zmínila o krátké procházce Lužickými horami na hrad Tolštejn.
Je to kraj mého dětství, ve kterém jsem se narodila a žila tam, než mě pohltilo velkoměsto. Stále se tam ráda vracím, procházím se po známých místech a mnohdy objevuji nepoznané.
O Lužických horách jsem psala už v únoru tohoto roku.
Dominantou námi navštívené části Lužických hor je hora Jedlová, která je se svými 774 m n.m. třetím nejvyšším vrcholem a vedle, spojený nízkým hřbetem s touto horou, stojí hrad Tolštejn, který byl vystavěn na znělcovém vrcholu Kavčí skály.
Původní název hradu Dohlenstein, byl počeštěn na dnešní jméno Tolštejn.
Původní název hradu Dohlenstein, byl počeštěn na dnešní jméno Tolštejn.Původně gotický hrad byl vybudován k ochraně cesty vedoucí z Čech do Lužice a první zmínka o něm je z roku 1337. Byl vybudován Vartenberky. Ve své době byl významným a mocným opevněním a měl vynikající strategickou polohu. Na jih a východ spadají téměř svisle dolů znělcová skaliska, na severu a západě ho chránily příkopy a hradby.
V roce 1402 přešel hrad do vlastnictví pánů z Dubé, kteří celé tolštejnské panství začlenili mezi své ohromné državy na severu Čech.
Roku 1464, za vlády Jiřího z Poděbrad byl hrad zkonfiskován, nebot' jeho pán Albrecht Berka z Dubé urazil krále. Jeho majiteli se stali znovu Vartenberkové, kteří jej prodali v roce 1471 saským vévodům Arnoštovi a Albrechtovi. Roku 1475 ho saští vévodové pronajali na šest let Oldřichovi z Rechtenberka.
Roku 1481 se hrad spolu s panstvím dostal do majetku rodu Šlejniců ze Saska, kteří jej vlastnili až do roku 1586.
Jeho novým majitelem se pak stal Jiřík Mehl ze Střelic, vícekancléř Rudolfa II. Přenesl své panství do Rumburka a Tolštejn se tak stal součástí rumburského panství. V roce 1589 Jiřík zemřel a hrad a panství přešlo do rukou jeho syna Baltazara. Ten nechal hrad zpustnout. Hrad potom sloužil jako pevnost.
V období třicetileté války putovalo krajem švédské vojsko. Za velení generála Wrangela byl roku 1642 hrad obléhán, císařské vojsko, které ho obsadilo, bylo z hradu nuceno ustoupit. Wrangel hrad poškodil střelbou z děl, částečně ho pobořil a zbytek dokonal oheň.
Vyhořelý a poškozený hrad už nebyl nikdy obnoven.
Roku 1865 zde rod Münzbergů z nedalekého Jiřetína vybudoval, se svolením knížete Jana z Lichtenštejna, hradní restauraci, kterou pak provozoval po několik generací až do roku 1945. Kromě restaurace tu vybudovali i spojovací můstek mezi skalisky.
Původní restaurace byla zrekonstruována a dnes kromě občerstvení nabízí i ubytování. Její provoz je celoroční a je nekuřácká.
Došlo také k obnově Tolštejnského panství, k němuž se připojila města a obce z okolí, na hradě se pořádají kulturní akce.
Vstup na hrad je volný, pouze na vyhlídku se platí symbolické vstupné Kč 15,--. Z vyhlídky je rozhled po zvlněné krajině Lužických hor.
Zvu Vás tady na prohlídku hradu Tolštejna.
Cesta z Jiřetína pod Jedlovou vede mírně do kopce. Pro ty, kteří jí nechtějí jít pěšky, je možné dojet autem až k samému hradu.
Procházka to není příliš náročná, stoupání je mírné a okolí nabízí mnoho zajímavých míst, jako je třeba tento rybníček.
Počasí bylo chladivé, větrné. Občas vykouklo sluníčko a ozářilo podzimní krajinu.
Cesta pokračuje kolem lyžařského areálu Mezičky.
Tady už je vidět Tolštejn.
Kousek pod hradem stojí kaplička.
Všude kolem podzimně zabarvené listy stromů. Zanedlouho už budou holé.
Tolštejn
Podíváme-li se zpátky od hradu, je vidět Jiřetín pod Jedlovou. Škoda jen, že nebylo jasněji.
Znělcová skála a nad ní pozůstatky hradeb
Znělcová skála
Brána do hradu
Okna bašty
Hladomorna
Pozůstatky hradního paláce
Vyhlídka
Vyhlídky na všechny světové strany
Erb nového tolštejnského panství
Erby jednotlivých měst a obcí
Nad krajinou Lužických hor se začíná stmívat
Slunce zapadá za Jedlovou
Doufám, že se Vám procházka na Tolštejn líbila.
Tyto a ještě další fotografie jsou umístěny v Galerii.
