Adenium obesum a znovu doma

Název Adenium obesum možná někomu něco řekne.

Pro ty, kterým název neříká nic, mám vysvětlení.

Jedná se o květinu, které se také říká "Pouštní růže".

Její první exemplář byl objeven nedaleko Adenu v Jemenu a toto město jí dalo své jméno. Roste v nejdrsnějších podmínkách v Arábii a na africkém kontinentu.

V mnoha článcích jsem se už přiznala k tomu, že miluju kytky. Adenium jsem si koupila před mnoha lety na výstavě a letos mi poprvé vykvetlo. A protože jsem doma, tak se tady chlubím prvním květem své Pouštní růže.

Překvapilo mě také, jak je květ velký. Má v průměru 6 cm.

Ač to tak nevypadá, je Adenium obesum sukulent z čeledi toješt'ovitých (Apocynaceae). Tato čeled' je charakteristická rosolovitým bílým latexem, který je prudce jedovatý. Domorodci jej využívají jako šípový jed. Tato rostlina i přes svou nebezpečnost je velice nenáročná. Vyžaduje slunné stanoviště a občasnou zálivku. Vzhledem k tomu, že se jedná o pouštní rostlinu vydrží i dlouhou dobu bez vody, pouze zredukuje své olistění. V tomto případě platí pravidlo, že méně je více. Pro Adenium je lepší, když je zaléváno méně než více, protože při přelití hrozí hniloba. I když nekvete, je to rostlina, která má velice zajímavý tvar. Její kmen se dole rozšiřuje do ztluštělého tvaru, kde rostlina zadržuje vodu pro své přežití. Proto taky druhý díl jména obesum - tlustý. Od výrazu obezita to není až tak vzdálené.

Jak vyplývá z nadpisu a už jsem se zmínila, jsem zase doma.

V práci se stále netopí a došlo k tomu, čeho jsem se oprávněně obávala.

Včera jsem odešla z práce kolem poledne a na dnes jsem si vzala volno a v teple domova se snažím kurýrovat. Průšvih je to, že jsem začala zase kašlat. Před třemi týdny mě doktor uschopnil po zánětu plic.

Pracuji v soukromé firmě a náš pan majitel se rozhodl, že bude šetřit. Jeho šetření už začalo letos na jaře, kdy začátkem března bylo pár slunečných dní a on usoudil, že jaro je tady. Přišel a oznámil, že nechal vypnout topení. Tehdy onemocněla část lidí, ale jemu to bylo evidentně jedno. Odjel se rekreovat do Alp a vy si to tady dělejte jak chcete. Zatím nemrzne, ale sedět osm a půl hodiny ve studené místnosti není nic příjemného. Sice máme každý pod stolem nějaký přímotop, ale na záda je zima. Přirovnala bych to k sezení u ohníčku, který zepředu hřeje, ale na záda táhne. Ohníček má ovšem tu výhodu, že se můžeme otočit a na chvilku si nahřát záda. Při představě, jak zalézám pod stůl, abych se ohřála, se musím pousmát. Úsměv je to však trochu křečovitý. Když si uvařím čaj, je za chvilku studený.

Ve středu nás šéf přistihl, jak si dáváme "frt'ana". Díval se na nás dost zběsile. Kolega mu řekl, že když se netopí, tak si topíme sami a vnitřně. Moje kolegyně se osmělila ho zeptat, kdy se bude topit. "Až bude zima", odpověděl. To už jsem parádně chrchlala. "A kdy to bude?" zeptala se kolegyně znovu. Jeho odpověd' nám všem vyrazila dech: "Až mě bude zima"!

Je nám jasné, že jemu zima hned tak nebude. Ve své kanceláři si topí a když jde k nám na halu, má na sobě péřovou bundu. Moc se tam však nezdržuje. Většinou je v další části firmy, kde máme" vrchnost", a kde se však, na rozdíl od nás, topí. Paradoxní však na tom je to, že sám šéf užívá antibiotika.

Tak jsem doma.

Polehávám, posedávám, liju do sebe čaj s medem, na krku mám priznic. Polykám paralen a kapky proti kašli. Nechci znovu marodit, proto jsem si vzala volno a zrušila všechny víkendové plány.

Pokud chorobu sama nezaženu, vím, že opět skončím u svého praktického lékaře.

Říká se, že v Praze je blaze. Já říkám, jak komu.

Práce v soukromé firmě s podprůměrným platem, není moc velké blaho. A navíc s takovým šéfem.

Jsem ted' tak trochu rozpolcená, možná i proto, že mi je blbě.

Na jednu stranu marodit nechci. Tím, že budu marodit, budu mít ještě méně z toho svého podprůměrného platu, i když peníze opravdu nejsou všechno. Také zkomplikuju život svým kolegům, kteří budou muset dělat práci, která nepočká, za mně.

Ovšem na druhou stranu si říkám, že zdraví je přednější. Možná nemoc jen na chvilku zaženu, ale nevyléčím. Bojím se komplikací, protože mám astma. I když se jakž takž vykurýruju, půjdu si znovu sednout do prostor, kde je teplota kolem 12 stupňů.

Tak nevím. Na pomyslnou misku vah dávám argumenty pro a proti.

Jdu si uvařit další čaj a pak si znovu lehnout.