Těžká volba

Jsem člověk, který rád čte a hodně čte. Je to pro mě velice těžké, vybrat si tu nejoblíbenější knižní postavu.

Přečetla jsem spousty knih.

Byly to knihy různých žánrů, od různých spisovatelů.

K některým se dodnes ráda vracím a patří k mým oblíbeným, některé jsem přečetla, aniž by zanechaly

v mých vzpomínkách jakoukoliv stopu.

A jednu jsem nepřečetla vůbec. Spíš bych měla napsat, že jsem jí nedočetla. I když jsem se několikrát k této knize vrátila a zkusila se do ní znovu ponořit, vždy jsem to vzdala. Možná budu pro někoho ignorant, ale já se nedokázala "prokousat" úvodními stránkami "Kroniky Pickwickova klubu" od Charlese Dickense. Zkoušela jsem to opakovaně a vždy se stejným výsledkem.

Nemám jen jednu nejoblíbenější knižní postavu. Je jich víc, stojí v řadě za sebou a čekají v mé knihovně, až vytáhnu tu správnou knihu, otevřu a začnu číst.

Má "nejoblíbenější knižní postava" se u mě mění věkem.

V dětství jsem obdivovala Kopčema. Kopčem byl hlavní postavou knihy Eduarda Štorcha "Lovci mamutů". Knihu jsem četla několikrát a prožívala s Kopčemem tvrdý život, který ve starší době kamenné v naší zemi byl. Kniha byla spíš určena klukům, ale mě učarovala a možná už od doby jejího přečtení, začala moje láska

k historii. Moje vrstevnice mou vášeň pro Kopčema nesdílely a dost dobře nechápaly, že já se k této knize stále vracím. Až o mnoho let později, když už jsem měla děti, jsem byla na návštěvě u jedné kamarádky. Zatímco my probíraly život na mateřské, děti si vedle nás hrály. Kamarádka vstala a řekla: "S tím si hrát nebudete!" Podívala jsem se na ní a ona v ruce držela malou gumovou panenku, na které bylo vidět, že už má nějaké roky za sebou. Na mojí otázku mi odpověděla: "To je Kopčem". Začala jsem se usmívat a řekla jí, jak jsem tohoto literárního hrdinu milovala. Ona se usmívala také a říkala: "No, a to si všichni o mě mysleli, že jsem divná, když se mi líbí Kopčem". Našla jsem tehdy po dvaceti letech, od prvního seznámení s Kopčemem, spřízněnou duši.

Dalším mým oblíbeným knižním hrdinou byl Vinnetou. V mých zhruba dvanácti letech vyšel u nás ve třech dílech. Knihy jsem dostala k Vánocům a začala je číst ještě na Štědrý den večer. Během vánočních svátků jsem všechny tři díly přečetla. Pak jsem viděla v kině první film s Vinnetouem, kterým byl Poklad na Stříbrném jezeře a znovu se ponořila do četby toho, co už jsem jednou četla.

Tři mušketýři, co k nim dodat. Byly to první knihy od Alexandra Dumase, které jsem četla nesčetněkrát. Následoval Hrabě Monte Christo a pak jsem se znovu ponořila do četby Třech mušketýrů. Babička měla v knihovně jejich pokračování po deseti a i dvaceti letech. Mým nejoblíbenějším knižním hrdinou byl D'Artagnan. Došlo to tak daleko, že jsem spřádala své sny, ve kterých jsem byla já a D'Artagnan. Asi to k dospívání patří.

Dalším mým oblíbeným knižním hrdinou, který upozadil všechny mé předchozí oblíbence, byl Sinuhet. Knihu Mika Waltariho Egypt'an Sinuhet mi daroval strýc k mým osmnáctým narozeninám. Za těch čtyřicet let jsem Sinuheta četla už mnohokrát. Četla jsem další knihy o Egyptu, například Černou ženu od Nilu od Brigitte Riebeové, ale stále je srovnávám se Sinuhetem. Ten stále vítězí.

Nedávno jsem dočetla Vzdálené vrcholky hor od Mary Margaret Kaye. Asthon Pelham-Martyn, zvaný Ash nebo také Ašók, je hlavní postavou tohoto rozsáhlého románu. Kniha mě pohltila, přečetla jsem jí jedním dechem a Ash byl v ten moment tou knižní postavou, kterou jsem obdivovala a se kterou jsem prožívala jeho příběh.

Čtu hodně, mám spousty knih.

Nemám jen jednu nejoblíbenější knižní postavu.

Ti, o kterých jsem se zmínila v předchozích řádcích, zůstali v mých vzpomínkách.

A ti, o kterých budu jednou číst, se mohou stát tou nejoblíbenější postavou.

Možná, snad, kdo ví?