Krásné fotky, Lužické hory vůbec neznám, nikdy jsem v těch končinách nebyla, ale podle tvých fotek stojí za návštěvu.
OdpovědětVymazatJéé, trocha historie :) to jsem ráda a erby tam máš také, tos mě potěšila dvojnásob, protože se heraldikou zabývám, momentálně v bakalářce. I když ten jeden je stylizovaný :)Podle ostrvů v klenotu bych ale usuzovala, že ten erb přebvzali od Ronovců...ne, promiň, rozhodně nemám v úmyslu se tu předvádět, ale jsem do toho nadšenec.
OdpovědětVymazatÚplně mne to navnadilo.
OdpovědětVymazatMoc pěkné a krásná podzimní nálada. Jak už jsem ti jednou v komentáři psala, já znám bohužel s návštěvy Lužických hor jen postel v podnikové chatě, kde jsem s horečkami a bolestmi v krku strávila náš úplně první oficiální státní svátek 28.10. což mne dodnes mrzí, protože teď už se na cesty nikam nedostanu, neboť manžel cokoli takového odmítá....
OdpovědětVymazat[1]: Lužické hory jsou opravdu hezké. Možná ze mně tak trochu mluví patriot, protože je to moje rodiště, ale určitě stojí za návštěvu.
OdpovědětVymazat[4]: Je to škoda, že jsi návštěvu hor promarodila. Třeba se ti ještě někdy podaří se do těchto míst podívat.
OdpovědětVymazatPíšeš, že cesta nahoru, nebyla tak náročná a stoupání bylo mírné, ale pohled z hradu do krajiny, vypadá jinak. Přece jen je znát, že je hrad na kopečku, výhled je nádherný. Hrad sám ale taky, dochovalo se ho docela dost. Hned bych taky podnikla nějaký pěkný, podzimní výlet.
OdpovědětVymazat[7]: Je to možná způsobeno tím, že jsem se tam narodila a ty kopce beru jako normální terén. Opravdu ten výstup nebyl náročný, i když byl do kopečka.
OdpovědětVymazatKrásná procházka, Alenko, i když bylo pod mrakem. Pro mě by asi výstup náročný byl, ale ráda bych se do Lužických hor někdy podívala. Bohužel, na jednodenní výlet je to od nás moc daleko.
OdpovědětVymazatKrásné snímečky i procházka, snad se brzo uzdravíš a pan podnikatel zřejmě nezmrzá jak netopí
OdpovědětVymazatMně jsi samozřejmě udělala velikááánskou radost, všemi těmi fotkami a povídáním, aspoň jsem takhle mohla nakouknout domů (skoro)
OdpovědětVymazat[9]: Lužické hory určitě za návštěvu stojí. Třeba ti to jednou vyjde a zavítáš. Jejich návštěvu lze spojit s nedalekým Národním parkem České Švýcarsko. Určitě by to chtělo více dní.
OdpovědětVymazatLíbila a moc, sice zříceniny moc nemusím, vždy mám pocit jak po pohledu do zrcadla, ale ani to už pokud nemusím nedělám. Zato pohledy do krajiny mě uchvacují je to jako dívat se do budoucnosti, nic moc nevidíme ale ta představa je krásnější čím jsme dál, píšete škoda, že nebylo jasno, je to právě to ono, ten návrat, třeba do dětství a mládí to co v té zamlženě krásné krajině uvidíme. Děkuji za hezké povídání a za krásné pohledy tam, kde jsem nikdy nebyla.
OdpovědětVymazat[13]: To přirovnání k pohledu do zrcadla mě pobavilo. Já si také připadám jako velice známý hrad, který dominuje Českému ráji, má dvě věže a jeho jméno jej už samo o sobě zařazuje mezi zříceniny - Trosky. Kdysi panna, nyní baba. .
OdpovědětVymazatTo jste měli ale zase krásný výlet! :) Mám také moc ráda "výletování", teď na to však bohužel nemám moc času.. Ale budu muset ještě někam vyrazit, dokud to počasí ještě dovoluje :) I když, ten studený vítr už při procházkách není moc příjemný :)
OdpovědětVymazatTak vidím, že i přes podmračené počasí se výlet vydařil. Také ty končiny vůbec neznám a už těžko poznám, tak jsem ráda, že jsem aspoň zde něco viděla. Jo a já si také připadám jako Anička /anapos/, to sedí.
OdpovědětVymazatPodle fotek je tam moc krásně.
OdpovědětVymazatTakhle na fotkách to vypadá nádherně. Jenže kopce nikdy nebyly moje hobby a poslední 3 měsíce jsem ráda, že "žiju"...Ale třeba se tam někdy v budoucnu vypravím, vypadá to moc lákavě. Brzy se uzdrav.
OdpovědětVymazatA nice read, but where is your rss? I might be blind but can't see it. lol.
OdpovědětVymazathttp://www.isdress.org/Prom-Dresses.html
Wow! I cant believe I have found your blog. Very useful information.
OdpovědětVymazathttp://www.begwatches.net